Po 13. 7. Den odpočinku jsem opravdu využila k odpočívání od předení, i když to jsem neměla v úmyslu, ani jsem se ho nechtěla vzdát. Prostě to tak vyšlo. Udělali jsme si s manželem delší povídací ráno a taky jsme zařizovali pojištění na skútra. Manžel pak jel na technickou. Opět se potvrdilo, že online je to úplně v pohodě, stačí, když člověk na začátku správně zvolí, že má vozidlo se SPZ a ne nějaký prskolet bez ní, i když je to strašný prskolet a jezdí jen 45 km/hod. Pak jsem sekala trávu na večer a zítra na ráno. K obědu jsem pekla bažanta na hořčici a medu (jako Florentýna dělá kuřecí prsa), ale chtělo by to péct déle, aby bylo maso totálně měkké a šlo dobře od kosti. Dvě a půl hodiny byly málo, i když jsem to zezačátku pekla na dvě stě a pak na sto šedesát. Ještě jsem ho vylepšila šalotkou a kousíčkem pršutu pro vůni. A na brzkou večeři jsme šli k tchyni na grilování. Bylo to prima, i když pečení na kontaktním grilu ve mně žádnou atmosféru nevyvolává. Ovšem pletení jsem se věnovala docela dost. Snažím se konečně dokončit ten Ranunculus 3 pro malou a večer jsem si taky užila chvilku pleteníčka Separate ways navzdory tomu, že malá byla ještě vzhůru. Seděla s námi v obýváku a hrála si s tylovou sukýnkou na bodýčku.
Út 14. 7. Ráno nešel internet, tak jsme šli na procházku – já s dítětem v kočárku, soused se psem. Takový malý okruh tady po okolí. V jednu chvíli začal být Viktor (pes) dost otravný a strkal k malé čumák. Ta se jen smála, ale já měla trochu strach, protože je občas dost splašený. A najednou koukám, že má v plínce hovínko. Zapomněla jsem si vzít přebalování (jeden bobek už byl ráno), takže jsme zamířili zpět, což už jsme stejně měli v plánu. Další minidobrodružství bylo, když jsem tlačila kočár polní cestou – moc mi to do kopce nešlo a najednou jsem se zasekla a nějak se mi nezdál kořen na cestě. Přejela jsem ho pohledem zprava doleva a on měl malinko zvednutou hlavičku. „Had, had,“ upozornila jsem souseda celkem bez známky paniky navzdory tomu, že to byl aspoň metrový had a já z té dálky neviděla, co je zač. Chvíli mi nevěřil a tvářil se nechápavě na ten druhý kořen, až když had to jeho přibližování nevydržel, otočil se a pomalu vzal roha, tak uznal, že fakt jo. Naštěstí si ho nevšiml pes, protože by ho možná zakousl, jak je takový třeštiprdlo.
Dneska se jede horská trasa z Aurillac do Le Lioran, takže bych se ráda pustila znovu do rozdělaného předení, kdy se snažím k jemnému fialovému česanci připřádat nitky z odpadového hedvábí. Asi ze sárí, nebo z čeho. Koukala bych se na internet, protože jsem to koupila na krajkářských trzích u Dobroděje…
Taky jsem se chtěla podívat, co mi psala Skeinwalker v newsletteru. A koupit si ten šátek Photography od Kristiny Vilimaite. Původně jsem měla v plánu ještě nákrčník Excitement, který bych ráda transformovala do pulloveru, a nádherný šátek A Secret Friend. Ale mám trochu obavy, že už tak mám dost návodů a nemá smysl kupovat další a další, když se na jejich pletení dostanu až kdovíkdy a tou dobou už budu mít třeba úplně jiné potřeby. Ostatně… ani šátky už nějakou dobu moc nenosím. V kanclu tak nějak nebyly potřeba. Zvláštní, že předtím ano. Snad akorát ty hezké hebké letní krajkové kvůli všem těm úchylákům klimatizujícím na 19°C, když je venku třicet.
St 15. 7. Tak dneska jsem měla co se týče pletení a předení totálně odpočinkový den. Dopoledne jsem udělala domácí práce a vyrazila do Prahy za kamarádkou. Ta vzala deku a usadili jsme se na Náměstí Jiřího z Poděbrad, které si pořád pletu s Náměstím míru. Nevím, proč prostě nemůžou mít na náměstí sochu Jiříka. Když je na obou náměstích zajímavý kostel, není snadné si to spojit s tím správným. K obědu jsme si nedaleko koupily letní závitky a snědly si je na dece. Byly dobré, ale tenkrát nám naproti práci dělali lepší. Nebo jsem z nich byla víc vydřená. Možná jsme si spíš měli dát tu jamajskou specialitu, o které kamarádka mluvila. Jenže jsem chtěla ušetřit a bylo mi blbý koupit si tak drahý jídlo, i když je to hovězí s mangem, a sníst ho jen tak na dece, jako by to byla sekaná v housce. Mohl to být nový zážitek na blog a zase o tolik dražší by to nebylo.
Ovšem pak jsem si dala dva kopečky hříšně drahé zmrzliny – proč pořád mám za to, že má stát 3 Kčs jako v době mého dětství? (P. S.: Hříšně drahý kopeček je pro spoustu lidí už normální, ale 49 Kč?! :-() Jedno bylo dračí ovoce a druhé malaga, to je smetanová zmrzlina s rozinkami namočenými v rumu, a znám ji z Chorvatska. Nechci to zakřiknout, ale snad se mi ještě nestalo, že bych někdy měla špatnou. Když už ji někdo dělá, obvykle to umí. Zmrzlina byla dokonalá. Přemýšlím, co s ní příště spojím a vezmu sem manžela na oslavu výročí naší svatby. Nebo jen tak, protože potřebujeme trochu víc rozvíjet a podporovat náš vztah. Co máme mimi, máme na sebe málo času a přijde mi, že kromě výletů a společného čtení Barbariče je to trochu slabší.
Čt 16. 7. Na předení jsem se nedostala, ale aspoň chvilku jsem pletla jak Ranunculus tak Separate ways. Ale uznávám, že to je celkem nuda, když se držím a věnuju se pořád tomu stejnému pletení.
Pá 17. 7. Dnešní trasa je kopcovitá a ještě k tomu má 205 kilometrů? Tak to je dobře, že jsem v sedm večer naložila malou do kočárku, postavila ho k lavičce a chvilku předla fialovou s hedvábím!
 |
| Fialová s hedvábnými zbytky |
So 18. 7. Co jsem asi tak mohla dělat? No, jestli to vyšlo, tak jsem ještě předla tu fialovou. Pletu pořád to samé.
Ne 19. 7. V dny výzev si roztočte něco náročného… ok, výzvu jsem přijala a roztočila „růžovou duhu“, jak jí říkám, společně se žlutými zbytky, abych měla zajímavější přízi. Plánuju ji asi použít na nákrčník od Skeinwalker. Tak uvidíme, kolik jí bude, jakou bude mít sílu/tloušťku (co je správný výraz?) a jak z ní bude vypadat vzorek, aby v tom ta krajka nezanikla.
 |
| Růžová duha s přídavkem různých žlutých zbytků |
