O těchto ponožkách pletených v rámci MKALu (společného pletení předem neznámého vzoru) jste mohli číst v článku Nedám si pokoj. Teď se k nim znovu vracím, abych vám pověděla, jak to s nimi dopadlo. Pokud máte dobrou paměť, nebo jste si článek „nalistovali“, tak již víte, že jsem je nestihla uplést během stanoveného termínu a vlastně se o to ani až tak moc nepokoušela, protože jsem měla strach o zápěstí, která se mi začala ozývat.
Vlastně jsem minule zapomněla zmínit, že sice se ponožky tváří jako modré, a klubíčko ostatně taky, ale ve skutečnosti je to kombinace modré a zelené, která by mi jinak připadala trochu divná až podezřelá, ale ve výsledku vypadá velmi dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat