Dneska jsem si užila parádní chvilku strachu!
Začalo to už včera, kdy jsem se pustila do vybalování věcí z dovolené a nenašla mezi nimi plátěnou tašku s pletením.
Kdyby to byly třeba nějaké rozdělané ponožky, nemrzelo by mě to tolik, záleželo by na tom, v jaké fázi s jejich dokončováním bych byla a na jak drahých jehlicích by byly nahozeny. Jenže šlo o tuniku Laneway od Veery Välimäki, kterou už mám nahozenou od 19. 6. 2020 a blížím se do finále. Chybí mi tak deset centimetrů. A materiál taky nebyl nejlevnější. Navíc jsem pyšná na svou volbu barev a těším se, až ji dokončím, pak ještě dopletu růžové kapsy a můžu ji nosit. Doufám, že to stihnu ještě letos.
Čerstvě nahozenou tuniku najdete v článku zde.
Naštěstí jsem – po vyvolání paniky a několikerém prohledání kufru auta a přesvědčení ostatních, aby i oni prohrabali svoje věci – našla plátěnou tašku s pletením na židli, kam jsem ji dala mezi prvními věcmi a následně omylem přikryla odloženým svetrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat