Zentangle kreslení

Na internetu je tak ohromná spousta vzorů, že je skoro škoda řídit se jenom podle knihy, ale přesto. Nebo právě proto, abyste věděli, kde začít a jak, vám ji vřele doporučím. Vyzkoušela jsem zatím jenom Zentangle – relaxační obrázky, jejíž autorkou je Beckah Krahula. Kniha je super a je to s ní mnohem lepší než jen zkoušet různé vzory, i proto, že vás autorka inspiruje ke každodennímu tvoření. Až si celou knihu přečtu a udělám všechna cvičení, pustím se do Umění Zentangle od Penny Raileyové.

Co byste měli vědět na začátek? Zentangle je technika kreslení, kterou vymysleli Rick Roberts a Maria Thomasová. Spočívá v tom, že ohraničující linie vyplňujete spoustou drobných vzorů, které jsou velice snadné. Právě to se mi na Zentanglu líbí! Děláte jenom snadné tahy, které se lehce naučíte a voalá máte krásný obrázek. Pro začátek abstraktní, ale to nevadí, Zentangle vám kromě relaxace dodá i sebevědomí a možná se pustíte i do „opravdového“ kreslení. V tomhle mi tato technika trochu připomíná kreslení pravou mozkovou hemisférou. A právě z tohoto důvodu ji všem vřele doporučuji. Je to tak snadné a zábavné. Uvidíte, že kreslit umíte taky. A ještě se budete divit, jak pěkně!

Zentangle může tedy pomoci vašemu sebevědomí. Autoři tvrdí, že zlepšuje i koordinaci a schopnost soustředit se. Výhodou také je, že jeden čtvereček, který se typicky kreslí, máte hotový asi za půl hodiny. Originální Zentanglový čtvereček má stranu 8,9 cm. Kreslí se černým perem (fixem), takže žádné gumování. A právě to vás nutí dodat si odvahy. Nebo můžete kreslit do kruhu a vznikne vám tzv. zendala. Ano, správně, je to v podstatě mandala.

Zentangle tak trochu připomíná patchwork, ale je kreslený namísto tvořený z kousků látek.

Pro ty z vás, kteří jsou celí nedočkaví si něco z tohoto umění vyzkoušet, doporučuji stránku se spoustou vzorů: http://tanglepatterns.com/category/z-tangles

Zentangle by měl být kromě kreslení i meditací. Právě proto je více než vhodná pravidelnost.

Je to taková zvláštní věc, kreslíte si svůj mrňavoučký nesmyslný (= abstraktní) obrázek a myslíte jen na něj. Cítíte se pěkně. Jste soustředění a zároveň máte v hlavě prázdno. Žádné bušení tisíce myšlenek na jednou, kdy jedna pořvává: "Zalej kytky," a jiná: "Nezapomeň upéct ty citronové muffinky," další ji opraví: "Takhle ji nabádáš, aby to zapomněla, musíš pozitivně, takže – mysli na ty citronové muffinky," "Chtěla jsi napsat mail kolegyni...", "Už víš, co s tím velkým šátkem? Jak budeš plést dál?" a tak různě. Prostě nic. V hlavě máte jen ten jeden jedinej čtvereček, soustředíte se na každý jednoduchý tah. 

Ano, tahy jsou to opravdu jednoduchoučké, tak jednoduché, jak jen si umíte představit, aspoň ve velké většině vzorů, ale kreslíte je několikrát: větší a větší, nebo znovu a znovu vedle sebe, až jimi vyplníte určitou plochu. A pak přemýšlíte, kam přidáte stín, nebo který jiný tvar by se k těm stávajícím hodil.

Je to jedna z činností, u které se mi opravdu daří být plně koncentrovaná. Jasně že ne vždy, ale většinou se během jednoho čtverečku začnu opravdu soustředit na to, co dělám, což je v dnešní době čím dál těžší. Nejen že na nás z mnoha stran útočí nejrůznější reklamy, poutače, připomínky, zvonící mobily apod., ale pořád si spousta lidí myslí, že zvládne multitasking (dělat víc věcí najednou jako počítač... mimochodem bylo prokázáno, že to nedovedou ani ženy, jak se leckdy vytahují, nebo na něž se muži vymlouvají, jen rychleji přepínají pozornost, což je pochopitelně vyčerpává a kvalita taky není to, co by měla být).

Háčkujeme květinové čtverce a jiné tvary

Barndenová, Betty: Háčkujeme květinové čtverce a jiné tvary. 75 vzorů, přehozy, přikrývky, módní doplňky. Z anglického originálu 75 Floral Blocks to crochet vydaného nakladatelstvím Quarto Publishing plc roku 2012 přeložila Růžena Pokorná. V ČR poprvé vydala v Praze 2013, ISBN 978-80-7359-376-6. Kniha je super, je v ní hodně návodů. Úvodní kapitola o třiceti stranách bohužel neobsahuje vysvětlení použitých zkratek a návod, jak co háčkovat, takže začátečník si musí pořídit ještě jednu knihu nebo se od někoho naučit. Respektive na stránce 14 je vysvětleno, že PO znamená pevné oko, jak byste čekali a DS dlouhý sloupek. Jenže, co je potom nahozený sloupek (NS) a dvakrát nahozený sloupek (DNS)?

