Ráno jsem se snažila sežehlit kapsičky, jak bylo uvedeno v návodě. Moc to nešlo. Ano, vím, že to má trvat 40 minut, tak to asi dobře nejde, ale stejně jsem měla pocit, že se s tím jenom zbytečně patlám. Vypla jsem žehličku s tím, že si to našpendlím a prošiju tou transparentní nití a bude pokoj. Jenom ještě využiju to zbytkové teplo. Když už hřeje, pokusím se to maximálně přežehlit. Ukázalo se, že to celkem jde. I když to moc nedrží, ale aspoň je to jakžtakž ohnuté dovnitř. A třeba by se to mohlo i líp šít.
Pak jsem zase chvíli přemýšlela, jak by se dalo prokrastinovat - na uklízení tu je věcí..., taky jsem si chtěla obarvit vlasy hennou (už asi měsíc) a samozřejmě psát blog (což dělám teď) – ale nakonec jsem se rozhodla, že nebudu zbaběle utíkat k úklidu (ono se mi do toho taky bůhvíjak nechce, zvlášť když mě teď čeká ložnice, která je příšerně studená, protože v ní zatím nespíme), a tak jsem se dala do navlékání niti. Počítala jsem s tím, že to bude opruz, protože to všude psali, že ta transparentní (monofilová = 100% polyadmid) se blbě navléká, trhá a tak dále. Vlastně se chová jako vlasec, se kterým jsem kdysi pracovala, když jsem na něj navlékala korálky a vyráběla z rokajlu toho typického krokodýla. Nějaké bych ještě měla mít doma (jak korálky, tak krokouše). Ale nebylo to tak strašné. Víc mě děsil návod, který jsem si četla jen tak pro jistotu, protože už si to pamatuju, ale chtěla jsem si být jistá, že něco neudělám špatně.
Následovalo šití. Tedy procházení kuchyní, dumání nad tím, zda mám vyprat ještě jednu várku tmavého, zda bych neměla zalít kytky (raději jsem udělala) a utřít prach (zatím jsem odložila)...
Slíbila jsem, že budu šít a plán byl, že fakt ten kalendář dneska dodělám.
Nejdřív se založí vrchní část kapsiček, aby to mělo hezký okraj. První mě trochu znervóznila. Steh mi připadal krátký a přežehlená látka nedržela ohnutá (jak už jsem ostatně zmiňovala). K tomu se mi zdálo, že je doma celkem chladno.
Druhá kapsička už je lepší. Možná mám pořád příliš malé stehy. Zkusím je zvětšit. Ještě že mám tu transparentní nit. Aspoň je to dost nenápadné. (Stejně bych si šla radši plést nebo číst, to mi jde vždycky dobře. A klidně i prát.)
Naprosto spokojená jsem až s jedenáctou kapsičkou. V návodu jsem si totiž přečetla, že na tenké látky je lepší menší steh. Škoda, myslela jsem, že je to přesně opačně. Navíc jsem si nemyslela, že běžná bavlna podložená navíc vlizelínem (i když tenkým) je považována za tenkou. Hlavní ale bylo, že jsem nehledala, co čím šít, ale kde najdu napnutí nitě. Myslela jsem, že to by mohlo mít vliv na to, že se mi látka shrnuje jako bych ji šila v ruce předním stehem. Naštěstí to jde krásně roztáhnout, takže to není vidět. Přesto nechápu, jak tohle někdo může dělat na kšeft. Taková fuška. Hlavně s tím žehlením! A kdo to nezkusil, ani nemá tušení, kolik práce takováhle sranda (plná jenom rovného šití) dá.
V rámci odkládání šití jsem si přesadila tři kytky. Už to nutně potřebovaly!
Faktem je, že i když mi přišlo, že to nažehlování je k ničemu, dá se to šít docela dobře a moc to neutíká. Šiju to z lícu, abych viděla, že jedu rovně. A z tříhodinového babrání budu mít za chvilku obšitý jenom vršek kapsiček. Pak přijde rozhodování, jestli přišít kapsičky na vrchní část kalendáře s ronofixem, nebo rovnou i s tou zadní bílou stranou, kterou jsem včera vyprala a musím ji ještě přežehlit. A s tím zároveň vyvstává otázka uchycení kalendáře. Jak udělat nějaká poutka. Nebo tam všít jenom stužku?
Hotovo, uf. Mám dost.
V Moničině návodu z Fleru se nejdřív našijí kapsičky a pak až kalendář podloží a olemuje. Zuzana naopak sešpendlí s ronofixem a zadní stranou a našívá kapsičky přes všechny vrstvy. Nakonec celý kalendář olemuje (A to se dělá jak?!)
Odpolední přestávka se trochu protáhla (do čtyřech): trochu jsem uklízela, vařila oběd, obarvila si ty vlasy hennou (kdy jindy než o adventu chce člověk vypadat krásnější), uvařila si čaj a chvíli si četla. A vyhýbala se žehlení.
V článku Koronavirus – vážně o něm musím psát? jsem popsala některé zásadní body ohledně nového onemocnění, které se rozšířilo z Asie do celé Evropy. V článku Kdo je připraven, není překvapen jsem popisovala, co bych asi tak mohla dělat, kdybychom měli v Praze a okolí nařízenou karanténu. 
Co byste s čím kombinovali?
