Pletení k Vánocům 2021

Už pár dní jsem se potýkala s neodbytnou touhou něco nového nahodit. Jojo, já vím, už zase. A ještě takto před Vánoci. Ale co se dá dělat? Buď se můžu trápit, nebo si můžu udělat radost. Hádejte, co jsem si vybrala?

Objevila jsem dva horké favority, na které jsem měla největší chuť. Především šátek Color Craving, ale na ten bych si potřebovala najít tři příhodná klubka, aby se barvy doplňovaly a přitom spolu i kontrastovaly. Nebo Penguono, což je něco jako svetřík či pončo, který jde nosit tak, že máte kolem krku límec a dolů z ramen vedou svislé pruhy, nebo ho otočíte vzhůru nohama (nikoliv naruby) a límec vytvoří na zádech dole (nad zadkem) oblouk, takže je potřeba mít svetřík dostatečně dlouhý, aby vám netáhlo právě na ledviny, a vpředu máte pruhy vodorovné. Jenže na tomhle návodu se mi moc nelíbí příliš tlusté rukávy a určitá medvědovitost. Navíc se na něj využívají zbytky, které by bylo předem vhodné nastřádat. Bylo mi líto, že jsou oba návody placené, a já mám několik návodů zakoupených a ještě jsem podle nich nepletla. A tak jsem zahrabala ve své kouzelné skříni – prý vede do Narnie, protože není možné, abych do ní natlačila tolik klubíček – a kupodivu ihned nalezla ta koupená před dvěma roky u Vlněných sester, když vyrazily do Prahy, na šátek od Veera Välimäki, který mě nadchl u Vevky (Cheer me up!). 

Everything shawl bude v mé oblíbené kombinaci modro-zlaté. Použila jsem na něj velmi luxusní klubíčka, tak se těším, až si ho užiju. Jehlice jsem si později vypůjčila na šátek Frida, takže až ho dodělám, můžu zase pokračovat zde. 

Psí srst podruhé

V létě jsem se opět pustila do předení psí srsti. Tentokrát jsem zvolila domácí zdroj – pasteveckého psa.

Na prvním obrázku vidíte vyčesanou psí srst v modrém kýbli. Podsada byla parádně hebká, ale sem tam se vyčesal i tvrdý chloupek.

Vyčesaná srst

Na dalším obrázku vidíte na kolovrátku upředenou jednonitku. Jak bude vidno níže, pes je především bílý, ale na některých částech těla má zrzavou srst a při předení to pak vypadá moc pěkně. Dost to připomíná předení kámošova mainského mývalího kocoura.

Upředená jednonitka

Nevýhodou jsou pouze ty tvrdé chloupky, které nepříjemně trčí a trochu škrábou. Příze pak kvůli nim vypadá trochu jako ostnatý drát. Druhou slabinou je hodně velká nerovnoměrnost a poměrně náročné předení, protože srst je relativně krátká a málo drží smotaná k sobě.

Nepravidelnost příze

Nedám si pokoj

Nějak jsem se dostala na výzvu k pletení Compost Socks od Solène Le Roux. Už ani nevím jak. Byly snad zdarma, když jsem systematicky pročesávala Ravelry, co nového tam přibylo? Nebo na mě vyskočily v nějakém ponožkovém klubu tamtéž? 

Těžko říct. Každopádně jsem se přihlásila k odběru a pustila se do nich. Vtip byl v tom, že se měli uplést během pár dní. Doslova! Od nahození 7. 10. do dokončení 13. 10. Rozhodla jsem se to zkusit! 

Název tohoto článku vychází z toho, jak to okomentovala kámoška. Vždyť pořád něco nestíhám. A pořád se pouštím znovu a znovu do podobných bláznivých výzev vhodných pro důchodce, kteří nic jiného nedělají. 

Přemýšlela jsem na tím. A vážně to tak dělám. Proč? Nevím.

Ale vím, že je to dobře. 

Když se totiž člověk přestane snažit a o něco usilovat, k čemu to bude. Když bude jen tak lhostejně plést a až to bude tak to bude. Proč nevzít za svou nějakou výzvu? Jasně, někdy to nevyjde, ale někdy díky ní zjistíte, že máte úplně jiné limity, než jste si mysleli. Možná skoro žádné. Možná dokážete mnohem víc, než jste si mysleli. A nejde jen o rychlost, ale o cokoliv. 

Vždycky si v podobných případech vybavím Havlíčkobrodskou padesátku. Turistickou akci, která se koná počátkem září a na níž jsem před dvěma rokama a předtím někdy asi před deseti jedenácti lety ušla právě těch zmiňovaných padesát kilometrů za jeden jediný den. S přestávkama na jídlo. Obojí bylo náramně dobrodružné a bohužel jsem ani o jednom nenapsala na blog, což je myslím škoda. Ale i tak mi to ukázalo, co dovedu. A taky že ne všechna rozhodnutí jsou moudrá. Jako třeba že když vyrážíte na takovouhle túru později než minule, kdy jste se vraceli v devět večer po asfaltce a už byla tma, bylo by dobré zamyslet se nad tím, že byste si mohli vzít baterku nebo nějakou jinou věc, která vydává dostatečné množství světla. Nebo nevyrážet tak pozdě, nebo si zkontrolovat, kudy vede trasa, nebo... spousta dalších věcí. Ale i tak jsme to došli, což zase dokazuje, že i když je situace dost bezvýchodná, pokud nemáte jinou možnost, nějaké východisko nakonec najdete. Vlastně dost záleží na tom, jak moc se musíte snažit a co vás motivuje.

Ty ponožky za týden bych asi taky zvládla doplést i za normálního provozu, kdybych měla silnější motivaci. Jako třeba spoustu peněz za odměnu a podobně. Nebo kdyby pro mě bylo důležitější plést si svoje ponožky ze zbytky bavlněných klubíček od kolegyně (má z nich vestu a varovala mě, že barví), než vyrazit s přítelem na sobotní akci kamsi do Třemošné.

Já to brala jako výzvu, zda se dají ponožky za týden zvládnout při normálním životě. A pro mě tedy ne. Ono do toho totiž vždycky něco vleze. Ale to je v pořádku, s tím se musí počítat. Konec konců i autorka ve svých komentářích psala, že není důvod se stresovat a muset to stihnout. Máme si svoji pletací pauzu hlavně užít.

A musím říct, že od toho už jsem se tímhle náročným pletením trochu odchylovala. Některé dny jsem si dokonce všimla, že pletu příliš dlouho proti svému běžnému období, a pobolívají mě zápěstí, což mě dost vyděsilo, protože bych si nerada přivodila zánět karpálního tunelu přehnanou námahou. Takže i kvůli tomu jsem trochu zvolnila. 

A vzhledem k tomu, že kromě pletení se obvykle věnuji práci s počítačem, psaní nebo kreslení, případně šití, tak moje zápěstí nemají zrovna moc času si odpočinout.

Ale teď už k ponožkám, ať z toho taky něco máte! :-) 

Jak už jsem říkala, použila jsem dvě darovaná klubka bavlny s modalem (50:50) Leina Duett, 150 m/50 g. Protože se jednalo o postupně publikovaný návod, takzvaný Mystery Knit Along (MKAL), nahodila jsem obě ponožky víceméně naráz. Možná i to byl důvod mého selhání (kromě začátku o den později, protože výsledek prvního dne bylo třeba vypárat), že to bylo jenom víceméně naráz. V prvních dnech jsem totiž měla výrazně více času na pletení, neboť byl víkend, ale už jsem neměla další instrukce, jak po upletení špičky pokračovat. 

Použila jsem čtyři kovové jehlice běžné tloušťky, tipuji tak trojky, na kterých pletu ponožky Rivers of Mars, o kterých jsem taky ještě nepsala. Samozřejmě je důležité říct, že i oboje tyto ponožky pletu především v rámci KALu #upletusiponozky, jehož cílem je uplést v letošním roce 12 párů ponožek! Což je pro mě vskutku masakr. Na druhou stranu... když jsem si psala dopis k narozeninám (o tom zase někdy jindy), uvedla jsem v něm, že se chci naučit plést ponožky. A jak jinak to udělat, než začít s jejich pletením?

Nejdřív fotka na ochutnávku – abych si byla jistá správnou délkou chodidla (na pletení vzorku jsem se vybodla), přiložila jsem právě vznikající modré ponožky k těm bavlněným koupeným průmyslově pleteným. Takhle snad budu mít chodidlo správně dlouhé.

Porovnání velikosti s již existující ponožkou

A takhle to vypadá na noze. Vidíte první část (normální nudná špička) a druhou: lísteček v rubovém žerzeji. Lísteček byl volitelným prvkem, který jste nemuseli dělat vůbec nebo mohli po libosti opakovat. Rozhodla jsem se, že udělám každou ponožku trošku jinou, tak jak se to teď nosí, a na první ponožce udělala lísteček jenom dole a na druhé udělala s určitým odstupem dvoje lístečky, třetího už jsem se bála, protože vzor je na 12 řad a já si říkala, že už by se mi tam taky nemusel vejít. Jak jsem správně odhadla, bude pak následovat kytička. Ale o tom zase někdy jindy.

