Meadow Grass (Pro něho a pro ni)

Meadow Grass nahoře a pod ním Daybreak

U Vlněných sester jsem našla zajímavý článek s podzimním KALem od Heidi Alander. Sice se mi zpočátku zdál příliš jednoduchý a tudíž potenciálně nudný, zvlášť když jsem si předtím upletla hodně podobný Stephenův Daybreak, ale když jsem viděla, jak vypadají některé hotové, rozhodla jsem se ho také vyzkoušet.

Prvně jsem uvažovala o tom, že si poprvé vyzkouším pletení z Malabriga, které jsem si nakoupila při srpnové návštěvě Brna, ale nakonec jsem se rozhodla použít zbytky z Daybreaku, tedy … a …. Později jsem si to rozmyslela, protože mě napadlo, že prvního klubíčka nebude dostatek (350 metrů), a tak jsem doma v zásobách vyhledala podobné, abych měla roztomilou dvojici šátků.

Nápad s šátkem pro pána s technickými linkami a s krajkou pro dámu ze stejných barev a podobného tvaru mě totálně nadchl. Ne jen pro svou romantičnost, ale také pro to kouzlo. Řekla bych, že v pletení pro muže máme my ženy ještě velké rezervy. Možná je to i tím, že muži (partneři a manželé) krásu ručně pletených výrobků tolik nedocení jako dámy a navíc – jen si to přiznejme – jsou dost nároční. Ne jen tím, že mohou výrobek snadno poškodit, ale také je na ně větší spotřeba. Což se logicky dost prodraží, zejména kupujete-li opravdu kvalitní materiály.

Protože to se zbytky … vypadalo špatně, zejména v posledních dnech už jsem se téměř modlila, aby mi to vyšlo. Přemýšlela jsem, kdy bych mohla skončit vzhledem k tomu, že krajka se má plést nad násobky osmi ok plus jedno. Chvíli jsem si říkala, že by mohlo vypadat dobře, kdybych použila druhý konec toho tmavého klubíčka, kdyby mi to první nevyšlo. Nakonec to se značnou dávkou adrenalinu vyšlo jen tak tak. Zbylo mi asi dvacet centimetrů!

Teď už jenom uplést krajku – čtyřikrát jako v originálu? – a bude hotovo. A pak… až někdy bude chuť a čas, si vyzkouším, jak vypadá z černého a modrého Jawollu, jak jsem viděla na fotkách, protože mě to tak nadchlo, že jsem si je hned koupila taky.

Echo Flower Shawl #2

Na konci července jsem si z krásné bavlněné příze Aneta rozpletla druhý šátek paní Jenny Johnson Johnen. Všechna čest, když to je její první navržený vzor… no, vzor ne, ale šátek. Už ho upletlo 3838 lidí. A to jsou jenom ti, kteří se tím chlubí. Věřím, že třeba polovina, nebo jenom čtvrtina lidí ho upletla, ale nechce se jim ho fotit, zveřejňovat, přihlašovat se někam na Ravelry nebo psát cizí ženské: „podívej, upletla jsem tebou navržený šátek“. To musí být úžasný pocit. Navrhnout šátek, který se líbí takovému množství lidí. A co víc, že si ho tolik lidí uplete, když je přitom k dispozici obrovské množství návodů a nápadů co plést. Možná svou roli hraje i to, že je zdarma.

Tak a teď k mému druhému Echu. Zdá se, že každý šátek mám ve zvyku plést dvakrát, v tenčí a tlustší verzi. Je to docela zajímavé pro srovnání výsledku. 

Protože byl tento druhý – růžový (řekněme?) – trochu těžší, co se týče hmotnosti, jeho pletení mě sice naplňovalo pocitem uspokojení, ale zároveň nebyl moc praktický na cesty. Doufala jsem, že když nebudu mít žádný jiný lákavější projekt, šátek vbrzku dodělám, a tak jsem ho vzala s sebou na dovolenou do Bulharska. Ukázalo se, že to byl báječný nápad, protože jsem pletla v autobuse cestou tam i zpět – to jsem pak musela začít jiný šátek, protože mi došla klubka a bylo potřeba ještě jedno koupit (celkem tedy tři). Ale pletla jsem i během menších cest, na kopci, když jsme si dali pauzu (ale to jen jednou při mini trase, jinak jsem se s tím nevláčela), a nebo v hospodě. Dá se říct, že jsem si do města brala pletení téměř vždycky s sebou a myslím, že už jsem některým s jehlicemi připadala nerozlučná. Překvapivé pro mě bylo, že si na to všichni zvykli a zdálo se, že jim vůbec nevadí, když si při rozhovoru pletu. A nejraději vyprávím, jak jsme zůstali v hospodě dýl, protože jsem chtěla doplést sérii opakování (aby mi to rychleji přibývalo) a tři chlapi, co tam byli se mnou, si tedy poslušně dali ještě víno (ne, že by to byla nějak velká oběť, ale bylo to fantasticky příjemný). 

