Tamara Łuć: Avokádo (1)

Avokádo

Trošku jsem vás teď zanedbávala s články, tak to jdu honem napravit. V rámci Mastering Mixed Media Expo 2026 se mi přece jen něco podařilo namalovat i s miminkem, takže se máte v příštích týdnech na co těšit. Zase budu zveřejňovat obrázky a svoje pokroky s nimi. O akci jsem psala zde.

Začala jsem obrázkem avokáda od Tamary Łuć.

Trochu jsem si to zkomplikovala tím, že jsem použila akrylové barvy místo kvaše. Jenomže ten nemám a přitom mám docela slušnou sbírku výtvarných médií a už jsem zase rok nemalovala. 

Tamaru Łuć mám ráda, vystupuje často u kurzů pořádaných Tamarou Laporte a má velmi zvláštní, až divné obrázky. Jestli se nepletu, byli od ní velmi podivní tučňáci a taky kočka. Ani jedno jsem myslím ještě nepublikovala. Budu to muset napravit!

Přes kvaš se mělo malovat mastným pastelem. To by asi mohlo dobře fungovat, na akryl moc chytat nechtěly. Ale taky by to mohlo být tím, že mám nějakou dětskou verzi asi dvanácti tlustých barviček. Na jejich obranu však musím říct, že díky jejich masivnímu tělu se s nimi výborně pracuje. A popravdě jsem ráda, že je Tamara použila, protože jinak jsem moc nevěděla co s nimi.

Tamara Łuć: Waddle We Make? (tučňáci)

Jak už jsem zmínila minulý týden, vloni v létě jsem se v rámci Free creative retreat weekend 12.–14. července 2025 pustila do dalšího malování. Víkend spadal do ochutnávky kurzu Make Create Express 25. A dnes se podíváme na jeden z obrázků, který jsem v rámci něho namalovala.

Malovala jsem především v sobotu 12. 7. 2025, na neděli jsem si nechala už jen pár červených dodělávek.

Název jsem si musela přeložit s pomocí Googlu a i tak jsem z toho nebyla moc chytrá. Znamená to něco jako „Kolíbete se?“ Zřejmě to má odkazovat na kolébavý tučňáčí styl chůze.

Tamara Łuć mě baví svým zvláštním a možná trochu podivným stylem malby. Nechtěla bych to malovat pořád, možná bych si ani její obrazy nepověsila, ale musím uznat, že má něco do sebe!

Tenhle obrázek je spíš ochutnávkou, skicování tučňáků nebo veselou stránkou do skicáku než obrázkem na výstavu. Trochu jsem ho doladila podle svého, protože jsem nechápala vtipy, které uváděla, ani proč jednoho tučňáka přemalovala na kohouta a druhému dokreslila cylindr. Snad jako že to vypadá, že tučňáci mají frak?

Každopádně jako studie do tučňáčího života to bylo náramně zajímavé. Vy jste snad věděli, že mají růžovo-černé nohy a zobáky? Je to proto, že je to tučňák Humboldtův, který se vyskytuje v Jižní Americe na pobřežích Peru a Chile.

Líbí se mi, když se autor rychle a stručně představí, ukáže, co budeme malovat. Ideálně i čím – v tomhle případě akrylem. A taky, když si přímo na webu můžu odškrtávat, kterou část lekce už mám hotovou. Umožňují to i průvodce na Facebooku, ale stejně se raději pohybuju na webových stránkách než na FB.

A jaký byl postup?

• Pomocí červeného akrylu si předkreslit základní tvary dle referenčních obrázků. Přitom se snažím zachytit základní tvar i umístění barev tučňáka.
• Tučňáky malujeme akrylem za použití černé, bílé, malinko růžové a světle hnědé.
• Přeskakování mezi jednotlivými částmi obrázku umožňuje zbavit se nepohodlného čekání, než obrázek zaschne, jak tomu je u většiny ostatních děl, které tvoří jediný ústřední prvek.

