Youtube výuka

Nedávno jsem se na jednom méně zajímavém kurzu dozvěděla, že se dá skoro všechno už dneska nastudovat přes youtube, nebo jinak online. Chvíli jsem nad tím přemýšlela a pak jsem si řekla že jo, že ten chlapík má vlastně pravdu a že je škoda nevyužít potenciál moderních technologií a zaostávat. 

Pořád se budu raději učit z knih, se kterými si můžu lehnout venku do parku na sluníčko, ale na druhou stranu: pletení se podle obrázků učí vážně těžko, zatímco s videem (i horší kvality) je to vcelku hračka. A tak mě napadlo, že se budu youtubersky vzdělávat. Mimochodem zrovna učení pletení (a vlastně i jiných věcí) má na videu tu výhodu, že nezáleží na jazyku mluvčího... ten člověk může mluvit třeba mongolsky, když mi dostatečně pomalu ukáže, kolikrát nahazuje, kam jehlici píchá a kudy vytáhne nitku a co s ní dělá potom.

Ale zároveň mě napadlo, že by se mi mohlo hodit pár anglických (nebo německých) názvů pro různé vzory, takže odteď je tu budu uvádět k těm českým, abyste si snáze mohli dohledat jiná videa nebo obrázky přílušných tématů.

Dárečky a uklízení (úvaha)

Mám uklízecí náladu. Jasně, zrovna teď, když bych měla dělat něco jiného. :-) Prohlížím si v notebooku staré soubory a říkám si, jestli to opravdu ještě potřebuji a nechci se s tím rozloučit. Třeba soubor Jednou si pořídím. Měl to být dokument plný snů a přání a až jednou budu mít více peněz, mohla bych se drobnými i většími dárečky motivovat k něčemu, co mě tak docela nebaví – např. učit se angličtinu – ale teď už mě možná některé věci tolik neberou, nebo se snažím motivovat jinak... a jako dárky to také vhodné není, protože s přibývajícím věkem zjišťuji, že spousta věcí je nejlepších, když si je člvoěk koupí sám. Což je poněkud traumatizující pro někoho, kdo miluje dárečky a překvapení. Mimochodem, láska k dárečkům je taky zajímavý jev. Ráda bych se jí časem věnovala na blogu Angelika čarodějka, protože jsem se pár zajímavých poznatků dočetla v knize Pět jazyků lásky. 

Svého času jsem si myslela, že jsem divná... někdy si to myslím i dneska, ale snažím se to odnaučit. A pak mi právě kamarád doporučil Pět jazyků lásky, kde autor hezky ukazuje, že každý z nás mluví tak trochu jinou řečí. Podařilo se mu identifikovat pět druhů (s dalšími poddruhy), které pro nás znamenají lásku. Kupříkladu já si někdy dosti mylně vykládám, že člověk, který mi dává dárky, mě má velice rád. Jsem dárková, a tak je pro mě důkazem lásky, přátelství nebo náklonnosti dárek. Vždycky si dárků hodně vážím. A to i když jsem někdy zklamaná, když je to hloupost, kterou nevyužiji, nebo něco, co se mi opravdu nelíbí. Jako dárek je pro mě skoro cokoliv fyzického. Tuhle jsem dostala tesařskou tužku, o které jsem prohlásila, že vypadá hezky a nějaký přítelův kolega mi ji prostě věnoval. Jindy jsem dostala kosmetickou taštičku – penálek – od někoho, kdo ji nepotřeboval. Je divná, šedivá s růžovými puntíky, ale je děsně fajn, protože bych si ji sama nikdy nekoupila, liší se od věcí, které běžně mám a někdo ji dal právě mě. 

Tím chci říct, že dárkem může být naprosto cokoliv a vůbec ne super drahé věci. Možná právě naopak – uchvacuje mě množství a ráda dárky dostávám často a třeba postupně, nějak dávkované. Třeba by se mi líbilo, jak to měla kámoška, že za každou udělanou zkoušku na vysoké škole dostala knihu od Agáty Christie. I když pak zase bojuji s tím, že nechci hromadit spousty věcí.

