V minulém článku jsem vám něco pověděla o kardinálu červeném a ukázala obrázek po prvních dvou hlavních fázích.
Kardinálové mi dali celkem zabrat, takže je ještě neuvidíte hotové. Výjimečně bude tento obrázek rozdělen na tři články. Tady se zatím můžete pokochat, jak se to vyvíjí.
 |
| Kardinálové červení, v tuto chvíli doslova |
 |
| Předposlední fáze obrázku s kardinály |
Dala jsem si malou pauzu od ptáků, abych vás s nimi nezahltila, zároveň nechci celé léto publikovat zasněžené obrázky. Nebo bych to měla nechat až na podzim?
Úvodní článek i s informacemi o sojce najdete zde.
Lektorčina sojka se mi moc líbila a domnívala jsem se, že to nezvládnu stejným způsobem, ale ukázalo se, že můj obrázek je taky krásný. Fascinuje mě ta modrá!
 |
| Detail hlavy rozkreslené sojky |
 |
| Sojka v určité fázi rozpracovanosti |
 |
| Hotový obrázek sojky chocholaté malovaný akrylem |
A máme tu další díl akrylových maleb ze série Ptáci na sněhu. Věřím, že už jste ho netrpělivě očekávali, když teď tak zodpovědně publikuji každé pondělí!
Abyste si to víc užili, mám tu pro vás rovnou dva. Oba bych tipla na samce podle Wikipedie. Zdá se, že samička je spíš dožluta. Protože na anglické stránce je toho víc, využila jsem ji jako primární zdroj. Můžete si tam dokonce pustit, jaké dělá zvuky. Odkaz najdete dole ve zdrojích.
Kardinál severní (Cardinalis cardinalis), hovorově známý jako obyčejný kardinál, červený kardinál nebo jen kardinál, je pták z rodu Cardinalis. Kardinál je pojmenován po kardinálech římskokatolické církve, kteří nosí výrazné červené hábity a čepice. Termín „severní“ v běžném názvu odkazuje na jeho rozsah, protože je to nejsevernější známý kardinální druh. Lze jej nalézt v jihovýchodní Kanadě, přes východ Spojených států od Maine po Minnesotu až po Texas, Nové Mexiko, jižní Arizonu, jižní Kalifornii a na jih přes Mexiko, Belize a Guatemalu. Je to také zavlečený druh na několika místech, jako jsou Bermudy a všechny hlavní ostrovy Havaje od jeho vysazení v roce 1929. Jeho stanoviště zahrnuje lesy, zahrady, křoviny a mokřady. Je to státní pták z Illinois, Indiana, Kentucky, Severní Karolíny, Ohia, Virginie a Západní Virginie. [1]
Kardinál severní/červený je převážně zrnožravý, ale živí se také hmyzem a ovocem. Kdysi byl ceněn jako domácí mazlíček, ale jeho prodej byl ve Spojených státech zakázán zákonem o smlouvě o stěhovavých ptácích z roku 1918.
Dospělý samec je zářivě karmínově červené barvy s černou obličejovou maskou přes oči, která zasahuje až do horní části hrudníku. Barva se stává matnější a tmavší na zádech a křídlech. Samice je načervenalé olivové barvy, s většinou šedohnědými tóny a lehce načervenalým nádechem na křídlech, hřebeni a ocasních perech. Obličejová maska samice je šedá až černá a je méně výrazná než maska samce. Obě pohlaví mají výrazné vyvýšené hřebeny a jasně korálově zbarvené zobáky. Zobák je kuželovitý a silný. Barva peří samců se vyrábí z karotenoidních pigmentů ve stravě. Barvení je tvořeno jak červenými pigmenty, tak žlutým karotenoidem.
Severní kardinál se učí své písně a v důsledku toho se písně regionálně liší. Spárované páry často cestují společně. Písně severního kardinála se obvykle překrývají více ve slabikách ve srovnání s jinými severními kardinály v jeho blízkosti než s těmi, kteří jsou od něj daleko. Spárované páry spolu někdy před hnízděním zpívají. Při námluvách samec do zobáku samice vkládá zralý plod a čeká, zda jej samice přijme. Kardinálové většinou svá hnízda nevyužívají více než jednou. Samice si staví miskovité hnízdo na dobře skrytém místě v hustém keři nebo nízkém stromě 1–3 m nad zemí.
