Tamara Laporte: You’re a hoot (1)

Skica tužkou hlavní tvarů

Malování s Tamarou je stejné jako vždycky. Postup má ujasněný a svůj styl drží pořád stejně. Na tenhle obrázek se sovou jsem narazila v rámci kurzu Sketchbook Revival Binge Fest 2025.

Nejprve nakreslete svůj návrh sovy tužkou pomocí referenční fotografie nebo sledovatelnosti a poté vyberte svou barevnou paletu, abyste byli připraveni začít malovat.

Vytvářejte dynamické vrstvy smíšených médií a oživte sovu pomocí barev, vzorů, čar, stínování, zvýraznění, čmáranic, stříkanců a dalších pomocí akvarelu, barevné tužky, pastelek rozpustných ve vodě a malířských per v různých fázích cesty.

Pracuje v mokrých barvách, takže se jí vpíjí modrá s růžovou a do té modré ještě kápne párkrát tmavší modrou, aby to mělo říz. A tečky nechá mírně se rozpíjet.

Jako barevné schéma si vybrala tyrkysovou, trávově zelenou a zářivě růžovou. Aby se jí to hodilo do tohoto schématu, dělá i větev zelenou místo hnědé.

Je vidět, že je to starší video, protože ještě divákům neříká, kdy mají nechat předešlé vrstvy zaschnout, než se pustí do nanášení další. Docela mi to chybí. Akorát u černého posca pen jsem si naprosto jistá, že to do ještě vlhké barvy dávat nebudu. Takže pro dnešek končím a vrhnu se na to zase zítra. Za denního světla.

Barevný podklad sovy

Kardinál červený (2)

V minulém článku jsem vám něco pověděla o kardinálu červeném a ukázala obrázek po prvních dvou hlavních fázích. 

Kardinálové mi dali celkem zabrat, takže je ještě neuvidíte hotové. Výjimečně bude tento obrázek rozdělen na tři články. Tady se zatím můžete pokochat, jak se to vyvíjí.

Kardinálové červení, v tuto chvíli doslova

Předposlední fáze obrázku s kardinály

Sojka chocholatá (2)

Dala jsem si malou pauzu od ptáků, abych vás s nimi nezahltila, zároveň nechci celé léto publikovat zasněžené obrázky. Nebo bych to měla nechat až na podzim?

Úvodní článek i s informacemi o sojce najdete zde. 

Lektorčina sojka se mi moc líbila a domnívala jsem se, že to nezvládnu stejným způsobem, ale ukázalo se, že můj obrázek je taky krásný. Fascinuje mě ta modrá!

Detail hlavy rozkreslené sojky

Sojka v určité fázi rozpracovanosti

Hotový obrázek sojky chocholaté malovaný akrylem

Kardinál červený (1)

A máme tu další díl akrylových maleb ze série Ptáci na sněhu. Věřím, že už jste ho netrpělivě očekávali, když teď tak zodpovědně publikuji každé pondělí! 

Abyste si to víc užili, mám tu pro vás rovnou dva. Oba bych tipla na samce podle Wikipedie. Zdá se, že samička je spíš dožluta. Protože na anglické stránce je toho víc, využila jsem ji jako primární zdroj. Můžete si tam dokonce pustit, jaké dělá zvuky. Odkaz najdete dole ve zdrojích.

Kardinál severní (Cardinalis cardinalis), hovorově známý jako obyčejný kardinál, červený kardinál nebo jen kardinál, je pták z rodu Cardinalis. Kardinál je pojmenován po kardinálech římskokatolické církve, kteří nosí výrazné červené hábity a čepice. Termín „severní“ v běžném názvu odkazuje na jeho rozsah, protože je to nejsevernější známý kardinální druh. Lze jej nalézt v jihovýchodní Kanadě, přes východ Spojených států od Maine po Minnesotu až po Texas, Nové Mexiko, jižní Arizonu, jižní Kalifornii a na jih přes Mexiko, Belize a Guatemalu. Je to také zavlečený druh na několika místech, jako jsou Bermudy a všechny hlavní ostrovy Havaje od jeho vysazení v roce 1929. Jeho stanoviště zahrnuje lesy, zahrady, křoviny a mokřady. Je to státní pták z Illinois, Indiana, Kentucky, Severní Karolíny, Ohia, Virginie a Západní Virginie. [1]