Brzy po návratu domů jsem koupila poslední klubko a šátek dokončila. Už jsem ho i zkoušela nosit. Zdá se opravdu příjemný, ale teď je na něj ještě horko. Každopádně se mi líbí ta jeho robustnost a jak i přes ni splývá z ramen.

Mystery KAL 2016, 1. část

Možná vás zajímá, jak jsem na tom se Stephenovým Mystery KALem. První návod mi přišel v pátek 7. října. Týden pletení a pořád nemám hotovo. I když je toho na upletení tedy docela hodně – troufám si říct, že každý den tak 40 minut určitě pletu – má to i několik pozitiv.

Předně se mi líbí, že je návod pěkně rozdělen do jednotlivých sekcí a ke každé je udělané video (i pro úplné trubky), takže i kdybych náhodou neuměla skoro vůbec anglicky, dalo by se to asi zvládnout. Samozřejmě i díky Vlněným sestrám, které mají překlady jednotlivých anglických zkratek na svém blogu. Vlastní si stále zdokonaluji a některým věcem už celkem přirozeně rozumím (začala jsem chodit na kurzy angličtiny – ne jen kvůli pletení :-ú).

Takže: návod je rozdělen do sekcí, v prvním týdnu se mají uplést hned čtyři a ke každé je hned v úvodu video, takže myslím, že to má Stephen vymyšlené dobře a pěkně udělané. Jenom je samozřejmě potřeba trošku počítat, aby se člověk neztratil v několikerém opakování dvojice či čtveřice řad. I když podle mého soudu by se zase tak moc nedělo, protože počet ok se nemění, takže by se změnila jen výška jednotlivých částí a možná by to pak nevypadalo hezky.

Musím říct, že první část mě trochu vyděsila... vypadalo to tak nějak divně, zubatě a vůbec nevzhledně. Také jsem si začala říkat, že moje kombinace barev: čokoládově hnědá, zářivě oranžová, decentní žlutá a zelená možná nebyla úplně nejlepší, protože když je mezi žlutou a zelenou ještě něco a nejsou to velké pruhy žluté a zelené, dost to splývá. Ale po dokončení několika sekcí už to bylo hned lepší. Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.

Stephenův Mystery KAL

Jak už jsem psala v článku Velké dilema, tak jsem si nějakou dobu, cca měsíc, pohrávala s myšlenkou, že si od Stephena Westa koupím šátek, který budu plést postupně podle zasílaných částí návodu, až bude celý hotový. Je to sice jenom na jeden měsíc – konkrétně na říjen 2016, ale stejně to vypadá velice lákavě. 

Zmiňovala jsem, že mám obavy z přehnané barevnosti nebo nenositelného tvaru… ale zvědavost je zvědavost. Na druhém výletě v Brně jsem si zakoupila klubíky v podzimních barvách: světle žlutou, zářivě oranžovou, hráškově zelenou a tmavě hnědou, a tak víceméně snad každá kombinace musí být dobrá. Už se těším!

Westknits Mystery Shawl KAL 2016 - Building Blocks

Echo Flower Shawl #1

U Vlněných sester jsem našla návod na šátek inspirovaný estonskou krajkou s květinovým vzorem „blossom stitch“. Vzor je první, který navrhla paní Jenny Johnson Johnen. A já se ho rozhodla uplést z klubíčka Laceballu 100 Light in the tunnel od Schoppel Wolle. Původně jsem nevěděla, jaké klubíčko použít, ale pak jsem si řekla, že z tohohle divně žlutého by to mohlo vypadat dobře. Výsledek předčil všechna moje očekávání. Podivně vypadající klubko se změnilo ve fantastický šátek.

S dokončováním to byl trochu masakr – pletla jsem v každé volné chvíli, protože jsem ho chtěla mít na firemním večírku, pro nějž vedoucí určil jako klíčovou barvu žlutou. Ukončovací práce jsem dělala ještě v autobuse cestou na zámek do Nelahozevsi, ale stihla jsem to. A taky byla trochu za exota. ;-) O to víc jsem si ale užívala velkolepost toho, že mě na ramenou hřeje vlastní výtvor.

Ačkoliv se mi to klubíčko původně vůbec nelíbilo, když z něj vidím šátek Echo Flower Shawl hotový, jsem nadmíru spokojená. Je nádherný a těžko bych si představila vhodnější barvu. Ty jemné tóny, to je nádhera. A žluté květiny! Hlavně ten závěr - šedý s mini okrovým lemem - paráda.

Rozplétání oček – splést dvě oka a vytvořit do nich devět smyček – byla děsná pruda, i přesto jsem na to rychle zapomněla a těšila se, že si ho zkusím uplést i v méně jemné verzi. Zkusím, jak vypadá z něčeho tlustějšího… třeba Malabriga.