První zkoušení

Zase další nový pletený kousek

Myslím, že prokrastinuju psaní blogu. 

A šití. 

A ustřižení konců na dávno udělaných ponožkách.

Někdy to tak prostě mám.

A přitom teď už týden pletu jednu jedinou věc a bez odbíhání. Vlastně jsem na ní makala téměř bez přestání. No, dobře, sotva vypršel termín jejího dokončení (13. 10. 2021) a já navíc musela značnou část párat, dokonce dvakrát, moje tempo výrazně polevilo. Taky proto, že už jsem se dostala ke krajkové části, kdy nejspíš bude potřeba koukat víc do návodu, a tak se nedá pohodlně plést u filmu. 

Na druhou stranu teď každý den s manželem děláme angličtinu. Já chodím ve středu na hodinu v práci, teď jsem začala koukat na videa s Broňou, šíleným nadšeným angličtinářem s Brna, a večer si vždy přečteme dvě ministránky z nějaké elektronické knížky v mobilu a tipujeme a pak hledáme slovíčka, kterým nerozumíme. Aktuálně rozečtená kniha je sice super, protože uvádí různé zajímavosti ze světa zvířat, ale mám to podobně jako s minulou hodinou angličtiny. Moc tomu nerozumím (neznala jsem výraz pro můru, šneka, slimáka, lampionovou rybu...), ale slyšela jsem o různých neobvyklostech zvířat kdysi v dokumentech, takže vím, jak funguje právě ta lampionová ryba nebo radar netopýra (alespoň na takové té základní úrovni, ne jako biolog). 

Jo, a kdybyste chtěli toho Broňu, tak mrkněte sem: https://www.seduo.cz/naucte-se-konecne-opravdu-anglicky. Video je zdarma a je tam pár užitečných tipů, jako fakt užitečných ne to, co jste už slyšeli milionkrát. Možná se k tomu ještě vrátím na základním blogu.

Zářijové ponožky

Jo, no, myslela jsem si, jak s velkou slávou napíšu článek o ponožkách, které jsem (taky s velkou slávou) nahodila 1. září 2021. A nějak mi nedošlo, že v tomto datu (bez roku samozřejmě) už mám nějakou věc nejen nahozenou, ale i upletenou. Takže jsem zbytečně promarnila jeden návod na týž den. – Stále mám v úmyslu mít za nějakou spoustu let v každém dni něco nahozeného. Tak trochu to souvisí se Zajímavým kalendářem, který by měl být (zjevně taky až za spoustu let ;-)) důkazem toho, že každý den je co slavit.7V rámci KALu s Upletusi (#upletusiponozky) jsem se pustila do ponožek číslo 37: Jeeves od Sarah H. Wolf. Měly by být na téma literatura, ale moc jsem tomu neporozuměla. ... Tak mě Google vyvedl z omylu, že je to kdovíco neznámého. I v češtině vyšlo hned několik knih o tomto chytrém komorníkovi, který svého pána vytáhl z každé šlamastiky. Jedná se o vymyšlenou postavu anglického humoristy P. G. Wodehouse. Ok, tak jsem si v rámci rozvoje rovnou v knihovně objednala Jedinečný Jeeves, tak uvidíme, jaké to bude. 

Na pletení jsem si vybrala částečně lněnou přízi, pokud se dobře pamatuji. Adjustační páska totiž zmizela v nenávratnu již před lety, kdy jsem z ní nahodila na tenkých kruhových bambuskách dvě ponožky najednou. Jenže jsem si předtím zřejmě neupletla vzorek, nebo špatně, a tak se stalo, že mi teď ponožky vycházely děsně velké. Takže moje Jeevesky budou tak trošku recyklované. Stejně jsem se v původních ponožkách nedostala za 5 centimetrů.

Jeeves s Jeevsovýma ponožkama

Návod je super, jsou to takové jako schody, které jsem velmi toužila použít na šálu pro přítele. Ale pak jsem moc nevěděla kudy do toho, přišlo mi to nudné a vlastně jsem se vůbec k pletení té šály nedostala. I klubíčka jsem někde zahrabala. To bude radosti, až je najdu! Byl to totiž kouzelný  Hemp Tweed od Rowan.

Bez vzorku jsem vesele nahodila rovnou na 48 ok dle návodu a zdá se, že to vyšlo!