Jak jistě víte, už několik let je mým zvykem kreslit pro vás zentanglový (nebo jiný) adventní kalendář. Letos jsem ho sice stihla nakreslit včas (20. listopadu), ale protože nemám přístup ke scaneru, podařilo se mi ho jenom vyfotografovat a umístit sem v této (ne úplně kvalitní) podobě teprve včera.
Moc mě to mrzí, ale zdá se mi, že i tak je použitelný. A kdyby vás to zajímalo, tak použitý vzor je Well well who.
Chcete číst a nevíte co? Tak to jste tu správně. Na čtení se totiž zaměřím o všech čtyřech adventních nedělích, protože co jiného se sluší dělat v neděli, než nedělat nic? Žádný úklid, shon, předvánoční bláznění, kdepak. Vzít si knížku, dát si nohy nahoru, uvařit si čaj a oddat se čtení.
Abyste si opravdu rozšířili obzory ve čtení, doporučuji na chvíli odložit svůj seznam plánovaných knih a poohlédnout se po něčem mimo něj. Jaké téma zvolit? Zajímavým způsobem, jak si vybrat knihu je pustit se do Čtenářské výzvy. Nemusíte ji dělat celou, dokonce nemusíte dělat ani letošní, ale zkuste se zamyslet nad tím, které téma by pro vás mohlo být obohacující.
Čtenářská výzva pro rok 2021
Nebo už chcete rovnou začít tu příští?
O těchto ponožkách pletených v rámci MKALu (společného pletení předem neznámého vzoru) jste mohli číst v článku Nedám si pokoj. Teď se k nim znovu vracím, abych vám pověděla, jak to s nimi dopadlo. Pokud máte dobrou paměť, nebo jste si článek „nalistovali“, tak již víte, že jsem je nestihla uplést během stanoveného termínu a vlastně se o to ani až tak moc nepokoušela, protože jsem měla strach o zápěstí, která se mi začala ozývat.
Vlastně jsem minule zapomněla zmínit, že sice se ponožky tváří jako modré, a klubíčko ostatně taky, ale ve skutečnosti je to kombinace modré a zelené, která by mi jinak připadala trochu divná až podezřelá, ale ve výsledku vypadá velmi dobře.
Na první šestiúhelníček jsem potřebovala především černou – rozhodla jsem se, že deka bude černá a z ní budou zářit ostatní barvy. Taková mě totiž nadchla od Jill (nick: berrywood). Použila jsem graf 1 a barvy: žlutá (04), oranžová (36)...
Už teď přemítám, co si vyrobím ze zbytků. Třeba ponožky? Když jich bude málo, a když mi zbyde opravdu hodně klubíček, nějaký veselý barevný svetr. Nebo něco pro děti? Kamarádek, či svoje (možná už tou dobou budu mít vzhledem k tomu, jak mi vše trvá).
Už pár dní jsem se potýkala s neodbytnou touhou něco nového nahodit. Jojo, já vím, už zase. A ještě takto před Vánoci. Ale co se dá dělat? Buď se můžu trápit, nebo si můžu udělat radost. Hádejte, co jsem si vybrala?
Objevila jsem dva horké favority, na které jsem měla největší chuť. Především šátek Color Craving, ale na ten bych si potřebovala najít tři příhodná klubka, aby se barvy doplňovaly a přitom spolu i kontrastovaly. Nebo Penguono, což je něco jako svetřík či pončo, který jde nosit tak, že máte kolem krku límec a dolů z ramen vedou svislé pruhy, nebo ho otočíte vzhůru nohama (nikoliv naruby) a límec vytvoří na zádech dole (nad zadkem) oblouk, takže je potřeba mít svetřík dostatečně dlouhý, aby vám netáhlo právě na ledviny, a vpředu máte pruhy vodorovné. Jenže na tomhle návodu se mi moc nelíbí příliš tlusté rukávy a určitá medvědovitost. Navíc se na něj využívají zbytky, které by bylo předem vhodné nastřádat. Bylo mi líto, že jsou oba návody placené, a já mám několik návodů zakoupených a ještě jsem podle nich nepletla. A tak jsem zahrabala ve své kouzelné skříni – prý vede do Narnie, protože není možné, abych do ní natlačila tolik klubíček – a kupodivu ihned nalezla ta koupená před dvěma roky u Vlněných sester, když vyrazily do Prahy, na šátek od Veera Välimäki, který mě nadchl u Vevky (Cheer me up!).
Everything shawl bude v mé oblíbené kombinaci modro-zlaté. Použila jsem na něj velmi luxusní klubíčka, tak se těším, až si ho užiju. Jehlice jsem si později vypůjčila na šátek Frida, takže až ho dodělám, můžu zase pokračovat zde.
V létě jsem se opět pustila do předení psí srsti. Tentokrát jsem zvolila domácí zdroj – pasteveckého psa.
Na prvním obrázku vidíte vyčesanou psí srst v modrém kýbli. Podsada byla parádně hebká, ale sem tam se vyčesal i tvrdý chloupek.
 |
| Vyčesaná srst |
Na dalším obrázku vidíte na kolovrátku upředenou jednonitku. Jak bude vidno níže, pes je především bílý, ale na některých částech těla má zrzavou srst a při předení to pak vypadá moc pěkně. Dost to připomíná předení kámošova mainského mývalího kocoura.
 |
| Upředená jednonitka |
Nevýhodou jsou pouze ty tvrdé chloupky, které nepříjemně trčí a trochu škrábou. Příze pak kvůli nim vypadá trochu jako ostnatý drát. Druhou slabinou je hodně velká nerovnoměrnost a poměrně náročné předení, protože srst je relativně krátká a málo drží smotaná k sobě.
 |
| Nepravidelnost příze |
Nějak jsem se dostala na výzvu k pletení Compost Socks od Solène Le Roux. Už ani nevím jak. Byly snad zdarma, když jsem systematicky pročesávala Ravelry, co nového tam přibylo? Nebo na mě vyskočily v nějakém ponožkovém klubu tamtéž?
Těžko říct. Každopádně jsem se přihlásila k odběru a pustila se do nich. Vtip byl v tom, že se měli uplést během pár dní. Doslova! Od nahození 7. 10. do dokončení 13. 10. Rozhodla jsem se to zkusit!
Název tohoto článku vychází z toho, jak to okomentovala kámoška. Vždyť pořád něco nestíhám. A pořád se pouštím znovu a znovu do podobných bláznivých výzev vhodných pro důchodce, kteří nic jiného nedělají.
Přemýšlela jsem na tím. A vážně to tak dělám. Proč? Nevím.
Ale vím, že je to dobře.
Když se totiž člověk přestane snažit a o něco usilovat, k čemu to bude. Když bude jen tak lhostejně plést a až to bude tak to bude. Proč nevzít za svou nějakou výzvu? Jasně, někdy to nevyjde, ale někdy díky ní zjistíte, že máte úplně jiné limity, než jste si mysleli. Možná skoro žádné. Možná dokážete mnohem víc, než jste si mysleli. A nejde jen o rychlost, ale o cokoliv.
Vždycky si v podobných případech vybavím Havlíčkobrodskou padesátku. Turistickou akci, která se koná počátkem září a na níž jsem před dvěma rokama a předtím někdy asi před deseti jedenácti lety ušla právě těch zmiňovaných padesát kilometrů za jeden jediný den. S přestávkama na jídlo. Obojí bylo náramně dobrodružné a bohužel jsem ani o jednom nenapsala na blog, což je myslím škoda. Ale i tak mi to ukázalo, co dovedu. A taky že ne všechna rozhodnutí jsou moudrá. Jako třeba že když vyrážíte na takovouhle túru později než minule, kdy jste se vraceli v devět večer po asfaltce a už byla tma, bylo by dobré zamyslet se nad tím, že byste si mohli vzít baterku nebo nějakou jinou věc, která vydává dostatečné množství světla. Nebo nevyrážet tak pozdě, nebo si zkontrolovat, kudy vede trasa, nebo... spousta dalších věcí. Ale i tak jsme to došli, což zase dokazuje, že i když je situace dost bezvýchodná, pokud nemáte jinou možnost, nějaké východisko nakonec najdete. Vlastně dost záleží na tom, jak moc se musíte snažit a co vás motivuje.
Ty ponožky za týden bych asi taky zvládla doplést i za normálního provozu, kdybych měla silnější motivaci. Jako třeba spoustu peněz za odměnu a podobně. Nebo kdyby pro mě bylo důležitější plést si svoje ponožky ze zbytky bavlněných klubíček od kolegyně (má z nich vestu a varovala mě, že barví), než vyrazit s přítelem na sobotní akci kamsi do Třemošné.
Já to brala jako výzvu, zda se dají ponožky za týden zvládnout při normálním životě. A pro mě tedy ne. Ono do toho totiž vždycky něco vleze. Ale to je v pořádku, s tím se musí počítat. Konec konců i autorka ve svých komentářích psala, že není důvod se stresovat a muset to stihnout. Máme si svoji pletací pauzu hlavně užít.
A musím říct, že od toho už jsem se tímhle náročným pletením trochu odchylovala. Některé dny jsem si dokonce všimla, že pletu příliš dlouho proti svému běžnému období, a pobolívají mě zápěstí, což mě dost vyděsilo, protože bych si nerada přivodila zánět karpálního tunelu přehnanou námahou. Takže i kvůli tomu jsem trochu zvolnila.
A vzhledem k tomu, že kromě pletení se obvykle věnuji práci s počítačem, psaní nebo kreslení, případně šití, tak moje zápěstí nemají zrovna moc času si odpočinout.
