Kdo říká, že adventní věnec musí být kulatý?

Kalíšky z automatu na kávu mám od kolegyně, která z nich před pár lety vytvořila nádherný věnec na dveře. Já se k tomu pořád nemohla dokopat a nakonec jsem zjistila, že se mi ani moc nechce ho dělat. A tak jsem udělala provizorní (stěhovatelný) adventní věnec. Líbí se mi, že se kalíšky lesknou, dají se recyklovat (nechat firmě na odvezení) a nekupuji další nesmysly do domácnosti.

Svíčky jsou také recyklované (nedopálené z loňska). Protože letos jsem si žádné nestihla vyrobit.

Jak jsem dlabala dýni

V článku Dýňový svět jsem vám vyprávěla, jak jsme se byli podívat na Statku u Pipků v Nové Vsi u Leštiny, kde jsme si pochopitelně zakoupili pár kousků dýně. Jednu ozdobnou, dvě bílé na mlsání, dvě na kalabasy a jednu oranžovou na polévku (viz Dýňová polévka) a vydlabání. I když je to už nějaký ten pátek, dýně nám v klidu vydržely při pokojové teplotě v kuchyni. 

A kdyby vás zajímalo, jak se dá strávit Halloween nebo kelstský svátek Samhain, ze kterého se pravděpodobně vyvinul, jukněte na příslušné články pod odkazy.

Do dlabání jsem se dala včera večer. Na základě toho, jsem viděla na výletě za oknem u jedné chaloupky, jsem se rozhodla, že nahoře vyříznu hvězdičku, kterou budu používat jako poklop, když uvnitř dýně zrovna nebude hořet svíčka. Kdybych vyřízla hezké pravidelné kolečko, nahoře už by mi nedrželo!

Dodatečně z druhé strany na stejné dýni trochu jiný ksichtík

Nejdřív jsem si ale musela koupit nůž. Vycházela jsem z Kamilových zkušeností a pořídila si svůj první odlamovací... ukázalo se, že v papírnictví stojí pouhých 13 Kč a milý pan prodavač mě varoval, abych byla opatrná, že je hodně ostrý a snadno zajede až do masa. Ano, ano, vím. Nikdy proti ruce!

Vyřezat hvězdu šlo celkem dobře, akorát se jí nechtělo ani dovnitř ani ven a dopadlo to tak, že jsem o dva její cípy přišla, ale pořád na zakrytí může fungovat. Možná dokonce i tehdy, když uvnitř bude hořet svíčka.

Další na řadu přišlo dlabání vnitřku. To byla kapitola sama pro sebe. Nejdřív se zdálo, že to vůbec nepůjde, protože mám relativně malou a dost bachratou dýni a nožíkem jsem se do ní nemohla dostat. Pak přišla mamka se škrabkou na brambory a její špičkou se dalo do dužiny dloubat, ještě jsme vzaly takový ten dloubák na bubáky jablek (ohryzky) a tím to šlo senzačně, protože je hodně ostrý. A na závěr jsem ještě vytáhla lžíci po babičce „slízanou“ do mírné špičky, která se ukázala být dostatečně tvrdá a neohebná. Takže závěrem mám senzačně tenký obal na svíčku a spoustu dužiny do polévky.

Na závěr jsem si vygooglila pár náhledů na dýně a rozhodla se pro vzhled, který vtisknu té svojí. Líbila se mi klasika – ksichtík.

P. S.: Odříznout vršek dýně jako hvězdici, aby mi nezapadl dovnitř, bylo super, ale později se ukázalo, že je to vcelku zbytečné, protože když máte dýni při pokojové teplotě, během pár dní se začne scvrkávat a ohýbat sama do sebe, takže má stále rozšklebenější ústa i vršek a sesychající hvězdice na ní tudíž nedrží.

Tvorba svíček v Třebíči

Nové svíčkobraní – z mého pohledu poněkud minimalistické – se uskutečnilo v pátek 27. února 2015 v Třebíči na Regionální Velké Výměně Zkušeností (RVVZ). Článek o této akci najdete na mém blogu s názvem RVVZ Třebíč: svíčky.

Proč minimalistické, když jsem si vyrobila nejvíc svíček ze všech účastníků a to dokonce o 50 %? Protože jsem snad ještě nikdy nevyráběla pouhé tři svíčky! Jelikož místo patnácti zapsaných účastníků jich dorazilo jenom devět, mohla jsem si pohodlně vybrat tři formy. Zvolila jsem dvě plastové a jednu čtvercovou kovovou.

Vyslechla si přednášku k tvorbě svíček, bezpečnostní doporučení (nenechat vosk v hrnci samovznítit a nezpůsobit ještě větší škody hašením vodou) a pak už jsme vyráběli. Strávili jsme tím dost času večer – tak 4 hoďky – a pak ještě asi jednu ráno.

Muffinky

Moje sbírka muffinků

Muffinky z palmového vosku v pastelových barvách

Před dvěma roky jsem se zamilovala do silikonových mafínkových forem a vyrobila si ve tvaru muffínků několik svíček. Měly drobnou vadu – nechtělo se mi voskovat s knotem (= namáčet ho do vosku), a tak jsem ho do nich jen šoupla. Výsledkem je, že příliš krátké knoty rychle shoří a vosk zůstane celý. Když jsou knoty delší, začne postupně odhořívat vosk a všechno je v pořádku.

V roce 2014 jsem se polepšila, Kamila poslechla a knoty navoskovala. Výroba muffinků je snadná, nebo se tak aspoň jeví. Vezmete vosk, obarvíte ho, ovoníte, jak je libo a nalijete do formiček. Ztuhnutí trvá chvilku, asi půl hodiny, možná míň. Pak přichází ta horší část – vyvrtat ručním vrtáčkem uprostřed dírku a zespoda vyhloubit důlek, do něhož zapadne knot s plíškem. To se dá trochu usnadnit roztavením okolního vosku horkovzdušnou pistolí. Téhle „špinavé“ práci jsem se raději vyhla a požádala o pomoc Kamila. Výsledek byl luxusní!

Kromě muffinků můžete vyrábět i bábovičky nebo jiné cukroví. U báboviček bylo specialitkou, že se po vyklopení musel zalít prostřední důlek, do něhož se předtím umístil knot.

Z množství práce je snad zřejmé, že odpovídající cena takové svíčky je nejméně dvacet, spíše třicet korun. U muffinka mám vyzkoušeno, že vydrží hořet dvě hodiny, pokud „přikládáte“ odpadající vosk, nebo ho dáte do vhodného kalíšku, hoří dvojnásobnou dobu. 

Bábovičky z palmového vosku

Sypané svíčky

Nejprve si můžete vyrobit různobarevné pláty vosku: Rozehřejete vosk, obarvíte a nalijet na plech vyložený pečicím papírem. Až zaschne, plát vyklepnete a uschováte pro další použití.

Jedním z rychlých způsobů vyrábění svíček je nasypat do formy úlomky dříve vyrobených plátů barevného vosku a zalít je bílým voskem. Výhoda je jasná – máte-li více forem, můžete do každé nalámat jinou barvu a zalévat čirou. Takováto svíčka rychleji stydne díky tomu, že v ní není tolik horké hmoty.

Druhou variantou je nasypat do forem pecičky, ve kterých se vosk kupuje, a zalít je barevným voskem.

Soukromé svíčkování

Rozpouštění vosku

V říjnu jsem vyrazila na návštěvu za Kamilem a pustila se u něj do výroby svíček. Pěkně jsem si zamegalomanila, i když jsem se trochu držela zpátky – vyráběla jsem jenom z palmového vosku, aby v tom nebyl chaos.

V minulém článku jsem psala o výrobě svíček a v tomto článku k tomu najdete obrázky. Nejprve je třeba rozpustit vosk, mezitím si můžete nachystat formy.

Do vosku vhodťe malý kousíček barvy k tomu určené, obarvený vosk nalijte do připravené formy.

Buďte trpěliví a nechte svíčku úplně vystydnout.

Rozpouštění vosku

Jak můžete vidět na fotkách, je zřejmé, proč takovou věc nechci dělat doma v kuchyni. Na tvorbu svíček se ideálně hodí pracovna, kde to můžete nechat nějakou dobu roztahané a máte tam speciální nádobí, které už nebudete používat na jídlo.