Bláznivě děrovaný růžový šátek

Asi týden nebo dva jsem neměla v Praze rozdělaný žádný pletací projekt a už jsem z toho začala být pořádně nervózní. Chtělo by to mít v metru zase do čeho píchnout. Už se ani tolik nebavím tím, jak mě lidé v MHD nebo na jezdících schodech okukují, spíš se nudím, když jedu jen tak, a připadá mi to jako ztráta času. Třicet nebo čtyřicet minut navíc můžu dvakrát denně dělat něco, co mě baví, tak proč toho nevyužít?

Někdy si čtu, ale těžko se mi dělají poznámky, nebo když pak celý den koukám do počítače, nechce se mi ještě k tomu číst ve volnu. Někdy medituji, ale pletení mám pro chvíle v hromadné dopravě nejraději. Obvykle se mi podaří najít místo k sezení, takže se své zálibě mohu v klidu věnovat. Jen neztratit pojem o čase a nepřejet...

Můj nový projekt ještě pořád není svetr fair isle. Psychicky jsem to nevydržela a opět jsem se pustila do šátku. Tentokrát do hodně krajkového vzoru Ethereal Bliss od DROPS Design (naleznete zde). Název v překladu znamená „éterická blaženost“ a potřebujete na něj 250 gramů příze Baby Alpaca Silk, která se řadí do skupiny A (což znamená rozpětí zkušebního vzorku 23–26 ok) spolu s Lace, Kid-Silk, Fabel, Delight a dalšími. Skládá se ze 70% alpaky, 30% hedvábí a na 50 gramech je cca 167 metrů, doporučená síla jehlic je 3 mm. Abyste měli šátek stejně velký, měl by vám vzorek vyjít 24 ok x 32 řad lícovým žerzejem / 45 řad vroubkovým vzorem = 10 x 10 cm.

Já jsem se rozhodla použít růžovo-bílou přízi Aneta od Vlnapu. Na 50 gramech je 175 metrů a doporučená síla jehlic je 3–3,5 mm. Mně se pletení z celého klubíčka pořád zdálo takové nějaké divné (moc růžové) a tlusté, a tak jsem pracně (opravdu nedoporučuji!) přízi rozmotala na klubíčka tvořená po dvou vláknech. Bylo třeba mít sudý počet klubíček, protože v jednom klubku se nachází pět nitek. Výsledná příze se mi líbí rozhodně více. Složením je to 55 % akryl, 45 % bavlna, je příjemně hebká a mírně lesklá a přírodní materiál je pochopitelně výhodou.

Zatím jsem hodně na začátku, doplétám základní trojúhelník vroubkovým vzorem, ale opravdu mě to baví.

Resty

Mám spoustu rozpletených „restů“, dá-li se to tak říct. Obvykle to vnímám spíš tak, že pletení, stejně jako šití, malování nebo jakákoliv jiná práce je umění. A umění se podle mě, to zdůrazňuji, má dělat, když na něj máte chuť. Podobně to mám i s psaním blogu, když nemám chuť, napíšu článek, co nemá šťávu, pořádný začátek ani konec a vůbec mě jeho tvorba netěší. Pak nastupuje vtíravá otázka – proč to vůbec dělám?

A tak se tomu snažím vyhýbat. To je jako sex z povinnosti – ten taky není ono. Aspoň myslím. Stálo by za to udělat anketu... kolik lidí vnímá sex z povinnosti jako nudu? Samozřejmě myslím těch, kteří se chtěli milovat. A pak je na řadě otázka, jestli není lepší trocha asertivity a říct, že teď se mi prostě nechce a přemluvit se k tomu nedokážu, než praktikovat něco, co ve výsledku ani jediného netěší. Ale to jsem trochu odbočila, i když myslím, že tím celkem jasně vyjadřuji, proč věci nedoplétám z povinnosti.

