Pletením proti koronaviru

Ačkoliv Ravelry varuje, že WHO (Světová zdravotnická organizace) nedoporučuje použití látkových roušek (v angličtině mask), ani bavlněných nebo gázových, existují návody na pletení něčeho takového. Dohledala jsem si zdroj a vážně tam stojí: „Cloth (e.g. cotton or gauze) masks are not recommended under any circumstance.“ U návodů se naopak píše, že vás neochrání před nákazou (což už snad všichni víme), ale jenom proti tomu, abyste si sahali na obličej. U nás se aktuálně věří, že když je budeme mít všichni, budeme se chránit navzájem. Věřit tomu můžete (už pro ten dobrý pocit), ale stejně si pořádně myjte ruce a snažte se nesahat si nekontrolovaně na tvář. 

Kdybyste měli zájem, zde je návod na pletenou roušku:

• Face Mask (again!) od Frank H. Jernigan
• a ten druhý nemohu zrovna najít... Pozn. z 29. 3. 2020: To proto, že ho Siwol Handknitting stáhla. 

  

  Smazaný návod na roušku

A jinak Ravelry je plné návodů zdarma či zlevněných a navíc ještě takových, které upozorňují, že teď jsme všichni na jedné lodi a musíme držet spolu, takže najdete různé milé popisky:

• FREE FOR A LIMITED TIME! STAY SAFE, STAY HOME, & KNIT! ❤❤❤ – nákrčník A Verse in Color od Stephanie Shiman
• nákrčník Don't touch your face od Nicola Susen hovoří sám za sebe
• Dalším pleteným projektem je Rainy Day Hat od Melanie Berg, kterým to pro mě všechno začalo. Tyhle pletené čepičky a rukavičky k nim mě zaujaly natolik, abych kvůli nim začala psát tenhle článek. Mají velice krásnou a přitom decentní ozdobu.
• Salubrious Sweater od Morgan Woltersdorf
• Kingston Tweed Volume I (jen do konce března), zahrnuje šátky, čepici, svetry i vestu
• nejmilejší mi ale připadá ručníček Preppers od Kate Agner. Návod obsahuje i střih na papírový obal, abyste ho mohli darovat třeba přátelům,
• ponožky Self Isolation Socks jsou zdarma do konce dubna. Můžete vyhrát i cenu, pokud budete sdílet ty svoje na instagramu. Škoda, teď pletu jiné. 
• Šátek Pania of the Reef od handmade by SMINÉ je také zdarma až do konce dubna,
• relaxačně jednoduché pletení Habitation Throw od Helen Stewart,
• BriocheSis Hat od Raina K (zdarma 24 hodin)
• šátek Ancient Spirals Shawl od Bex Knitty Design je zdarma do 17. dubna jako příspěvek ke zvládání tohoto období.
• Peach Tree od Sylvia McFadden s kódem „mutual aid“.

Pointa návrhářů? Zůstaňte doma, nahoďte nový projekt a nemějte strach. Nechoďte ven, buďte opatrní. A pleťte. Je to u-klid-ňující.

Kde byste chtěli být v karanténě?

V článku Koronavirus – vážně o něm musím psát? jsem popsala některé zásadní body ohledně nového onemocnění, které se rozšířilo z Asie do celé Evropy. V článku Kdo je připraven, není překvapen jsem popisovala, co bych asi tak mohla dělat, kdybychom měli v Praze a okolí nařízenou karanténu. 

A teď vám chci ukázat, kde by bylo krásné být v karanténě. Teda aspoň to tak říkaly holky v obchodě Yarn Queen Prague. A samozřejmě, když člověk viděl tu barevnou nádheru, že to by tedy opravdu stálo za to. 

Ale zamyslete se nad tím důkladněji...

Která klubíčka se nám pletařkám líbí nejvíc?

Kolik byste jich chtěly osahat? 

Něco si z nich uplést?

V kterých barevných odstínech? 