Ale teď už k ponožkám, ať z toho taky něco máte! :-)
Jak už jsem říkala, použila jsem dvě darovaná klubka bavlny s modalem (50:50) Leina Duett, 150 m/50 g. Protože se jednalo o postupně publikovaný návod, takzvaný Mystery Knit Along (MKAL), nahodila jsem obě ponožky víceméně naráz. Možná i to byl důvod mého selhání (kromě začátku o den později, protože výsledek prvního dne bylo třeba vypárat), že to bylo jenom víceméně naráz. V prvních dnech jsem totiž měla výrazně více času na pletení, neboť byl víkend, ale už jsem neměla další instrukce, jak po upletení špičky pokračovat.
Použila jsem čtyři kovové jehlice běžné tloušťky, tipuji tak trojky, na kterých pletu ponožky Rivers of Mars, o kterých jsem taky ještě nepsala. Samozřejmě je důležité říct, že i oboje tyto ponožky pletu především v rámci KALu #upletusiponozky, jehož cílem je uplést v letošním roce 12 párů ponožek! Což je pro mě vskutku masakr. Na druhou stranu... když jsem si psala dopis k narozeninám (o tom zase někdy jindy), uvedla jsem v něm, že se chci naučit plést ponožky. A jak jinak to udělat, než začít s jejich pletením?
Nejdřív fotka na ochutnávku – abych si byla jistá správnou délkou chodidla (na pletení vzorku jsem se vybodla), přiložila jsem právě vznikající modré ponožky k těm bavlněným koupeným průmyslově pleteným. Takhle snad budu mít chodidlo správně dlouhé.
 |
| Porovnání velikosti s již existující ponožkou |
 |
| První zkoušení |
Myslím, že prokrastinuju psaní blogu.
A šití.
A ustřižení konců na dávno udělaných ponožkách.
Někdy to tak prostě mám.
A přitom teď už týden pletu jednu jedinou věc a bez odbíhání. Vlastně jsem na ní makala téměř bez přestání. No, dobře, sotva vypršel termín jejího dokončení (13. 10. 2021) a já navíc musela značnou část párat, dokonce dvakrát, moje tempo výrazně polevilo. Taky proto, že už jsem se dostala ke krajkové části, kdy nejspíš bude potřeba koukat víc do návodu, a tak se nedá pohodlně plést u filmu.
Na druhou stranu teď každý den s manželem děláme angličtinu. Já chodím ve středu na hodinu v práci, teď jsem začala koukat na videa s Broňou, šíleným nadšeným angličtinářem s Brna, a večer si vždy přečteme dvě ministránky z nějaké elektronické knížky v mobilu a tipujeme a pak hledáme slovíčka, kterým nerozumíme. Aktuálně rozečtená kniha je sice super, protože uvádí různé zajímavosti ze světa zvířat, ale mám to podobně jako s minulou hodinou angličtiny. Moc tomu nerozumím (neznala jsem výraz pro můru, šneka, slimáka, lampionovou rybu...), ale slyšela jsem o různých neobvyklostech zvířat kdysi v dokumentech, takže vím, jak funguje právě ta lampionová ryba nebo radar netopýra (alespoň na takové té základní úrovni, ne jako biolog).
Jo, a kdybyste chtěli toho Broňu, tak mrkněte sem: https://www.seduo.cz/naucte-se-konecne-opravdu-anglicky. Video je zdarma a je tam pár užitečných tipů, jako fakt užitečných ne to, co jste už slyšeli milionkrát. Možná se k tomu ještě vrátím na základním blogu.
Jo, no, myslela jsem si, jak s velkou slávou napíšu článek o ponožkách, které jsem (taky s velkou slávou) nahodila 1. září 2021. A nějak mi nedošlo, že v tomto datu (bez roku samozřejmě) už mám nějakou věc nejen nahozenou, ale i upletenou. Takže jsem zbytečně promarnila jeden návod na týž den. – Stále mám v úmyslu mít za nějakou spoustu let v každém dni něco nahozeného. Tak trochu to souvisí se Zajímavým kalendářem, který by měl být (zjevně taky až za spoustu let ;-)) důkazem toho, že každý den je co slavit.7V rámci KALu s Upletusi (#upletusiponozky) jsem se pustila do ponožek číslo 37: Jeeves od Sarah H. Wolf. Měly by být na téma literatura, ale moc jsem tomu neporozuměla. ... Tak mě Google vyvedl z omylu, že je to kdovíco neznámého. I v češtině vyšlo hned několik knih o tomto chytrém komorníkovi, který svého pána vytáhl z každé šlamastiky. Jedná se o vymyšlenou postavu anglického humoristy P. G. Wodehouse. Ok, tak jsem si v rámci rozvoje rovnou v knihovně objednala Jedinečný Jeeves, tak uvidíme, jaké to bude.
Na pletení jsem si vybrala částečně lněnou přízi, pokud se dobře pamatuji. Adjustační páska totiž zmizela v nenávratnu již před lety, kdy jsem z ní nahodila na tenkých kruhových bambuskách dvě ponožky najednou. Jenže jsem si předtím zřejmě neupletla vzorek, nebo špatně, a tak se stalo, že mi teď ponožky vycházely děsně velké. Takže moje Jeevesky budou tak trošku recyklované. Stejně jsem se v původních ponožkách nedostala za 5 centimetrů.
Jeeves s Jeevsovýma ponožkama
Návod je super, jsou to takové jako schody, které jsem velmi toužila použít na šálu pro přítele. Ale pak jsem moc nevěděla kudy do toho, přišlo mi to nudné a vlastně jsem se vůbec k pletení té šály nedostala. I klubíčka jsem někde zahrabala. To bude radosti, až je najdu! Byl to totiž kouzelný Hemp Tweed od Rowan.
Bez vzorku jsem vesele nahodila rovnou na 48 ok dle návodu a zdá se, že to vyšlo!
Na dnešní procházce jsem si uvědomila, že už je nejvyšší čas nahodit čepici. Počasí totiž sice bylo krásné, sluníčko svítilo ale mírný větřík, který na poli foukal, nepříjemně studil do uší. Náladu mi to nekazilo, protože jsem na sebe byla pyšná, že jsem si nechala vzít dvě až tři zkumavky krve, aniž bych omdlela. Domů jsem vyrazila zkratkou prodlužkou tak trochu omylem, ale na letáku, který mi včera vnutili za příspěvek na kytičku proti rakovině stálo, že máme víc chodit pěšky. Tak dnes mám určitě splněno!
Možná byste si řekli: Ale jakou čepičku bych měla plést? Já v tom mám jasno. Co jsem ji viděla u Radky a pak i u Šárky, toužím jen po jediné! Čepici s mouchama!
Dokonce je dnes příhodný den, protože 30. 9. jsem ještě žádný projekt nenahodila. Nebo to nemám poznamenané v kalendáři (viz zde). I klubíčka už mám doma!
Autorka vyzývá, ať si nejprve upletete vzorek a přečtete návod. No, vzorek jsem si upletla již dávno. I správně dokola, jak to má být, když pak čepici pletete taky dokola. Potíž je, že jsem mezitím zapomněla, na kterých jehlicích to bylo, takže bych ho měla plést znovu. A to se mi celkem logicky nechce. Takže to asi risknu na nějakých trojkách...
Rozhodla jsem se místo nahození s dlouhým koncem udělat dvojitý lem s provizorním nahozením, který popisuje Radka tady.
Fotku zatím nemám, protože nemá smysl fotit první nahozenou řadu kontrastní barvou. Můžu zatím prozradit, že vnitřek a mouchy budou černé, více uvidíte příště.
 |
| Seskaná dvounitka |
Jsem nadšená především z nestejnoměrně upředené příze. Díky tomu je vidět, že je ručně předená, i když někteří výrobci toto umí napodobit. A já někdy taky dokážu příst stejnoměrně, i když se o to moc nesnažím, protože se to pak prý špatně odnaučuje.
 |
| Jednonitky připravené na seskání |
 |
| Lem ze vzoru stará břidlice |
 |
| Nevypnutý šátek trochu připomíná hadr (vespod sváteční „svatební“ ubrus) |
 |
| Vypínání na stole ;-) |
Jak jsem psala v článku Ravellenics 2021: svatební shetlandský šátek, jsou věci, o kterých mluvíte tak dlouho, až je jednou uskutečníte. Někdy mi takové věci trvají vážně vážně strašně dlouho. (Neměla jsem použít ještě jedno „strašně“? Nebo dokonce „strašlivě“?)
Nebýt blogu, ani bych nevěděla, jak moc strašné to je. Prostě jsem to nějakou dobu plánovala, měla pár nasyslených klubíček, a tak jsem si řekla, že vzhledem k tomu, že v srpnu mám málo nahozených projektů, viz můj kalendář Každý den v roce, nahodím právě teď deku Persian Dreams od Jenise Hope.
Měla jsem čas zrovna v sobotu 28. 8. 2021, a tak jsem s tím začala. Kdysi jsem si na ni koupila klubíčka Baby Merino od DROPS. Jsou „skána z jemných vláken 100% merino vlny (19,5 mikronů), získávané z volně chovaných ovcí z Jižní Afriky a Jižní Ameriky. Extra jemná a nedráždivá vlna, speciálně určená pro citlivou pokožku miminek a malých dětí. Příze je opatřena úpravou Superwash, což ji předurčuje k dennímu použití s možností praní v pračce.“ Deka by se tedy měla dát prát na jemné prádlo na 40°C bez použití aviváže. No, nevím, jestli na to budu mít odvahu, ale uvidíme. Klubko má 175 metrů na 50 gramů, patří do skupiny přízí sport (5 ply) a doporučené jehlice jsou číslo 3. Já si vzala k ruce ponožkovky asi tak tloušťky 4,5. Přece jen na vyplétaný vzor by to mohlo být akorát.
