Po 6. 7. Dneska se jede horská trasa Granollers – Les Angles, tak jsem to vzala jako výzvu a předla jsem venku navzdory tomu, že trochu krápalo. Bylo to prima, i když jsem měla obavy o česanec, aby to nějak neškodilo, když mi to mokne a já to spřádám. Jako první jsem vytáhla růžovo-žlutoý, kterému přezdívám cukrová vata. I tak na mě trochu působí, když ho rozprostírám pravou rukou. Což mě přivádí k tomu, že mám možná špatnou techniku předení a mohla bych si to zkusit vygooglit a přeučit.
Pak jsem pletla Separate ways od Joji. A ohromně mě to baví! Mám v plánu u toho setrvat, dokud to nedokončím. Kdo mě znáte, víte, že to je dost ambiciózní předsevzetí. Nenahodit nic nového, ach ach ach.
Upekla jsem piškotovou bublaninu s meruňkama dle Florentýny z blogu, aby to nebyla jen sladká omeleta. A navíc jsem tam dala o 100 gramů cukru míň. Jinak má být vejce, cukr a polohrubá mouka 1:1:1.
Užívám si čaj Japan sencha od Grešíka – mám ho sice strašně dlouho, ale pořád je dobrý. A taky z toho mám prima pocit, že dopíjím zásoby. Plus překvapení, že mi chutná, obvykle mi japonské čaje až moc připomínají čerstvě posečenou trávu. A tu kozám taky nežeru.
Dosadila jsem manželovi záhonek s krmnou řepou (pro ty kozy). A trochu ji proplela. Takže jsem na sebe pyšná.
Út 7. 7. Trasa z Carcassone do Foix. Konečně něco, co znám. Pořád si neumím představit, jak ty lidi můžou za den urazit skoro dvě stě kilometrů. Můj rekord je asi kolem čtyřiceti. I pěšky jsem ušla víc ;-) a taky kopcovitou krajinou.
Udělali jsme si výlet do Úžic/e do Resortu svět. Prima park, skvělý burger k obědu a celkově pohoda. Více toho najdete na mém blogu zde.
Dcerka jde jako obvykle v devět večer spát po kojení a my si čteme 3. díl Červenáka o Steinovi a Barbariči (Ohnivé znamení) a já u toho úspěšně pokračuju s pletením Separate ways. Vypadá to kouzelně.
St 8. 7. Dneska je kratší trasa z Lannemezan do Pau a přitom je to po rovině, nechápu. Tak mě napadá – jakto, že to často nesedí? Přece když dneska se jede do Pau, tak se zítra v Pau začíná, ne? Zrovna tady to sedí, ale jinde skoro nikde. Jak je to možné?1
Venku jsem docela dlouho předla česanec připomínající cukrovou vatu. Rozhodla jsem se, že barvy budu střídat po týdnech. Abych neměla rozpředené úplně všechno a nic hotového. A zároveň se nenudila celý Tour de Fleece jenom jednou barvou.
 |
| Růžový česanec a trocha žluté vlny na příplet |
Udělala jsem caesar salát a pozvala na něj tchyni s tchánem. Všem nám chutnal, takže jsem na sebe náležitě pyšná, protože jsem ho dělala úplně poprvé. A heclo mě to, že si ho tchyně chtěla dát včera v restauraci a mě to přišlo škoda za ty prachy. Slíbila jsem jí, že jí ho udělám, aby mohla kamarádkám říct, že už ho taky měla, a může si s náma dát burgera. Manželovi jsem pak z legrace řekla, že jsem na tom vydělala, protože kdyby si tam dala salát a já dělala burgera, mám ještě na dva dny zaneřáděnou kuchyň, spoustu zeleninových zbytků a smrad ze smažených hranolek a masa se taky hned tak rychle nevyvětrá.
Málem bych zapomněla, jako aperitiv jsem servírovala kombuchu, kterou mám teď celkem nově. Tohle je teprve druhý nálev, který jsem připravila. Tentokrát má velmi zajímavou chuť, připomíná mi nějaký burbon. Ale nevím čím to je, použila jsem obyčejný černý čaj.
 |
| Zakoupená kombucha v původním nálevu |
Čt 9. 7. Horská trasa Pau – Gavarnie-Gédre volá opět po něčem náročnějším, ale celý den se nějak zvrtnul a k předení ani pletení jsem se vůbec nedostala. Malá mi vždycky nevhodně usnula u jídla v kuchyni a já se musela odklidit do obýváku a nic moc nemohla dělat. Nakonec jsem to zvládla a aspoň večer chvilku pletla spodní lem na Ranunculus 3, který dělám pro ni na léto. Tak bych ho už chtěla mít co nejdříve hotový, aby mi z něj náhodou nevyrostla!
Pá 10. 7. Jejda, nějak jsem zapomněla psát deník, takže jsem asi předla tu růžovou věc…
So 11. 7. Rovinka, chvíli předu venku na zahradě a chvilku pletu Ranunculus 3. Jde mi to ale pomaleji, než bych si představovala. Ten spodní lem mě taky ani trochu nebaví. Už bych se raději pustila do rukávů.
Ne 12. 7. Dneska se jede z Malemort do Ussel, 185 km v kopcovité krajině. Dnešní neděle je považována za náročnou. Měla bych tedy příst taky něco náročného (třeba krajku, nebo hedvábí). Nebo si mám vybrat vlastní den pro výzvu, který vyhovuje mým potřebám a harmonogramu.Hned ráno jsem si vyhradila chvíli času na předení. Známe to, když to člověk odkládá, pak má problém se k tomu dostat.
Poznámky „pod čarou“:
Vygooglila jsem – tady vidíte, jak mě samotný závod pramálo zajímá – že se cyklisté přesouvají autobusy nebo dokonce letadly na atraktivnější místo startu. Tak to mi přijde teda totálně neekologické a ubohé. Já myslela, jaký to je zajímavý závod, jako jít do Santiaga de Compostela
Žádné komentáře:
Okomentovat