Co byste s čím kombinovali?

A kdo by to všechno pak za vás zaplatil?

Až byste si vybraly od každého typu klubíček nějaká.

Tak to jsme se trochu zasnily a nadchly a teď mi řekněte, jak dlouho trvá, než něco upletete? 
I když na to máte celé dny.

A přitom je karanténa jenom čtrnáct dní!

Svetřík Flax Light

Merci vidíte vpravo dole

Na Ravelry je nahozeno 7933 svetrů Flax Light od Tin Can Knits. Už nějakou dobu jsem po něm pokukovala, i když mě odrazovalo to, jak jednoduše vypadá. S tím se snad ani nestojí za to plést. Na druhou stranu bych si chtěla vyzkoušet ten jejich návod, pěkně krok za krokem, ne si ho jenom přečíst. 

A tak mě napadlo, že upletu svetřík pro miminko. Nejspíš pro některou z mých těhotných kolegyň jako dárek. Uvidíme. Ještě pomýšlím na BSJ, ale o tom zase někdy příště. Alexa a Emily z Tin Can Knits nabízí dvanáctidílnou kolekci vzorů zdarma: The Simple Collection. Všechny jsou popsány velice detailně, s obrázky či videy. Začátečníkům je asi lze jen doporučit. Mám dokonce jednu známou, která si podle nich upletla svůj první svetr. Jestli se nepletu, tak právě tím svetrem celkově začínala. 

Jedním z členů kolekce je i svetr Flax Light. Je to varianta svetru Flax z tenčího materiálu. Nahodila jsem ho v sobotu 6. března z modré příze Merci (603, odstín Maomao) od firmy Filcolana z mého oblíbeného obchůdku Yarn Queen Prague. Možná ji zkombinuji s nějakou světlou, třeba odstínem Duckling (smetanová). 

Proč právě dva?

Protože jsem nemocná a už se cítím trochu lépe, našla jsem si háček správné velikosti,  tedy čtyřku, připravila klubíčka a pustila se do pokračování rozdělaného čtverce deky Charlotte's Dream Blanket od Dedri Uys s klubíčkem Saffron (taková hezky zlatá).

Návod je dost složitý (proto to vypadá tak dobře), a tak se raději pořád dívám na postup na youtube. Docela dost to zpomaluje, a proto jsem začala přemýšlet co s tím. Je samozřejmě hezčí háčkovat jeden čtverec za druhým. Kochat se vrstvením barev a postupným vznikem deky. Navíc se dá takovýto postup krásně fotografovat a dokumentovat. Třeba každé dva měsíce udělat jeden čtverec. Nebo dokonce každý měsíc jeden?

Druhou variantou by bylo háčkovat po řadách. Podívat se, jak se háčkuje první (možná i druhá) řada a připravit si to ve všech barevných kombinacích. Sice by to z psychologického hlediska vůbec nepřibývalo, ale pak by byla najednou hotová celá deka. Taky by se průběžně ukazovala spotřeba bílé a šedé, která jsou v mém projektu klíčové. Ale s přibývající délkou některých řad by z toho možná brzy byla spíš šichta než zábava.

A tak jsem se nakonec rozhodla pro dva. Vzhledem k rozměrům čtverců to brzy bude dostatečně dlouhá doba na to, aby člověk pořád neměl pocit, že musí jenom sledovat návod. Moje představa je třeba i taková, že si večer uháčkuju u videa jednu řadu na jednom čtverci a zbylé dodělám cestou do a z práce. 

Takže teď dělám zlatý a žlutý. Ale když jsem se dívala na Ravelry do skladu klubíček, všimla jsem si, že tam žádnou žlutou nemám. Takže je dost dobře možné, že jsem s touhle barvou pro projekt nepočítala a nemám ji v dostatečném množství.

