Tower

Věž u německého Urbachu

Pro kreslení věže jsem se snažila vygooglit nějakou zajímavou. Povedlo se!

Tahle dřevěná kráska (nechť posoudí každý sám) je z dřevěných plátů, které se samy ohnuly do tohoto tvaru.

Týmy dvou institutů stuttgartské univerzity – Institutu počítačového designu a konstrukcí (Institute for Computational Design and Construction, ICD) a Institutu stavebních konstrukcí a navrhování konstrukcí (Institute of Building Structures and Structural Design, ITKE) – vybudovaly nedaleko německého Urbachu jedinečný pavilon – věž – s použitím prvků vytvarovaných díky kontrolovanému a cílenému přirozenému smršťování a kroucení materiálu při vysychání.

Věž je příspěvkem města Urbachu pro zahradnickou a krajinářskou výstavu Remstal Gartenschau a je jedním ze šestnácti drobných objektů, které v rámci rozsáhlého regionálního projektu vznikly a jejichž autory byli významní němečtí architekti. Objekty – zastavení – evokují tradiční bílé kapličky rozeseté mezi vinicemi a poli malebného údolí řeky Rems nedaleko Stuttgartu. Věž je mezi nimi architektonickou dominantou. Nabízí útočiště při nepřízni počasí; vnitřní prostor působí až sakrálně a průhledy z interiéru poskytují nová spojení s okolní krajinou. Prohýbané tvary na vnější straně vytvářejí jasné linie a zdánlivou křehkost podtrženou světlým povrchem. Naproti tomu interiér s vypouklými oblými stěnami evokuje drapérie a i vstupy připomínají rozhrnující se oponu. 

Obr. 1: Modelování konstrukceObr. 2: Změna tvaru základního dvouvrstvého CLT panelu vlivem vysušení

Z technického hlediska se jedná se o unikátní stavbu – poprvé je využito cíleného přirozeného tvarování zakřivených dřevěných prvků k získání finálního tvaru stavby. Technologie přistupuje ke zpracování materiálu opačně, než je běžné. Vyhýbá se energeticky náročnému tvarování a ohýbání, k němuž jsou obvykle zapotřebí robustní zařízení, a k dosažení stejného efektu elegantně využívá přirozených vlastností materiálu. Změna tvaru je dána smršťováním a kroucením dřeva v průběhu vysychání.

Obr. 3: Sušení základních CLT panelůObr. 4: Vysušené základní CLT panely

Jednotlivé prvky, z nichž je 14 metrů vysoká věž sestavena, byly vyrobeny jako ploché a svůj konečný tvar, který byl predikován výpočty, získaly při standardním průmyslovém vysoušení. Tento ve srovnání s tradičním ohýbáním dřeva energeticky relativně nenáročný proces by mohl otevřít nové možnosti architektům a designérům. Přitom lze využít místních zdrojů surovin a dřevo patří mezi obnovitelné a ekologické materiály.

Obr. 5: Výroba konstrukčních prvkůObr. 6: Výroba konstrukčních prvků

„Programování“ materiálu a předvídatelnost změn tvaru

U dřevěných konstrukcí vede vysoušení k praskání a deformacím. Změny vlhkosti a vývoj napětí je tedy třeba pečlivě kontrolovat. U urbašské věže jsou naopak tyto procesy „naprogramované“ a při správném návrhu dřevěných prvků vedou předpokládané deformace k očekávaným a kýženým finálním tvarům. Využívá se přirozené síly materiálu a jeho smršťování. 

Techniky pro ohýbání a tvarování dřeva jsou známy po staletí a mají společné to, že využívají k dosaženího požadovaného tvaru velkou mechanickou sílu. Zároveň je dobře známý vliv změn vlhkosti na deformace dřevěných prvků. Výzkumné týmy obou institutů dokázaly tyto vědomosti sloučit a díky využití počítačových simulací se predikci deformace dřevěných prvků podařilo upřesnit natolik, že bylo možné navrhnout i velké konstrukční prvky s „naprogramovaným“ vytvarovaním. 

Obr. 7: Spojené trojice konstrukčních prvků s fixovaným tvaremObr. 8: Spojené trojice konstrukčních prvků s fixovaným tvarem

Základem konstrukčních prvků byly ploché CLT panely o rozměrech 5x1,2 m ze smrkového dřeva. Panely byly dvouvrstvé a použité dřevo mělo vysokou vlhkost. Následně byly panely vysušeny ve standadní průmyslové sušičce, přičemž získaly požadovaný přesný tvar. Základní prvky pak byly slepeny do větších celků, čímž se zafixovala jejich geometrie.