Když jsem pak mrkla do článků, jestli tu náhodou o téhle dece už něco nemám, nestačila jsem zírat. Rozepsaný článek z 26. 1. 2018! A v něm jenom fotka klubíček:
 |
| Klubka na deku a něco navíc |
Ne všechna klubka budou použita na deku. Jednak proto, že jich je hodně a jsou tam evidentně i nějaká další, např. Fabel místo Baby Merina. A hlavně jsem ta světle fialová vlevo nahoře použila na Překvápko pro kolegyňku (můj článek), svetřík Little Jamboree pro její neteř nebo koho. Byl to skvělý návod, jestli jednou budu mít mimčo, chtěla bych pro něj mít taky takový svetřík. A to praní je fakt výhoda! Přece nebudu věčně poblitému miminku prát věci ručně!
Tak a teď už k samotnému pletení. Myslela jsem si, že vím, jak na to, ale najednou jsem si kruhovým nahazováním nebyla vůbec jistá. Ještě že máme všemocný internet! No... googlení pořádného videa mi taky dalo chvilku. Nakonec jsem našla Pinhole CO od Roxanne Richardson a myslím, že mohu doporučit. Byla jsem opravdu spokojená.
Když jsem si teda nahodila do kruhu všech potřebných 12 ok, objevila se nová zákeřnost zvaná M1T. Co to proboha je? Jasně, nějaký způsob přidávání ok, ale jaký?
Opět jsem hledala videa, která by to názorně ukázala. Ke všemu mi překáží můj evropský styl pletení, kdy přízi navíjím na ukazováček levé ruky místo pravé. Naštěstí i pro nás s kontinentálním způsobem pletení existují návody. Našla jsem ho tady, ale pozor nejprve uvidíte přidávání M1A, které nás v tuto chvíli moc nezajímá.
P. S.: Tuhle deku jsem zmínila v článku Nejkrásnější háčkované/pletené deky na Ravelry dle Angeliky.
Další nahozený šátek od Stephena Westa. Mmm, moje srdeční záležitost. Tohle je tedy spíš šála a poměrně jednoduchá, ale hned jsem vymyslela, co s ní udělám. Bude pro přítele. Tedy manžela. Vlastně obojí. Ne, že by si ji ti dva půjčovali. Vymyslela jsem to tak, že jsem šálu nahodila ještě pro přítele, ale dopletu ji již manželovi.
Vybrala jsem si krásné příze od Yarn Queen Prague. Dvě zeleno-šedá klubka Crazy Zauberball 2204 Green Week, která mají po 420 metrech na sto gramů a tvoří je ze 75 % vlna a ze zbytku nylon, takže se vlastně jedná o ponožkovku. Výrobcem je HohenlohlerWolle, ale všichni tahle klubka známe pod značkou SCHOPPEL-WOLLE. A tři zelená klubka Tilia 326 Meadow, jejichž výrobcem je Filcolana. Tilia je směs lesklého morušového hedvábí (30 %) obklopeného mohérem (70 %). Na klubku, které má 25 gramů se nachází 210 metrů.
Návod začíná Stephenovým oblíbeným dutinkovým (I-cord) nahozením. A musím říct, že nahazovat takhle 133 ok byla celkem zkouška nervů. Má 77 centimetrů.
 |
| Nejvíc vlevo je tmavé klubko, ostatní jsou středně modrá |
O tom, že si na svatbu upletu šátek jako Hana Paimen (Báčová), jsem přemýšlela už dlouho. Ale nechtěla jsem stejný jako ona, i když se mi taky líbil. Spoustu času jsem ztratila hrabáním se v nejrůznějších návodech a stejně to nakonec dopadlo úplně jinak.
Bylo mi sice jasné, že vyberu nějaký krajkový, ale chtěla jsem si uplést prstýnkový, tedy takový, který je možné protáhnout snubním prstýnkem, a zároveň si na něj upříst přízi. Už někdy v říjnu 2020 jsem si v Dalinu v Praze koupila nádherný modrý česanec (viz můj článek Třpytivá modrá), ale s předením jsem hrozně otálela (myslela jsem, že se natrénuji na něčem levnějším), až jsem měla nakonec problém to stihnout.
Celý Tour de Fleece 2021 jsem tedy předla jenom tohle, s výjimkou malé zkoušky předení chlupů z našeho psa.