Nabízí se dvě možnosti – dokoupit stejnou (ale asi bude trochu jiný odstín, protože už jsem to kupovala vážně dávno, zrovna tuhle a takovou jinou modrou než petrolejovou původně na modrožlutý svetr, ale je to příšerně tlusté) nebo trochu jinou, aby to nevypadalo blbě. A pak jsou ještě dvě možnosti co s tím. Buď udělat válecí polštářek (neumím si představit, že by se na tom dalo spát) k dece, což by mohl být miloučký set, nebo rozšířit deku třeba na velikost manželské postele, což předevčírem přítel naznačoval.

Poplácání po zádech

Rozmrzelost z proleželého víkendu mě ještě tak docela nepřešla. Místo toho, abych si odpočinula a tvořila, tak jsem jen ležela a kňourala, že mě bolí hlava nebo mám rýmu. Jedno horší jak druhé. A přede mnou celý pracovní týden. A navíc s novým docela náročným pracovním úkolem.

Takže jsem byla celá štěstím bez sebe, když jsem v úterý na Ravelry objevila žádost od Kristiny Tyla. Psala jsem o ní v článku Pika gloves od Kristiny Tyla, to je můj nejnovější styl pojmenovávání článků, aby bylo jasné, o jaké dílko se jedná a od koho je. Kristina je z Litvy, má dva syny, psa a kočku. Navrhla jedenáct vzorů a mezi nimi rukavičky Pika gloves, k nimž mě přivedla kamarádka Jana, která vloni pletla snad osmery. Nutno přiznat, že jsou opravdu hezké. A z té příze Rowan tweed je to teprve poňuchňáníčko.

Ale teď k té žádosti. Nevěřila bych, že mi taková hloupost udělá takovou radost! Ale moje fotka MÝCH rukaviček je zveřejněná na první stránce! Jupí. Připadá mi to jako krásné uznání mého díla. Jen se podívejte, jak pěkně to vypadá! (A pak proč potřebuju foťák?)

Ty druhé rukavičky vlevo jsou moje tvorba

Sorceress Scarf od Life Is Cozy (1)

Napadlo mě, že bych miláčkovi upletla nějaký šátek. Něco pěkného, hebkého, teplého... a vhodného pro muže. Zdálo se, že Sorceress Scarf od Life Is Cozy bude dokonalý. Stejně jsem ho už nějakou dobu toužila plést. 

Vypadá nádherně, to se mu musí nechat. Všem se líbí a příteli závidí (no, ještě ho nemá).

Návod je zadarmo (zde), dřina vás teprve čeká. Ale myslím, že to stojí za to, protože je to opět něco jiného. A přitom je pletení rybího stehu snadné. Už jsem o něm psala zde (návod). A šátek bude teplý, i když je z tenkého Malabriga Mechity. Samozřejmě se tím, že je takový hustý, zvyšuje spotřeba metrů.

Název v překladu znamená „čarodějka“. Plete se jako Baktus, o němž jsem psala zde, tedy kolmo, z jedné strany na druhou do tvaru rovnoramenného trojúhelníku, na obou koncích by měly být střapce. Podle autorky je vhodná ručně barvená příze, která díky vzoru vynikne. Zkoušela jsem kdysi měnit barvy a to strukturu tohoto vzoru taky umocnilo. Autorka použila tři přadena Malabriga Rios, takže měla šátek výrazně tlustší. Ideální by bylo, pokud bude mít dostatečnou délku, klubko zvážit, v polovině váhy přestat a začít zase přidávat tak, aby mi šátek vyšel opravdu do tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Na druhou stranu, teoreticky by vůbec nevadilo, kdyby byla jedna strana kratší, protože rozložený ho nikdo nosit nebude. Nebo by se mohl jenom rozšiřovat, a tak by se z něj stal tvar popisovaný v mém článku 5 Shawls, 5 Days Challenge! (den třetí). Jenže to by opět zvýšilo spotřebu příze. A já už se teď obávám, že jí mám málo. A navíc si nejsem jistá odstínem. Nejspíš to bude 667 Storm.