Abychom měli volnou ruku, máme držet štětec na jeho vzdálenějším konci. Ale můj Spokar č. 6 je tak nemožně dlouhý a řídký, že je víceméně nepoužitelný, i když ho držím blízko špičky. Nechápu, proč někdo vyrábí štětec, který se chová jako mop a nejde s ním v podstatě malovat. Možná kvůli tomu jsem si malování nikdy na základce nemohla oblíbit. Přitom obyčejný blbý Crelando z Lídlu má dostatečně krátké a husté štětiny, takže se s ním dá lépe manipulovat ve směru nebo na místech, kde chcete!

• Pozadí dělá suchým pastelem. Já použiju hodně naředěnou zářivě žlutou akrylku. Copak všude neříkají, že mám použít to, co mám po ruce? Sice mám suchý pastel, ale v tužce, a tak bych ho nemohla tak pěkně nanášet jako ona labutěnkou.
• Na závěr mezi obrázky píše vtipné texty červenou voskovou nebo fixem. Nevím, co chce říct výrazem „pemgwins“, když správně anglicky je to „penguin“. Lákalo mě použít i Stephenův výraz „penguono“, který používá pro tlustý pletený svetr (návod je placený na Ravelry zde) ideálně ze zbytků se vzorkem 20 ok pletený vroubkem.

33:13

obrázek

Jestli máte rádi tučňáky, můžete se na další můj obrázek, tentokrát dle Shilpy Lalit podívat zde.

Tamara Łuć: Mushroom Guy (2)

Minule jsme se spolu podívali, jak Tamara Łuć maluje pozadí a hlavní tvary smutného chlapce z houby (originální název je obrázku Mushroom Guy) v rámci Soul Art Day, teď bych ho ráda dokončila.

Následovaly ještě další bílé, hnědé, fialové, oranžovočervené a bůhvíjaké vrstvy na tělíčko. Pak suchým štětcem namočeným v bílé barvě udělala pozadí pod kloboučkem. To mi nejdřív nešlo, tak jsem si barvu naředila vodou. Ale to pak nebylo vůbec vidět, takže jsem to zkusila udělat jako ona.

Smutná houbička, moc se mi líbí ten stín, co vrhá její klobouk

A pak mi zavolal manžel. Všiml si, že jsem nějaká smutná a já tápala, proč vlastně. Je to proto, že už hodinu dvě tři maluju smutný obrázek? Nebo proto, že zase budu na víkend sama doma. I když na tom samozřejmě není nic špatného, když mám spoustu malovacích lekcí, které bych si ráda prošla a navíc bych chtěla dopsat nějaké ty článečky na blog a taky začít šít šaty s vlčími máky (dneska, když to píšu, je 30. 5. 2025, abych vás nezmýlila, kdyby náhodou touhle dobou už byly dávno hotové a zveřejněné. No, uvidíme. Myslím, že jste ještě neviděli ani loňské zelené! A ty jsou!!! A taky se mi nechtělo dělat oběd. Jenom pro mě samotnou. A když tu na mě čeká tolik kreslení. A navíc mě mrzí Plzeň, kam jsem chtěla jet příští týden na výlet, vzala jsem si kvůli tomu dovolenou, se všemi si to zařídila v práci a ono to asi nevyjde, protože se tchyně nekoukla do kalendáře, než někomu řekla, že přijde na schůzku. To jsou ty milovníci telefonátů. Když na mě jen tak vybalíte termín, taky nevím, jestli tam už náhodou něco nemám!

A pak jsem na houbičku domalovala obrovské dešťové kapky. Btw. dělá je podle pravítka a pak je rozmaže. S tím jsem se moc nemusela dělat, protože se mi rozmazávaly rovnou.

A pak přišlo najednou takové VAU. Moje houbička (zub?) v dešti se mi náramně líbí. Teď má ty správné grády. Tu atmosféru. Najednou mi přijde spíš k pomazlení (roztomilý) než smutný.