Ideální samozřejmě je dělat svíčky doma u někoho jiného. ;-) Nejlépe u někoho, kdo si zjišťuje, že jeho parkety snesou vyšší teploty... to když je pokapete horkým voskem, což se mi zrovna stalo. ... Zajímavý, že na rukodělkách se mi to nepodařilo snad nikdy.

Vlevo přichystaná prázdná forma, vpravo forma plná žlutého vosku

V minulém článku jsem nevysvětlila, proč je dobré dělat několik svíček najednou, jinými slovy, proč je racionální být megaloman. Nejspíš vám to už došlo samotným, ale pokud jste nad tím nepřemýšleli, tak vysvětlím nyní.

1. Než se roztaví vosk, chvíli to trvá, takže si snadno najdete čas na chystání různých forem. 

2. Když svíčky děláte jako já maximálně dvakrát do roka, vyplatí se udělat si jich zásobu. Také jimi pak můžete obdarovat přátele a známé. Je ovšem vhodné si předtím zjistit, zda podlehli pálení svíček.

Tuhnoucí palmový vosk již pomalu vytváří krystalky

3. Vaše efektivita značně vzroste při dělání stejné činnosti několikrát. Takže když už máte obrousit spodní hranu svíčky, udělejte to rovnou desetkrát, zabere vám to jen minimum času navíc.

Zalité svíčky a nepořádek z nich

Téměř hotové svíčky

Hotové svíčky z palmového vosku... luxus!

Adventní věnec 2014

Adventní věnec vznikl v roce 1838 v Hamburku, kde v místním sirotčinci vyvěsil kněz před dveře nazeleno natřený dřevěný kruh, do něhož každý den dával svíčku a byla u něj kasička na příspěvky pro ty děti. Později se začaly dělat zelené věnce a svíčky se do nich dávaly jen na neděle. Svíčky by správně měly být fialové – jako má kněz roucho. Je to liturgická barva. V třetím týdnu je povoleno růžové roucho, může být užito i čtvrtou postní neděli, a jsou povoleny taneční zábavy. Je to tzv. radostné roucho, na znamení odlehčení půstu. Stejně tak může být i v adventním věnci třetí svíce růžové. Prý se ale špatné shání. Žádný problém, usmívám se, zítra si ji vyrobím přesně podle potřeby.

Mám jasný plán – vytvořit si čtyři svíčky na adventní věnec. Je nesmyslné dělat je stejně velké – to je chyba začátečníků, a tak si pěkně připravím (= vyloudím od Krtka) tři různě velké čtvercové formy, do kterých si plánuju nalít fialový palmový vosk. Jedna forma mi ještě chybí, a tak pak použiji ještě jednou tu prostřední na růžovou svíčku.

Časově je to se svíčkama docela makačka, protože se nejprve musí najít knot vhodný pro tu kterou formu. Když vyberu příliš tenký, svíčka mi prohoří středem a spousta vosku mi zbyde. Vyberu-li příliš tlustý, svíčka shoří rychle a možná bude ještě k tomu čudit. Případně vytékat.

Naštěstí má Kamil na každé formě napsané, jaký knot se má použít. Ještě je rozdíl v tom, jestli jde o svíčky z palmového nebo normálního vosku. Vzhledem k tomu, že cena je jen o maličko vyšší, zato jsou o mnoho krásnější, rozhodně plánuji dělat pouze z palmového vosku. Také není dobré tyto dva vosky míchat, takže je moje volba jasná. Btw. jedna zbytková svíčka z kombinace obou vosků vypadala velice zajímavě – celá byla taková hladká, jen v rožcích vykukovaly bílé krystalky nádherně připomínající sněhové vločky. Jo, to bych asi měla zmínit, že tento efekt dělá právě palmový vosk. Když o tom někomu vyprávím, říkám, že vypadá jako namrzlé sklo v zimě. Nádhera! Potíž je jenom v tom, že barvy má mdlejší než obyčejný vosk. A já na to pokaždé zapomenu.