PF 2020

Stephen West: Texture Time (3)

V září jsem psala, že plánuji Westovskou zimu (zde), tedy, že bych v průběhu zimu dokončila některé z rozpletených šátků navržených Stephenem Westem, které mám ve skříni jako kostlivce. Na Vánoce je nejlepší dělat něco velkého a komplikovaného (v téhle fázi mám všechny odložené šátky, protože je nestíhám dokončit v rámci cesty autobusem a také se mi s nimi nechce vláčet), co třeba loňský KAL Texture time?

O tomhle šátku už jsem psala v předcházejících dvou článcích, najdete je zde: první článek a druhý. Nahodila jsem ho v sobotu 22. prosince 2018. Teď dokončuji pravou část vlnovek s copánky a přemýšlím, jestli se pustím do levé části, nebo nejprve dodělám „pravé křídlo“ a pak celé levé. Mohl by to být problém, kdyby mi třeba některá z barev došla.

Jeden ze šátků, který mě zaujal, je od chrisstrickt z Německa. Má tři odstíny šedé, černou a modrý mohér. Po brioche části zařadila do vlnovek proužky poslední barvy (té mohérové). Jen velice decentně, ale vypadá to fakt dobře. Každý osmý proužek byl udělán touto barvou. U mě by to mohlo být velice nenápadné, ale také o tom pouvažuji. Jestli se nepletu, měla bych vlnky dělat barvami, kterými jsem pletla lotyšské copánky (Latvian braids).

Rozpletený šátek chrisstrickt (z Ravelry)

Pika gloves od Kristiny Tyla

Oblečená

Bezprsté rukavičky Pika gloves od Kristina Tyla jsem nahodila 11. 12. 2018. Tipla bych, že to bylo úterý, protože pokud se nepletu, nahodila jsem je tenkrát na setkání s Janou prodávající klubka v Ateliéru příze. Při té příležitosti jsem si rovnou jedno koupila a s pomocí jejího návodu začala plést. To bylo tak – zapomněla jsem, že máme pletení a nic jsem si s sebou nevzala. Tenhle návod je zadarmo a Janča měla rozpletené svoje první rukavice. Letos jich už pletla asi osm, protože se všem jejím kamarádkám líbily. A každé byly v jiné barvě. Vypadalo to božsky.

Jenom je potřeba trochu dávat pozor na vzor, aby to člověk nepopletl. Točí se tam dva menší skorocopánky a jeden větší. A minule jsem se právě dostatečně nesoustředila a pak se mi nedařilo zorientovat, kde jsem, takže jsem celé dílko vypárala a znovu nahodila ve stejný den, o rok později (to abych měla do svého pleteného kalendáře). Pletení docela příjemně přibývá. Rukavičky jsem dokončila 25. 12. 2019.

Obě spolu

Návod najdete aktuálně placený zde na Ravelry. Upletených (a evidovaných) jich je k dnešnímu dni 91, ale tam určitě nejsou započítány ty kamarádčiny. Dobře vypadají i rukavičky Nepal Mitts, na něž je návod dosud zdarma. 

Nártoun

V neděli jsem vám ukázala rozkreslený obrázek a tady máte nártíška hotového. Vypadá výrazně jinak, než jsem očekávala. Malovala jsem pastelkami Faber-Castell Junior Traingular Color a zlatou Koh-I-Noor.

Rozkreslený nártoun

Jak už jste zvyklí, nejprve předkládám rozkreslený obrázek, abyste věděli, na co se máte těšit... :-)

Trochu nepříjemným překvapením pro mě bylo, že zlaté pastelky zrovna na mnou použitém papíře vytváří trochu nazelenalý efekt. Zatímco na obrázku Anděl Vánoc jasně vidíte, že je jeho lem je zlatý. Nicméně i nártounek byl na předloze trochu nazelenalý, takže to asi ničemu nevadí.

Pastelková koza

Ke konci listopadu jsem vám slibovala obrázkový adventní kalendář. Jako první jsem do něj měla hotovou tuhle fešandu – samozřejmě v reálu má trochu jiné barvy, ale tak už to holt se snímky bývá.

Malováno pastelkami podle obrázku.

Šití adventního kalendáře (3)

Ráno jsem se snažila sežehlit kapsičky, jak bylo uvedeno v návodě. Moc to nešlo. Ano, vím, že to má trvat 40 minut, tak to asi dobře nejde, ale stejně jsem měla pocit, že se s tím jenom zbytečně patlám. Vypla jsem žehličku s tím, že si to našpendlím a prošiju tou transparentní nití a bude pokoj. Jenom ještě využiju to zbytkové teplo. Když už hřeje, pokusím se to maximálně přežehlit. Ukázalo se, že to celkem jde. I když to moc nedrží, ale aspoň je to jakžtakž ohnuté dovnitř. A třeba by se to mohlo i líp šít.

Pak jsem zase chvíli přemýšlela, jak by se dalo prokrastinovat - na uklízení tu je věcí..., taky jsem si chtěla obarvit vlasy hennou (už asi měsíc) a samozřejmě psát blog (což dělám teď) – ale nakonec jsem se rozhodla, že nebudu zbaběle utíkat k úklidu (ono se mi do toho taky bůhvíjak nechce, zvlášť když mě teď čeká ložnice, která je příšerně studená, protože v ní zatím nespíme), a tak jsem se dala do navlékání niti. Počítala jsem s tím, že to bude opruz, protože to všude psali, že ta transparentní (monofilová = 100% polyadmid) se blbě navléká, trhá a tak dále. Vlastně se chová jako vlasec, se kterým jsem kdysi pracovala, když jsem na něj navlékala korálky a vyráběla z rokajlu toho typického krokodýla. Nějaké bych ještě měla mít doma (jak korálky, tak krokouše). Ale nebylo to tak strašné. Víc mě děsil návod, který jsem si četla jen tak pro jistotu, protože už si to pamatuju, ale chtěla jsem si být jistá, že něco neudělám špatně.  

Následovalo šití. Tedy procházení kuchyní, dumání nad tím, zda mám vyprat ještě jednu várku tmavého, zda bych neměla zalít kytky (raději jsem udělala) a utřít prach (zatím jsem odložila)...

Slíbila jsem, že budu šít a plán byl, že fakt ten kalendář dneska dodělám.

Nejdřív se založí vrchní část kapsiček, aby to mělo hezký okraj. První mě trochu znervóznila. Steh mi připadal krátký a přežehlená látka nedržela ohnutá (jak už jsem ostatně zmiňovala). K tomu se mi zdálo, že je doma celkem chladno.

Druhá kapsička už je lepší. Možná mám pořád příliš malé stehy. Zkusím je zvětšit. Ještě že mám tu transparentní nit. Aspoň je to dost nenápadné. (Stejně bych si šla radši plést nebo číst, to mi jde vždycky dobře. A klidně i prát.)

Naprosto spokojená jsem až s jedenáctou kapsičkou. V návodu jsem si totiž přečetla, že na tenké látky je lepší menší steh. Škoda, myslela jsem, že je to přesně opačně. Navíc jsem si nemyslela, že běžná bavlna podložená navíc vlizelínem (i když tenkým) je považována za tenkou. Hlavní ale bylo, že jsem nehledala, co čím šít, ale kde najdu napnutí nitě. Myslela jsem, že to by mohlo mít vliv na to, že se mi látka shrnuje jako bych ji šila v ruce předním stehem. Naštěstí to jde krásně roztáhnout, takže to není vidět. Přesto nechápu, jak tohle někdo může dělat na kšeft. Taková fuška. Hlavně s tím žehlením! A kdo to nezkusil, ani nemá tušení, kolik práce takováhle sranda (plná jenom rovného šití) dá. 

