čtvrtek 27. října 2016

Meadow Grass (Pro něho a pro ni)

Meadow Grass nahoře a pod ním Daybreak
U Vlněných sester jsem našla zajímavý článek s podzimním KALem od Heidi Alander. Sice se mi zpočátku zdál příliš jednoduchý a tudíž potenciálně nudný, zvlášť když jsem si předtím upletla hodně podobný Stephenův Daybreak, ale když jsem viděla, jak vypadají některé hotové, rozhodla jsem se ho také vyzkoušet.

Prvně jsem uvažovala o tom, že si poprvé vyzkouším pletení z Malabriga, které jsem si nakoupila při srpnové návštěvě Brna, ale nakonec jsem se rozhodla použít zbytky z Daybreaku, tedy … a …. Později jsem si to rozmyslela, protože mě napadlo, že prvního klubíčka nebude dostatek (350 metrů), a tak jsem doma v zásobách vyhledala podobné, abych měla roztomilou dvojici šátků.

Nápad s šátkem pro pána s technickými linkami a s krajkou pro dámu ze stejných barev a podobného tvaru mě totálně nadchl. Ne jen pro svou romantičnost, ale také pro to kouzlo. Řekla bych, že v pletení pro muže máme my ženy ještě velké rezervy. Možná je to i tím, že muži (partneři a manželé) krásu ručně pletených výrobků tolik nedocení jako dámy a navíc – jen si to přiznejme – jsou dost nároční. Ne jen tím, že mohou výrobek snadno poškodit, ale také je na ně větší spotřeba. Což se logicky dost prodraží, zejména kupujete-li opravdu kvalitní materiály.

Protože to se zbytky … vypadalo špatně, zejména v posledních dnech už jsem se téměř modlila, aby mi to vyšlo. Přemýšlela jsem, kdy bych mohla skončit vzhledem k tomu, že krajka se má plést nad násobky osmi ok plus jedno. Chvíli jsem si říkala, že by mohlo vypadat dobře, kdybych použila druhý konec toho tmavého klubíčka, kdyby mi to první nevyšlo. Nakonec to se značnou dávkou adrenalinu vyšlo jen tak tak. Zbylo mi asi dvacet centimetrů!

Teď už jenom uplést krajku – čtyřikrát jako v originálu? – a bude hotovo. A pak… až někdy bude chuť a čas, si vyzkouším, jak vypadá z černého a modrého Jawollu, jak jsem viděla na fotkách, protože mě to tak nadchlo, že jsem si je hned koupila taky.

pondělí 24. října 2016

Echo Flower Shawl #2

Na konci července jsem si z krásné bavlněné příze Aneta rozpletla druhý šátek paní Jenny Johnson Johnen. Všechna čest, když to je její první navržený vzor… no, vzor ne, ale šátek. Už ho upletlo 3838 lidí. A to jsou jenom ti, kteří se tím chlubí. Věřím, že třeba polovina, nebo jenom čtvrtina lidí ho upletla, ale nechce se jim ho fotit, zveřejňovat, přihlašovat se někam na Ravelry nebo psát cizí ženské: „podívej, upletla jsem tebou navržený šátek“. To musí být úžasný pocit. Navrhnout šátek, který se líbí takovému množství lidí. A co víc, že si ho tolik lidí uplete, když je přitom k dispozici obrovské množství návodů a nápadů co plést. Možná svou roli hraje i to, že je zdarma.

Tak a teď k mému druhému Echu. Zdá se, že každý šátek mám ve zvyku plést dvakrát, v tenčí a tlustší verzi. Je to docela zajímavé pro srovnání výsledku. 

Protože byl tento druhý – růžový (řekněme?) – trochu těžší, co se týče hmotnosti, jeho pletení mě sice naplňovalo pocitem uspokojení, ale zároveň nebyl moc praktický na cesty. Doufala jsem, že když nebudu mít žádný jiný lákavější projekt, šátek vbrzku dodělám, a tak jsem ho vzala s sebou na dovolenou do Bulharska. Ukázalo se, že to byl báječný nápad, protože jsem pletla v autobuse cestou tam i zpět – to jsem pak musela začít jiný šátek, protože mi došla klubka a bylo potřeba ještě jedno koupit (celkem tedy tři). Ale pletla jsem i během menších cest, na kopci, když jsme si dali pauzu (ale to jen jednou při mini trase, jinak jsem se s tím nevláčela), a nebo v hospodě. Dá se říct, že jsem si do města brala pletení téměř vždycky s sebou a myslím, že už jsem některým s jehlicemi připadala nerozlučná. Překvapivé pro mě bylo, že si na to všichni zvykli a zdálo se, že jim vůbec nevadí, když si při rozhovoru pletu. A nejraději vyprávím, jak jsme zůstali v hospodě dýl, protože jsem chtěla doplést sérii opakování (aby mi to rychleji přibývalo) a tři chlapi, co tam byli se mnou, si tedy poslušně dali ještě víno (ne, že by to byla nějak velká oběť, ale bylo to fantasticky příjemný). 

