Sorceress Scarf od Life Is Cozy (1)

Napadlo mě, že bych miláčkovi upletla nějaký šátek. Něco pěkného, hebkého, teplého... a vhodného pro muže. Zdálo se, že Sorceress Scarf od Life Is Cozy bude dokonalý. Stejně jsem ho už nějakou dobu toužila plést. 

Vypadá nádherně, to se mu musí nechat. Všem se líbí a příteli závidí (no, ještě ho nemá).

Návod je zadarmo (zde), dřina vás teprve čeká. Ale myslím, že to stojí za to, protože je to opět něco jiného. A přitom je pletení rybího stehu snadné. Už jsem o něm psala zde (návod). A šátek bude teplý, i když je z tenkého Malabriga Mechity. Samozřejmě se tím, že je takový hustý, zvyšuje spotřeba metrů.

Název v překladu znamená „čarodějka“. Plete se jako Baktus, o němž jsem psala zde, tedy kolmo, z jedné strany na druhou do tvaru rovnoramenného trojúhelníku, na obou koncích by měly být střapce. Podle autorky je vhodná ručně barvená příze, která díky vzoru vynikne. Zkoušela jsem kdysi měnit barvy a to strukturu tohoto vzoru taky umocnilo. Autorka použila tři přadena Malabriga Rios, takže měla šátek výrazně tlustší. Ideální by bylo, pokud bude mít dostatečnou délku, klubko zvážit, v polovině váhy přestat a začít zase přidávat tak, aby mi šátek vyšel opravdu do tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Na druhou stranu, teoreticky by vůbec nevadilo, kdyby byla jedna strana kratší, protože rozložený ho nikdo nosit nebude. Nebo by se mohl jenom rozšiřovat, a tak by se z něj stal tvar popisovaný v mém článku 5 Shawls, 5 Days Challenge! (den třetí). Jenže to by opět zvýšilo spotřebu příze. A já už se teď obávám, že jí mám málo. A navíc si nejsem jistá odstínem. Nejspíš to bude 667 Storm.

PF 2020

Stephen West: Texture Time (3)

V září jsem psala, že plánuji Westovskou zimu (zde), tedy, že bych v průběhu zimu dokončila některé z rozpletených šátků navržených Stephenem Westem, které mám ve skříni jako kostlivce. Na Vánoce je nejlepší dělat něco velkého a komplikovaného (v téhle fázi mám všechny odložené šátky, protože je nestíhám dokončit v rámci cesty autobusem a také se mi s nimi nechce vláčet), co třeba loňský KAL Texture time?

O tomhle šátku už jsem psala v předcházejících dvou článcích, najdete je zde: první článek a druhý. Nahodila jsem ho v sobotu 22. prosince 2018. Teď dokončuji pravou část vlnovek s copánky a přemýšlím, jestli se pustím do levé části, nebo nejprve dodělám „pravé křídlo“ a pak celé levé. Mohl by to být problém, kdyby mi třeba některá z barev došla.

Jeden ze šátků, který mě zaujal, je od chrisstrickt z Německa. Má tři odstíny šedé, černou a modrý mohér. Po brioche části zařadila do vlnovek proužky poslední barvy (té mohérové). Jen velice decentně, ale vypadá to fakt dobře. Každý osmý proužek byl udělán touto barvou. U mě by to mohlo být velice nenápadné, ale také o tom pouvažuji. Jestli se nepletu, měla bych vlnky dělat barvami, kterými jsem pletla lotyšské copánky (Latvian braids).

Rozpletený šátek chrisstrickt (z Ravelry)

Pika gloves od Kristiny Tyla

Oblečená

Bezprsté rukavičky Pika gloves od Kristina Tyla jsem nahodila 11. 12. 2018. Tipla bych, že to bylo úterý, protože pokud se nepletu, nahodila jsem je tenkrát na setkání s Janou prodávající klubka v Ateliéru příze. Při té příležitosti jsem si rovnou jedno koupila a s pomocí jejího návodu začala plést. To bylo tak – zapomněla jsem, že máme pletení a nic jsem si s sebou nevzala. Tenhle návod je zadarmo a Janča měla rozpletené svoje první rukavice. Letos jich už pletla asi osm, protože se všem jejím kamarádkám líbily. A každé byly v jiné barvě. Vypadalo to božsky.