Finální obrázek, ještě chybí podpis

Tamara Łuć: Mushroom Guy (1)

Lektorčina půlhodinová malovací lekce v rámci Soul Art Day (28. 5. 2025) začala krátkou meditací soustředěnou na dech. Nádech, zadržet, výdech, zadržet. Mám to ráda jako obdélník: na čtyři doby jsou výdech i nádech a zadržení třeba na dvě. 

Pokračovala cvičením, kdy předpažila obě ruce s nataženými ukazováčky vedle sebe. Velice pomalu je oddalovala do stran a přitom se snažila soustředit na prostor mezi nimi a zároveň vnímat oddalující se prsty. Tvrdí, že jí to pomáhá uvolnit soustředění. No nevím. Spíš mě to mátlo a cítila jsem se poněkud nekomfortně.

Ale teď už pojďme malovat!

Obávala jsem se, že to bude dost mokrý obrázek, když jsem viděla, že používá akryl, a tak jsem vytáhla skicák na akvarel s 250 g na m².

Nejprve namíchá světle šedé pozadí a potře s ním celý papír s vynechaným „rámečkem“. Překvapilo mě, že šedivou získala smícháním základní modré, červené a zelené. No, pořád se má člověk dost co učit.

Na akrylu, když si na něj člověk trochu zvykne, je super ta textura. Trochu mi to připomíná jako malování olejem. Je to takové hňácavé blátíčko! Zatímco při malbě akvarelem je to pořád jen barevná voda.

Vnitřek obrázku udělá světleji šedivý a kolem tmavší ovál. Jako by na budoucí houbovou postavičku dopadalo světlo. Vezme ve vodě rozpustnou pastelku (takže asi akvarel, říká soluble) a naskicuje tvar houbového chlapce.

Pozadí s předkreslenou houbou

Příjemně mě překvapilo, že na akrylu jde vodou ředitelné progresso vygumovat. No, ne vždy se mi totiž všechno povede na první dobrou. Napadlo mě, že bych vám taky někdy mohla představit barvy, které používám, a jakých výsledků s nimi dosahuji. 

Zelená s červenou na klobouk jsou fakt dost crazy kombinace barev. Akorát se mi nelíbí, že jsem použila tu nejtmavší červenou. Je to teď takové celé trochu smutné a fialové. Na druhou stranu – měla to být smutná houba, tak by z toho možná neměla zářit veselá oranžová.

Vypadá to sice jako jednoduchý obrázek na pět minut, ale když dělám už třetí vrstvu bílé na těle houby, říkám si, že je to docela masakr. Podle Tamary Łuć je akryl rozhodně o vrstvení barev. No jo, tak já jdu přidat na bílou houbu zase další bílou. Abych ji pak zase mohla zaoranžovět.

Bílá houba

Houba do červena, ale těch vrstev bude mnohem víc...

Pokračování za týden ;-) Nechcete si to zatím sami taky zkusit?

Přehled lektorů z různých online kurzů a co jsem od nich kreslila v roce 2024 a 2025

Protože miluju seznamy a přehledy, připravila jsem si pro vás souhrn nejrůznějších inspirativních lektorů, podle nichž jsem malovala v uplynulých dvou letech. Jelikož to tak trochu píšu průběžně, říkám si, jestli se mi podaří naplnit celou abecedu nejrůznějšími umělci zcela náhodou, nebo bych se musela trochu posnažit.

Blokland Marieke

V rámci květnového Mastering Mixed Media Expo 2025 jsem s ní malovala obrázek Raw Doodles. Ne, že by se mi snad líbil, ale nadchlo mě, že je to něco úplně jiného. Myslím, že byste nevěřili, že je to můj obraz, kdybyste ho viděli na výstavě spolu s mými ostatními. Koneckonců, nepoznávám ho ani já sama. A o tom to je. Naučit se novou techniku, vyzkoušet pro mě neobvyklé kombinace barev, udělat koláž, což je něco divného a nepochopitelného. A třeba se ukáže, že je to směr, kterým se chci v budoucnu vydat. Můj obrázek můžete najít zde.

Davenport Jane

V rámci květnového Mastering Mixed Media Expo 2025 jsem s ní malovala obraz Colour Weaving, který bych nazvala snahou o zachycení malované tkaniny s připomínkou kombinací barev jako od Kaffe Fasseta. Můj obrázek můžete najít zde. Pokračování teprve bude. 

Gomoll Andrea

Soulscape of Light and Shadow byl součástí testovacího týdne A Year of Light pro rok 2025. První záběry z malování najdete v článku zde. Pokračování teprve bude. 

Malovala jsem od ní též Glaze Craze, který jsem nazvala pracovně dívka s tulipánem.

Lalit Shilpa

Série Ptáci na sněhu (Birds in Snow Series) z její a Artyshils Art Academy:

• Rodinka tučňáků, rozkreslená, hotová
• Sovice sněžná (rozkreslená), hotová
• Sojka chocholatá (rozkreslená), hotová
• Kardinál červený (rozkreslený), ještě stále rozkreslený, konečně hotový 

Lang Ida Andersen

S Idou jsem toho nakreslila víc v nejrůznějších kurzech:

• realistický portrét Alice Cullenové ze Stmívání,
• realistický portrét Sherlocka Holmese,
• barevný portrét z kurzu Wish upon a star: první část zde, druhá tady
• pandu v kurzu Mastering Mixed Media Expo 2025: najdete zde
• šedozlatý portrét Gold and graphite reverie v rámci Sketchbook Revival Binge Fest 2025

Laporte Tamara

S Tamarou Laporte jsem toho taky namalovala trochu víc v různých kurzech. Jako jejich organizátorka tam má vždycky alespoň dva příspěvky. Vždy uvádím kurz, ze kterého obrázek pochází, název originálního obrázku a odkaz na moje články:

• testování Life Book 2024
• Life Book 2024
• kurz Kaleidoscope taster week 2024, dílo: Pes (v originále A Dog’s Devotion = psí oddanost)
• A Year of Light pro rok 2025
• samostatné malování, které jsem nazvala Ptačí přestávka s Tamarou: první část zde, druhá tady, dosud nedokončeno
• Mastering Mixed Media Expo 2025 – vyzkoušela Cosmic Fox
• Sketchbook Revival Binge Fest 2025 – vyzkoušela jsem si namalovat sovu You’re a hoot, první část zde, 
• malovala jsem mývala, ale článek ještě není publikován

Łuć Tamara: Mushroom Guy 

V rámci Soul Art Day (na konci května 2025) jsem s ní malovala smutnou houbu (Mushroom Guy bude zveřejněn v lednu 2026). Má zvláštní styl plný divočiny a podivností. I když se mi její obrázky v podstatě nelíbí, fascinuje mě ta kreativita s jakou k věcem přistupuje. Divné barvy, stíny, i objekty zájmu. Kdybych chtěla vyjádřit svůj smutek, nenapadlo by mě namalovat houbu se smutnýma očima!

V rámci Free creative retreat weekend 12.–14. července 2025 jsem od ní malovala tučňáky jakožto lekci Waddle We Make? (článek bude zveřejněn v únoru 2026).

Rivers Melanie

V rámci Mastering Mixed Media Expo 2025 jsem si vyzkoušela Collage Portrait Play. Bylo to zajímavé. Nejdřív se věnovala detailnímu vyměřování portrétu a zakreslování základních tvarů tužkou a pak se pustila do veselého popatlání barvami. Zpočátku jsem si to moc užívala a bylo to takové nezávazné, ale když jsem si všimla, jak se mi obraz daří, začala jsem být nervózní a už jsem neměla tak lehkou ruku. Obrázek můžete najít tady.

V rámci kurzu Sketchbook Revival Binge Fest 2025 jsem malovala Expressive portrait play.

