Minule jsme se spolu podívali, jak Tamara Łuć maluje pozadí a hlavní tvary smutného chlapce z houby (originální název je obrázku Mushroom Guy) v rámci Soul Art Day, teď bych ho ráda dokončila.
Následovaly ještě další bílé, hnědé, fialové, oranžovočervené a bůhvíjaké vrstvy na tělíčko. Pak suchým štětcem namočeným v bílé barvě udělala pozadí pod kloboučkem. To mi nejdřív nešlo, tak jsem si barvu naředila vodou. Ale to pak nebylo vůbec vidět, takže jsem to zkusila udělat jako ona.
 |
| Smutná houbička, moc se mi líbí ten stín, co vrhá její klobouk |
A pak mi zavolal manžel. Všiml si, že jsem nějaká smutná a já tápala, proč vlastně. Je to proto, že už hodinu dvě tři maluju smutný obrázek? Nebo proto, že zase budu na víkend sama doma. I když na tom samozřejmě není nic špatného, když mám spoustu malovacích lekcí, které bych si ráda prošla a navíc bych chtěla dopsat nějaké ty článečky na blog a taky začít šít šaty s vlčími máky (dneska, když to píšu, je 30. 5. 2025, abych vás nezmýlila, kdyby náhodou touhle dobou už byly dávno hotové a zveřejněné. No, uvidíme. Myslím, že jste ještě neviděli ani loňské zelené! A ty jsou!!! A taky se mi nechtělo dělat oběd. Jenom pro mě samotnou. A když tu na mě čeká tolik kreslení. A navíc mě mrzí Plzeň, kam jsem chtěla jet příští týden na výlet, vzala jsem si kvůli tomu dovolenou, se všemi si to zařídila v práci a ono to asi nevyjde, protože se tchyně nekoukla do kalendáře, než někomu řekla, že přijde na schůzku. To jsou ty milovníci telefonátů. Když na mě jen tak vybalíte termín, taky nevím, jestli tam už náhodou něco nemám!
A pak jsem na houbičku domalovala obrovské dešťové kapky. Btw. dělá je podle pravítka a pak je rozmaže. S tím jsem se moc nemusela dělat, protože se mi rozmazávaly rovnou.
A pak přišlo najednou takové VAU. Moje houbička (zub?) v dešti se mi náramně líbí. Teď má ty správné grády. Tu atmosféru. Najednou mi přijde spíš k pomazlení (roztomilý) než smutný.
 |
| Finální obrázek, ještě chybí podpis |
Žádné komentáře:
Okomentovat