Velké dilema

Když jsem na stránkách Vlněných sester viděla, že se pouštěj do podzimního KALu 2016, hned jsem se chtěla přidat. Tentokrát si vyhlédly Meadow Grass od Heidi Alander. Šátek sám o sobě mě až tak neuchvátil, protože je dost jednoduchý a mohla bych se při tvorbě těla nudit, na druhou stranu bude vypadat hezky v nějakých dobře sladěných odstínech a spodní krajka vypadá nádherně a zajímavě. 

Kdybyste se do něj chtěli pustit, potřebujete dvě příze – 300 metrů hlavní barvy a 140 metrů kontrastní barvy – návod najdete zde. Dá se plést třeba z něčeho tloušťky fingering (4ply), tedy například z Malabriga, které jsem si pořídila při minulé návštěvě Brna. Mám takové to hezké, hodně barevné (a drahé). Nebo mi ještě zbyde nějaký ten Zauberball z Daybreaku, tak že bych využila zbytky? Jenže, co když jich nebude dost?

A pak je tu druhá lákavá varianta. Chtěla jsem se holek zeptat, kdy bude Stephen dělat další KAL, ale nakonec jsem si to vygooglila sama. A tak mám teď dilema. Chtěla bych vyzkoušet nějaký ten mystery KAL, kdy člověk plete něco a přitom sám neví, o co kráčí, na druhou stranu si zase říkám, jestli to nebude nějaká jeho další zběsilost, jaké má v poslední době. Třeba by se mi to ani nemuselo líbit a bylo by mnohem výhodnější koupit si Doodlera, který se mi líbí svým podivným tvarem připomínajícím mušli.

Daybreak pokračování

Je polovina září a Daybreak se mi chýlí ke konci. Na jednu stranu mi to je líto, na druhou stranu si vydechnu úlevou, až bude hotový. Nabyl pořádných rozměrů a pletení po cestě do práce začíná být čím dál náročnější. 

Pořád je sice lehký, ale už se hůř plete vestoje a za chůze. A chce to mít opravdu dvacet minut, abych udělala skoro celou jednu řadu. Navíc šestnáctero opakování série čtyř řad se zdálo téměř nekonečné. A taky to nebyl žádný náročný vzor, takže už jsem se trošku začínala nudit. 

A teď vymýšlím ptákoviny – že bych ze zbytku mohla zkusit udělat podzimní KAL Vlněných sester. Záleží na tom, jestli mám ještě jednoho čokoládového Šopáka (Schoppel Wolle) v rezervě, nebo budu mít případně šátek moc mrňavej, což bych nerada. A taky se těším, až za nějakou dobu vytáhnu jinou přízi, možná tu, ze které jsem původně plánovala uplést Strawberry and Cream od Dropsu a udělám si druhý Daybreak, jedna příze bude hladká a lesklá a druhá chlupatá.

Co si chci uplést? Seznam přání 2016

Začala jsem si psát seznam šátků, které se mi líbí, a chci si je uplést, protože na ně jinak pořád koukám dokola. Když se do nich pustím nějak systematicky, jednak mi to bude ubývat a jednak budu spokojená, že si plním svoje sny.

• Soli Deo Gloria Beaded Lace Shawl (500-600 m, Light Fingering)
• Frosty apples Shawlette (800 metrů)
• Flower and Garden (800 metrů, velký kruhový)
• Nymphalidea (1 Schoppelwole + 1 Malabrigo sock, 450 metrů)
• Piccadilly (návod mám, 350 m/100 g – 2 klubíky + 1 kontrastní)
• Playground shawl (370 m)
• Shaelyn (už mám koupený návod a rozpletený z Nora)
• Spectra (už mám koupený návod a přízi)
• Wedding Peacock (pavučinková příze, šíleně velký svatební) až 2743 m)
• Voltige (z mohéru)
• The Peony (z nějaké Alize či jiné postupně měnící barvy)
• Summer is coming (velký kruhový) 1000 m lace
• Spring Wood Shawl (1550 metrů, zelené hedvábí)
• Fir Cones on the Mountains (i zde by šlo použít zelené hedvábí)
• Revontuli shawl (jednoduchý pro vyniknutí barev)
• The Lonely Tree Shawl (už mám přízi žlutý Donegal)
• šátek Lilia (Brushed Alpaca Silk od Dropsu: 50 g + 25 g + 25 g)
• Alpacy Tender Kiss (200 g)
• Laminaria (500 m/50 g)
• Daybreak #2 (návod mám, možná z něčeho lesklého a jiného chlupatého pro zvýšení kontrastu a zajímavosti – už mám přízi)
• Zoolandia (už mám rozpleteno)
• Firuzé (už mám rozpleteno, možná upravím návod podle jiného)

A něco jiného než šátek:

• Stephenův zvláštní svetr Enchanted Mesa (už mám rozpleteno)
• německá tunika 1680 metrů (už mám 600 g… 140 m/50 g)
• tílko z fialového tweedu paní Bovoli (vybrat vzor)
• Alpacy Drops 123-1 Baby (450 g)

Taky bych si někdy ráda upletla nějakou deku, třeba od Dropsu. Nabízí se například:

• 124-1 Bohemian Oasis
• 172-48 Lost and Found (modulové čtverce)
• 119-43 Mexico (kruhová)
• 150-54 Log Cabin
• 162-4 Too Much Fun 

Prstové rukavice

Konečně pro vás mám něco nového. Ona už to tedy není tak docela novinka, rukavičky mám hotové už osm měsíců, ale právě se začíná blížit podzim, takže se hodí zveřejnit je až nyní.