 |
| Akrylem vytvořený tmavý obrys |
 |
| První vrstva barevného pozadí |
Zdroje:
[1] Northern cardinal. Wikipedie. 8. 2. 2025, cit. 2. 3. 2025, https://en.wikipedia.org/wiki/Northern_cardinal
[2] Kardinál červený. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kardin%C3%A1l_%C4%8Derven%C3%BD
Na základě návodů akrylových obrázků od Shilpy Lalit, jsem začala kreslit i Blue joy a tím se opět trochu pustila do fauny Severní Ameriky, neboť sojka chocholatá (Cyanocitta cristata) je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem sojky v této části světa. Podle Wikipedie je přesně tak barevná, jak ji ztvárnila autorka: „Svrchu je převážně modrá s bílými skvrnami a černými pruhy na křídlech a ocase. Spodinu těla má světlou s o něco tmavším zbarvením na hrudi, kde má také výrazný černý pruh, který se táhne až po temeno. Tmavého zbarvení jsou též končetiny, oči a zobák. Výrazným znakem je také její chocholka na hlavě, kterou vztyčuje při vzrušení nebo vyplašení.“ [1]
Abyste z toho něco měli, tak vám kromě akvarelovou pastelkou předkresleného a následně modro-červeným akrylem obtaženého obrysu ukážu i první vrstvu akrylových barev. A ještě doplním, že tvary ptáků kreslím podle předlohy, neobkresluji ji přes okno, monitor a podobně. A tak jsem si nějakou dobu vůbec nevšimla, že jsem sojce udělala levé křídlo výrazně menší než pravé. Sice má jedno roztažené, ale i tak se mi později tato asymetrie nelíbila, tak jsem to opravila až při malování barvami.
 |
| Obrys sojky |
 |
| První vrstva pozadí, zatím spíš evokující jaro než zasněženou zimní krajinu |
Zdroje:
[1] Sojka chocholatá. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sojka_chocholat%C3%A1
Mým druhým akrylovým obrázkem ze série Birds in Snow od Shilpy Lalit je mohutná sova (Bubo scandiacus) dosahující téměř velikosti výra velkého. Samice může vážit až 3 kg. Identifikovala jsem ji jako sovici sněžnou.
„Sovice sněžní patří mezi typické obyvatele cirkumpolárních oblastí. Hnízdí v tundrách a náhorních planinách nad hranicí lesa na území Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Může být stálá až potulná, rozšíření a početnost silně kolísá v závislosti na dostupnosti hlavní potravy, lumíka (Lemmus), za kterým může podnikat kratší nebo delší přesuny.“ V ČR jde o vzácně zaletující druh, ale chovu se věnují zoologické zahrady a také se vyskytuje v soukromých chovech. „Na rozdíl od většiny ostatních sov loví sovice sněžní hlavně během dne. V době hnízdění se živí téměř výhradně lumíky, po zbytek roku loví také jiné savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti husy.“ [1]
Jak už jste u mě asi zvyklí, víte už podle názvu článku, že se jedná pouze o první verzi obrázku, takže v tuto chvíli vám možná sovice moc sovu nepřipadá vzhledem k tomu, že je modro-žluto-zelená. :-) Ale nebojte, všechno přijde.
 |
| Sovice sněžná, prvních pár vrstev akrylových barev |
Zdroje:
[1] Sovice sněžní. Wikipedie. 30. 12. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sovice_sn%C4%9B%C5%BEn%C3%AD
V minulém článku jsem vás kompletně seznámila s popisem tvorby i její náročností, tak teď už bych chtěla ukázat jen finální obrázek a dodat, že jsem si z toho odnesla zkušenost, že rozhodně potřebuji papír vyšší gramáže, protože se mi hodně máčel a vlnil se mi. Na což se jednak blbě malovalo, a jednak jsem se obávala, že to bude špatně vypadat na výstavě.
Připadá mi velmi zajímavé, jak obrázek v různém světle dokáže změnit svoje vyznění. Chvíli jsem dokonce váhala, jestli nezveřejnit jen ten první, který má ten správný syrový nádech zimy. Sníh, modro...
 |
| Rodinka tučňáků s vyvoláním pocitu opravdické antarktické zimy |
A pak je tu ten stejný obrázek vyfocený v jiném světle a najednou mi nepřipadá tak studený a zasněžený.
 |
| Teplejší ladění barev je ovlivněno jenom světelnými podmínkami nebo nastavení fotoaparátu |
Před týdnem jsem v článku Ptáci na sněhu (Birds in Snow Series) mluvila o tom, že jsem zkoušela akrylem malovat tučňáčí rodinku podle videa od Shilpy Lalit. Kdybyste si to taky chtěli zkusit, stačí se zdarma přihlásit na jejích stránkách do její akademie a můžete si vybrat ještě z dalších čtyřech ptáků. Potřebovat budete akrylové barvičky. Ale podotýkám, že podle mě to tedy rozhodně není „Easy Acrylic Painting for Beginners“. Minimálně mně to tak nepřipadalo.