Nedávno jsem dokončovala jeden krásně barevňoučký šátek, protože jsem si chtěla uvolnit jehlice na něco jiného. A víte co? Zjistila jsem, že to má tolik negativ, že už bych to nejraději nikdy nedělala.

• Zaprvé mě to nebavilo.
• Zdruhé mi přišlo, že každá řada je nesnesitelně dlouhá. Asi jako v nudné hodině ve škole, kde víte, že už se zkoušet nebude, známky už jsou uzavřené a vy věříte, že k chemii se nikdy víc nepřiblížíte. A minuty se vlečou.
• Zatřetí jsem z hotového výrobku ani neměla nějak velkou radost. 
• A nakonec se mi ani do toho nového projektu, který mi ještě před nedávnem připadal úžasný a vzrušující – chystám se opustit komfortní zónu šátků – ani moc nechce. Říkám si, že je dost dlouhý a rozsáhlý a třeba budu mít chuť dělat na něčem jiném a zase budu něco rychle rychle (když se čas vleče a vůbec to neubývá) dokončovat, abych se mohla pustit do něčeho nového. To je jako byste se na poušti hnali za chimérou vody a pak za další a přitom byste věděli, že už ta předchozí byla jenom vidinou.

Přesto mě napadlo, že bych jen tak ze zvědavosti mohla spočítat, kolik projektů mám začatých. Popravdě mě dost překvapilo a také trochu vyděsilo, že se číslo blíží třiceti. Na druhou stranu tímto způsobem funguje také spousta jiných umělců, a když na to přijde a nahlédnu do své krabičky hotových výrobků, v tomto měsíci tam hned dva z déle rozdělaných přibyly, takže není potřeba se znepokojovat. U některých možná stojí za to zvážit, zda je vůbec budu dodělávat. Jestli už nejsem trochu jinde...

Klubíčka v Pirně (Německo)

V předcházejících článcích jste se mnou mohli navštívit Německo v předvánočním čase:

• Pirna,
• Canaletto markt v Pirně,
• Vratné lahve,
• Festung Königstein 1,
• Festung Königstein 2,
• Sakrální památky v Pirně,
• Nejkrásnější kostel v Pirně.

A dnes je na čase, ukázat vám, jak jsem v Pirně koukala na zavřený krámek s klubíčky. Povšimněte si názvu. Strick und Fitz. Když jsem si zadala do Googlepřekladače, co to znamená, dozvěděla jsem se, že pletení a něco. 

Protože se hned tak nevzdávám, nahlédla jsem do našeho prastarého slovníčku (Dr. Josef Beneš a dr. A. Plachý Německo-český, česko-německý kapesní slovník, Státní pedagogické nakladatelství 1963, cena 20,50 Kčs) a zjistila, že „fitzen“ může znamenat „rozčileně pracovat“, což asi v případě pletení nebude platit, nebo „zamotat“. Může to tedy znamenat Pletení a motání?

Puntičkářsky jsem si vyhledala další podobné výrazy, které mě v této souvislosti napadly:

Filzen = plstění

Handarbeit = ruční práce

Häkelarbeit = háčkování 

Klöppeln = paličkování 

Makramee = drhání 

Näharbeit = šití

Stickarbeit = vyšívání 

Tatting (nebo Occhi) = frivolitky 

Weberei = tkaní

Asi takhle nějak přibližně to bude – překladači se přece jen nedá tak úplně věřit. I tak jsme nenašla krosienky a karetkování.

V Německu je teď pletení hitem, jak řekla naše hostitelka. V levném obchůdku, kde bylo všechno jenom za pár eur a v odpovídající kvalitě, jsem našla pár klubíček, ale těmi jsem pohrdla. Za šedesát korun si u nás můžu koupit akrylu, kolik budu chtít.