Pro návrh prvků byly vytvořeny speciální výpočetní modely a postupně se ladilo navrhování, predikce tvarování a materiálová optimalizace, tak aby bylo dosaženo požadovaných poloměrů zakřivení a tvarů. Projektování prvků se podařilo dobře zvládnout a program umožnil snadné přizpůsobení při změně požadavků na výsledný tvar. Věž v Urbachu je prvním využitím těchto postupů v takovém měřítku a první stavbou, kde takto vyrobené prvky tvoří nosnou konstrukci. 

„Dřevo může být naprogramováno, aby vytvořilo potřebný tvar,“ uvádějí k procesu navrhování prof. Achim Menges a Dylan Wood z ICD, „zatímco samotný proces výroby prvků je poměrně snadný, správné predikování změny tvaru bylo velkou výzvou. Tím, že se nám to podařilo, jsme otevřeli dveře novým možnostem pro architekty. Výrobní prostupy využívající samotvarování ukazují, jak detailní porozumění chování materiálu a pokročilé počítačové modelování i u tak známého materiálu, jakým je dřevo, může vést k novým stavebním technologiím.“ 

Obr. 9: Montáž konstrukceObr. 10: Osazování stříškyObr. 13: Dokončený objekt

Dřevěná konstrukce a vnější obložení

Jednotlivé prvky byly vyrobeny ze smrkového dřeva původem ze Švýcarska. Každý prvek měl délku 15 m, poloměr 2,4 m a tloušťku pouhých 90 mm. Prvky byly vyrobeny pomocí pětiosého CNC stroje a sestaveny do bloků po třech včetně hydroizolace a exteriérového dřevěného obkladu. Důležité bylo přesné zakřivení a optimální umístění komponentů panelů s ohledem na směr vláken. Výroba jednoho prvku na CNC stroji pak zabrala cca 90 minut. Na míru vyrobený vnější ochranný obklad je z lepeného modřínového dřeva. K finálnímu ošetření byl použit anorganický transparentní povlak, který chrání dřevo před UV zářením i napadením houbami. Vnější modřínová vrstva by díky tomu neměla zešedivět, ale spíše se vybělit. 

Celý proces od těžby dřeva přes výrobu panelů, jejich vysoušení a sestavení do celků probíhal v jedné lokalitě, nebylo třeba žádných speciálních zařízení. To nejen usnadňuje a zefektivňuje výrobu, ale také prokazuje, že tuto technologii lze snadno začlenit do zavedených výrobních postupů zpracovatelů dřeva. Urbach Tower se skládá z dvanácti zakřivených prvků z CLT. Tloušťka panelů je 90 mm, což při výšce konstrukce přes 14 m znamená poměr štíhlosti zhruba 160:1. Zakřivení konstrukce umožnilo vybudovat štíhlou, velmi lehkou, a přitom dostatečně tuhou stavbu, která představuje zatížení pouhých 38 kg/m². 

Stavební prvky jsou navzájem spojeny šrouby; jejich umístění a úhly byly optimalizovány s ohledem na dosažení pevného spojení k homogennímu roznesení zatížení. Věž z prefabrikovaných bloků, každého sestávajícího ze tří základních prvků, byla do finální podoby sestavena týmem čtyř lidí během jediného dne bez potřeby masivního lešení nebo bednění. Na vrchol věže byla umístěna stříška z polykarbonátu.

Věž v Urbachu je ukázkou možností efektivní, ekonomické a ekologické výstavby ze dřeva s originálním architektonickým výrazem. Je výsledkem skloubení řemeslných dovedností, inovací ve výpočetní technice a vědeckého výzkumu. 

Parametry objektu

– Výška dřevěné konstrukce: 14,20 m;

– Poloměr u paty 4,0 m, poloměr ve vrcholku 3.0 m, poloměr ve středu výšky konstrukce 1,6 m;

– Materiál: CLT panely ze smrkového dřeva, 10--30-10-30-10;

– Obložení z modřínového dřeva s povrchovým ošetřením s TiO2;

– Komponenty vyráběny na pětiosém CNC stroji

– 12 základních konstrukčních prvků bylo nejprve sestaveno do bloků po třech a poté smontováno na místě;

– Skryté šroubové spoje;

– 8 senzorů měřících vlhkost uvnitř dřevěné konstrukce;

– Střecha z polykarbonátu s ocelovou konstrukcí.