Celkově nemám moc zkušeností s akrylovými barvami, a proti anilínkám (akvarelu) jsem našla hned několik nevýhod:
Naproti tomu výhodou míchání dvou akrylových barev je, že pokud je záměrně špatně rozmícháte, získáváte různé barvy na štětci jedním tahem a můžete s tím vytvářet zajímavé kreace přímo na papíře.
Autorka začínala modrou nebo fialovou akvarelovou pastelkou, kterou si nakreslila obrys tučňáčí rodiny. Pak ho obtáhla tenkou linkou z namíchané fialové akrylové barvy. Zde podotýkám, že na obrázku není žádná černá, jak by se mohlo zdát. Nepoužívání černé vede k zajímavějším odstínům, jak mi už před mnoha lety říkala Marie Brožová. Černou můžete vytvořit smícháním žluté, modré a červené. Moji tučňáci jsou ve své podstatě jen tmavě fialoví, žlutou jsem vynechala.
Následně se tvořila spodní vrstva pozadí, kdy lektorka namočila celý papír (v jejím případě plátno) a přetřela ho naředěnou žlutou a akvamarínovou. Pak se přidávaly tmavě modré tečky, útržky indických novin, které čte její otec, a vybarvovali se tučňáci i pozadí v mnoha a mnoha vrstvách.
V jednu chvíli už jsem byla pořádně unavená a přála si, aby to už skončilo. Ale nešlo to, protože jsem měla na paletě jak fialovou, kterou jsem měla zatím natřeného jenom tátu tučňáka – ten vpravo – a bílou. Obě barvy by mi zaschly a mohla bych je leda tak vyhodit. A navíc jsem se bála, že pak na další dva tučňáky nenamíchám stejnou. Nakonec jsem se tomu nevyhnula, protože na mámu (prostřední tučňák) už mi stejně nevyšla. Ale krásně se mi ji povedlo namíchat znovu podobnou.
 |
| Rozmalovaná rodina tučňáků – věřili byste, že i táta tučňák měl bříško tak oranžové? |
Od Shilpy Lalit mi někdy předminulý týden přišel do mailu newsletter, že má akademii (Artyshils Art Academy) a nabízí zdarma pětici obrázků k malování. Zalíbily se mi všechny. Ale nejhezčí byla tučňáčí rodinka.
Jedná se o malování akrylem, jehož mám nějakou levnou sadu z Lídla. Maluje se mi s ní dobře, ale nevím, jestli má ty správné vlastnosti, jaké mají akrylové barvy mít. Svého času mě štvalo, že málo kryjí, ale někdy mi připadá, že je to tak správně. Tak nevím. Každopádně jsem téhle jejich vlastnosti využila, protože ještě pořád nemám gesso, které jsem si plánovala koupit už dávno a které slouží k tomu, aby se barvy staly průsvitnými.
Shilpa Lalit láká na svoje akrylové kurzy s tím, že je to pro začátečníky. Ano, je pravda, že vám ukáže krok za krokem, jak slibuje: „Provedu vás mícháním, vrstvením a vytvářením realistických textur, které oživí vaše malby zimních ptáků.“ Ale zároveň můžu říct, že to byla pořádná makačka! A rozhodně to není obrázek, který budete mít namalovaný za hodinku nebo dvě. Dělala jsem na tom předminulý i minulý víkend. Pokaždé jen pár hodin, které jsem si neevidovala, ale rozhodně to nebyla žádná rychlovka.
Nicméně doporučuji vyzkoušet. Lekce je pěkná, výsledek boží a opravdu vidíte postup krok za krokem a můžete to dělat přesně jako ona a stejně vznikne váš originální obrázek.
Podíváme se na něj za týden, ale abyste teď nepřišli zkrátka, ukáži vám aspoň první verzi:
 |
| Rozmalovaná tučňáčí rodinka (první vrstva) |
Út 24. 9. 2024, Den devátý
Se začátkem pracovního týdne je pochopitelně mnohem méně času na malování.