Když jsem jela do Německa, pomýšlela jsem na něco lepšího. Třeba jako mají Vlněné sestry: LANG YARNS, MALABRIGO, ROWAN, nebo SCHOPPEL WOLLE, která mě fascinuje svými barvičkami. Taky jsem (trochu naivně) doufala, že to v zemi původu třeba seženu levněji a domů si povezu krásné suvenýry.

Vlněné sestry

Na stránkách Vlněných sester jsem už párkrát byla, tak jsem si řekla, že je pořádně prolistuju a zjistím, co hezkého nabízí.... (jejich blog dočítám a doplňuji informace sem, abyste měli pěkný přehled).

Jedná se o dvě mladé ženy: Kateřinu a Helenu, které rády pletou. Začaly s tím na mateřské dovolené a nějak je to chytlo. Pořádají workshopy, společná pletení a mají e-shop s přízemi, jehlicemi a dalšími pletařskými pomůckami.

Návody:

• šátek Baktus nebo Nora´s Comfort podle toho, zda se ho chcete učit od Vlněných sester nebo z Dropsu. Výsledek bude stejný. Šátek je jednoduchoučký a pletený jenom hladce. Vyplatí se vyzkoušet hodně barevnou přízi, nebo dvě rozdílných barev... Pletení ze dvou klubek vám usnadní počítání, abyste přidávali přesně doprostředka a zbylo vám dost příze i na ubírání. Pokud ho budete nosit rozprostřený na zádech nebo ho uděláte ve větším rozměru jako pléd, dalo by se  na něm (alespoň v části) vyhrát s holografickým vzorem.
• pletená čepička: Pro dítě stačí jen jedno klubko příze Mille Colori na úplně jednoduchou čepičku, na kterou si mohou troufnout i začátečnice.
• jednoduchý baret,
• čepice slouchy,
• Metalouse je šátek Stephena Westa. Jeho různá provedení můžete vidět v článku KAL 2014 - pleteme Metalouse (zejména se mi líbil ten černobílý).
• návleky z příze Tosca Light,
• nákrčník Inspira je pro mě velkým lákadlem, o které bych se v budoucnu ráda pokusila, ale ne jako nákrčník, nýbrž šálu, návleky na ruce, nebo spodní část svetříku,
• šátek Multnomah má krásně vlnitý okraj, ale jinak mě nezaujal, mám ráda celokrajkové šátky, ne jen okraj,
• šátek Citron je krásný půlkruhový, o který se taky pokouším...,
• najdete u nich na stránkách samozřejmě i mnoho dalších, protože stále přidávají nové a nové. A mým cílem není zkopírovat všechny odkazy na jejich návody. Spíše vás inspirovat, co kde můžete najít zajímavého.

Používají rády návody z mezinárodní pletařské komunity Ravelry, kam už jsem také zavítala a nestačila se divit. Opravdu je tam toho spousta. Některé zdarma, jiné si můžete koupit. Kromě detailních fotografií od autorů tam najdete i fotky od jiných lidí, kteří vyzkoušeli stejný vzor na jiné přízi nebo ho nějak upravili, což je velice inspirující. Např. zde je návod na šátek zdarma. Nevýhodou je, že spousta návodů je v angličtině nebo jiných cizích jazycích. Ale jak už jsem psala dříve, mnoho českých návodů najdete jen tak na internetu nebo na stránkách DROPS. Výhodou je také to, že si můžete koupit přímo přízi, ze které jsou díla vyrobená. Což je mimochodem skvělá obchodní strategie. Sama už jsem si toho od nich koupila až dost.

Co z Ravelry můžete vyzkoušet a vidět u Vlněných sester?

• nákrčník Cupido cowl,
• nákrčník Honey cowl,
• šátek TGV stojí 3,63 €.