Využila jsem na ně jedno nebo dvě (teď si opravdu nevzpomínám) klubíčko Fabelu od DROPSU. A také jejich návod. Dlouhé prstové rukavice byly jasnou volbou – nic takového jsem dosud v obchodech neviděla. Návod najdete zde.

Vlastnosti příze Fabel:

• ponožková příze s úpravou superwash, lze prát v pračce šetrným programem na 40°C,
• složení: 75% vlna, 25% polyamid,
• skupina přízí: A (23 - 26 ok) / 4 ply / fingering,
• váha/návin: 50 g = cca 205 metrů,
• doporučená síla jehlic: 3 mm,
• jen velice omezeně hřeje!,
• trochu kouše, zejména na předloktí,
• výhodou je její samovzorování, takže spokojeně pletete z jednoho klubka a vznikají vám krásné vzory – pruhy. Je třeba dát si pozor na to, že budou hezky vidět zejména u takto malých věcí jako rukavice, ponožky, vánoční ozdoby a oblečení či šátky skládané z motivků.

Z pletení jsem měla nejdříve obavy – zatím mám zkušenosti přece jen se šátky, ale když jsem tenkrát zkoušela první (dle návodu paní Andělové), také jsem z toho byla nesvá. Každopádně jsem nechtěla zůstat pouze u šátků, ale posunout se také někam dál. Jak se můžet dočíst na mém povídacím blogu, snažím se občas vystoupit ze své zóny komfortu, tedy toho, co považujeme za dobře známé a bezpečné, a udělat něco nového. Neboť jak ve svém tréninku v Cestě úspěšných řekl Pavel Moric: „Duše žije z nových zážitků.“ 

Ačkoliv mě šátky maximálně baví, je někdy třeba zkusit něco nového, neznámého. Něco, co nám nahání strach. Jen tak zjistíme, na co máme. 

Rukavičky – a zvlášť prstové – pro mě byly opravdovou výzvou. Nejde jen o to, že je potřeba, aby mi dobře padly... na všechny prsty. Ještě jsou dvoje. Kámen úrazu pro mou tvorbu – když musím něco zopakovat, dlouze dokončovat apod. Ale povedlo se, mám dvě rukavičky, parádně mi padnou a jsou moc fajn.

 

Na závěr si dovolím snad jen jedno lehké zklamání – uplést rukavice je tak příšerně jednoduché, že bych to doporučila i téměř začátečníkům. Ano, je trošku otrava se dokolečka vyplétat s prsty, ale naštěstí jich máme jenom deset.

Daybreak začínáme

Minulý týden jsem si splnila jeden ze svých malých snů. Koupila jsem si návod od Stephena Westa na Daybreak u Vlněných sester a rovnou ho ve vlaku začala plést z nových klubíček.

Pravda, byla jsem z toho trochu rozrušená, takže jsem začátek asi dvakrát vypárala, než jsem si konečně vytáhla papír a tužku a začala si poznamenávat, kolikátou řadu pletu. Střídání čtyř hodně podobných řad mě mátlo, zvlášť když jsem pořád myslela na něco jiného.

Daybreak je nádhernej. Podle Ravelry ho už upletlo 6526 lidí. Návod stojí $7.26 USD a ačkoliv vypadá, že by se dalo tipnout, jak je pletený, a nemusíte si ho kupovat, přiznávám, že těch 180 Kč není zase tak moc, kolik by člověku dalo práce to vymýšlet. Navíc mi přijde fajn podporovat umělce v tom, aby vymýšlel další zajímavé a krásné projekty. I když Stephen se poslední dobou zaměřuje spíše na různé barevné i tvarové šílenosti nepoužitelné v běžném životě.

Šátek má tři možné velikosti a podle toho na něj potřebujete:

• barva A: 123 (219, 297) m (ta je nahoře vidět nejvíc)
• barva B: 183 (247, 402) m.

Pokouším se přesně o Stephenův Daybreak, v překladu Rozbřesk (jako jeden z dílů mojí oblíbené Twilight ságy), Svítání, Úsvit, Rozednění...

Daybreaků najdete strašně moc i po zadání do Googlu, jen se podívejte... 