Projekční tým

– ICD, Univerzita ve Stuttgartu: prof. Achim Menges, Dylan Wood – architektonický návrh, vývoj a návrh samotvarujících zakřivených prvků;

– ITKE, Univerzita ve Stuttgartu: prof. Jan Knip-pers, Simon Bechert, Lotte Aldinger: konstrukční návrh;

– Vědecká spolupráce: Laboratory of Cellulose and Wood Materials, Empa (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and Technology), Switzerland & Wood Materials Science, ETH Zurich (Swiss Federal Institute of Technology Zurich), Dr. Markus Rüggeberg, Philippe Grönquist, prof. Ingo Burgert.

Zdroje:

Ondřej Mika s využitím podkladů Univerzity ve Stuttgartu, iMaterialy: https://www.imaterialy.cz/rubriky/technologie/urbach-tower-vyuziti-prirozeneho-tvarovani-dreva-vlivem-vysouseni_47639.html

https://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/clanek/vez-u-nemeckeho-urbachu-neni-jen-milnikem-turistickym-ale-i-technologickym-40285162

Kreslení není nikdy dost

Ačkoliv chodím od září na kurz olejomalby, snažím se tak trochu a sem tam pokračovat i v zentanglovém kreslení. 

Připadá mi skvělé, že mám tolik rozdělaných (myšleno aktuálně dělaných či dodělávaných) projektů, že se mi ani nemohou vejít do mého pondělního seriálu plného mých výtvorů. 

A tak jsem se rozhodla, rozšířit ho i na pátky. Zatím třeba jenom provizorně...

Katrin Schneider: Avion (4)

Už v červenci jsem publikovala článek (najdete zde) s tím, že mám svetřík Avion v podstatě hotový. Chyběly jenom kapsy a knoflíky. 

Levou zelenou kapsu jsem dodělala jako první. K zakončení jsem použila autorkou doporučený způsob three needle bind off podle videa Andreji Mowry (zde). Je to vlastně docela jednoduché: na dvou jehlicích vedle sebe máte rozdělenou pleteninu na poloviny a třetí jehlicí vždy projdete okem na první jehlici a následně i na druhé jehlici zleva doprava jako byste ho pletli hladce a pak jimi zpátky protáhnete přízi, takže je vlastně spletete dohromady hladce skoro jako k2tog.

Potom jsem se o prodlouženém víkendu na konci září pustila do knoflíkových lég. Levá byla jednodušší. Prostě jsem ji našpendlila a na šicím stroji přišila k léze. Moc nechápu, proč kolem toho všichni dělají takové cavyky. Vezmu, našpendlím (jenom nezapomenout zahrnout horní a spodní okraj, aby byl upravený) a po celém obvodu přišít!) Snažila jsem se být milá na svůj kufříkový šicí stroj značky Veritas, a tak jsem šila z lícové a stuhu měla na rubové. Někde jsem z ní tudíž sklouzla a místy to nebylo tak rovné, jak bych si představovala. Na druhou stranu  – je to z rubu, tak co?

Smyslem téhle  „operace“ bylo, abych nejela pleteninou po zoubkách podavače, a tudíž si nepocuchala svetřík a hlavně nenasbírala do šicího stroje spoustu vláken. Což by se mu pak nemuselo líbit. 

Dle pomůcky, na kterou odkazovala Reil autorka blogu Upletusi zde, jsem si zkusila celý postup nastudovat. Jenže to nejhorší tam nebylo! Jak ušít na stroji hezkou a funkční knoflíkovou dírku?

P. S.: Velikost knoflíkové dírky vyměříte nejlépe tak, že přiložíte knoflík a nad ním a pod ním uděláte vodorovnou čárku.

Naopak mi pomohlo, jak tam pěkně zaznačili, kam našít knoflíky. Dělá se to takhle: už máte přišité obě légy. Položíte svetr k sobě légami, jako byste ho chtěli zapnout. A do každé knoflíkové dírky vpíchnete špendlík a opatrně roztáhnete strany od sebe tak, aby vám špendlíky zůstali zapíchnuté přesně tam, kam máte našít knoflíky. Chytré! A elegantní.

Všechno je jednou poprvé

 ... a to je vždycky vzrůšo.

Jedním z budoucích plánů bylo naučit se plést na pletacím stroji. Několik jich vlastním, takže by to stálo za to. Urychlilo by mi to pletení, třeba vánočních dárků a ruční práce to bude pořád, to se nemusíte bát. 

17. 10. 2020 jsem vytáhla návod a stroj. A zjistila překvapivou věc. Víte, jak se jmenuje ta věcička k navíječi? Kterou používáte k rozložení přadena při navíjení do klubíčka? Rozhodně to není žádný deštník, jak se tomu dneska říká. 

Postup pěkně podle návodu:

1. Přemotat přadena do klubíček. Bude se používat nit zevnitř klubka. (Páranou přízi vyprat pro zbavení špíny a vyrovnat. Klubka udělat bezuzlíková, nebo použít tkalcovský uzlík, který znám z doby pletení náramků přátelství a z kurzu paličkování.) 
2. ... Hups. Vroubkem se na stroji plést nedá. Stejně tak patent a další střídání ok hladce a obrace. Tak to je čára přes rozpočet s mým prvním projektem. Pomýšlela jsem na šátek Far Away Dreams od Joji Locatelli a myslela jsem, že si ušetřím práci tím, že celý velký blok šátku upletu na pletacím stroji a zbytek udělám ručně. 

Crawl = plazit se

Překlad je kraul, lézt, hemžit se, odplazit se... Takže zásadní otázka – jak to nakreslit?

A ideálně to nějak spojit s Halloweenem, který je právě dneska. 

Moje dýně se plazí po bezu

Ominous = zlověstný

Překlad slova ominous je osudný, zkázonosný, neblahý nebo zlověstný. Přemýšlela jsem, co může být zlověstného. Jasně, černá kočka přes cestu. 

Na kočku jsem byla zafixovaná už z představy bot (včerejší kreslení, též kresleno dnes). A tak jsem vzala obrázek našeho kotěte, kdy jsem ho nabízela na FB. 

Float = splávek

Jako první mě napadlo, že se říká „mít splávek“. Myslela jsem, že se to týká jen chlastu, ale když jsem to googlila, ukázalo se, že to znamená vypít velké množství tekutin. Ale taky je to pomůcka při lovu ryb.

Music = noty

 

Srdce plné not

Význam? 

Láska k hudbě.

Rocket = raketa

Všechny rakety jsou příliš technické a pro kluky a nakreslit je za deset minut pěkně nepřipadá v úvahu. A navíc se mi do toho nechtělo. Krtek na raketě je ovšem jiná...

Armor = brnění

Protože dokresluji se značným zpožděním obrázky přiřazené k jednotlivým dnům, nechce se mi občas nic moc komplikovaného vymýšlet. Armor je brnění či zbroj, tak jsem si našla nějakou jednoduchou zbroj a zkusila ji nakreslit. Na takhle malý čtvereček se mi přece stejně nepodaří nakreslit celého samuraje s jeho zbrojí...

Takže dle hesla malý splněný cíl je lepší než velký nedostižný, do kterého se ani nepustím.

Dune = duna

Tahle kombinace zentanglových vzorů je taky z mojí hlavy. A připadalo mi, že to až příliš vystihuje duny. Možná bych to příště zkusila opačně: udělat světlé a velké ty vpředu a ty vzadu menší a tmavší.

Říjnové pavoukové ponožky

Ani jsem si nevšimla a už zase začal školní rok. Teda jak pro koho, děti jsou doma, mají online výuku... a tím, že žádné nemám, nesleduji situaci kolem měnících se opatření. Vím akorát, že z toho rodiče šílejí. Nicméně školní pletařský rok Anonymních ponožkoholiků začal už v září. Mám trochu zpoždění. Ale chtěla bych ho konečně jednou dokončit. A tak jsem se pustila rovnou do říjnových ponožek. Až bude čas, vrátím se k těm zářijovým.

Už jsem o ponožkách Spider Socks od Terri Knight psala víckrát, například zde a galerii najdete tady. Ale to byla jiná verze. To byl první pokus, který se zvrtnul a já si místo ponožek udělala návleky na ruce. Teď se tedy chystám na ty ponožky.

Už jsem je sice asi nahodila před rokem, ale něco mi do toho přišlo – byla jsem rozhozená z toho, že příze je porušená, tak jsem to odložila – a teď jsem se je rozhodla dokončit. Takže to počítám, jako bych je nahodila znovu, protože jsem měla víceméně hotový jenom pružný okraj jedné z nich. Návod najdete normálně zdarma na Ravelry.

Slippery = kluzký

Přemýšlela jsem, co znám kluzkého či slizkého. Jako první mě napadl jenom slimák. Ostatní celkem běžně kreslí uklouznutí, ale líbila se mi jedna příšera, i když ta byla zjevně kreslena v rámci roku 2019. A taky obrázek auta uvízlého v kaluži. 