Na jejich blogu se můžete dozvědět o dalších zajímavých lidech, dosud například:

• „Stephen West je americký návrhář, tanečník a choreograf, který žije v Amsterodamu. Pořádá workshopy pletení ve Spojených státech a v Evropě.“ Pozor! U nás téměř nevídané! Chlap a učí pletení! Navrhuje čepice, vesty, rukavice a šátky. Kámoška se od něj zamilovala do toho na obrázku a sehnala mi návod v češtině, tak jsem se do něj pustila a brzy snad bude hotový! Je opravdu krásný! Na procvičení angličtiny máte návod tady.
• Jared Flood je americký návrhář a fotograf z Brooklynu, který založil společnost Brooklyn Tweed.
• Elizabeth Zimmerman se narodila se v roce 1910 v Anglii, později se se svým mužem přestěhovala do Spojených států amerických. Založila školu, kterou nyní vede její dcera Megan Swansen, také uznávaná lektorka pletení a designérka. Vydávala knihy, vedla kurzy a kempy pletení, to vše s laskavostí a humorem. K jejím nejznámějším vzorům patří především  kruhový šátek pojmenovaný Pi, který má na Ravelry více než 2000 provedení. Pravděpodobně druhým nejznámějším vzorem z dílny paní Elizabeth je „Baby surprise jacket“ pletený s minimem švů a speciálními knoflíkovými dírkami. Někde na internetu jsem viděla, že upletla zajímavé fair isle kamaše, tedy s vyplétaným vzorem. A heslo, které si Vlněné sestry zvolily jako text na PF 2015: „Pokračujte v pletení s důvěrou a nadějí, přes všechny krize.“
• Gudrun Johnston se narodila na Shetlandských ostrovech a vyrůstala ve Skotsku. Její matka Patricia Johnston navrhovala oděvy ve firmě Shetland Trader a ona v tom pokračuje. Ve svých návrzích se inspiruje tradicí Shetlandských ostrovů – zvláště využitím tradičních krajkových vzorů.
• Joji Locatelli, argentinská pletařka.
• Petra (Petka) má blog o zahradničení, ale především v zimě píše o pletení. Ráda háčkuje babiččin čtverec. „Jaký je váš vlněný sen? Zpracovat babiččina klubíčka, to bych si fakt moc přála. Jenže místo toho, abych zpracovávala, přikupuju a vytvářím další zbytky a zbytky zbytků, čímž se můj vlněný sen mění v manželovu noční můru :-)“ Na Fleru ji najdete jako pe.tru.

 Zajímavý je i jejich seriál o přízích:

• Jawoll,

Zvládáme angličtinu s Vlněnými sestrami! Pokud máte rádi nové návody a líbí se vám nějaký v angličtině a sami si v ní nejste právě jistí, můžete využít přeložených některých pojmů v článcích:

• Technika pletení II - druh příze,
• Technika pletení III. - uvedení do anglických návodů.

Páteční pletení s Vlněnými sestrami

Vždycky když pletu svetr, jsem zvědavá komu bude.

 jedna z účastnic společného pletení

V článku Jak jsem se na chvilku stala prodavačkou klubíček si můžete počíst o mém krátkém návratu do Vlniky s. r. o. Další článek Krajkářské trhy v Praze podzim 2015 obsahuje odkazy na předcházející krajkářské trhy plné inspirace a samozřejmě povídání o tom, jaké to bylo letos.

Tentokrát jsem musela z krajkářských trhů odejít dřív než skončí, protože jsem v 19 potřebovala být v kavárně Café Lajka, v ulici U Akademie 366/11 v Praze.

Jak už jsem psala v článku Blížící se akce listopad, prosinec, přihlásila jsem se na společné pletení s Vlněnými sestrami. Byla jsem docela zvědavá, kolik lidí na takovou akci přijde. Jasně, je to zdarma, ale komu by se chtělo na večer trmácet někam do kavárny, platit útratu a pak si tam plést, jako bych mohla docela dobře doma u televize?

Mně jo, ale já jsem společenský člověk, který ve svém okolí nemá nikoho, kdo by pletl, nebo alespoň takovou uměleckou práci ocenil. Takže poznat spřízněné duše byl bod číslo jedna a zábava či pokec s pár ženskejma hned poté. 