V rámci odkládání šití jsem si přesadila tři kytky. Už to nutně potřebovaly!

Faktem je, že i když mi přišlo, že to nažehlování je k ničemu, dá se to šít docela dobře a moc to neutíká. Šiju to z lícu, abych viděla, že jedu rovně. A z tříhodinového babrání budu mít za chvilku obšitý jenom vršek kapsiček. Pak přijde rozhodování, jestli přišít kapsičky na vrchní část kalendáře s ronofixem, nebo rovnou i s tou zadní bílou stranou, kterou jsem včera vyprala a musím ji ještě přežehlit. A s tím zároveň vyvstává otázka uchycení kalendáře. Jak udělat nějaká poutka. Nebo tam všít jenom stužku?

Hotovo, uf. Mám dost. 

V Moničině návodu z Fleru se nejdřív našijí kapsičky a pak až kalendář podloží a olemuje. Zuzana naopak sešpendlí s ronofixem a zadní stranou a našívá kapsičky přes všechny vrstvy. Nakonec celý kalendář olemuje (A to se dělá jak?!)

Odpolední přestávka se trochu protáhla (do čtyřech): trochu jsem uklízela, vařila oběd, obarvila si ty vlasy hennou (kdy jindy než o adventu chce člověk vypadat krásnější), uvařila si čaj a chvíli si četla. A vyhýbala se žehlení.

Anděl Vánoc

Slibovala jsem vám na každý týden jeden obrázek. A protože v neděli jsem vás nechala nakouknout jenom na rozkreslený, doplňuji nyní o plnou verzi. Snad se líbí. ;-)

P. S.: Obrázek na tuto neděli už mám hotový!

Rozkreslený anděl

Ano, vzpomínám si, slibovala jsem vám na každou adventní neděli jeden svůj obrázek a nakonec tu je jen rozkreslený. Ale ono se nedalo odolat. S těmahle barvama vypadal tak lákavě. 

A nebojte, už brzy bude celý. 

Jenom mi připadalo trochu škoda, ukázat vám ho najednou. Takhle postupně, to dávkování. Abyste (pokud bude mimořádně hezký) viděli, že jsem ho opravdu malovala já. 

O pletení v metru, tramvaji, hospodě a podobně 3. část

To jsem si takhle jednou v listopadu seděla v metru, pletla podle návodu, když tu mi spadnul na zem. Chlapík vedle mě se pro něj sehnul rychleji než já, takže mi bylo jasné, že se na mě celou dobu dívá. Poděkovala jsem za podání a on hned využil příležitosti a poznamenal: „To je dárek na Vánoce.“ Nesnáším tenhle předpoklad, ale zrovna se trefil. A tak jsem řekla že ano. Po tváři se mu rozlil samolibý úsměv. Hned dodal, že jeho přítelkyně taky háčkuje a pochválil mi mou práci a při rozloučení doplnil, ať se mi práce daří.

Onehdy (24. 11.) jsem jela autobusem domů a měla výbornou náladu. Opět jsem (jako v předchozím případě) pletla Bojagi pro kamarádku. Tu si přisedla starší paní, letmo se podívala na pleteninu v klíně a odvrátila pohled. Jelikož jsem byla v dobrém rozmaru, optala jsem se, zda chce vidět, co pletu. Pro příště bych si měla pamatovat, že věta: „Chcete se podívat?“ vyzní docela dobře. Poděkovala a podívala se. Byla nadšená střídáním vzorů, tím, jak krásně barevně to vychází (samovzorovací příze) a vůbec, jak je to pěkné. Na závěr poznamenala, že moje kamarádka má štěstí, že mě má. Připadalo mi to milé a potěšilo mě to. Ještě víc se jí ale líbila fialovo-bílá Laurelie, kterou jsem měla uvázanou kolem krku. Popřála mi, ať se mi práce daří, kamarádka má radost z dárku a poděkovala, že jsem jí to ukázala, že jsem ji tím moc potěšila. Vida jak snadno jde udělat drobný dobrý skutek.