Rudolph Lauren 

Featherlight Charcoal: ptáček nakreslený různě tvrdými tužkami v rámci testování A Year of Light pro rok 2025

Runyan Terry

V rámci kurzu Sketchbook Revival Binge Fest 2025 jsem ze skvrn malovala ptáky :-). První díl článku najdete zde: Blobs to birds! 

Sally Walsh

Heart Centred Home – najdete v mém článku Dům Hallivellek (1), pokračování zatím nenajdete

Scalin Noah

Noaha jsem objevila díky kurzu Sketchbook Revival Binge Fest 2025, do kterého jsem se pustila v květnu. Zaujal mě jeho přístup, ráda bych se toho o něm dozvěděla víc. Můj obrázek Sto teček (100 dots) najdete zde.

Swift Jessica

V rámci kurzu Sketchbook Revival Binge Fest 2025 jsem malovala: Using your inner voice to create a powerful visual message to yourself

Ting Joy

Expressive Landscapes jsem se snažila v obrázku zde.

Kardinál červený (2)

V minulém článku jsem vám něco pověděla o kardinálu červeném a ukázala obrázek po prvních dvou hlavních fázích. 

Kardinálové mi dali celkem zabrat, takže je ještě neuvidíte hotové. Výjimečně bude tento obrázek rozdělen na tři články. Tady se zatím můžete pokochat, jak se to vyvíjí.

Kardinálové červení, v tuto chvíli doslova

Předposlední fáze obrázku s kardinály

Sojka chocholatá (2)

Dala jsem si malou pauzu od ptáků, abych vás s nimi nezahltila, zároveň nechci celé léto publikovat zasněžené obrázky. Nebo bych to měla nechat až na podzim?

Úvodní článek i s informacemi o sojce najdete zde. 

Lektorčina sojka se mi moc líbila a domnívala jsem se, že to nezvládnu stejným způsobem, ale ukázalo se, že můj obrázek je taky krásný. Fascinuje mě ta modrá!

Detail hlavy rozkreslené sojky

Sojka v určité fázi rozpracovanosti

Hotový obrázek sojky chocholaté malovaný akrylem

Kardinál červený (1)

A máme tu další díl akrylových maleb ze série Ptáci na sněhu. Věřím, že už jste ho netrpělivě očekávali, když teď tak zodpovědně publikuji každé pondělí! 

Abyste si to víc užili, mám tu pro vás rovnou dva. Oba bych tipla na samce podle Wikipedie. Zdá se, že samička je spíš dožluta. Protože na anglické stránce je toho víc, využila jsem ji jako primární zdroj. Můžete si tam dokonce pustit, jaké dělá zvuky. Odkaz najdete dole ve zdrojích.

Kardinál severní (Cardinalis cardinalis), hovorově známý jako obyčejný kardinál, červený kardinál nebo jen kardinál, je pták z rodu Cardinalis. Kardinál je pojmenován po kardinálech římskokatolické církve, kteří nosí výrazné červené hábity a čepice. Termín „severní“ v běžném názvu odkazuje na jeho rozsah, protože je to nejsevernější známý kardinální druh. Lze jej nalézt v jihovýchodní Kanadě, přes východ Spojených států od Maine po Minnesotu až po Texas, Nové Mexiko, jižní Arizonu, jižní Kalifornii a na jih přes Mexiko, Belize a Guatemalu. Je to také zavlečený druh na několika místech, jako jsou Bermudy a všechny hlavní ostrovy Havaje od jeho vysazení v roce 1929. Jeho stanoviště zahrnuje lesy, zahrady, křoviny a mokřady. Je to státní pták z Illinois, Indiana, Kentucky, Severní Karolíny, Ohia, Virginie a Západní Virginie. [1]

Kardinál severní/červený je převážně zrnožravý, ale živí se také hmyzem a ovocem. Kdysi byl ceněn jako domácí mazlíček, ale jeho prodej byl ve Spojených státech zakázán zákonem o smlouvě o stěhovavých ptácích z roku 1918.