Brzy po návratu domů jsem koupila poslední klubko a šátek dokončila. Už jsem ho i zkoušela nosit. Zdá se opravdu příjemný, ale teď je na něj ještě horko. Každopádně se mi líbí ta jeho robustnost a jak i přes ni splývá z ramen.

úterý 18. října 2016

Mystery KAL 2016, 1. část

Možná vás zajímá, jak jsem na tom se Stephenovým Mystery KALem. První návod mi přišel v pátek 7. října. Týden pletení a pořád nemám hotovo. I když je toho na upletení tedy docela hodně – troufám si říct, že každý den tak 40 minut určitě pletu – má to i několik pozitiv.

Předně se mi líbí, že je návod pěkně rozdělen do jednotlivých sekcí a ke každé je udělané video (i pro úplné trubky), takže i kdybych náhodou neuměla skoro vůbec anglicky, dalo by se to asi zvládnout. Samozřejmě i díky Vlněným sestrám, které mají překlady jednotlivých anglických zkratek na svém blogu. Vlastní si stále zdokonaluji a některým věcem už celkem přirozeně rozumím (začala jsem chodit na kurzy angličtiny – ne jen kvůli pletení :-ú).

Takže: návod je rozdělen do sekcí, v prvním týdnu se mají uplést hned čtyři a ke každé je hned v úvodu video, takže myslím, že to má Stephen vymyšlené dobře a pěkně udělané. Jenom je samozřejmě potřeba trošku počítat, aby se člověk neztratil v několikerém opakování dvojice či čtveřice řad. I když podle mého soudu by se zase tak moc nedělo, protože počet ok se nemění, takže by se změnila jen výška jednotlivých částí a možná by to pak nevypadalo hezky.

Musím říct, že první část mě trochu vyděsila... vypadalo to tak nějak divně, zubatě a vůbec nevzhledně. Také jsem si začala říkat, že moje kombinace barev: čokoládově hnědá, zářivě oranžová, decentní žlutá a zelená možná nebyla úplně nejlepší, protože když je mezi žlutou a zelenou ještě něco a nejsou to velké pruhy žluté a zelené, dost to splývá. Ale po dokončení několika sekcí už to bylo hned lepší. Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.

čtvrtek 6. října 2016

Stephenův Mystery KAL

Jak už jsem psala v článku Velké dilema, tak jsem si nějakou dobu, cca měsíc, pohrávala s myšlenkou, že si od Stephena Westa koupím šátek, který budu plést postupně podle zasílaných částí návodu, až bude celý hotový. Je to sice jenom na jeden měsíc – konkrétně na říjen 2016, ale stejně to vypadá velice lákavě. 

Zmiňovala jsem, že mám obavy z přehnané barevnosti nebo nenositelného tvaru… ale zvědavost je zvědavost. Na druhém výletě v Brně jsem si zakoupila klubíky v podzimních barvách: světle žlutou, zářivě oranžovou, hráškově zelenou a tmavě hnědou, a tak víceméně snad každá kombinace musí být dobrá. Už se těším!

pondělí 3. října 2016

Echo Flower Shawl #1

U Vlněných sester jsem našla návod na šátek inspirovaný estonskou krajkou s květinovým vzorem „blossom stitch“. Vzor je první, který navrhla paní Jenny Johnson Johnen. A já se ho rozhodla uplést z klubíčka Laceballu 100 Light in the tunnel od Schoppel Wolle. Původně jsem nevěděla, jaké klubíčko použít, ale pak jsem si řekla, že z tohohle divně žlutého by to mohlo vypadat dobře. Výsledek předčil všechna moje očekávání. Podivně vypadající klubko se změnilo ve fantastický šátek.

S dokončováním to byl trochu masakr – pletla jsem v každé volné chvíli, protože jsem ho chtěla mít na firemním večírku, pro nějž vedoucí určil jako klíčovou barvu žlutou. Ukončovací práce jsem dělala ještě v autobuse cestou na zámek do Nelahozevsi, ale stihla jsem to. A taky byla trochu za exota. ;-) O to víc jsem si ale užívala velkolepost toho, že mě na ramenou hřeje vlastní výtvor.

Ačkoliv se mi to klubíčko původně vůbec nelíbilo, když z něj vidím šátek Echo Flower Shawl hotový, jsem nadmíru spokojená. Je nádherný a těžko bych si představila vhodnější barvu. Ty jemné tóny, to je nádhera. A žluté květiny! Hlavně ten závěr - šedý s mini okrovým lemem - paráda.

Rozplétání oček – splést dvě oka a vytvořit do nich devět smyček – byla děsná pruda, i přesto jsem na to rychle zapomněla a těšila se, že si ho zkusím uplést i v méně jemné verzi. Zkusím, jak vypadá z něčeho tlustějšího… třeba Malabriga.