Jenom je potřeba trochu dávat pozor na vzor, aby to člověk nepopletl. Točí se tam dva menší skorocopánky a jeden větší. A minule jsem se právě dostatečně nesoustředila a pak se mi nedařilo zorientovat, kde jsem, takže jsem celé dílko vypárala a znovu nahodila ve stejný den, o rok později (to abych měla do svého pleteného kalendáře). Pletení docela příjemně přibývá. Rukavičky jsem dokončila 25. 12. 2019.

Obě spolu

Návod najdete aktuálně placený zde na Ravelry. Upletených (a evidovaných) jich je k dnešnímu dni 91, ale tam určitě nejsou započítány ty kamarádčiny. Dobře vypadají i rukavičky Nepal Mitts, na něž je návod dosud zdarma. 

Nártoun

V neděli jsem vám ukázala rozkreslený obrázek a tady máte nártíška hotového. Vypadá výrazně jinak, než jsem očekávala. Malovala jsem pastelkami Faber-Castell Junior Traingular Color a zlatou Koh-I-Noor.

Rozkreslený nártoun

Jak už jste zvyklí, nejprve předkládám rozkreslený obrázek, abyste věděli, na co se máte těšit... :-)

Trochu nepříjemným překvapením pro mě bylo, že zlaté pastelky zrovna na mnou použitém papíře vytváří trochu nazelenalý efekt. Zatímco na obrázku Anděl Vánoc jasně vidíte, že je jeho lem je zlatý. Nicméně i nártounek byl na předloze trochu nazelenalý, takže to asi ničemu nevadí.

Pastelková koza

Ke konci listopadu jsem vám slibovala obrázkový adventní kalendář. Jako první jsem do něj měla hotovou tuhle fešandu – samozřejmě v reálu má trochu jiné barvy, ale tak už to holt se snímky bývá.

Malováno pastelkami podle obrázku.

Šití adventního kalendáře (3)

Ráno jsem se snažila sežehlit kapsičky, jak bylo uvedeno v návodě. Moc to nešlo. Ano, vím, že to má trvat 40 minut, tak to asi dobře nejde, ale stejně jsem měla pocit, že se s tím jenom zbytečně patlám. Vypla jsem žehličku s tím, že si to našpendlím a prošiju tou transparentní nití a bude pokoj. Jenom ještě využiju to zbytkové teplo. Když už hřeje, pokusím se to maximálně přežehlit. Ukázalo se, že to celkem jde. I když to moc nedrží, ale aspoň je to jakžtakž ohnuté dovnitř. A třeba by se to mohlo i líp šít.

Pak jsem zase chvíli přemýšlela, jak by se dalo prokrastinovat - na uklízení tu je věcí..., taky jsem si chtěla obarvit vlasy hennou (už asi měsíc) a samozřejmě psát blog (což dělám teď) – ale nakonec jsem se rozhodla, že nebudu zbaběle utíkat k úklidu (ono se mi do toho taky bůhvíjak nechce, zvlášť když mě teď čeká ložnice, která je příšerně studená, protože v ní zatím nespíme), a tak jsem se dala do navlékání niti. Počítala jsem s tím, že to bude opruz, protože to všude psali, že ta transparentní (monofilová = 100% polyadmid) se blbě navléká, trhá a tak dále. Vlastně se chová jako vlasec, se kterým jsem kdysi pracovala, když jsem na něj navlékala korálky a vyráběla z rokajlu toho typického krokodýla. Nějaké bych ještě měla mít doma (jak korálky, tak krokouše). Ale nebylo to tak strašné. Víc mě děsil návod, který jsem si četla jen tak pro jistotu, protože už si to pamatuju, ale chtěla jsem si být jistá, že něco neudělám špatně.  