Dospělý samec je zářivě karmínově červené barvy s černou obličejovou maskou přes oči, která zasahuje až do horní části hrudníku. Barva se stává matnější a tmavší na zádech a křídlech. Samice je načervenalé olivové barvy, s většinou šedohnědými tóny a lehce načervenalým nádechem na křídlech, hřebeni a ocasních perech. Obličejová maska ​​samice je šedá až černá a je méně výrazná než maska ​​samce. Obě pohlaví mají výrazné vyvýšené hřebeny a jasně korálově zbarvené zobáky. Zobák je kuželovitý a silný. Barva peří samců se vyrábí z karotenoidních pigmentů ve stravě. Barvení je tvořeno jak červenými pigmenty, tak žlutým karotenoidem.

Severní kardinál se učí své písně a v důsledku toho se písně regionálně liší. Spárované páry často cestují společně. Písně severního kardinála se obvykle překrývají více ve slabikách ve srovnání s jinými severními kardinály v jeho blízkosti než s těmi, kteří jsou od něj daleko. Spárované páry spolu někdy před hnízděním zpívají. Při námluvách samec do zobáku samice vkládá zralý plod a čeká, zda jej samice přijme. Kardinálové většinou svá hnízda nevyužívají více než jednou. Samice si staví miskovité hnízdo na dobře skrytém místě v hustém keři nebo nízkém stromě 1–3 m nad zemí.

Kardinálové mají schopnost v případě potřeby snížit tělesnou teplotu o 3 až 6°, aby přežili nízké teploty.

Akrylem vytvořený tmavý obrys

První vrstva barevného pozadí

Zdroje:

[1] Northern cardinal. Wikipedie. 8. 2. 2025, cit. 2. 3. 2025, https://en.wikipedia.org/wiki/Northern_cardinal

[2] Kardinál červený. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kardin%C3%A1l_%C4%8Derven%C3%BD

Sojka chocholatá (1)

Na základě návodů akrylových obrázků od Shilpy Lalit, jsem začala kreslit i Blue joy a tím se opět trochu pustila do fauny Severní Ameriky, neboť sojka chocholatá (Cyanocitta cristata) je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem sojky v této části světa. Podle Wikipedie je přesně tak barevná, jak ji ztvárnila autorka: „Svrchu je převážně modrá s bílými skvrnami a černými pruhy na křídlech a ocase. Spodinu těla má světlou s o něco tmavším zbarvením na hrudi, kde má také výrazný černý pruh, který se táhne až po temeno. Tmavého zbarvení jsou též končetiny, oči a zobák. Výrazným znakem je také její chocholka na hlavě, kterou vztyčuje při vzrušení nebo vyplašení.“ [1]

Abyste z toho něco měli, tak vám kromě akvarelovou pastelkou předkresleného a následně modro-červeným akrylem obtaženého obrysu ukážu i první vrstvu akrylových barev. A ještě doplním, že tvary ptáků kreslím podle předlohy, neobkresluji ji přes okno, monitor a podobně. A tak jsem si nějakou dobu vůbec nevšimla, že jsem sojce udělala levé křídlo výrazně menší než pravé. Sice má jedno roztažené, ale i tak se mi později tato asymetrie nelíbila, tak jsem to opravila až při malování barvami.

Obrys sojky

První vrstva pozadí, zatím spíš evokující jaro než zasněženou zimní krajinu

Zdroje:

[1] Sojka chocholatá. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sojka_chocholat%C3%A1

Sovice sněžná (1)

Mým druhým akrylovým obrázkem ze série Birds in Snow od Shilpy Lalit je mohutná sova (Bubo scandiacus) dosahující téměř velikosti výra velkého. Samice může vážit až 3 kg. Identifikovala jsem ji jako sovici sněžnou.