Účast mě příjemně překvapila. Myslela jsem, že nás bude tak pět a ono asi kolem dvaceti, nevím, nepočítala jsem. Naopak zklamáním byla kavárna. Velice laxní přístup, sem tam místo mrkvového džusu jablečný a podobně. Naštěstí měli únětické pivo, takže jsem si pochutnala. Chvilku jsem váhala, jestli si ho mám dát, protože se to k pletení příliš nehodí, ale vzhledem k tomu, že nemám ráda kafe a jsem v kavárně, moc velký výběr nebyl. Čaj v kavárně mi nepřipadá jako dobrý nápad. Servírka sice byla milá, ale nemohla si vzpomenout na název firmy, až můj tip, že Oxalis (je pro ně tak akorát dobrý) jí napověděl.

Nejlepší byla atmoška. Vlastně byla naprosto kouzelná. Sotva jsem přišla a vytáhla pletení, hned všichni koukali, copak že to mám. A já naopak taky. Brzy jsme se na každého nově příchozího zvědavě dívaly, co to má na sobě za šátek… Byly jsme dvě, co jsme měly Citron. Ostatním jsem hned ochotně vysvětlovala, že to je půlkruhový šátek, na který mají Vlněné sestry návod. Paní ho už měla upletený a dělala snad druhý a já teprve svůj první, bohužel jsem si nepamatovala, z jaké příze to je, neboť jsem ji koupila ze zvědavosti bez nějakých větších úmyslů jen proto, že byla hebká.

Povídáme si v úzkém kroužku, protože se všichni rozhodně nemůžeme slyšet a některé historky jsou vskutku zajímavé. Jedna paní třeba vyprávěla, jak ji namíchlo, když jí manžel po návratu z dovolené (nebo nějakého školení) řekl, že jim nechyběla. Jiná zase, že její přítel je Sheldon a bydlí s Howardem a Bernadette, kteří spolu opravdu chodí. Jedna z ženských mě inspiruje k tomu, že bych mohla plést fair isle svetřík jako raglán odshora dolů v jednom kuse, což by mi možná celou práci usnadnilo. Uvidím, ještě musím trochu pogooglit a zjistit, jestli je na to ta moje příze vůbec vhodná. Zatím jsem většinou viděla vyplétané vzory spíš z tenké příze.

Zakoukala jsem se do klubíčka Mille Colori Socks&Lace od Lang. Takové nádherné barvy! Akorát že stojí 265 Kč! Jedno klubko! To je trochu odlišné od toho, na co je člověk zvyklý z běžných galanterií – kde je tak 30–60 Kč za 50 gramové klubko běžná cena. Tohle má sice 100 gramů, ale jenom 400 metrů. Už jsem si zvykla počítat spíš na metry než na gramy, protože to dost určuje, kolik takových klubek budu potřebovat na upletení šátku nebo svetříku. Je to zase ten pestrý typ, do kterého jsem poslední dobou blázen… doufám, že mě to hned tak nepřejde, protože co bych pak se všemi takovými klubky dělala?

Ještě se s Helčou bavím o řešení problému krátkých jehlic. A pak se domlouvám, že až budu v Brně, mohla bych se zastavit… kouknout na klubíčka (pozor na bod číslo 4 ze Sbírky hloupých nápadů!) a jehlice Knit Pro, které by mohly vyřešit můj problém. 

A článek o tom, jak se holkám líbilo v Praze najdete v Malé ohlédnutí za Prahou.

Alpaca párty u DROPSu

U Dropsu teď mají slevu 25 % na alpakové příze: Air, Alpaca, Alpaca Bouclé, Andes, BabyAlpaca Silk, Brushed Alpaca Silk, Cloud, Lace, Lima, Melody i Nepal. Tak jsem se hned pustila do prohlížení modelů, abych si případně něco vybrala v tomto cenově výhodnějším období. Samozřejmě je potřeba si přepočítat, kolik potřebujete klubek a jaká tudíž bude závěrečná cena, obecně platí, že čím větší projekt, tím více ušetříte a je tedy vhodné nakoupit si na něj kluba ve slevě, nebo počkat, až budou zlevněná zase někdy příště (otázkou je, kdy to bude).