K výhodám patří, že kniha je zaměřená pouze na háčkování, takže se můžete věnovat přímo své oblíbené technice (ne každý, kdo rád háčkuje, taky rád plete). Také to, že vedle psaných návodů jsou kreslená schémata, takže můžete háčkovat podle toho, co je vám milejší a případně si informaci ověřit v druhém způsobu. Líbí se mi informace o spojování a možnostech uspořádání motivů. A na závěr je okouzlující, že v knize popisují několik způsobů obháčkování okrajů deky, šátku apod. Také celkové postupné informace jak naplánovat celý projekt svého nového dílka. Výhodou je, že motivy jsou uspořádány podle tvarů, takže usnadňují vyhledávání dalších vzorů pro kombinování tak, jak jsem to udělala já – nalistovala jsem si čtverce a začala háčkovat jeden za druhým. Je jich 26, ale některé se mi nelíbí, tak ty dělat nebudu. Trojúhelníků je 13, 6 kosočtverců, 20 šestiúhelníků a 13 kruhů.

Z toho, co se mi nelíbilo, bych upozornila na špatně pochopitelné vysvětlení nahazování příze na prst (neboli stahovací kroužek), který je výhodný u kruhových motivů. Místo obsahu můžete použít stránky 32–52, na nichž jsou motivy krásně vyobrazené ve skutečné velikosti.

Tvorba svíček v Třebíči

Nové svíčkobraní – z mého pohledu poněkud minimalistické – se uskutečnilo v pátek 27. února 2015 v Třebíči na Regionální Velké Výměně Zkušeností (RVVZ). Článek o této akci najdete na mém blogu s názvem RVVZ Třebíč: svíčky.

Proč minimalistické, když jsem si vyrobila nejvíc svíček ze všech účastníků a to dokonce o 50 %? Protože jsem snad ještě nikdy nevyráběla pouhé tři svíčky! Jelikož místo patnácti zapsaných účastníků jich dorazilo jenom devět, mohla jsem si pohodlně vybrat tři formy. Zvolila jsem dvě plastové a jednu čtvercovou kovovou.

Vyslechla si přednášku k tvorbě svíček, bezpečnostní doporučení (nenechat vosk v hrnci samovznítit a nezpůsobit ještě větší škody hašením vodou) a pak už jsme vyráběli. Strávili jsme tím dost času večer – tak 4 hoďky – a pak ještě asi jednu ráno.

Srdíčko z Fima

I takhle může vypadat fimo :-)

Nejdřív se z fima vyválí placka, na tu se čistými razítky vytlačí tvary a vykrajovátkem se vyřízne srdíčko. Prstem se jemně opatrně nanesou barevné pudry. Klidně i několik přes sebe. A je to. Jen doma upéct v troubě – půl hodiny na 180°C – a pak přelakovat bezbarvým lakem.

A je to super, vypadá opravdu hezky a téměř bez práce. Pak si na něj ještě orazítkuju papírovou taštičku.

Polotovar ozdobený razítky

Ozdobené perníčky

V prosinci 2014 jsem byla na Adventním večeru v krajské knihovně v Havlíčkově Brodě a nazdobila jsem si tam pár perníčků. Protože to je činnost, kterou běžně nedělám, raději jsem si svoje výtvory vyfotila. Kdoví, kdy budu zdobit nějaké další.

P. S.: Příčinou nechuti ke zdobení je to, že na rozdíl od pečení to považuji za zdlouhavou činnost, které je třeba věnovat plné soustředění, hodně času a efekt je nevalný. Ozdobené i neozdobené perníčky chutnají víceméně stejně, akorát ty neozdobené jsou zdravější, protože na nich není žádný cukr. ... V ideálním případě, kdy je dělám s medem.

Stromeček z kamínků

Vytvořit stromeček z drátků a korálků je vcelku jednoduché, ale relativně časově zdlouhavé. Stačí na drátek navléknout korálky, nebo ještě lépe zlomky minerálů – zde křišťál a granát – umístit kamínek na střed drátku a udělat několik otoček, ohnout, navléknout jiný kamínek, zase udělat pár otoček a tak pořád pokračovat. Postupně vám vzniká větvička. Ještě je potřeba nechat dostatečně dlouhý konec drátku na stočení do kmene, ale to předbíhám. Uděláte spoustu a spoustu větviček, některé spojíte v silnější větve a jiné necháte jen tak. Na závěr pevně smotáte všechny větve i větvičky v kmen stromu. A asi nejobtížnější je, rozdělit konečky na kořeny a omotat je kolem zvoleného kamenu (podložky) tak, aby pěkně stál a nekýval se. Větvičky můžete dodatečně vytvarovat, aby strom působil "načechraným" dojmem.

Při výběru kamínků si můžete trochu pohrát s astrologií a zvolit minerály posilující silné stránky znamení, které má vámi obdarovaný člověk. Například jsem dělala s tygřím okem pro kamarádku (Býka).

Vločky, kam se podíváš

V článku Háčkované sněhové vločky (hvězdičky) jsem vám ukazovala, jak vypadá typická sněhová vločka, tak teď jsem tu s naším vánočním stromečkem ozdobeným slaměnými hvězdičkami, zvonečky a především mými háčkovanými vločkami.

A jako bonus dvě další háčkované vločky.

Mimochodem na stromečku jsou snad jen dvě vločky stejné.

 

Vitráž

Tuhle mi kamarád povídal, že má věci na vitráže, a jestli si chci nějakou vyrobit, ať přijedu k němu do Krkonoš. No, to mám trochu z ruky, ale když už jsem tam byla na silvestra, musela jsem téhle lákavé nabídky využít.

Přemýšlím, přemýšlím, co by se mi tak líbilo do okna, ale nic mě nenapadá. Po čem tak moje srdíčko touží?   

Okno s hvězdičkami

Áááá, lucernička. To by byla nádhera mít na čajovou svíčku vlastnoručně vyrobenou skleněnou lucerničku, která by měla stěny propouštějící jen mírné a k tomu obarvené světlo. Dobře, uznávám, napoprvé je to asi docela dost ambiciózní, a tak si nechám nápad rozmluvit. Co by se dalo udělat jednoduššího? Stojánků na čajové svíčky mám dost a navíc vitráž nejlépe vynikne v okně. Pořád myslím na tu Polyannu, jak se jí v okně třpytil vybroušený kus skla a po místnosti jí vrhal duhu. Něco takového bych ráda. A tak se nakonec rozhodnu pro hvězdičku, bude vypadat stejně jako to prostírání, které jsem si ušila, jenom bude výrazně menší. Tenhle nápad už je schválen, a tak se můžu pustit do výběru skla. Teď už je to jednoduché – žlutá, červená a zelená, jako jsou ty hvězdy (prostírání by měla být dvě, jen to druhé je zatím pouze nastříhané).

Když vidím, kolik to bude práce – navrhnout hvězdičku, ve správném poměru určit délky stran, rozkreslit dva typy kosodélníků a určit, který udělám v jaké barvě, nařezat si pruhy skla a potom z nich vyřezávat jednotlivé dílky – hned si říkám, že bude lepší udělat hvězdičky tři. Beztak jsou všichni, co mě mají někde na dílnách na starost, zvyklí, že jsem megaloman a nemůžu si jako normální člověk udělat jen jednu věc a pak se případně pustit do další. To bych si zkazila pověst, no ne? A tak hurá do toho.  

 

Kdybych to měla dělat postupně, asi bych do toho bývala nešla, ale když už jsem si to sklo nařezala, nezbývá mi, než ho v dalších dnech při velkých odlišnostech od plánovaných rozměrů s drobnou pomocí lektora obrousit na požadovaný tvar. Kupodivu to není tak strašné, jak jsem se domnívala.

Potom je potřeba každý kousek oblepit měděnou páskou, sestavit požadovaný tvar, potřít letovací vodou a zakápnout cínem tak, aby se mi jednotlivé dílky nerozjížděly od sebe. A taky vložit očko na zavěšení! 

Pak už je potřeba si s tím jenom pěkně pohrát a nanést cín všude tam, kde je páska, na sklo se nechytá, takže se to dá dělat v klídku. A když je někde cínu moc, lze ho pájkou zase přemístit jinam. Jen se člověk nesmí spálit, protože pájka je vcelku horká věcička. 

P. S.: Žluto-zelená a červeno-zelená hvězdička jsou spájené cínem a nechané jen tak, žluto-červená je potřena ještě jakousi vodičkou, takže vypadá měděně a tu jsem nepájela já, jen jsem se dívala, jak se to dělá.

PF 2015

Dovolte mi malé informační okénko: PF (slangově Péefko) pochází z francouzského „Pour féliciter“, což znamená „pro štěstí“. Ve Francii se toto slovní spojení už nepoužívá. Na Wikipedii se uvádí, že to je nenáboženská alternativa k rozesílání vánočních přání, ačkoliv znám dost lidí, kteří rozesílají obojí. I já využívám příležitosti ozvat se „dávno zapomenutým“ přátelům a popřát jim v novém roce všechno nejlepší, třeba se mi pak taky ozvou a napíší aspoň pár řádek o sobě, nebo se třeba znovu setkáme, a když ne, budou vědět, že na ně myslím, v nejhorším případě si snad mohou myslet, že je mám v nějakém seznamu, z něhož jsem je ještě stále nevyřadila, ale tak tomu není. Je dobrým zvykem promyslet si, komu něco posílám a ne jen zakliknout „všem“.

Zajímavé mi připadá, že „Už v polovině 19. století byl totiž rozmáhající se zvyk novoročenek kritizován, jako nouzová omluvenka, rozesílaná přátelům místo jejich osobní návštěvy.“ Popularizátorem novoročenek byl v první polovině 19. století hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína (1783–1868).

„Významnými propagátory a tvůrci novodobých novoročenek byli a jsou výtvarní umělci. Je pravděpodobně jejich zásluhou, že mnohé novoročenky nejsou pouze slovním sdělením, ale též uměleckým dílem, které má potěšit a často též pobavit. Umělecké novoročenky, zhotovené originální grafickou technikou a vesměs rozesílané umělci mohou být vyhledávaným sběratelským artiklem.“ Přesně o takové se snažím taky… ani ne tolik o uměleckou hodnotu, jako spíš o poselství a potěšení, nebo rozesmátí.

Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Novoro%C4%8Denka

Muffinky

Moje sbírka muffinků

Muffinky z palmového vosku v pastelových barvách

Před dvěma roky jsem se zamilovala do silikonových mafínkových forem a vyrobila si ve tvaru muffínků několik svíček. Měly drobnou vadu – nechtělo se mi voskovat s knotem (= namáčet ho do vosku), a tak jsem ho do nich jen šoupla. Výsledkem je, že příliš krátké knoty rychle shoří a vosk zůstane celý. Když jsou knoty delší, začne postupně odhořívat vosk a všechno je v pořádku.

V roce 2014 jsem se polepšila, Kamila poslechla a knoty navoskovala. Výroba muffinků je snadná, nebo se tak aspoň jeví. Vezmete vosk, obarvíte ho, ovoníte, jak je libo a nalijete do formiček. Ztuhnutí trvá chvilku, asi půl hodiny, možná míň. Pak přichází ta horší část – vyvrtat ručním vrtáčkem uprostřed dírku a zespoda vyhloubit důlek, do něhož zapadne knot s plíškem. To se dá trochu usnadnit roztavením okolního vosku horkovzdušnou pistolí. Téhle „špinavé“ práci jsem se raději vyhla a požádala o pomoc Kamila. Výsledek byl luxusní!

Kromě muffinků můžete vyrábět i bábovičky nebo jiné cukroví. U báboviček bylo specialitkou, že se po vyklopení musel zalít prostřední důlek, do něhož se předtím umístil knot.

Z množství práce je snad zřejmé, že odpovídající cena takové svíčky je nejméně dvacet, spíše třicet korun. U muffinka mám vyzkoušeno, že vydrží hořet dvě hodiny, pokud „přikládáte“ odpadající vosk, nebo ho dáte do vhodného kalíšku, hoří dvojnásobnou dobu. 

Bábovičky z palmového vosku

Sypané svíčky

Nejprve si můžete vyrobit různobarevné pláty vosku: Rozehřejete vosk, obarvíte a nalijet na plech vyložený pečicím papírem. Až zaschne, plát vyklepnete a uschováte pro další použití.

Jedním z rychlých způsobů vyrábění svíček je nasypat do formy úlomky dříve vyrobených plátů barevného vosku a zalít je bílým voskem. Výhoda je jasná – máte-li více forem, můžete do každé nalámat jinou barvu a zalévat čirou. Takováto svíčka rychleji stydne díky tomu, že v ní není tolik horké hmoty.

Druhou variantou je nasypat do forem pecičky, ve kterých se vosk kupuje, a zalít je barevným voskem.

Bibliobox

Bibliobox u nádraží

Tuhle jsem nesla časopisy do knihovny a zjistila jsem, že je zavřeno. Nedá se nic dělat, musím je vhodit do biblioboxu. 

Fakt je, že to je super věc. Knihy můžete vrátit i v době, kdy je knihovna zavřená, třeba pozdě večer. Nemusíte stát ve frontě, což v té své oblíbené stejně nemusím, protože knihovníci jsou rychlí, ale i tak. 

Navíc je jeden bibliobox hned u nádraží, takže knížky můžete vrátit třeba cestou tam, a nemusíte s nimi zacházet až na náměstí.

Na to, co je na tomhle biblioboxu zvláštního, musíte přijít sami.

Soukromé svíčkování

Rozpouštění vosku

V říjnu jsem vyrazila na návštěvu za Kamilem a pustila se u něj do výroby svíček. Pěkně jsem si zamegalomanila, i když jsem se trochu držela zpátky – vyráběla jsem jenom z palmového vosku, aby v tom nebyl chaos.

V minulém článku jsem psala o výrobě svíček a v tomto článku k tomu najdete obrázky. Nejprve je třeba rozpustit vosk, mezitím si můžete nachystat formy.

Do vosku vhodťe malý kousíček barvy k tomu určené, obarvený vosk nalijte do připravené formy.

Buďte trpěliví a nechte svíčku úplně vystydnout.

Rozpouštění vosku

Jak můžete vidět na fotkách, je zřejmé, proč takovou věc nechci dělat doma v kuchyni. Na tvorbu svíček se ideálně hodí pracovna, kde to můžete nechat nějakou dobu roztahané a máte tam speciální nádobí, které už nebudete používat na jídlo.

Ideální samozřejmě je dělat svíčky doma u někoho jiného. ;-) Nejlépe u někoho, kdo si zjišťuje, že jeho parkety snesou vyšší teploty... to když je pokapete horkým voskem, což se mi zrovna stalo. ... Zajímavý, že na rukodělkách se mi to nepodařilo snad nikdy.

Vlevo přichystaná prázdná forma, vpravo forma plná žlutého vosku

V minulém článku jsem nevysvětlila, proč je dobré dělat několik svíček najednou, jinými slovy, proč je racionální být megaloman. Nejspíš vám to už došlo samotným, ale pokud jste nad tím nepřemýšleli, tak vysvětlím nyní.

1. Než se roztaví vosk, chvíli to trvá, takže si snadno najdete čas na chystání různých forem. 

2. Když svíčky děláte jako já maximálně dvakrát do roka, vyplatí se udělat si jich zásobu. Také jimi pak můžete obdarovat přátele a známé. Je ovšem vhodné si předtím zjistit, zda podlehli pálení svíček.

Tuhnoucí palmový vosk již pomalu vytváří krystalky

3. Vaše efektivita značně vzroste při dělání stejné činnosti několikrát. Takže když už máte obrousit spodní hranu svíčky, udělejte to rovnou desetkrát, zabere vám to jen minimum času navíc.

Zalité svíčky a nepořádek z nich

Téměř hotové svíčky

Hotové svíčky z palmového vosku... luxus!

Adventní věnec 2014

Adventní věnec vznikl v roce 1838 v Hamburku, kde v místním sirotčinci vyvěsil kněz před dveře nazeleno natřený dřevěný kruh, do něhož každý den dával svíčku a byla u něj kasička na příspěvky pro ty děti. Později se začaly dělat zelené věnce a svíčky se do nich dávaly jen na neděle. Svíčky by správně měly být fialové – jako má kněz roucho. Je to liturgická barva. V třetím týdnu je povoleno růžové roucho, může být užito i čtvrtou postní neděli, a jsou povoleny taneční zábavy. Je to tzv. radostné roucho, na znamení odlehčení půstu. Stejně tak může být i v adventním věnci třetí svíce růžové. Prý se ale špatné shání. Žádný problém, usmívám se, zítra si ji vyrobím přesně podle potřeby.

Mám jasný plán – vytvořit si čtyři svíčky na adventní věnec. Je nesmyslné dělat je stejně velké – to je chyba začátečníků, a tak si pěkně připravím (= vyloudím od Krtka) tři různě velké čtvercové formy, do kterých si plánuju nalít fialový palmový vosk. Jedna forma mi ještě chybí, a tak pak použiji ještě jednou tu prostřední na růžovou svíčku.

Časově je to se svíčkama docela makačka, protože se nejprve musí najít knot vhodný pro tu kterou formu. Když vyberu příliš tenký, svíčka mi prohoří středem a spousta vosku mi zbyde. Vyberu-li příliš tlustý, svíčka shoří rychle a možná bude ještě k tomu čudit. Případně vytékat.

Naštěstí má Kamil na každé formě napsané, jaký knot se má použít. Ještě je rozdíl v tom, jestli jde o svíčky z palmového nebo normálního vosku. Vzhledem k tomu, že cena je jen o maličko vyšší, zato jsou o mnoho krásnější, rozhodně plánuji dělat pouze z palmového vosku. Také není dobré tyto dva vosky míchat, takže je moje volba jasná. Btw. jedna zbytková svíčka z kombinace obou vosků vypadala velice zajímavě – celá byla taková hladká, jen v rožcích vykukovaly bílé krystalky nádherně připomínající sněhové vločky. Jo, to bych asi měla zmínit, že tento efekt dělá právě palmový vosk. Když o tom někomu vyprávím, říkám, že vypadá jako namrzlé sklo v zimě. Nádhera! Potíž je jenom v tom, že barvy má mdlejší než obyčejný vosk. A já na to pokaždé zapomenu.

Takže, máme vosk, teď formu, tu jsem si vlastně už vybrala, ale teď ještě musím vybrat doplňky podle toho, jestli jde o kovovou – můžu lít libovolně horký vosk, plastovou – jen do 80°C nebo silikonovou (ona je z něčeho trochu jiného, co vydrží i obrovský žár a může se do ní lít třeba olovo… taky podle toho stojí). Dírkou ve formě prostrčím knot a na jeho spodní části přidělám plíšek a nad plíškem propíchnu tenkou jehlou na maso. Za knot zatáhnu z druhé strany, aby mi ta jehla dobře držela. A nahoře zajistím knot plochým kouskem gumy a zástrčkou ve dvou dírkách.

Teď už jen rozehřát dostatečné množství vosku – radši víc než míň – a obarvit ho či ovonět. Potom jej nalít do formy a postupně dolívat – vosk se totiž při chladnutí smršťuje a dole by mi vznikl nepěkný ďůlek, se kterým se můžete setkat u kupovaných svíček. Řeší to tak, že ho přelepí cedulkou, výborné, že?

Po nějaké době – záleží na tloušťce svíčky – můžeme ucvaknout spodní část knotu a pak spodek svíčky zarovnat. Tohle je moje nejméně oblíbená činnost. Pokud to je jenom takhle, pak v pořádku, ale občas mi vykukuje ten zpropadený plíšek a to pak jeho okolí dodatečně rozehřívám horkovzdušnou pistolí a pinzetou ho vtlačuji hlouběji do svíčky.

Potom už jen odendat uchycení knotu nahoře – v tuto chvíli dole, protože svíčka se odlévá „vzhůru nohama“ – a jemně si ji vyklepnout do ruky. 
 
Z legrace přirovnávám výrobu svíček k porodu. Vždycky mi to připadá úžasně jednoduché – zkrátka vezmete vosk, nalijete ho do formy, počkáte, až ztuhne a pak svíčku vyklopíte, ale je tam mnohem víc práce kolem a to jsem ji spoustu ani nikdy nedělala – např. zkoušení, který knot bude do které svíčky ten pravý. Taky je dobré vědět, že palmový vosk při tvrdnutí vytváří takovou dutou spirálku pod již ztvrdlým povrchem. A že při různých teplotách nalévání, tvoří různé (nebo taky žádné!) krystalky na povrchu. Ale zpátky k tomu porodu. Přibližně po deseti minutách ometání se a dolévání jedné jediné svíčky toho mám plné zuby. Nadávám si, že jsem se do toho pouštěla, protože je s tím strašně moc práce. Kdybych si takovou svíčku radši za čtyřicet korun koupila!

No, ale potom, když vám hotová svíčka po jemném vyklepnutí sklouzne do dlaně… to je tak úžasný zážitek. Nadchlo mě, že to Jíťa měla zrovna tak. Nejdřív si říkala, že si je příště radši koupí, ale pak když viděla, jakou nádheru vytvořila, byly všechny strasti jistě zapomenuty (aspoň doufám).

Mamka z mých svíček udělá teprve 7. prosince adventní věnec na talíři plném chvojí – taky možnost. Dřív se to nestihlo, protože jsem byla uvízlá v Praze.

P. S.: Fotografie na přání zhotovil JV.

Vánoční šití

Vánoce se blíží, látek mám spoustu… možná dokonce o trochu víc než spoustu… a taky pár těch vánočních, a tak bych si ráda vytvořila něco jako Veber. Nějakou tu vánoční hvězdičku nebo tak něco.

Čtvrtek 11. prosince 2014

Dneska na počítač kašlu. Dopoledne morduju tu vánoční hvězdu na stůl. Žádná sranda. Jednou to musím vypárat, protože se mi to ve středu fakt drsně nepotká. Možná jsem to měla dělat včera – ve středu by se to třeba ve středu potkalo líp.

Kurz pletení na rukách

Kurz pletení na rukách

V sobotu 8. listopadu 2014 se v kavárně Dismas nedaleko Bílé Labutě uskutečnil kurz pletení na rukách. Bylo to super, účastnic bylo čtrnáct a všechny to zvládly. Ještě aby ne, když jsou to zkušené pletařky. 

Vždycky, když začínám plést, říkám si, že na tom nic není, ale pak zpozoruji, že to přece jen chce určitý grif a chvilku to trvá, než ho získáte. Troufám si tvrdit, že naučit se plést na rukách může v pohodě i chlap, který nikdy dřív nic nepletl. A mám důkaz – nedávno jsem naučila plést jednoho kolegu z partnerovy práce. To bylo tak... uvízla jsem kvůli Českým drahám v Praze, a tak jsem se trochu nudila. Kniha dočtená, počítače obsazené a boty nevhodné na dlouhé procházky. Začalo se mi stýskat po pletení, ale přece si nebudu kupovat další (asi už dvacáté) jehlice? Takže se nabízelo pletení na rukách. Koupila jsem si Chipaku, kterou mi kolegyně doporučila. Jo, klubíčko za 75 Kč není zrovna nejlevnější, ale máte z něj šálu rychle a snadno. A jak mě tak borec viděl, že to přibývá téměř samo a já jedu jak drak, napadlo ho, že by to mohl být pěkný dárek pro maminku k narozeninám. Vybali jsme chlupatou přízi, protože co jsem si pamatovala, výsledek byl tak krásný, že si ji skoro všichni po kurzu došli koupit taky. 

Co dokáže uplést chlap hned napoprvé!

Ale jak jsme teď pletli nějak to pořád nebylo ono. Byla jsem z toho trochu nervózní, protože jsem chtěla, aby se mu to podařilo, bavilo ho to a aby jeho mamka měla ohromnou radost. Nakonec jsem usoudila, že máme přízi dostatečně dlouhou – chipaca měla 95 metrů a šálu mám dlouhatánskou, padesátimetrová Komedie mi tedy určitě bude stačit na dostatečně dlouhou šálu, a tak jsme dali přízi dvojitě. 

Výsledek je super a já zvažuji, že někdy zkusím zkombinovat několik vláken v různých odstínech jedné barvy a plést z nich. Třeba by některé mohlo být chlupaté a jiné ne, i to by jistě vytvořilo zajímavé efekty. A nejlepší zážitek po pletení?

Když jsem byla druhý den dotázána, jak by se daly udělat barevné vzory a jestli to někdy vyzkoušíme.

Mravenec č. 2

Mravenec číslo 2 se jmenuje Jude, patří té stejné ženě jako mravenec č. 1, ale byl poněkud lépe krmen, a tak dorostl větších rozměrů. Z toho plyne, že má taky větší zadek, který je při háčkování nutno vzít v potaz. :-(

Opět jsem se rozhodla pro svisle háčkovaný kabátek metodou pokus omyl. Jak je vidět na pohledu zpředu, zejména však na pohledu zezadu, byla to dobrá volba, protože příze není náhodně melírovaná, ale tvoří pruhy. Mia od Vlniky stojí 66 Kč a je příjemně měkkoučká, bohužel jen akryl.

Aby byl mravenec opravdový fešák, rozhodla jsem se používat maximálně dlouhé či jednou nahozené sloupky, protože u takhle silné příze by vícekrát nahozené sloupky mohly vypadat blbě a odchlípávat od sebe.

Rozšiřování jsem prováděla zákeřně – když jsem viděla, že bude nějakou dobu určitá barva, především bílý a červený úsek trvá dlouho – doháčkovala jsem shora až k zadku mravence, pak se vrátila zpátky jen do půlky a znova dolů a pak až pěkně nahoru, takže vznikl takový trojúhelníček. 

Pořád jsem přiměřovala a zkoušela, a když jsem udělala otvory na packy, už jsem nechala kabátek oblečený a háčkovala ho přímo na mravenci. Přidávala jsem – ty trojúhelníkové úseky
– naprosto nahodile podle toho, jak jsem soudila, že to bude potřeba. Tenhle způsob háčkování je mi velice sympatický, protože vyžaduje pouze trpělivost a zkoušení. Hned je vidět, jestli model sedí nebo nikoliv. Z toho důvodu nemám přesný návod, ale dal by se nejspíš vytvořit. 

P. S.: Nahoře jsem dělala spíše krátké sloupky, aby měl límeček tak akorát a ne velký planďák.

A aby byl každý mravenčí kabátek originál, udělala jsem mu zapínání na bambulky. Děsný, nejdřív jsem si na ně musela najít návod a pak jsem v domnění, že to nebude vadit, nechala vnitní kolečka šišatá (vystříhaná děrovačkou). Nevadí, ale bambulky jsou širší a nižší, rozhodně ne krásné kouličky, ale kdoví třeba to byl úmysl. a vlastně to tak vypadá i lépe. Takže příště to možná udělám schválně.

Háčkované sněhové vločky (hvězdičky)

Nejtypičtější sněhová vločka

Minule jsem tu psala o růžovém šátku, který bych si ráda upletla do Vánoc, ale protože ho dělám poprvé, ještě nevím, kolik času a příze zabere.

V úmyslu mám taky uháčkovat rovnou stovku sněhových vloček. A každou jinou. Přesně podle knihy Sněhové vločky, kterou mám už několik let a nikdy jsem si před Vánoci nenašla dostatek času. Zatím jich mám asi pět, ale jde to celkem rychle, tedy jak která.

Sněhová vločka je spojení droboučkých ledových krystalů. Existuje 17 základních typů, jak se tyto krystaly spojí. Asi takhle nějak vypadá nejtypičtější vločka – připomíná hvězdu se šesti paprsky a vzniká při slabém mrazu a za bezvětří.

Sněhovým vločkám se říká také maličké zázraky nekonečné krásy, ledové květy či dopisy z nebe. Jako první prý šestiúhelníkovou strukturu sněhových vloček popsal sám Johannes Kepler. Okouzlen jejich krásou byl ovšem i fotograf a meteorolog Wilson A. Bentley, který jich na přelomu 19. a 20. století nafotil kolem pěti tisíc. Vločky chytal na černý samet tam je fotil. Bentley tvrdil, že na světě s největší pravděpodobností nenajdete dvě stejné sněhové vločky. „Tato koncepce veřejnost zajímala, a tak publikoval další články v časopisech včetně National Geographic, Nature, Popular Science nebo Scientific American. Jeho fotografie si vyžadovaly akademické instituce po celém světě. … V roce 1931 Bentley pracoval s Williamem J. Humphreysem z U.S. Weather Bureau na přípravě publikace Snow Crystals (Sněhové krystaly), v níž bylo uveřejněno 2500 Bentleyových fotografií. Je také autorem hesla Sníh ve 14svazkovém vydání Encyklopedie Britanniky.“ Bentley se zajímal také o velikost dešťových kapek a byl jedním z prvních specialistů na oblaka.

„Sněhové vločky jsou shluky spojených ledových krystalků, které vznikají v oblacích s teplotou na nebo pod bodem mrazu. Podmínkou pro jejich vznik je – stejně jako u dešťových kapek – kondenzační jádro, což může být zrníčko písku, vyzdviženého větrnou bouří či třeba popel ze sopečného výbuchu. Po té, co se na jádro „nabalí“ dostatečné množství ledu, začne padat dolů.“ Dále se zvětšuje objem. Rychlost, jakou se vločky snáší k zemi, závisí na jejich velikosti a tvaru, může být 2–15 kilometrů za hodinu.