„Sovice sněžní patří mezi typické obyvatele cirkumpolárních oblastí. Hnízdí v tundrách a náhorních planinách nad hranicí lesa na území Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Může být stálá až potulná, rozšíření a početnost silně kolísá v závislosti na dostupnosti hlavní potravy, lumíka (Lemmus), za kterým může podnikat kratší nebo delší přesuny.“ V ČR jde o vzácně zaletující druh, ale chovu se věnují zoologické zahrady a také se vyskytuje v soukromých chovech. „Na rozdíl od většiny ostatních sov loví sovice sněžní hlavně během dne. V době hnízdění se živí téměř výhradně lumíky, po zbytek roku loví také jiné savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti husy.“ [1] 

Jak už jste u mě asi zvyklí, víte už podle názvu článku, že se jedná pouze o první verzi obrázku, takže v tuto chvíli vám možná sovice moc sovu nepřipadá vzhledem k tomu, že je modro-žluto-zelená. :-) Ale nebojte, všechno přijde.

Sovice sněžná, prvních pár vrstev akrylových barev

Zdroje:

[1] Sovice sněžní. Wikipedie. 30. 12. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sovice_sn%C4%9B%C5%BEn%C3%AD

Rodinka tučňáků (2)

V minulém článku jsem vás kompletně seznámila s popisem tvorby i její náročností, tak teď už bych chtěla ukázat jen finální obrázek a dodat, že jsem si z toho odnesla zkušenost, že rozhodně potřebuji papír vyšší gramáže, protože se mi hodně máčel a vlnil se mi. Na což se jednak blbě malovalo, a jednak jsem se obávala, že to bude špatně vypadat na výstavě.

Připadá mi velmi zajímavé, jak obrázek v různém světle dokáže změnit svoje vyznění. Chvíli jsem dokonce váhala, jestli nezveřejnit jen ten první, který má ten správný syrový nádech zimy. Sníh, modro...

Rodinka tučňáků s vyvoláním pocitu opravdické antarktické zimy

A pak je tu ten stejný obrázek vyfocený v jiném světle a najednou mi nepřipadá tak studený a zasněžený.

Teplejší ladění barev je ovlivněno jenom světelnými podmínkami nebo nastavení fotoaparátu

Rodinka tučňáků (1)

Před týdnem jsem v článku Ptáci na sněhu (Birds in Snow Series) mluvila o tom, že jsem zkoušela akrylem malovat tučňáčí rodinku podle videa od Shilpy Lalit. Kdybyste si to taky chtěli zkusit, stačí se zdarma přihlásit na jejích stránkách do její akademie a můžete si vybrat ještě z dalších čtyřech ptáků. Potřebovat budete akrylové barvičky. Ale podotýkám, že podle mě to tedy rozhodně není „Easy Acrylic Painting for Beginners“. Minimálně mně to tak nepřipadalo.

Celkově nemám moc zkušeností s akrylovými barvami, a proti anilínkám (akvarelu) jsem našla hned několik nevýhod:

• Musíte si je smíchat někde na paletě a smíchanou barvu buď musíte použít, nebo vyhodit, protože vám vyschne. (V papírnictví mi pak ukázali nějaký zpomalovač zasychání, ale to zase znamená, že až budete potřebovat, aby to uschlo, budete čekat o to dýl.)
• Z toho plyne, že musíte malovat poměrně rychle, protože vám vysychá i na té paletě. Takže žádné přerušování obědem, krmením zvířat, zakecávkou s manželem...
• Někdy kryje až moc dobře, takže vám neprosvítá spodní vrstva, jak jste chtěli. 
• Jindy zase nekryje, když jste chtěli, aby barva kryla. Ale mám pocit, že na tohle už jsem trochu vyzrála tím, že víc vodou naředěná barva kryje velmi málo, skoro vůbec. A barva bez vody se jeví poměrně dobře krycí.

Taky jsem objevila, že do bílé akrylové barvy můžu přidat jakoukoliv anilínovou, takže si můžu velmi snadno vytvářet různé odstíny bez trápení se pouze s akrylovými barvami. Ale to lektorka neříkala. Ostatně, můžu anilínovými barvami ztmavovat a jinak probarvovat i jiné akrylové, ne jen bílou. 

Naproti tomu výhodou míchání dvou akrylových barev je, že pokud je záměrně špatně rozmícháte, získáváte různé barvy na štětci jedním tahem a můžete s tím vytvářet zajímavé kreace přímo na papíře.

Autorka začínala modrou nebo fialovou akvarelovou pastelkou, kterou si nakreslila obrys tučňáčí rodiny. Pak ho obtáhla tenkou linkou z namíchané fialové akrylové barvy. Zde podotýkám, že na obrázku není žádná černá, jak by se mohlo zdát. Nepoužívání černé vede k zajímavějším odstínům, jak mi už před mnoha lety říkala Marie Brožová. Černou můžete vytvořit smícháním žluté, modré a červené. Moji tučňáci jsou ve své podstatě jen tmavě fialoví, žlutou jsem vynechala.

Následně se tvořila spodní vrstva pozadí, kdy lektorka namočila celý papír (v jejím případě plátno) a přetřela ho naředěnou žlutou a akvamarínovou. Pak se přidávaly tmavě modré tečky, útržky indických novin, které čte její otec, a vybarvovali se tučňáci i pozadí v mnoha a mnoha vrstvách.

V jednu chvíli už jsem byla pořádně unavená a přála si, aby to už skončilo. Ale nešlo to, protože jsem měla na paletě jak fialovou, kterou jsem měla zatím natřeného jenom tátu tučňáka – ten vpravo – a bílou. Obě barvy by mi zaschly a mohla bych je leda tak vyhodit. A navíc jsem se bála, že pak na další dva tučňáky nenamíchám stejnou. Nakonec jsem se tomu nevyhnula, protože na mámu (prostřední tučňák) už mi stejně nevyšla. Ale krásně se mi ji povedlo namíchat znovu podobnou.

Rozmalovaná rodina tučňáků – věřili byste, že i táta tučňák měl bříško tak oranžové?

Ptáci na sněhu (Birds in Snow Series)

Od Shilpy Lalit mi někdy předminulý týden přišel do mailu newsletter, že má akademii (Artyshils Art Academy) a nabízí zdarma pětici obrázků k malování. Zalíbily se mi všechny. Ale nejhezčí byla tučňáčí rodinka.

Jedná se o malování akrylem, jehož mám nějakou levnou sadu z Lídla. Maluje se mi s ní dobře, ale nevím, jestli má ty správné vlastnosti, jaké mají akrylové barvy mít. Svého času mě štvalo, že málo kryjí, ale někdy mi připadá, že je to tak správně. Tak nevím. Každopádně jsem téhle jejich vlastnosti využila, protože ještě pořád nemám gesso, které jsem si plánovala koupit už dávno a které slouží k tomu, aby se barvy staly průsvitnými.

Shilpa Lalit láká na svoje akrylové kurzy s tím, že je to pro začátečníky. Ano, je pravda, že vám ukáže krok za krokem, jak slibuje: „Provedu vás mícháním, vrstvením a vytvářením realistických textur, které oživí vaše malby zimních ptáků.“ Ale zároveň můžu říct, že to byla pořádná makačka! A rozhodně to není obrázek, který budete mít namalovaný za hodinku nebo dvě. Dělala jsem na tom předminulý i minulý víkend. Pokaždé jen pár hodin, které jsem si neevidovala, ale rozhodně to nebyla žádná rychlovka.

Nicméně doporučuji vyzkoušet. Lekce je pěkná, výsledek boží a opravdu vidíte postup krok za krokem a můžete to dělat přesně jako ona a stejně vznikne váš originální obrázek.

Podíváme se na něj za týden, ale abyste teď nepřišli zkrátka, ukáži vám aspoň první verzi:

Rozmalovaná tučňáčí rodinka (první vrstva)