S Avionem to bylo tak, že jsem si na loňských podzimních krajkářských trzích vybrala od Upletusi krásnou přízi Titus. Respektive byla mi vřele kamarádkou doporučena. Včetně barvy. Já pomýšlela na tmavě modrou.
Když jsem přemýšlela, co z ní asi tak udělám – tedy kolik si jí vzít – Radka mi doporučila i tenhle svetr. A tak jsem se do něj 15. ledna letošního roku pustila. Protože mi tak úplně nevycházel vzorek, vybrala jsem si velikost 32 a zdá se, že to byla dobrá volba.
Svetr se plete v jednom kuse shora dolů se střídáním lícové a rubové řady. Přední část se plete polovičním brioche, což pro mě byla trochu novinka a stále se mi ještě občas stává, že v rubové řadě pletu běžný patent (jedno oko hladce, druhé obrace) místo abych po hladkém oku druhé pouze sejmula s přízí před prací (v naší hantýrce sl1yo). Naštěstí je to jen pár ok, takže párání není nijak dramatické. Záda a rukávy se pletou lícovým žerzejem. Celkem nuda. Takové pohodové pletení k filmu nebo tak.
Po oddělení rukávů jsem si libovala, jak krásně rychle to přibývá (úbytek 128 ok je celkem znát!). A pak přišla na řadu další zajímavá část: zkrácené německé řady.
První klubíčko jsem dopletla 4. května těsně před oddělením rukávů. Přendala jsem je na zbytkovou přízi, jak bylo doporučeno. Asi mi to i vyhovuje víc, než je nechávat na jiném volném lanku.
Žádné komentáře:
Okomentovat