Lektorčina půlhodinová malovací lekce v rámci Soul Art Day (28. 5. 2025) začala krátkou meditací soustředěnou na dech. Nádech, zadržet, výdech, zadržet. Mám to ráda jako obdélník: na čtyři doby jsou výdech i nádech a zadržení třeba na dvě.
Pokračovala cvičením, kdy předpažila obě ruce s nataženými ukazováčky vedle sebe. Velice pomalu je oddalovala do stran a přitom se snažila soustředit na prostor mezi nimi a zároveň vnímat oddalující se prsty. Tvrdí, že jí to pomáhá uvolnit soustředění. No nevím. Spíš mě to mátlo a cítila jsem se poněkud nekomfortně.
Ale teď už pojďme malovat!
Obávala jsem se, že to bude dost mokrý obrázek, když jsem viděla, že používá akryl, a tak jsem vytáhla skicák na akvarel s 250 g na m2.
Nejprve namíchá světle šedé pozadí a potře s ním celý papír s vynechaným „rámečkem“. Překvapilo mě, že šedivou získala smícháním základní modré, červené a zelené. No, pořád se má člověk dost co učit.
Na akrylu, když si na něj člověk trochu zvykne, je super ta textura. Trochu mi to připomíná jako malování olejem. Je to takové hňácavé blátíčko! Zatímco při malbě akvarelem je to pořád jen barevná voda.
Vnitřek obrázku udělá světleji šedivý a kolem tmavší ovál. Jako by na budoucí houbovou postavičku dopadalo světlo. Vezme ve vodě rozpustnou pastelku (takže asi akvarel, říká soluble) a naskicuje tvar houbového chlapce.
 |
| Pozadí s předkreslenou houbou |
Zelená s červenou na klobouk jsou fakt dost crazy kombinace barev. Akorát se mi nelíbí, že jsem použila tu nejtmavší červenou. Je to teď takové celé trochu smutné a fialové. Na druhou stranu – měla to být smutná houba, tak by z toho možná neměla zářit veselá oranžová.
Vypadá to sice jako jednoduchý obrázek na pět minut, ale když dělám už třetí vrstvu bílé na těle houby, říkám si, že je to docela masakr. Podle Tamary Łuć je akryl rozhodně o vrstvení barev. No jo, tak já jdu přidat na bílou houbu zase další bílou. Abych ji pak zase mohla zaoranžovět.
 |
| Bílá houba |
 |
| Houba do červena, ale těch vrstev bude mnohem víc... |
Žádné komentáře:
Okomentovat