Následovalo šití. Tedy procházení kuchyní, dumání nad tím, zda mám vyprat ještě jednu várku tmavého, zda bych neměla zalít kytky (raději jsem udělala) a utřít prach (zatím jsem odložila)...

Slíbila jsem, že budu šít a plán byl, že fakt ten kalendář dneska dodělám.

Nejdřív se založí vrchní část kapsiček, aby to mělo hezký okraj. První mě trochu znervóznila. Steh mi připadal krátký a přežehlená látka nedržela ohnutá (jak už jsem ostatně zmiňovala). K tomu se mi zdálo, že je doma celkem chladno.

Druhá kapsička už je lepší. Možná mám pořád příliš malé stehy. Zkusím je zvětšit. Ještě že mám tu transparentní nit. Aspoň je to dost nenápadné. (Stejně bych si šla radši plést nebo číst, to mi jde vždycky dobře. A klidně i prát.)

Naprosto spokojená jsem až s jedenáctou kapsičkou. V návodu jsem si totiž přečetla, že na tenké látky je lepší menší steh. Škoda, myslela jsem, že je to přesně opačně. Navíc jsem si nemyslela, že běžná bavlna podložená navíc vlizelínem (i když tenkým) je považována za tenkou. Hlavní ale bylo, že jsem nehledala, co čím šít, ale kde najdu napnutí nitě. Myslela jsem, že to by mohlo mít vliv na to, že se mi látka shrnuje jako bych ji šila v ruce předním stehem. Naštěstí to jde krásně roztáhnout, takže to není vidět. Přesto nechápu, jak tohle někdo může dělat na kšeft. Taková fuška. Hlavně s tím žehlením! A kdo to nezkusil, ani nemá tušení, kolik práce takováhle sranda (plná jenom rovného šití) dá. 

V rámci odkládání šití jsem si přesadila tři kytky. Už to nutně potřebovaly!

Faktem je, že i když mi přišlo, že to nažehlování je k ničemu, dá se to šít docela dobře a moc to neutíká. Šiju to z lícu, abych viděla, že jedu rovně. A z tříhodinového babrání budu mít za chvilku obšitý jenom vršek kapsiček. Pak přijde rozhodování, jestli přišít kapsičky na vrchní část kalendáře s ronofixem, nebo rovnou i s tou zadní bílou stranou, kterou jsem včera vyprala a musím ji ještě přežehlit. A s tím zároveň vyvstává otázka uchycení kalendáře. Jak udělat nějaká poutka. Nebo tam všít jenom stužku?

Hotovo, uf. Mám dost. 

V Moničině návodu z Fleru se nejdřív našijí kapsičky a pak až kalendář podloží a olemuje. Zuzana naopak sešpendlí s ronofixem a zadní stranou a našívá kapsičky přes všechny vrstvy. Nakonec celý kalendář olemuje (A to se dělá jak?!)

Odpolední přestávka se trochu protáhla (do čtyřech): trochu jsem uklízela, vařila oběd, obarvila si ty vlasy hennou (kdy jindy než o adventu chce člověk vypadat krásnější), uvařila si čaj a chvíli si četla. A vyhýbala se žehlení.

Anděl Vánoc

Slibovala jsem vám na každý týden jeden obrázek. A protože v neděli jsem vás nechala nakouknout jenom na rozkreslený, doplňuji nyní o plnou verzi. Snad se líbí. ;-)

P. S.: Obrázek na tuto neděli už mám hotový!

Rozkreslený anděl

Ano, vzpomínám si, slibovala jsem vám na každou adventní neděli jeden svůj obrázek a nakonec tu je jen rozkreslený. Ale ono se nedalo odolat. S těmahle barvama vypadal tak lákavě. 

A nebojte, už brzy bude celý. 

Jenom mi připadalo trochu škoda, ukázat vám ho najednou. Takhle postupně, to dávkování. Abyste (pokud bude mimořádně hezký) viděli, že jsem ho opravdu malovala já.