Kardinál severní/červený je převážně zrnožravý, ale živí se také hmyzem a ovocem. Kdysi byl ceněn jako domácí mazlíček, ale jeho prodej byl ve Spojených státech zakázán zákonem o smlouvě o stěhovavých ptácích z roku 1918.

Dospělý samec je zářivě karmínově červené barvy s černou obličejovou maskou přes oči, která zasahuje až do horní části hrudníku. Barva se stává matnější a tmavší na zádech a křídlech. Samice je načervenalé olivové barvy, s většinou šedohnědými tóny a lehce načervenalým nádechem na křídlech, hřebeni a ocasních perech. Obličejová maska ​​samice je šedá až černá a je méně výrazná než maska ​​samce. Obě pohlaví mají výrazné vyvýšené hřebeny a jasně korálově zbarvené zobáky. Zobák je kuželovitý a silný. Barva peří samců se vyrábí z karotenoidních pigmentů ve stravě. Barvení je tvořeno jak červenými pigmenty, tak žlutým karotenoidem.

Severní kardinál se učí své písně a v důsledku toho se písně regionálně liší. Spárované páry často cestují společně. Písně severního kardinála se obvykle překrývají více ve slabikách ve srovnání s jinými severními kardinály v jeho blízkosti než s těmi, kteří jsou od něj daleko. Spárované páry spolu někdy před hnízděním zpívají. Při námluvách samec do zobáku samice vkládá zralý plod a čeká, zda jej samice přijme. Kardinálové většinou svá hnízda nevyužívají více než jednou. Samice si staví miskovité hnízdo na dobře skrytém místě v hustém keři nebo nízkém stromě 1–3 m nad zemí.

Kardinálové mají schopnost v případě potřeby snížit tělesnou teplotu o 3 až 6°, aby přežili nízké teploty.

Akrylem vytvořený tmavý obrys

První vrstva barevného pozadí

Zdroje:

[1] Northern cardinal. Wikipedie. 8. 2. 2025, cit. 2. 3. 2025, https://en.wikipedia.org/wiki/Northern_cardinal

[2] Kardinál červený. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kardin%C3%A1l_%C4%8Derven%C3%BD

Sojka chocholatá (1)

Na základě návodů akrylových obrázků od Shilpy Lalit, jsem začala kreslit i Blue joy a tím se opět trochu pustila do fauny Severní Ameriky, neboť sojka chocholatá (Cyanocitta cristata) je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem sojky v této části světa. Podle Wikipedie je přesně tak barevná, jak ji ztvárnila autorka: „Svrchu je převážně modrá s bílými skvrnami a černými pruhy na křídlech a ocase. Spodinu těla má světlou s o něco tmavším zbarvením na hrudi, kde má také výrazný černý pruh, který se táhne až po temeno. Tmavého zbarvení jsou též končetiny, oči a zobák. Výrazným znakem je také její chocholka na hlavě, kterou vztyčuje při vzrušení nebo vyplašení.“ [1]

Abyste z toho něco měli, tak vám kromě akvarelovou pastelkou předkresleného a následně modro-červeným akrylem obtaženého obrysu ukážu i první vrstvu akrylových barev. A ještě doplním, že tvary ptáků kreslím podle předlohy, neobkresluji ji přes okno, monitor a podobně. A tak jsem si nějakou dobu vůbec nevšimla, že jsem sojce udělala levé křídlo výrazně menší než pravé. Sice má jedno roztažené, ale i tak se mi později tato asymetrie nelíbila, tak jsem to opravila až při malování barvami.