A teď ten, který mě nejvíc fascinuje – zase duhový, jako u Exploration stationu. ;-) Asi si taky neupletu jen jediný...

Mimochodem, psala jsem o něm v článku: Šátky, na které mám chuť.

Tyrkysový klubíky

V naší malé galanterii jsem objevila senzačně tyrkysové klubíky. Přesně odpovídaly tomu, co jsem už nějakou dobu zamýšlela, a tak nebylo nač čekat, ale začít jednat. Konečně upletu svůj první šátek, který si navrhnu sama. Už mám lehce naplánovaný i ten druhý.

Klubíčko Aneta má několik výhod: například složení 55 % akryl, 45 % bavlna, pak je to také český výrobek (aspoň myslím, když je od Vlnapu), má docela dost metrů = 175 na 50 gramů. Využila jsem svých dvou namotávačů a rozmotala klubka na menší. Protože se jedná o pětinitku, vzniklá klubíčka jsou dvounitka a třínitka.

Ze dvou velkých klubíček tak mohu získat dvě dvounitková a dvě třínitková, což znamená že po dalším rozmotání a případném spletení získám pět klubíček po dvou nitkách. Stále o celkové váze 100 gramů, ale délce 875 metrů a to už se vyplatí, ne?

Škoda, že to takto většinou nejde udělat i s těma výrazně dražšíma klubíkama.

Na pletení využiju jehlice trojky, které jsou doporučené i pro pletení z původního klubíka, takže vzor bude jemnější a vzdušnější.

Aby se jednalo o unikátní kousek do šatníku, rozhodla jsem se přidat ještě flitry. Takže novinka, protože s nimi jsem nikdy nepletla. Uvidíme, jaký bude výsledek.

Metalouse

Autorem tohoto šátku je stejně jako u Exploration stationu americký návrhář Stephen West. Líbí se mi jeho originální styl, ačkoliv některá dílka mě příliš nenadchla. O Stephenovi jsem krátce psala v článcích: Vlněné sestry a Šátky, na které mám chuť.

Se šátkem Metalouse jsem se poprvé setkala na webové stránce Vlněných sester. Poslala mi ji kamarádka – ani nevím, jestli jsem už tehdy o Vlněných sestrách věděla, nebo to byla první informace – a ptala se, jestli bych to zvládla uplést. To pro mě byla hozená rukavice. Začala jsem se prokousávat návodem a zjišťovat, že ačkoliv je pro mě psaný návod trochu nezvyk oproti kresleným schématům, na která jsem si už tak nějak zvykla třeba od DROPSU, rozhodně to není problém. 

Maličko jsem bojovala s přetahovanými oky, ale postupem času jsem se naučila dostatečně uvolnit, aby byl výsledek hezký a nestažený.

Napoprvé jsem si vybrala krásně pestrou akrylovou přízí, ale trochu jsem podcenila velikost šátku. Netrvalo dlouho a už se mi na jehlice velikosti sedm opravdu nemohl vejít, i když jsem ho tam ňahňala, jak se dalo. A tak jsem musela s prací chtě nechtě na nějakou dobu přestat a řešit, co se s tím dá dělat. Chvíli jsem se ještě pokoušela vždy plnou jehlici vyprázdnit přetažením na menší jehlici a upletením nových ok. Jenže se mi jehlice plnila znovu a znovu a neustálé sundavání a následné vracení ok bylo nejen zdlouhavé, ale i otravné. Přistoupila jsem k radikálnímu řešení a zakoupila kruhovou jehlici od Vlniky. Nechtělo se mi totiž investovat do KnitPro ve velikosti, kterou bych myslím tak docela nevyužila.

A když jsem zrovna neměla možnost dělat na svém prvním Metalouse, začala jsem druhý bavlněný. Paradoxně byl hotov dřív než ten první. Barvy jsou pestřejší a divočejší, ale myslím, že se mi taky celkem povedl. Nevýhodou je, že bavlna je relativně těžká, když se plete na menších jehlicích a také byla u tohoto šátku docela velká spotřeba, což by jeho případnou prodejní cenu trochu vyšroubovalo.

Pletení a kočky

Našla jsem fakt skvělej blog o pletení... a taky o kočkách. 

Marjut Katajala

Vůbec mu nerozumím, hádám, že je v norštině nebo něčem pro nás tak trochu bláznivém, ale obrázky chápou všichni stejně. A co teprve videa! 

Paní má na svém blogu nafoceny krásné věci, třeba háčkované zoubky na klíče, jakési figurky, pletené šátky a ponožky, ale také háčkované přehozy přes gauč a často přímo umělecky pózují její kočky. Doporučuji pustit si video pod článkem Nyt on elokuu - It's August.

Je vidět, že její kočky pletení milují.

P. S.: Jak jsem si později všimla – pod články má autorka prozřetelně anglický překlad. Také o něčem podobném uvažuji o něčem podobném, ale nemám na to čas ani kapacitu.

