Háčkované sněhové vločky (hvězdičky)

Nejtypičtější sněhová vločka

Minule jsem tu psala o růžovém šátku, který bych si ráda upletla do Vánoc, ale protože ho dělám poprvé, ještě nevím, kolik času a příze zabere.

V úmyslu mám taky uháčkovat rovnou stovku sněhových vloček. A každou jinou. Přesně podle knihy Sněhové vločky, kterou mám už několik let a nikdy jsem si před Vánoci nenašla dostatek času. Zatím jich mám asi pět, ale jde to celkem rychle, tedy jak která.

Sněhová vločka je spojení droboučkých ledových krystalů. Existuje 17 základních typů, jak se tyto krystaly spojí. Asi takhle nějak vypadá nejtypičtější vločka – připomíná hvězdu se šesti paprsky a vzniká při slabém mrazu a za bezvětří.

Sněhovým vločkám se říká také maličké zázraky nekonečné krásy, ledové květy či dopisy z nebe. Jako první prý šestiúhelníkovou strukturu sněhových vloček popsal sám Johannes Kepler. Okouzlen jejich krásou byl ovšem i fotograf a meteorolog Wilson A. Bentley, který jich na přelomu 19. a 20. století nafotil kolem pěti tisíc. Vločky chytal na černý samet tam je fotil. Bentley tvrdil, že na světě s největší pravděpodobností nenajdete dvě stejné sněhové vločky. „Tato koncepce veřejnost zajímala, a tak publikoval další články v časopisech včetně National Geographic, Nature, Popular Science nebo Scientific American. Jeho fotografie si vyžadovaly akademické instituce po celém světě. … V roce 1931 Bentley pracoval s Williamem J. Humphreysem z U.S. Weather Bureau na přípravě publikace Snow Crystals (Sněhové krystaly), v níž bylo uveřejněno 2500 Bentleyových fotografií. Je také autorem hesla Sníh ve 14svazkovém vydání Encyklopedie Britanniky.“ Bentley se zajímal také o velikost dešťových kapek a byl jedním z prvních specialistů na oblaka.

„Sněhové vločky jsou shluky spojených ledových krystalků, které vznikají v oblacích s teplotou na nebo pod bodem mrazu. Podmínkou pro jejich vznik je – stejně jako u dešťových kapek – kondenzační jádro, což může být zrníčko písku, vyzdviženého větrnou bouří či třeba popel ze sopečného výbuchu. Po té, co se na jádro „nabalí“ dostatečné množství ledu, začne padat dolů.“ Dále se zvětšuje objem. Rychlost, jakou se vločky snáší k zemi, závisí na jejich velikosti a tvaru, může být 2–15 kilometrů za hodinu.

Bentleyova publikace zaujala japonského jaderného fyzika Ukichira Nakaye a sám vytvořil tři tisíce fotografií, které roztřídil do čtyřiceti jedna morfologických skupin podle tvaru vloček, tzv. Nakayův diagram, jenž ukazuje vztah mezi teplotou, tlakem a nasycením vzduchu a výsledným tvarem sněhových vloček. Ale ani on nedokázal vysvětlit, proč mají vločky šestiúhelníkový tvar a podle jakých principů vznikají ornamentální tvary.

Zdroje:

makro fotky Ruského amatérského fotografa Alexeje Kljatova

http://www.stoplusjednicka.cz/snih-pod-lupou-jak-vznikaji-snehove-vlocky