Obrys sojky

První vrstva pozadí, zatím spíš evokující jaro než zasněženou zimní krajinu

Zdroje:

[1] Sojka chocholatá. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sojka_chocholat%C3%A1

Sovice sněžná (1)

Mým druhým akrylovým obrázkem ze série Birds in Snow od Shilpy Lalit je mohutná sova (Bubo scandiacus) dosahující téměř velikosti výra velkého. Samice může vážit až 3 kg. Identifikovala jsem ji jako sovici sněžnou.

„Sovice sněžní patří mezi typické obyvatele cirkumpolárních oblastí. Hnízdí v tundrách a náhorních planinách nad hranicí lesa na území Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Může být stálá až potulná, rozšíření a početnost silně kolísá v závislosti na dostupnosti hlavní potravy, lumíka (Lemmus), za kterým může podnikat kratší nebo delší přesuny.“ V ČR jde o vzácně zaletující druh, ale chovu se věnují zoologické zahrady a také se vyskytuje v soukromých chovech. „Na rozdíl od většiny ostatních sov loví sovice sněžní hlavně během dne. V době hnízdění se živí téměř výhradně lumíky, po zbytek roku loví také jiné savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti husy.“ [1] 

Jak už jste u mě asi zvyklí, víte už podle názvu článku, že se jedná pouze o první verzi obrázku, takže v tuto chvíli vám možná sovice moc sovu nepřipadá vzhledem k tomu, že je modro-žluto-zelená. :-) Ale nebojte, všechno přijde.

Sovice sněžná, prvních pár vrstev akrylových barev

Zdroje:

[1] Sovice sněžní. Wikipedie. 30. 12. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sovice_sn%C4%9B%C5%BEn%C3%AD

Rodinka tučňáků (2)

V minulém článku jsem vás kompletně seznámila s popisem tvorby i její náročností, tak teď už bych chtěla ukázat jen finální obrázek a dodat, že jsem si z toho odnesla zkušenost, že rozhodně potřebuji papír vyšší gramáže, protože se mi hodně máčel a vlnil se mi. Na což se jednak blbě malovalo, a jednak jsem se obávala, že to bude špatně vypadat na výstavě.

Připadá mi velmi zajímavé, jak obrázek v různém světle dokáže změnit svoje vyznění. Chvíli jsem dokonce váhala, jestli nezveřejnit jen ten první, který má ten správný syrový nádech zimy. Sníh, modro...

Rodinka tučňáků s vyvoláním pocitu opravdické antarktické zimy

A pak je tu ten stejný obrázek vyfocený v jiném světle a najednou mi nepřipadá tak studený a zasněžený.

Teplejší ladění barev je ovlivněno jenom světelnými podmínkami nebo nastavení fotoaparátu

Rodinka tučňáků (1)

Před týdnem jsem v článku Ptáci na sněhu (Birds in Snow Series) mluvila o tom, že jsem zkoušela akrylem malovat tučňáčí rodinku podle videa od Shilpy Lalit. Kdybyste si to taky chtěli zkusit, stačí se zdarma přihlásit na jejích stránkách do její akademie a můžete si vybrat ještě z dalších čtyřech ptáků. Potřebovat budete akrylové barvičky. Ale podotýkám, že podle mě to tedy rozhodně není „Easy Acrylic Painting for Beginners“. Minimálně mně to tak nepřipadalo.