Exploration station

Jak jsem psala v článku Slavíme kulaté narozeniny! zakoupila jsem si návod (poprvé v životě) od Stephena Westa a pustila se do šátku Exploration station. Pořád z toho mám trochu Vánoce. Šátek je úžasně zajímavý a gigantický. Díky několika novým vzorům se u něj nemohu nudit, i když teď už přibývá opravdu pomalu – v jedné řadě je skoro čtyři sta ok. Ale je krásnej, i když jsem zvolila poněkud zvláštní barvy.

Možná byste tomu nevěřili, ale bylo opravdu těžké sehnat čtyři barvy, které by k sobě ladily, a tak jsem nakonec vzala prazvláštní kombinaci, ale myslím, že vypadá vcelku dobře. Potíž byla totiž v tom, že když už někde měli čtyři barvy od jedné příze a zrovna by k sobě i ladily, neměli jich dostatečné množství, a tak jsem nakoupila u paní Bovoli bezejmenou vlněnou přízi, která je příjemně měkká. Béžová a zelená jsou pravděpodobně o malinko tenčí než červená s hnědou, ale protože pletu dostatečně volně, vypadá to stále dobře. 

Zpočátku jsem měla trochu rychlý start a pletla jsem jako o život, abych věděla, jestli si mám přízi ještě dokoupit – vzala jsem si jedno klubko od každé barvy a čekala, kolik to bude metrů a jak mi to vyjde. Ale ten uspěchaný začátek mě tolik nebavil, i když jsem postupovala mílovými kroky. Později to bylo zábavnější, zejména s každým novým vzorem jsem si do „deníku“ psala pár poznámek jaké to je. 

Někde jsem četla, že je dobré vést si ke každému projektu list papíru s údaji o použité přízi, způsobech pletení, příp. použitých velikostech a vzorech, aby šel projekt znovu zopakovat podle potřeby. A já si k tomu sem tam připsala nějakou drobnou poznámku.

Teď ke konci už mě pletení taky baví jenom napůl. Závěrečný vzor je sice opravdu zajímavý a líbí se mi, jak se vyvíjí a dotváří jednotný vzhled celého šátku, ale na druhou stranu už potřebuju lanko na jiný svůj projekt a to mě trochu znervózňuje. Kruhové jehlice KnitPro je totiž třeba spojit lankem, aby se na nich dalo plést.

P. S.1: Taky už mám promyšlený druhý Exploration station a dokonce už jsem si zakoupila klubíčka na třetí, ale ten nejspíš ještě dozná drobnou změnu, neboť se mi nezdá, že by spolu klubka ladila tak, jak bych si přála, a navíc se mi tolik líbí jejich barevnost, že bych je ráda využila jinak.

P. S.2: Jeden hezký kousek má upletený a nafocený na svém blogu Veronika, zde. 

Letní KAL

Když jsem jednou psala kamarádovi e-mail, zcela přirozeně mi vyklouzlo: „Mám ale také plnou hlavu KALu“, pak jsem se tomu zasmála a vysvětlila, že se jedná o anglickou zkratku pro společné pletení. Jarní KAL mě opravdu bavil, psala jsem o něm v minulém článku Reyna, ale spíš jsem si chtěla vyzkoušet společné pletení – nakonec jsem si stejně pletla sama a na sraz do Brna jet nemohu, protože mi na to nevychází čas a taky je to z Prahy trochu z ruky. :-( Šátek mě až tak ani nebral, ale když jsem uviděla ten, který si holky vybraly na letní společné pletení, měla jsem ho hned plnou hlavu.

Echo Flower Shawl plný kytiček pochází od designérky Jenny Johnson Johnen a na Ravelry patří mezi nejoblíbenější krajkové šátky. Ideální na léto. Je inspirovaný tradiční estonskou krajkou podle Vlněných sester patří k složitejším návodům. Neřekla bych. Stačí trocha trpělivosti a pak už jedete krásných osm řad nad sebou stále dokola. K tomu jsou docela jednoduché a plná polovina z nich je rubových a ty se pletou pouze obrace, takže s chutí do toho, je škoda si tuhle krásu nechat uniknout. 

Když jsem se rozhodla, že do této výzvy půjdu, váhala jsem, jakou přízi vybrat. Něco jen málo barevného, aby vynikl složitý vzor. Něco, co se hodí ke kytičkám. Přímo mě nadchl zvláštně vypadající vzor jen velice vzdáleně připomínající pletení. A pak mi to došlo... Ideální bude Laceballu 100 Light in the tunnel, stoprocentní merino vlna, návin cca 800 m na sto gramů od firmy Schoppel Wolle vhodná právě na pletení krajkových šátků či šál. Mezinárodní značení tloušťky vlny je Lace (2 ply) a doporučená tloušťka jehlic: 4–5. Vzala jsem čtverky. Znám se, už minule jsem u Reyny musela párat a plést znovu na menších jehlicích, protože pletu relativně volně. Když teď koukám na svůj postup, myslím, že jsem klidně mohla vzít pětky, ale jelikož jsem si omylem koupila dvoje KnitPro čtyřky, když jsem jednou chtěla pětky, stejně bych neměla na čem. 