Stejné tematické články u mě na blogu:

• Pletení v metru
• O pletení v metru, tramvaji, hospodě a podobně 1. část
• O pletení v metru, tramvaji, hospodě a podobně 2. část

Obrázkový adventní kalendář

Aby ani tento blog nepřišel zkrátka, co se týče adventního kalendáře, mám pro vás na každou adventní neděli připravený jeden vlastnoručně malovaný obrázek. Začít advent můžete s mým kresleným kalendářem (zde ke stažení v plné kvalitě). P. S.: Jedná se o zentanglový vzor Verdigogh.

Holčička Gorjuss

Znáte anglickou značku Santoro London? I kdyby ne, pravděpodobně jste se již setkali s jejím designem. Třeba panenek/holčiček s velkýma očima, růžovýma tvářičkama a trochu gotik vzezeřením. Mluvím teď především o kolekci Gorjuss, která mě docela dost uchvátila. Obrázky poznáte už na první pohled. Podobně jako oblečení Desigual. Je to tak specifické... Trochu mi to připomíná holčičku z příběhu Ransoma Riggs Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti.

A zvláště krásné jsou kočky a lišky. A samozřejmě taky šaty.

Rozkreslený obrázek najdete zde.

Ještě se musím přiznat, že jsem dokonce sháněla látku se stejným motivem. Ale marně. Právě byla vyprodaná. Nebo hříšně (nesmyslně) drahá. Tak alespoň obrázek ode mě.

Když zmizí klubko

Znáte to, jak člověk něco potřebuje odložit a dumá, kam by to tak dal, aby to pak zaručeně našel?

Tak přesně takhle jsem někam uložila fialové klubíčko na šátek Bojagi, který mám rozdělaný pro jednu kamarádku. Na chvíli jsem ho odložila, když jsem si chtěla vyzkoušet šátek rybím stehem, a najednou bylo fuč. Prohledala jsem skoro všechno (tedy všechno kromě místa, kde se nachází). A když jsem takhle naposledy, asi včera nebo kdy, strávila další volný večer, rozhodla jsem se se smutným povzdechnutím pro jeden zoufalý krok, který mi přinesl spoustu úlevy. 

Došla jsem dnes koupit nové fialové klubko!

Jaká to slast, když se některý z problémů dá takhle snadno vyřešit. Ano, jsou to peníze utracené navíc, ale ze zbytku můžu třeba udělat ponožky, nebo zvětšit šátek podle přání budoucí majitelky. Jsem zvědavá, kde ho nakonec najdu. Tedy pokud. Podle Murphyho zákonů jsem ho už měla objevit.

Ovce v zimě

Malování pastelem není tak úplně snadné. Vlčí máky se zdály být fajn, ale když jsem nemohla najít předlohu, vyřešila jsem to tak, že jsem si vzala jinou a začala malovat další obrázek. Trochu mě to stresovalo. 

Jedna věc je mít rozdělanou spoustu pletených projektů (i tam je to leckdy stresující) a druhá mít to samé v malování. A ještě takovým médiem. Zkrátka, neměla jsem z toho právě radost, ale co se dalo dělat, když jsem nemohla najít předlohu a jen tak zfleku malovat vlčí máky se mi nechtělo. 

Vybrala jsem si něco v pro mě netypicky matných barvách. Ale byly tam ovečky (ještě nejsou vidět, protože nejdřív se malují velké plochy a detaily až nakonec po přestříkání lakem). A ovečky znamenají vlnu a klubíčka. Navíc mě napadlo, že by se to mohlo líbit kamarádce, která je na ovečky taky ujetá. A tak jsem to zkusila, takový výstup z komfortní zóny.

Asi je to jasné, ale jsem teprve v polovině malování...