Celkově nemám moc zkušeností s akrylovými barvami, a proti anilínkám (akvarelu) jsem našla hned několik nevýhod:

• Musíte si je smíchat někde na paletě a smíchanou barvu buď musíte použít, nebo vyhodit, protože vám vyschne. (V papírnictví mi pak ukázali nějaký zpomalovač zasychání, ale to zase znamená, že až budete potřebovat, aby to uschlo, budete čekat o to dýl.)
• Z toho plyne, že musíte malovat poměrně rychle, protože vám vysychá i na té paletě. Takže žádné přerušování obědem, krmením zvířat, zakecávkou s manželem...
• Někdy kryje až moc dobře, takže vám neprosvítá spodní vrstva, jak jste chtěli. 
• Jindy zase nekryje, když jste chtěli, aby barva kryla. Ale mám pocit, že na tohle už jsem trochu vyzrála tím, že víc vodou naředěná barva kryje velmi málo, skoro vůbec. A barva bez vody se jeví poměrně dobře krycí.

Taky jsem objevila, že do bílé akrylové barvy můžu přidat jakoukoliv anilínovou, takže si můžu velmi snadno vytvářet různé odstíny bez trápení se pouze s akrylovými barvami. Ale to lektorka neříkala. Ostatně, můžu anilínovými barvami ztmavovat a jinak probarvovat i jiné akrylové, ne jen bílou. 

Naproti tomu výhodou míchání dvou akrylových barev je, že pokud je záměrně špatně rozmícháte, získáváte různé barvy na štětci jedním tahem a můžete s tím vytvářet zajímavé kreace přímo na papíře.

Autorka začínala modrou nebo fialovou akvarelovou pastelkou, kterou si nakreslila obrys tučňáčí rodiny. Pak ho obtáhla tenkou linkou z namíchané fialové akrylové barvy. Zde podotýkám, že na obrázku není žádná černá, jak by se mohlo zdát. Nepoužívání černé vede k zajímavějším odstínům, jak mi už před mnoha lety říkala Marie Brožová. Černou můžete vytvořit smícháním žluté, modré a červené. Moji tučňáci jsou ve své podstatě jen tmavě fialoví, žlutou jsem vynechala.

Následně se tvořila spodní vrstva pozadí, kdy lektorka namočila celý papír (v jejím případě plátno) a přetřela ho naředěnou žlutou a akvamarínovou. Pak se přidávaly tmavě modré tečky, útržky indických novin, které čte její otec, a vybarvovali se tučňáci i pozadí v mnoha a mnoha vrstvách.

V jednu chvíli už jsem byla pořádně unavená a přála si, aby to už skončilo. Ale nešlo to, protože jsem měla na paletě jak fialovou, kterou jsem měla zatím natřeného jenom tátu tučňáka – ten vpravo – a bílou. Obě barvy by mi zaschly a mohla bych je leda tak vyhodit. A navíc jsem se bála, že pak na další dva tučňáky nenamíchám stejnou. Nakonec jsem se tomu nevyhnula, protože na mámu (prostřední tučňák) už mi stejně nevyšla. Ale krásně se mi ji povedlo namíchat znovu podobnou.

Rozmalovaná rodina tučňáků – věřili byste, že i táta tučňák měl bříško tak oranžové?

Ptáci na sněhu (Birds in Snow Series)

Od Shilpy Lalit mi někdy předminulý týden přišel do mailu newsletter, že má akademii (Artyshils Art Academy) a nabízí zdarma pětici obrázků k malování. Zalíbily se mi všechny. Ale nejhezčí byla tučňáčí rodinka.

Jedná se o malování akrylem, jehož mám nějakou levnou sadu z Lídla. Maluje se mi s ní dobře, ale nevím, jestli má ty správné vlastnosti, jaké mají akrylové barvy mít. Svého času mě štvalo, že málo kryjí, ale někdy mi připadá, že je to tak správně. Tak nevím. Každopádně jsem téhle jejich vlastnosti využila, protože ještě pořád nemám gesso, které jsem si plánovala koupit už dávno a které slouží k tomu, aby se barvy staly průsvitnými.

Shilpa Lalit láká na svoje akrylové kurzy s tím, že je to pro začátečníky. Ano, je pravda, že vám ukáže krok za krokem, jak slibuje: „Provedu vás mícháním, vrstvením a vytvářením realistických textur, které oživí vaše malby zimních ptáků.“ Ale zároveň můžu říct, že to byla pořádná makačka! A rozhodně to není obrázek, který budete mít namalovaný za hodinku nebo dvě. Dělala jsem na tom předminulý i minulý víkend. Pokaždé jen pár hodin, které jsem si neevidovala, ale rozhodně to nebyla žádná rychlovka.

Nicméně doporučuji vyzkoušet. Lekce je pěkná, výsledek boží a opravdu vidíte postup krok za krokem a můžete to dělat přesně jako ona a stejně vznikne váš originální obrázek.

Podíváme se na něj za týden, ale abyste teď nepřišli zkrátka, ukáži vám aspoň první verzi:

Rozmalovaná tučňáčí rodinka (první vrstva)

Mops akvarelovými pastelkami

Když jsem byla ve Františkových Lázních, potkala jsem tam jednu holčinu a ta měla doma tři pejsky. Hrozně moc se těšila domů, na manžela a na pejsky. Lázně jí vůbec nevyhovovaly, i když jsme ji s Terkou přesvědčovaly, že je to tam super. Mohlo by nám to prospět na naše neduhy a s manželem si budete vzácnější, budete se na sebe těšit, budete si mít o čem povídat... konec konců může za tebou třeba na víkend přijet. A jak tak mluvila o mopsovi (nebo to byl buldoček?), dostala jsem šílenou chuť ho namalovat. Našla jsem si na internetu nějakého takového roztomilého a zkusila to jen třemi akvarelovými pastelkami. Zvolila jsem žlutou, modrou a červenou a snažila se z nich „uplácat“ černou.

Začala jsem tím, že jsem si milého psíka skicla modrou pastelkou. Zrovna jsem s sebou měla Mondeluz, které jsem asi před deseti lety dostala od kamaráda v Krkonoších. Mimochodem, kdybyste měli zájem, dělá havajskou masáž a také ji učí. Více info zde. Měla jsem před mnoha lety možnost ji vyzkoušet a byl to opravdu příjemný zážitek.

Modrý mopsík

Jen tak decentně jsem přidala červenou a žlutou, abych viděla, co to dělá.

Následně jsem přidala červenou a žlutou

Přidání žluté do pozadí se mi vůbec nelíbilo. Celý obrázek jako by trochu zanikl. Co si o tom myslíte vy?

Přidala jsem tedy další vrstvu a ztmavovala. Barevné tečky na pozadí na mě také neudělaly dojem, takže jsem se je rozhodla změnit na hvězdičky, které se mi už líbí víc. A vypadá to trochu jako časné jaro se zelenou trávou a sluncem, kdy přece jen ještě trochu chumelí.

Mimochodem, všimli jste si, že na dalším obrázku už je pejsek rozmytý a barvy víc vypadají jako vodovky/anilínky?

Rozmytý pejsek

Ale pořád mi to nestačilo a přidala jsem další vrstvu chlupů. A trávy.

Myslíte, že bych ještě měla přidat?

Lauren Rudolph: Featherlight Charcoal

V článku A Year of Light taster week 2024 (9) jsem psala o tom, že se mi líbil naprosto realisticky vyhlížející ptáček kreslený uhlem. Nicméně jsem se zmínila a jedná se o obrázek vytvořený obyčejnými tužkami několik tvrdostí.

A Year of Light je online kurz kreslení a malování pořádaný Tamarou Laporte a dalšími přizvanými umělci. Stejně jako vloni se bude jednat o mix různých technik, takže je to vskutku zážitkové. Ale já ještě nemám dokreslený/domalovaný loňský Life Book 2024, což je podle mě totéž – prostě kurz plný inspirace s konkrétními postupy krok za krokem. A tak jsem si říkala, že pro mě nemá smysl kupovat si další kurz, který opět nebudu stíhat. Radši si v poklidu domaluju ten loňský. Materiálu tam mám ještě spoustu. A chtěla bych namalovat a vyzkoušet úplně všechno.

Ale zpět k ochutnávce Roku světla, jak si to volně překládám. 20. 12. 2024 jsem si pustila replay s Lauren Rudolph. Ptáček ale nakonec není malovaný úhlem. A i kdyby byl, tak jsem ho právě našla (uhel ne ptáčka) ve svých malířských zásobách. Škoda, docela bych si s ním zkusila pohrát. Je to pro mě výzva. 

Nevadí, obrázek tužkou už jsem taky dlouho nemalovala. A ptáčka bych si sama dobrovolně taky nezvolila. (Třeba ještě pak stihnu ty vodní kapky/bubliny od Angela Murray: Feeling Light.)

Hlavní výuka spočívá v tom, že lektorka upozorňuje na to, že se nemáme stresovat se složitými detaily, jako jsou pařátky, ale že máme kreslit jednotlivé linie. Každý obrázek je totiž ve skutečnosti složen z jednotlivých tvarů a linek. Když jich nakreslíte dostatečné množství, vyloupne se vám z nich obrázek. Jdu na to.

Nejprve si naskicuje základní tvar a pak si v něm označí světlou a tmavou oblast. Tu tmavou pak jemně vyšrafuje, aby dosáhla základního odstínu. A prasecky to rozetře prstem. To by mi lektorky kreslení daly. Fuj!

Nejprve celou plochu vystínuje tvrdou tužkou (používám HB, protože ji mám zrovna po ruce). Pak vezme měkčí (4B) a dodělá tmavší stíny. A pak jde takhle na další (6B) a další (8B). Ona tak daleko nešla, ale já musím vycházet z toho, co mám po ruce. :-) Nakonec se mi výsledný obrázek celkem líbí. Co mu říkáte vy?

Ptáček nakreslený tužkami různých tvrdostí

Kaleidoscope taster week 2024

Po 17. června, Den první

Ne, že bych byla tak naivní, abych si myslela, že tento týden budu mít víc času než v tom předchozím – důkazem je i to, že mi volno začíná v podstatě ve stejnou dobu, jako kdybych jela z práce, ačkoliv jsem dnes dělala z domova – ale řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám, a tak jsem se přihlásila na týdenní taster week Kaleidoscope od Tamary Laporte.

Tamara Laporte: Pes (A Dog’s Devotion = psí oddanost)

„Připojte se k Tam, která maluje expresivní akvarel a kombinovanou malbu rozkošného labradora, který láskyplně vzhlíží ke svému majiteli. Předvede, jak vytvořit zábavnou a spontánní malbu v analogicko-doplňkovém barevném schématu. Oslavme radost a lásku, kterou naši chlupatí přátelé vnášejí do našich životů, a ponořme se do barev, radosti a zábavy při učení nových výtvarných technik!“

Na tomhle obrázku jsem si vyzkoušela techniku wet-to-wet (jestli to píšu správně), kdy se bez obav maluje přes ještě mokrou barvu jinou mokrou barvou. Ony se pak do sebe vpíjejí a vytvářejí nové kombinace. A další důvod, proč ji má Tamara ráda? Protože se musíte smířit s tím, že výsledek neovlivníte! Já vím, zní to trochu divně, ale psycholožka mi říkala to samé. Je to skvělý způsob, jak dát prostor své pravé mozkové hemisféře a trochu „to pustit“. Nesnažit se všechno organizovat, plánovat, řídit. Dát si trochu volnosti a umění taky. Konec konců, je to umění, ne technické kreslení.

Náčrtek tužkou

Pá 21. června, Den pátý

Ve skutečnosti jsem i samotného pejska domalovala až v pátek, protože jsme teď potřebovali obracet nebo uklízet seno před bouřkou.

Asi v polovině malby

So 22. června, Den šestý

Je jedenáct dopoledne a pejsek ještě pořád není hotový. To asi moc dalších obrázků už opravdu nestihnu. Ale z Tamary jsem na větvi, jako obvykle. Přes anilínové barvičky plácá bílý akryl, bílé i černé posca pen = akrylové pero (Mám Pilont Pintor EF, ale asi s ním neumím, pořád mi do té bílé pronikají jiné barvy a buď nemaluje vůbec, nebo dělá loužičky.) a akvarelové voskovky. Opravdu mix médií, jak slibovala!

Hotovo. O půl dvanácté. Tak do čeho se pustím teď? Radši si to rychle všechno projdu:

• Den 1, další autoři: Toni Burt (má velmi zvláštní styl, ale našla jsem zajímavější obrázky), Eulalia Mejia (koláž holubice mě moc nebere)
• Den 2: Kim Dellow (hmm, obrázek s liškou), Ida Andersen Lang (Thumbelina Dreaming, nedávno jsme tuhle pohádku četli s manželem v angličtině), Lorraine Simonds (zajímavý monochromatický portrét)
• Den 3: Mary Price (květiny malované ve stylu Fridy Kahlo – vzpomínáte, že jsem pletla šátek inspirovaný touto malířkou? Pokud ne, mrkněte sem na můj blog.), barevné rozjímání s Tamarou (to je vždycky, nedovedu si představit, že by malovala jen tužkou ;-))
• Den 4: Saskia Van Drunen (velmi zajímavý způsob malby portrétu), Tiare Smith (zase něco nového, monochromatický obraz s duševní hloubkou), Andrea Gomoll (zajímavé kameny)
• Den 5: Jenny Manno (barvy z Machu Picchu, horký favorit!), Rachel Parker Varner (abstraktní květiny, taky by mohlo být zajímavé)
• Den 6: Pamela Vosseller (moc jsem nepochopila, o co jde), Tamara Laporte (dívka s jahodami, hodně jiné od jejího obvyklého stylu, melancholické až smutné), Anna Battle (rybičky a míchání barev jsou další favorit)

Jenny Manno: Dítě (The Colors of Machu Picchu)

Ach ano, obrázek jsem si vybrala, protože je strašně moc barevný a... vypadá to, jako když má dítě na sobě něco pleteného!

Jenže taky potřebuji pokročit se žlutým tenkým svetříkem Korokia, takže chvilku pletu nahození pravého předního dílu ze zadní části. A pak taky někdo musí dojet nakrmit. Manžel pročítá nějaké papíry, takže je to na mně. Zabiju tím dvě hodiny, samozřejmě včetně baštění malin. Po návratu mi manžel říká: „Utíkej si malovat, ať stihneš psa.“ A to jsem mu při obědě říkala, že už maluji nějaké dítě jiné rasy, tak mám obavy,  jestli mu správně trefím obličejové rysy.

Ne 23. června, Den sedmý

Venku je nádherně, je fakt těžký pustit se do práce. Než nakrmím, otevřu stodolu, aby schlo seno, zasadím odnože jahod (Dělám to poprvé – chytnou se?) je půl jedenácté! A to bych dnes ráda udělala tři obrázky.

• Den 7: Effy Wild, Danita Art

Malovala jsem snad až do půlnoci. Abych pak zjistila, co je v mailu, o kterém Tamara slibovala, že ho v průběhu dneška pošle. ... Prodlužuje Kaleidoscope taster week do 30. června!

P. S.: V sobotu 20. 7. jsem se v mailu dočetla, že příští týden bude ještě replay, takže kdybyste něco chtěli zkusit, máte možnost.

Baset pro manžela

Vzpomínáte, jak jsem v článku Manžel si přál baseta ukazovala rozkreslenou verzi pejska?

Tak jsem ho konečně nafotila. Ale myslím, že ve skutečnosti je ještě o něco hezčí. :-)

Baset pastelkami

P. S.: Na výstavě mi ho jeden z dlouholetých vystavujících (pan Oldřich Sýs) chválil a dokonce se ptal, čím je to malované. A taky říkal, že mám malovat denně, abych se zlepšovala.