Návod je fajn a kromě první řady, kdy mě rozplétání příliš nebaví, protože se mi zdá, že mě zdržuje, šátek super přibývá. Pokud na něj taky máte chuť, najdete ho zde.

Zbytečným opruzem mi přišlo pouze háčkované nahození, použila bych klasické jako jsem už tady na blogu popisovala v článku Univerzální začátek šátků.

Reyna

V článku ZaKALíme? jsem vám psala o svém nejnovějším projektu. O Reyně. Svém prvním KALu (co to je, jsem rovněž vysvětlovala v onom čláku). Reyna pochází od návrhářky Noory Laivoly. Pletla jsem ji z ubíčka Crazy Zauberball 2170 Blasser Schimmer podle návodu zde. Myslela jsem si, že vám sem třeba průběžně dám fotky, jak mi to jde. Ale nějak jsem nestíhala a nakonec vám ho sem mohu dát až celý. ;-) 

Jelikož jsem pletla na trojkách z klubka, které má návin cca 420 m na sto gramů, vyšel mi šátek relativně malý oproti tomu, na jaké jsem zvyklá, ale nevadí, nosím ho celkem ráda, i když jsem se zpočátku musela s barevnou kombinací trochu sžívat.

Příze je od firmy Schoppel Wolle (mají krásné logo s kočkou ;-)) a tvoří ji ze 75% vlna a 25% polyamid, tloušťky 4 ply (fingering). Doporučená tloušťka jehlic je 2–3, Vlněné sestry doporučují 3,5–4. Na ponožky by vám mělo stačit sto gramů. Na tenhle šátek taky. :-)

 

Šátek  je jednoduchý, kouzelně snadný a krásný, takže doporučuji vyzkoušet i začátečnicím. Můžete kombinovat různé zbytky klubíček, nebo využít nějaké šílenější barvy, protože v tomto jednoduchém vzoru krásně vynikne.

P. S.1: Je upleten relativně rychle.

P. S.2: Do Reyny se pustila také Zdenka ze Starkoče. Můžete se na něj podívat zde na jejím blogu Z malé chaloupky... Další krásnou Reynu najdete zde na blogu Veroniky. Líbí se mi nápad s využitím různých barev pro plné plochy pletené vroubkem. 

Čím to je? Čím to je?

Nejde jen o to naučit se kreslit, ale také se dívat. Dívat se kolem sebe a opravdu si to užívat. Umět si kreslením odpočinout. A přestat se bát.

Dnes budete potřebovat:

• fotografii/obrázek,
• tužku 4B nebo 2,
• papír A4,
• gumu.

Když před vás položím fotografii. Portrét nebo krajinu a řeknu, ať podle ní nakreslíte obrázek. Vystínovaný a na A4, asi se zmateně podíváte a pomyslíte si, že na to nemáte, že to nemůžete dokázat a tak. To můžeme říct, až to vyzkoušíme, co vy na to? 

1. Vezměte si obrázek, který vás fakt bere. Můžete si z internetu vytisknout svého idola, nechat si vyvolat fotku pejska, zahradu, strom? Prostě cokoliv. Prvním úkolem je vybrat něco, co se vám opravdu líbí. Bude to kreslit někdo jiný, nějaký umělec, takže se nemusíte trápit tím, jestli je to „těžké“. Mimochodem, někde jsem slyšela skvělou poučku o tom, že žádný vzor na pletení není těžký, jenom vyžaduje více soustředění. A to je asi fakt a sedí to i na kreslení. 

2. Vezměte si papír, tužku 4B nebo 2. Obrázek otočte vzhůru nohama a pusťte se do obkreslování. Vezměte to od vrchu. Kde je která čára vzhledem k okraji papíru?

Kam vede? Doprava? Doleva? Vodorovně, nebo svisle dolů?

Jak daleko od ní je další? 

Jaký má sklon? 

Jakou délku?

Starejte se o svoje čárky. Kontrolujte, že vypadají tak, jako na obrázku ve vaší předloze. V případě potřeby gumujte. 

Kreslete čáru za čárou. Co je na obrázku se vás vůbec netýká. Může to být abstraktní, člověk, je to fuk. Vy kreslíte jen čáry. Zajímají vás pouze čáry.

Můžete se pokusit i vyznačit tmavší plochy. Použijte svou oblíbenou techniku stínování: šrafování, ztmavení... na tom teď nezáleží.

Až budete mít obrázek hotový a neuvidíte už žádnou čáru, kterou byste měli zakreslit, můžete otočit jak předlohu tak i svůj výtvor. Ale teprve tehdy, až se rozhodnete, že už je hotový. 