A pak jsem začala přemýšlet, co bych tak mohla uplést. Řekla jsem si „když už tak už“ a rozhodla se, že si vzor sama navrhnu a nahodím šátek, který jsem vymyslela. No, až tak úplně jsem to neudělala, protože jsem použila jeden z návodů v knize Elizabeth Lovickové Pletená krajka: Kouzlo shetlandské krajky – krása lehčí než vánek a základní vzor nahradila jiným, o němž autorka napsala, že jej mohu použít místo původního. Se vzorkem jsem neztrácela čas. Tak se stalo, že jsem místo středového čtverce pletla obdélník dvojnásobné délky, protože čtverec by byl příliš malý.
Pro základní čtverec jsem vybrala vzor ptačí oko, který mě už dlouho lákal. Jak jsem tak pletla, došlo mi, že by bylo vhodné doplnit ještě tmavší a světlejší barvu jako v návodu na břidlicovou krajku. Poradila jsem se v obchodě a vybrala bílou a tmavě modro-červenou. Vypadá to myslím nádherně.
 |
| Vypnutý šátek: viditelná jen středová část |
Takže jsem potřebovala upříst minimálně dvě bílá a dvě tmavě modrá klubka, abych je mohla vždy po dvou seskat.
Středová část byla nahozena na 58 ok na jehlicích číslo 5, aby vynikla krajka i při místy tlustší přízi. Nejprve se pletly čtyři řady hladce na improvizovaném nahození, pak 16 opakování osmiřadového vzoru ptačí oko a následně zase čtyři řady vroubku (pleteno jen hladce).
Pak jsem nahodila oka na boku, ta z improvizovaného nahození, které se vypáralo, oka na dalším oku a vzor staré břidlice jsem mohla krásně plést dokola.
Původně jsem měla v úmyslu uplést středovou část, pak kolem ní starou břidlici se střídáním bílé, světle modré a tmavě modré a pak na závěr kolem přidat krajku. Jenže, když jsem nad tím více přemýšlela, zdálo se mi, že by ta krajka pak byla výraznější než ten středový pás a to by nemuselo být hezké, tak jsem od ní upustila. Navíc jsem s tím měla problémy a nedařilo se mi připojit krajku k okům odloženým na jehlici.
P. S.: Ravellenics jsou vlastně takové olympijské hry v pletení na Ravelry. Už jsem o nich viděla zmínky dříve, ale teprve letos se mi do nich podařilo zapojit. Psala jsem o nich v článku zde.
Na Ravelry jsem se přihlásila do soutěže Ravellenics 2021, vlastně je to něco jako olympijské hry v pletení nebo předení. Termín byl o pátka 23. července 2021 do neděle 8. srpna 2021. Za tu dobu (během letních olympijských her) byste měli zahájit a zároveň dokončit alespoň jeden projekt.
Rozhodla jsem se, že mým projektem bude pletený shetlandský šátek. Předla jsem na něj klubka již dříve, ale uplést jsem ho chtěla právě během letních olympijských her. A to se mi i povedlo!
Jediné, co jsem nezvládla, bylo zalogovat ho včas na Ravelry. :-( V neděli 8. srpna jsme totiž večer vyrazili na dovolenou a předtím měli celý den napilno. Škoda, že jsem si nenašla tu chvilku času. Jsem na svůj projekt totiž náležitě pyšná.
Nicméně cílem Ravellenic Games bylo rozšířit si obzory v pletení či háčkování. Mohlo jít o vyzkoušení nové techniky, upletení prvního svetru nebo páru ponožek, což mi přijde dost těžko představitelné na stihnutí. Pobavilo mě, že by prý mohlo jít i o dokončení té příšery ve skříni (takže asi nějakého rozdělaného kostlivce). Já si svou výzvu rozhodně ušila. Takhle rychle si upříst a uplést šátek jsem si nedovedla představit. Samozřejmě výrazně pomohla i velká velikost jehlic a krajkový vzor, díky čemuž pletení rychle přibývalo.
Afghan Marathon = To zahrnuje deky všech tvarů a velikostí. Dětské pytle jsou také považovány za deky.
Bag Backstroke = Sem může jít jakýkoli projekt, který byste považovali za tašku. Kabelky, tašky přes rameno, drobné tašky, cokoli podobného. Pokud do svého výtvoru můžete něco vložit a nosit jej, pravděpodobně to sem patří.
Cowl Jump = Zde se mohou kvalifikovat jakékoli kukly (cowls), kouřové prsteny (??? nevím, jak přeložit smoke-rings) a jakékoli nákrčníky ve tvaru koblihy (donut-shaped neckwear). V zásadě, pokud vám to jde dát kolem krku a konce jsou spojené, ať už trvale nebo dočasně, patří to do téhle kategorie. Výjimkou jsou šperky, ty patří do kategorie Garment.
Garment Polo = Tato kategorie je pro jakékoli oblečení, které není zahrnuto v jiných kategoriích. Zde lze přihlásit plavky, spodní prádlo, oblečení pro zvířata a podobně. Sem patří také pončo, pokud není uzavřené vpředu. Pokud je pončo jako šál nebo wrap, pak patří do kategorie Shawl Sailing. Tato kategorie zahrnuje také příslušenství, které není uvedeno jinde, jako jsou šperky, manžety, opasky a další doplňky, které se nosí, ale nespadají do žádné jiné kategorie.
Hat Dash = Zde se kvalifikují všechny klobouky a pokrývky hlavy: barety, tamy, čepice, slouchy klobouky, čelenky atd.
Household Heptathlon = Určeno pro projekty pro domácnost (polštáře, utěrky, záložky) a pro dekorace (ozdoby, stuhy, rekvizity na Halloween atd.).
Mitten Medley = Cokoliv na ruce: rukavice bez prstů, nebo s nimi, i palčáky.
Scarf Hockey = Sem může zařadit cokoli, co byste definovali jako šály nebo štolu. Obecně platí, že se jedná o textilii, která je dlouhá, obdélníková a nosí se kolem krku s nespojenými konci (scarf). Trojúhelníkové šátky by měly přijít do následující kategorie.
Shawl Sailing = Patří sem šátky a wrapy (překlad zábal se mi moc nelíbí). Obecně platí, že pokud je šátek trojúhelníkový a nosí se kolem krku a ramen, je považován za šátek (shawl).
Sock-Put = Lze zařadit všechny páry ponožek, punčoch, punčocháče, podkolenky, návleky na nohy, pantofle atd. Vánoční punčochy patří do kategorie Household Heptathlon.
Sweater Triathlon = Jakékoli svetry, vesty, topy, kardigany, svetříky jen přes ramena (shrugs), bolerka atd.
Synchronized Spinning = Cokoliv spředeného.
Toy Toss = Vítány jsou zde všechny hračky: amigurumi, plyšáci, příšery atd. Zde lze také odevzdat oblečení a doplňky k hračkám.
WIPs Wrestling = Zde se kvalifikuje jakýkoli projekt, který byl zahájen před olympijskými hrami a který byl během těchto her dokončen.
K hotovým výtvorům je třeba mít připojen tag ravellenics2021.
Povídka na 50 slov, inspirováno stránkou Příběhy na padesát slov
Dobře vypadající vážný starší muž a šťastně se usmívající o dvacet let mladší žena stojí od sebe relativně daleko. Chlapík vyndá krabičku a podává jí ji. Zběžně do ní nakoukla a rozzářila se ještě víc. Sáhla do kabelky a s úsměvem mu podává balíček bankovek. „Děkuji za krásné svatební fotky.“
Dneska jsem si užila parádní chvilku strachu!
Začalo to už včera, kdy jsem se pustila do vybalování věcí z dovolené a nenašla mezi nimi plátěnou tašku s pletením.
Kdyby to byly třeba nějaké rozdělané ponožky, nemrzelo by mě to tolik, záleželo by na tom, v jaké fázi s jejich dokončováním bych byla a na jak drahých jehlicích by byly nahozeny. Jenže šlo o tuniku Laneway od Veery Välimäki, kterou už mám nahozenou od 19. 6. 2020 a blížím se do finále. Chybí mi tak deset centimetrů. A materiál taky nebyl nejlevnější. Navíc jsem pyšná na svou volbu barev a těším se, až ji dokončím, pak ještě dopletu růžové kapsy a můžu ji nosit. Doufám, že to stihnu ještě letos.
Čerstvě nahozenou tuniku najdete v článku zde.
Naštěstí jsem – po vyvolání paniky a několikerém prohledání kufru auta a přesvědčení ostatních, aby i oni prohrabali svoje věci – našla plátěnou tašku s pletením na židli, kam jsem ji dala mezi prvními věcmi a následně omylem přikryla odloženým svetrem.
„Marku! Marku!“ Volám jako na lesy, ale můj manžel mě neslyší. Vysává právě obývák.
Opatrně se zouvám na chodbě. Ještě že pracovní boty mám zavázané tak, aby šly jednoduše skopnout. Opatrně se bez dívání obuji do pantoflí. V ruce držím oranžovou plastovou lopatku. Nesmím ji moc naklánět, aby mi nespadlo to, co jsem našla ve sklepě.
Nejdřív jsem si myslela, že je to hovno.
Už jsem chtěla obvinit některého ze svých kočičích miláčků, že si dovolil udělat lejno přímo za dveře. Ale když jsem se k domnělému exkrementu shýbla, zjistila jsem, že má podezřelý tvar.
Kočky ho šly taky prozkoumat. Nejdřív Mejzí. Očichala to a nechala být. U Felixe jsem měla větší strach. Je to takový lovec. Co kdyby ho napadlo, že je to k jídlu, když se to hýbe?