Bentleyova publikace zaujala japonského jaderného fyzika Ukichira Nakaye a sám vytvořil tři tisíce fotografií, které roztřídil do čtyřiceti jedna morfologických skupin podle tvaru vloček, tzv. Nakayův diagram, jenž ukazuje vztah mezi teplotou, tlakem a nasycením vzduchu a výsledným tvarem sněhových vloček. Ale ani on nedokázal vysvětlit, proč mají vločky šestiúhelníkový tvar a podle jakých principů vznikají ornamentální tvary.

Zdroje:

makro fotky Ruského amatérského fotografa Alexeje Kljatova

http://www.stoplusjednicka.cz/snih-pod-lupou-jak-vznikaji-snehove-vlocky

Háčkované ponožky

Začala ponožková sezóna. Rozhodla jsem se, že přijdu na kloub ponožkám, že se je naučím plést i háčkovat všemi možnými způsoby a pak zůstanu u těch, které se mi budou líbit nejvíc. A tak jsem začala s háčkováním. Nejprve musím říct, že mě dost zklamala Bábinčina ponožková příze. Měla jsem ji doma už nějakou dobu, a tak jsem ji popadla jako první pro svoje pletené pokusy. První ponožka vypadala fantasticky, a tak jsem hned vyrazila do obchodu pro další přízi, abych jí měla dost.

Jaké ovšem bylo moje zklamání, když místo krásné tenoučké měkkoučké příze mám ponožky tlusté a hrubé, vhodné tak leda na doma k televizi, protože se nevejdou snad ani do pantoflů. Přitom obě klubka mají stejné adjustační pásky – cca 270 metrů na cca 100 gramů. 70 % akryl, 25 % vlna a 5 % polyester, prát na třicet a použít jehlice či háček velikosti 3–4.

Jsem docela zklamaná, protože jsem si této příze chtěla koupit více, ale teď nevím, v jaké kvalitě/tloušťce by mi přišla, když si ji objednám přes e-shop. Požádala jsem firmu o vyjádření, tak jsem zvědavá, co se dozvím.

Tak jsem se dozvěděla... velice rychle a příjemnou formou – snad ještě týž den, tomu se říká rychlá komunikace, jsem byla informována, že se "příze vyrábí tříděním tzv. útržků. Jedná se o odpad z přádelen, ze kterého se po vytřídění zbovu vyrobí česanec a následně příze. Jemnost či tloušťka je odvislá od útržků které se nám povede sehnat. Jednou je v nich více vlny, podruhé více akrylu, jednou je více akrylu stabil a méně objemovatelného atp. Tomu také odpovídá cena. Z regulerních materiálů by byla o 50–100% dražší." Jedinou vadou na kráse rychlé a vstřícné (nikoliv uražené, jak mají někteří ve zvyku) odpovědi byl podpis "ariadne", copak to vyřizuje firma jako taková? Přece mi píše konkrétní člověk a já se taky podepsala jako konkrétní člověk, pěkně celým jménem.

Trochu zklamaně jsem odpověděla, že děkuji za odpověď, a že vím, že ceny jsou velice příznivé (41 Kč za 100 g), ale že je tedy nevýhodné objednávání přes internet, protože pak by člověk musel vyrábět nikoliv to, co chce a potřebuje, ale to, na co mu vyšla příze. 

Uvidíme, možná si někdy zakoupím, až si naplánuji tlusté i tenké ponožky, nebo když ji někde uvidím v obchodě, to je vůbec nejlepší.

Růžový šátek

Měla jsem zrovna utrácivé období, když jsem při jedné z návštěv galanterie uviděla klubíčko Angora. Klubíčka byla vyrobena pro STOREX, Dopravná 5, 95501 Topoľčany. Návin má 500 metrů na 100 gramů a 60 % tvoří akryl a 40 % angora (Goat Hair). Doporučené jehlice jsou 3,5–4 a háček č. 4, vzorek 10 cm x 10 cm má 22 ok a 30 řádek. Příze se nemá sušit v pračce, žehlit a bělit. Prát se může na 30°C.

Je krásně měkká a ňuchňací a šátek bude nádhernej, aspoň doufám. :-)

Opět na kruhové jehlici, barvy jsou trochu jiné, protože tenhle foťák dost zkresluje, ale co se dá dělat, už se tam pomalu rýsují kosočtverce. (Barvu má spíš takovou zvláštně starorůžovou.)

Můj bude výrazně tlustší, ale aspoň bude rychleji přibývat. Navíc jsem si koupila jen jedno klubíčko, tak s ním musím vystačit. A kdyby ne, doplním ho bílým okrajem, nebo šedým, protože jsem neodolala a koupila si ještě šedé klubíčko stejné značky.

A návod? Na DROPS zdarma.

P. S.: Ráda bych šátek měla do Vánoc, ale tenhle termín jsem si stanovila i u spousty dalších věcí.