A pak, když jsem viděla všechny ty klouzající věci, vzpomněla jsem si na klouzající kočku, kterou jsem už nějakou dobu chtěla zkusit nakreslit. Dá se koupit jako nálepka na zeď a připadá mi to dost vtipné, ale doma bychom to neměli kam dát. 

Disgusting = nechutný

Přemýšlela jsem, co nechutného nakreslit. Inspirace na webu by bylo dost, ale nic doopravdy nechutného se mi kreslit nechtělo. A pak jsem našla tohle. Takový super vtípek...

Snaha překreslit originál ale moc nevyšla. Nevím, jestli ho poznáte. Radši bych nakreslila nějakého českého politika, ale zaprvé nevím, zda se to teď může (svoboda vyjadřování versus urážka a nouzový stav) a zadruhé jsem si nemohla z naší politické scény vybrat. 

Takže si tam můžete domyslet, koho chcete. Od šéfa, přes učitelku, třeba i mě ;-)).

Hope = naděje

Napadlo mě pohrát si trochu se symbolikou. Hope znamená naděje nebo doufat. Naději se říká i těhotenství. Tak jsem si vybrala na internetu příhodný obrázek a přidala i takový malý fórek. Kdybych já čekala dítě, moje naděje by se upíraly i k tomu, aby onen potomek (především holčička) byl zapáleným pletařem.

Je to senzační technika přinášející úlevu v těžkém období, nebo i po těžkém dni. Podporuje manuální zručnost a je to i určitá forma relaxace a meditace. Navíc si myslím, že je pro děti vhodná z toho důvodu, že je bezpečná a učí děti trpělivosti a dospívání k cíli vlastní pílí krok za krokem. A navíc klubíček mám dost pro nás pro oba. 

Throw = hod

Throw [Frou] znamená hod, házet, vhazování, vrh, nebo hrnčířský kruh, ten se mi kreslit nechtělo. A tak jsem se poohlédla po zentanglových vzorech, které mám už nakreslené ve své miniencyklopedii a našla jsem tam svůj vlastní. Klubíčko. 

Jak jinak. :-)) A i klubíčkem se dá házet. Třeba aby se na něj nějaká kamarádka sedící daleko u stolu podívala. 

Navíc jsem si říkala, že hod míčem je nuda. To může mít každý.

Teeth = zuby

Když jsem měla kreslit zuby, chtěla jsem vybrat nějakého opravdu zubatého tvora. A díky tomu jsem zjistila, že existuje ryba zubatka černá, říká se jí také zmijí ryba. Žije kilometr hluboko a dožívá se až 40 let.

Zuby se jí nevejdou do tlamy (to je to, co na mém obrázku divně čouhá) a dokáže otevřít čelist až v úhlu 110°. 

Ještě jsem našla „bezzubou“ rybičku, která má vysouvací čelist, takže když vás prvně kousne, říkáte si, že to je jen fajn žužlání. A ona pak vystřelí tu čelist s extra ostrými zoubky. 

Zdroje informací a obrázků:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zubatka

https://epochaplus.cz/3-rybi-osklivky-zubata-zmije-i-zivouci-fosilie-latimerie/

Fancy = ozdobný

Jeden z překladů je ozdobný. A tohle je zentanglový vzor, který jsem navrhla podle notesu Concorde. Představuje přesně to, čemu říkám ozdobný. 

Rodent = hraboš

Zjistila jsem, že v překladu to může být hraboš. Myšky se mi líbily, než mi začaly žrát dýně. Když jsem googlila inspiraci myšáka, zaujal mě tenhle, protože mi připomíná, že před třemi lety jsem obhájila svoji doktorskou práci.

Blade = čepel

Slovo blade má v češtině více významů: list, lopatka, stéblo, žiletka nebo taky čepel. A to poslední mě zaujalo. Jak už jsem říkala víckrát, nechce se mi kreslit jen tak nějaké obyčejné obrázky z Googlu, bez větší symboliky nebo spojitosti se mnou. 

Vzhledem k tomu, že s přítelem už nějakou dobu čteme Zaklínače (kdyby to někdo nepoznal ;-)), byla to celkem jasná volba. 

S výsledkem rozhodně spokojená nejsem – nemusíte se bát, mám soudnost – ale považuji to tak trochu za deník a tam taky nepřelepíte stránku s depresivními či smutnými myšlenkami tím, jak byl ten deštivý den vlastně slunečný. Kreslení je cesta rozvoje a ne vždy to dopadne tak, jak by si člověk přál. Aspoň vím, že na portrétech musím ještě zapracovat. 

Na druhou stranu, ta Justýna předevčírem nebyla tak hrozná, jak jsem čekala.