Tak co tomu říkáte? Líbí se vám výsledek? 

Drobné i větší chyby neřešte. Zajímá mě spíš, jestli byste takový výkon podali, i kdybyste kreslili správně orientovaný obrázek. Už jsem byla na pár kurzech a viděla i vlastní výsledky. Troufám si tvrdit, že nikoliv. 

Ptáte se, jak je to možné, když to pořád kreslíte vy a pořád nemáte žádné hlubší vzdělání v kreslení? Konečně vám do kreslení přestala kecat vaše logická polovina, která tomu vůbec nerozumí. Je to jako kdyby vy jste přestala manželovi tvrdit, že má rozebrat celý motor, když píchl kolo a on vám přestal radit, abyste smažila na octě, když se vám to na oleji připaluje.

Jestli se vám výsledek líbí, zkuste si tímto způsobem namalovat ještě pár dalších obrázků. Aby vás to opravdu bavilo, vybírejte to, co se vám skutečně líbí, ať už jsou to zátiší, krajinky, portréty...

Levá a pravá... hemisféra

O mozkových hemisférách, o tom, že je mozek rozdělen na dvě poloviny, z nichž se každá zaměřuje na trochu jinou činnost jste už nejspíš slyšeli. Pokud ne, podívejte se prosím na můj článek nazvaný Hemisféry. Doporučuji si ho prohlédnout, i když už víte o co jde, jen pro malé shrnutí. Je odpravdu krátký.

Kromě toho, že každá hemisféra se na svět dívá trochu jinak – levá analyticky, po detailech, pravá celkově a komplexně – máme v dnešní době tak trochu problém s tím, že se orientujeme na levou polovin. Myšlení v číslech, nekonečné analýzy, to je dnes opravdu IN. 

Ve školách, v zaměstnání, všude se po vás chce logika, matematika, analýza, postup krok za krokem, jaké pak barvy, intuice, kreativita, emoce, sny... 

Jenže když se zaměřujeme na levou část, nejen že nám spousta řešení a možností uniká, ale také de facto využíváme jenom polovinu mozku. Trochu to přeženu, ale představte si, že byste mohli být ještě jednou tak výkonní? Že byste mohli práci udělat za polovinu času? Nebo co kdyby se váš svět stal mnohem barevnějším a zajímavějším? Kolem se objevila – zdánlivě sama od sebe – spousta krásných věcí?

Pojďte to se mnou vyzkoušet. Pojďte se naučit kreslit!

Úkol pro dnešek a tento týden je vyzkoušet cvičení uvedená v článku Cvičení hemisfér.

Kreslení pravou mozkovou hemisférou

Kreslení podobně jako psaní je dovednost, které je možno se naučit. Stejně jako jste se naučili číst, psát, chodit nebo jezdit na kole, se můžete naučit kreslit. Umíte udělat čáru? Fajn, když jich uděláte dost, získáte obrázek.

Naučit se kreslit je především naučit se správně vidět.

Při kreslení pravou mozkovou hemisférou, pochopitelně nekreslíte pravou mozkovou hemisférou. Nadále kreslíte rukama (můžete to zkusit i nohama nebo ústy v rámci zkoušení něčeho nového), ale snažíte se na kresbu dívat jinak. Používat mozek jinak.

A to tak, jak byl „navržen“. Stejně jako vás nenapadne mýt nádobí sekerou, je nebezpečné a nesmyslné snažit se kreslit a přitom používat výhradně levý mozek, který si dotváří a domýšlí věci, které nejsou. Levý mozek se vám snaží tvrdit, že oči vypadají jako mandle, rohovky, kola auta i talíře jsou kulatá, krychle má vidět všech osm rohů a skládá se ze čtverců...

Cvičení pro dnešní den – sedněte si před zrcadlo a zkuste nakreslit svůj autoportrét. 

Ničeho se nebojte, chceme se ujistit, že teď opravdu neumíte kreslit, jak tvrdíte. Nebo poznat úroveň, na které již jste. Těžko můžete posoudit svoje pokroky, když nebudete vědět, kde jste začínali.

Metoda vychází z objevů Rogera W. Sperryho, který získal v roce 1981 Nobelovu cenu za své výzkumy lidského mozku. 

Zdroje:
http://www.prosvujusmev.cz/kresleni-pravou-mozkovou-hemisferou-tuzka-2.html

Naučte se kreslit. S Angelikou...

Napadlo mě, že by vás možná také lákalo naučit se kreslit. Nebo by vás mohlo bavit sledovat moje pokroky. Každopádně proto jsem začala tvořit seriál o kreslení. Na nový díl se můžete těšit každé pondělí počínaje tím příštím.

Pojďte do toho se mnou! Kreslit se může naučit každý. A velice rychle. ;-)

Kreslení pravou mozkovou hemisférou
již 23. 5. 2016

Další díly:
Levá a pravá... hemisféra
Čím to je? Čím to je?