Adventní věnec 2014

Adventní věnec vznikl v roce 1838 v Hamburku, kde v místním sirotčinci vyvěsil kněz před dveře nazeleno natřený dřevěný kruh, do něhož každý den dával svíčku a byla u něj kasička na příspěvky pro ty děti. Později se začaly dělat zelené věnce a svíčky se do nich dávaly jen na neděle. Svíčky by správně měly být fialové – jako má kněz roucho. Je to liturgická barva. V třetím týdnu je povoleno růžové roucho, může být užito i čtvrtou postní neděli, a jsou povoleny taneční zábavy. Je to tzv. radostné roucho, na znamení odlehčení půstu. Stejně tak může být i v adventním věnci třetí svíce růžové. Prý se ale špatné shání. Žádný problém, usmívám se, zítra si ji vyrobím přesně podle potřeby.

Mám jasný plán – vytvořit si čtyři svíčky na adventní věnec. Je nesmyslné dělat je stejně velké – to je chyba začátečníků, a tak si pěkně připravím (= vyloudím od Krtka) tři různě velké čtvercové formy, do kterých si plánuju nalít fialový palmový vosk. Jedna forma mi ještě chybí, a tak pak použiji ještě jednou tu prostřední na růžovou svíčku.

Časově je to se svíčkama docela makačka, protože se nejprve musí najít knot vhodný pro tu kterou formu. Když vyberu příliš tenký, svíčka mi prohoří středem a spousta vosku mi zbyde. Vyberu-li příliš tlustý, svíčka shoří rychle a možná bude ještě k tomu čudit. Případně vytékat.

Naštěstí má Kamil na každé formě napsané, jaký knot se má použít. Ještě je rozdíl v tom, jestli jde o svíčky z palmového nebo normálního vosku. Vzhledem k tomu, že cena je jen o maličko vyšší, zato jsou o mnoho krásnější, rozhodně plánuji dělat pouze z palmového vosku. Také není dobré tyto dva vosky míchat, takže je moje volba jasná. Btw. jedna zbytková svíčka z kombinace obou vosků vypadala velice zajímavě – celá byla taková hladká, jen v rožcích vykukovaly bílé krystalky nádherně připomínající sněhové vločky. Jo, to bych asi měla zmínit, že tento efekt dělá právě palmový vosk. Když o tom někomu vyprávím, říkám, že vypadá jako namrzlé sklo v zimě. Nádhera! Potíž je jenom v tom, že barvy má mdlejší než obyčejný vosk. A já na to pokaždé zapomenu.

Takže, máme vosk, teď formu, tu jsem si vlastně už vybrala, ale teď ještě musím vybrat doplňky podle toho, jestli jde o kovovou – můžu lít libovolně horký vosk, plastovou – jen do 80°C nebo silikonovou (ona je z něčeho trochu jiného, co vydrží i obrovský žár a může se do ní lít třeba olovo… taky podle toho stojí). Dírkou ve formě prostrčím knot a na jeho spodní části přidělám plíšek a nad plíškem propíchnu tenkou jehlou na maso. Za knot zatáhnu z druhé strany, aby mi ta jehla dobře držela. A nahoře zajistím knot plochým kouskem gumy a zástrčkou ve dvou dírkách.

Teď už jen rozehřát dostatečné množství vosku – radši víc než míň – a obarvit ho či ovonět. Potom jej nalít do formy a postupně dolívat – vosk se totiž při chladnutí smršťuje a dole by mi vznikl nepěkný ďůlek, se kterým se můžete setkat u kupovaných svíček. Řeší to tak, že ho přelepí cedulkou, výborné, že?

Po nějaké době – záleží na tloušťce svíčky – můžeme ucvaknout spodní část knotu a pak spodek svíčky zarovnat. Tohle je moje nejméně oblíbená činnost. Pokud to je jenom takhle, pak v pořádku, ale občas mi vykukuje ten zpropadený plíšek a to pak jeho okolí dodatečně rozehřívám horkovzdušnou pistolí a pinzetou ho vtlačuji hlouběji do svíčky.

Potom už jen odendat uchycení knotu nahoře – v tuto chvíli dole, protože svíčka se odlévá „vzhůru nohama“ – a jemně si ji vyklepnout do ruky. 
 
Z legrace přirovnávám výrobu svíček k porodu. Vždycky mi to připadá úžasně jednoduché – zkrátka vezmete vosk, nalijete ho do formy, počkáte, až ztuhne a pak svíčku vyklopíte, ale je tam mnohem víc práce kolem a to jsem ji spoustu ani nikdy nedělala – např. zkoušení, který knot bude do které svíčky ten pravý. Taky je dobré vědět, že palmový vosk při tvrdnutí vytváří takovou dutou spirálku pod již ztvrdlým povrchem. A že při různých teplotách nalévání, tvoří různé (nebo taky žádné!) krystalky na povrchu. Ale zpátky k tomu porodu. Přibližně po deseti minutách ometání se a dolévání jedné jediné svíčky toho mám plné zuby. Nadávám si, že jsem se do toho pouštěla, protože je s tím strašně moc práce. Kdybych si takovou svíčku radši za čtyřicet korun koupila!

No, ale potom, když vám hotová svíčka po jemném vyklepnutí sklouzne do dlaně… to je tak úžasný zážitek. Nadchlo mě, že to Jíťa měla zrovna tak. Nejdřív si říkala, že si je příště radši koupí, ale pak když viděla, jakou nádheru vytvořila, byly všechny strasti jistě zapomenuty (aspoň doufám).

Mamka z mých svíček udělá teprve 7. prosince adventní věnec na talíři plném chvojí – taky možnost. Dřív se to nestihlo, protože jsem byla uvízlá v Praze.

P. S.: Fotografie na přání zhotovil JV.