Camping = stanování

Přemýšlela jsem, co nakreslit za obrázek, abych si kempování či stanování užila. Hlavně jsem měla chuť nakreslit kombu, malou ušatou opičku, protože to je kámoška pro nártouna, kterého jste mohli vidět 13. 11. zde. A tak jsem zkusila nakreslit opičku vylézající ze stanu. ;-)

Stanující opička

Heist = loupež

Náš pes, opět, je loupeživý vždy, když jde o suchý starý chleba. Na několika fotkách mám zachyceno, jak láduje kůrku. Zde je pokus o kresbu.

Náš pes s kůrkou chleba (Snad jste si nemysleli, že mu dovolíme cigarety?)

Bad dog = špatný pes

Když jsem přemýšlela, co dělá špatný pes, vzpomněla jsem si, jak se ledaskde píše, že neexistuje špatný pes (dítě), ale jenom špatný páníček. Ale pak jsem si vzpomněla na pejska, kterého jsme viděli na zřícenině Žižkova hradu Kalich. Usilovně se tam snažil vyhrabat díru a vykusoval drny trávy. 

Takže tentokrát to není žádná hádanka.

Zlobivý pes

Fowl = slepice

Když jsem si googlila podkladový obrázek pro „fowl“, zaujal měl článek: Guinejské slepice: Nejlepší hlídač, kterého můžete zaměstnat. Jo, jsou trochu jinak barevné, ale je mi hned jasné, že jsou to perličky. Testovala jsem na manželovi a taky je poznal, i když ho zmátly ty barevné krky. Ty naše můžete vidět v článku zde. Chovali jsme je v roce 2020. A musím říct, že hlídají skvěle. Sice neštěkají, ale jejich skřeky taky nejdou přeslechnout. A nejednou mi ohlásily návštěvu, když nebyl slyšet zvonek (např. proto, že jsem byla na zahradě). 

Guinejské perličky

Armadillo = pásovec

Zde není o překladu pochyb. Armadillo je v angličtině to, čemu mi říkáme pásovec. Tohle zvířátko se mi moc líbilo a přemítala jsem, že bych ho nakreslím sbalené do kuličky, ale nakonec jsem se rozhodla, že ho udělám v křižáckém brnění řádu německých rytířů.

Pásovec je totiž obrněné zvířátko. A my v létě byli v Polsku na několika hradech řádu německých rytířů, tak jsem si řekla, že to takhle pěkně spojím. (A taky jsem tím chtěla pobavit manžela, který byl v době kreslení zrovna nemocný.)

Pásovec

Kind = laskavý

Slovo „kind“ můžete překládat různě, podle toho, zda je použito jako:

• podstatné jméno: druh, sorta, třída, kategorie,
• přídavné jméno: laskavý, milý, hodný, přátelský.

Rozhodla jsem se, že chci nakreslit něco milého, ale přitom originálního. Internet je plný slonů/psů/dospělých držících deštníky nad malými zvířátky/dětmi. A tak jsem vybrala svou oblíbenou opičku – nártouna, který patří mezi ohrožený, nebo dokonce kriticky ohrožený druh. Ale pozor, sice ho na mém obrázku někdo hladí, ale měla by to být jedině ošetřovatelka, na kterou už je nějakou dobu zvyklý. Tyhle opičky totiž trápí stres, a proto se víceméně nedají chovat v zajetí. Zemřou.

Nártoun v rukou laskavého člověka

Eagle = orel

Naprosto bez fantazie a ještě se zpožděním jsem nakreslila orla, který se mi líbil z obrázků, jež mi přehodil Google. Na druhou stranu musím říct, že jsem spokojená s tím, že se mi tu podobu celkem podařilo vystihnout. Poznali byste, že je to orel?

Orel bělohlavý

Akorát mě štve, jak pod tím prosvítá obrázek z následující stránky...