Takže, máme vosk, teď formu, tu jsem si vlastně už vybrala, ale teď ještě musím vybrat doplňky podle toho, jestli jde o kovovou – můžu lít libovolně horký vosk, plastovou – jen do 80°C nebo silikonovou (ona je z něčeho trochu jiného, co vydrží i obrovský žár a může se do ní lít třeba olovo… taky podle toho stojí). Dírkou ve formě prostrčím knot a na jeho spodní části přidělám plíšek a nad plíškem propíchnu tenkou jehlou na maso. Za knot zatáhnu z druhé strany, aby mi ta jehla dobře držela. A nahoře zajistím knot plochým kouskem gumy a zástrčkou ve dvou dírkách.

Teď už jen rozehřát dostatečné množství vosku – radši víc než míň – a obarvit ho či ovonět. Potom jej nalít do formy a postupně dolívat – vosk se totiž při chladnutí smršťuje a dole by mi vznikl nepěkný ďůlek, se kterým se můžete setkat u kupovaných svíček. Řeší to tak, že ho přelepí cedulkou, výborné, že?

Po nějaké době – záleží na tloušťce svíčky – můžeme ucvaknout spodní část knotu a pak spodek svíčky zarovnat. Tohle je moje nejméně oblíbená činnost. Pokud to je jenom takhle, pak v pořádku, ale občas mi vykukuje ten zpropadený plíšek a to pak jeho okolí dodatečně rozehřívám horkovzdušnou pistolí a pinzetou ho vtlačuji hlouběji do svíčky.

Potom už jen odendat uchycení knotu nahoře – v tuto chvíli dole, protože svíčka se odlévá „vzhůru nohama“ – a jemně si ji vyklepnout do ruky. 
 
Z legrace přirovnávám výrobu svíček k porodu. Vždycky mi to připadá úžasně jednoduché – zkrátka vezmete vosk, nalijete ho do formy, počkáte, až ztuhne a pak svíčku vyklopíte, ale je tam mnohem víc práce kolem a to jsem ji spoustu ani nikdy nedělala – např. zkoušení, který knot bude do které svíčky ten pravý. Taky je dobré vědět, že palmový vosk při tvrdnutí vytváří takovou dutou spirálku pod již ztvrdlým povrchem. A že při různých teplotách nalévání, tvoří různé (nebo taky žádné!) krystalky na povrchu. Ale zpátky k tomu porodu. Přibližně po deseti minutách ometání se a dolévání jedné jediné svíčky toho mám plné zuby. Nadávám si, že jsem se do toho pouštěla, protože je s tím strašně moc práce. Kdybych si takovou svíčku radši za čtyřicet korun koupila!

No, ale potom, když vám hotová svíčka po jemném vyklepnutí sklouzne do dlaně… to je tak úžasný zážitek. Nadchlo mě, že to Jíťa měla zrovna tak. Nejdřív si říkala, že si je příště radši koupí, ale pak když viděla, jakou nádheru vytvořila, byly všechny strasti jistě zapomenuty (aspoň doufám).

Mamka z mých svíček udělá teprve 7. prosince adventní věnec na talíři plném chvojí – taky možnost. Dřív se to nestihlo, protože jsem byla uvízlá v Praze.

P. S.: Fotografie na přání zhotovil JV.

Svíčková(ní)

Občas dělám svíčky. Vyjde to asi tak jednou ročně a vždycky je to s Kamilem. Důvod je prostý – má spoustu materiálu – formy, vosky, barvy, vůně a taky nápadů. Letošní tvoření nás čeká kolem Velikonoc. Teda snad. Doufám, že budu moct a on taky. Jinak se na to už těším, protože úlovků jsem si už dvakrát přivezla spoustu a jeden lepší než druhý. Občas zkouším i nějakou novinku. Třeba duhovou svíčku. Minimálně se mi hodila k tomu, že jsem pak ve vědomostní soutěži Česko bez obtíží věděla, jaké jsou barvy duhy a jak jdou za sebou. Tenkrát jsem si to musela najít na internetu a bylo štěstí, že jsem měla na čem. A tady je na ukázku jeden z mých předloňských výtvorů.

No, zrovna tenhle hořel dost mizerně – asi příliš tenký knot, takže se pěkně prohořel středem. Díra byla asi o velikosti čajové svíčky. Letos se tedy vykašlu na všechny kulaté potvory, i když mají lepší energii dle feng-shui, a zůstanu asi u krychliček. Nebo bych mohla dělat válce či jehlany…