Ale nenapadlo. Asi byl pohyb příliš nevýrazný, nebo se s tím ještě nesetkal. Nebo naopak setkal a ví, že to není dobré papat.
„Markůůůů!“ volám znovu.
„Copak je, lásko?“ překřikuje vysavač a zavřené dveře.
„Musím ti něco ukáááázat,“ volám zpátky, „pojď sem!“
Trvá mu to jen chviličku, ale asi jak jsem v teple, zvířátko ožívá. Začíná se vrtět a lézt po lopatce nahoru. Má zajímavé nožičky. Prohlížím si jeho maskování. Málem bych na něj šlápla.
Marek se protáhne skrz pootevřené dveře, aby moc nenaprášil. „Tak copak to máš?“
„To jsem našla ve sklepě,“ hlásím hrdě a ukazuji na lopatku. Žába se už probrala a šplhá směrem k rukojeti tak, že jsou jí krásně vidět nožičky. Až ji vezmeme zpátky ven, schová je pod tělo a nechá se vysadit u jezírka.
Ne 27. 6.
 |
| Hotové Elemental Socks |
Chlubit se dnes že jsem se opět věnovala předení modrého česance, není žádná velká věc, když je víkend a jedná se teprve o druhý den v řadě v rámci TDF (jinak třetí). Ale stejně jsem ráda. Některá předsevzetí se člověku podaří zkazit už druhý den.
Po 28. 6.
Ale už dneska jsem nepředla. Po návratu z práce mě bolela hlava, něco jsme potřebovali řešit a k předení jsem se vůbec nedostala. Aspoň jsem pletla květnové ponožky: Elemental Socks SKA MKAL od Laury Fahlin. K napsání o nich se zatím jen chystám.
Út 29. 6.
Trochu jsem předla a úspěšně dokončila Elemental Socks a zároveň nahodila Fade Out Socks od Carolyn Lisle v takových podivných barvách, tak uvidíme, jak to nakonec bude vypadat.
St 30. 6.
Troška předení ráno před odjezdem do práce.
Čt 1. 7.
Zase troška předení a postupné smiřování se s tím, že z tohohle asi hned tak šátek nebude. Předu sice hezky, řekněme že i pravidelně, ale mám ještě spoustu ve formě česance, až z toho budou jednonitková klubka, budu je muset ještě seskat (spříst dvě klubka dohromady), což mi zatím moc nejde. Pořád to nějak není úhledné. Buď točím moc, nebo málo. A pak teprve plést. A to nemluvím o tom, že bych si nejdřív měla uplést zkušební vzorek, než se dám do celého velkého šálu.
Pá 2. 7.
Pátek utíká vždycky rychleji, než by si člověk myslel. Předla jsem jenom chvilku.
So 3. 7.
Dneska to bylo o něco lepší. Snažila jsem se chvilku si venku polebedit a dopříst druhé modré klubíčko, abych je mohla třeba v neděli seskat.
Jak jistě velmi dobře víte, miluju seriály a série, taky o tom někdy napíšu článek ;-), ale teď je čas upozornit vás na novou pondělní sérii a to povídkovou.
Celé letní prázdniny (červenec a srpen) se budou každé pondělí postupně zveřejňovat moje povídky. I když mohou být založeny na skutečných událostech, upozorňuji předem, že jsou tvořivě pozměněny.
Hned ta první (příští pondělí) vznikla na základě spisovatelského kalendáře René Nekudy, takže v rámci cvičení psaní. Zadání bylo Podívej, co jsem tady našel…
25. 8. 2021: Ukázalo se, že i když si nechám dost času dopředu, neměla bych slibovat povídky, které ještě nemám napsané. Možná se mi totiž nějakou podaří napsat cestou autobusem do práce, ale možná taky ne. A přece jen nechci publikovat nějaké bláboly, nedokončené povídky apod. Na psaní to chce inspiraci. A taky čas. A ten jsem od dubna věnovala spíš svatebním přípravám. Ale místo zrušení celé série si říkám, že je doplním zpětně. Snad, možná. Už to sice není ono a neužijete si povídkové prázdniny s Angelikou, ale na podzim se nějaká ta povídka taky hodí.
Předposlední povídka Podivný pár pod železničním mostem mě napadla, když jsem si představila představila, jak divně může vypadat předávání vytištěných svatebních fotek na zvláštním místě. Zejména, kdyby byl fotografem výrazně starší muž. A chtěla jsem tento námět zpracovat do příběhu o padesáti slovech. Je to pro mě tak trochu výzva, abych se do tak malého prostoru vešla. Výhodou je použít k psaní Word, který slova přepočítává sám. Občas si s tímto formátem hraji, protože jinak mám sklony popisovat vše do co největších podrobností a pak to děsně dlouho trvá a já vypadnu z té správné nálady dřív, než dokončím povídku.
