Je polovina září a Daybreak se mi chýlí ke konci. Na jednu stranu mi to je líto, na druhou stranu si vydechnu úlevou, až bude hotový. Nabyl pořádných rozměrů a pletení po cestě do práce začíná být čím dál náročnější.
Pořád je sice lehký, ale už se hůř plete vestoje a za chůze. A chce to mít opravdu dvacet minut, abych udělala skoro celou jednu řadu. Navíc šestnáctero opakování série čtyř řad se zdálo téměř nekonečné. A taky to nebyl žádný náročný vzor, takže už jsem se trošku začínala nudit.
A teď vymýšlím ptákoviny – že bych ze zbytku mohla zkusit udělat podzimní KAL Vlněných sester. Záleží na tom, jestli mám ještě jednoho čokoládového Šopáka (Schoppel Wolle) v rezervě, nebo budu mít případně šátek moc mrňavej, což bych nerada. A taky se těším, až za nějakou dobu vytáhnu jinou přízi, možná tu, ze které jsem původně plánovala uplést Strawberry and Cream od Dropsu a udělám si druhý Daybreak, jedna příze bude hladká a lesklá a druhá chlupatá.
Žádné komentáře:
Okomentovat