Nakonec jsem se zakoukala do pěti modelů:

• šátek Fleur de Provance 161–7 z Brushed Alpaca Silk, spotřeba 70 gramů, tzn. 3 klubíčka po 49 Kč, klubíčka už jsem si pořídila na Podzimních krajkářských trzích,
• krátké pončo přes ramena Embrace 160–6 z Brushed Alpaca Silk, spotřeba 100 gramů, tzn. 4 klubka,
• ozdobné pončo síťového vzoru Aira 162–24 z Alpaca Bouclé, spotřeba 150 gramů, tzn. 3 klubka.

S klubíčky od Dropsu jsem se nedávno setkala na Podzimních krajkářských trzích v Praze, kam jsem opět vyrazila. Ponča zvažuji pro jejich relativní nepraktičnost. Jsou sice krásná, ale když přes ně chcete mít kabelku, vcelku vám překáží. Pod bundu či kabát se téměř nedají nosit a podzim je vždy brzy sychravý. Navíc mám zálusk na Kid-Silk pončo 108-57, které působí romanticky.

Zjistila jsem, že si klubíčka mohu prohlédnout a osobně zakoupit v Brně nejen na Zahradní v Líšni, kde dříve Zapleteno sídlilo, ale už i na Pekařské 50, což je naproti vchodu do nemocnice.

Líbil se mi rozpletený velikánský kus pověšený na zdi, tak jsem se optala, copak že to bude a dozvěděla se, že Adventní šála. Plést každý den jiný vzorek mi připadá jako velice kreativní nápad! Ráda bych to také vyzkoušela… třeba s fair isle, ale nevím nevím, jestli se mi to podaří. Přece jenom závazek, že každý den upletete třeba pět spíš deset centimetrů je relativně velký. A proto taky přitažlivý. ;-)

Jak jsem dlabala dýni

V článku Dýňový svět jsem vám vyprávěla, jak jsme se byli podívat na Statku u Pipků v Nové Vsi u Leštiny, kde jsme si pochopitelně zakoupili pár kousků dýně. Jednu ozdobnou, dvě bílé na mlsání, dvě na kalabasy a jednu oranžovou na polévku (viz Dýňová polévka) a vydlabání. I když je to už nějaký ten pátek, dýně nám v klidu vydržely při pokojové teplotě v kuchyni. 

A kdyby vás zajímalo, jak se dá strávit Halloween nebo kelstský svátek Samhain, ze kterého se pravděpodobně vyvinul, jukněte na příslušné články pod odkazy.

Do dlabání jsem se dala včera večer. Na základě toho, jsem viděla na výletě za oknem u jedné chaloupky, jsem se rozhodla, že nahoře vyříznu hvězdičku, kterou budu používat jako poklop, když uvnitř dýně zrovna nebude hořet svíčka. Kdybych vyřízla hezké pravidelné kolečko, nahoře už by mi nedrželo!

Dodatečně z druhé strany na stejné dýni trochu jiný ksichtík

Nejdřív jsem si ale musela koupit nůž. Vycházela jsem z Kamilových zkušeností a pořídila si svůj první odlamovací... ukázalo se, že v papírnictví stojí pouhých 13 Kč a milý pan prodavač mě varoval, abych byla opatrná, že je hodně ostrý a snadno zajede až do masa. Ano, ano, vím. Nikdy proti ruce!

Vyřezat hvězdu šlo celkem dobře, akorát se jí nechtělo ani dovnitř ani ven a dopadlo to tak, že jsem o dva její cípy přišla, ale pořád na zakrytí může fungovat. Možná dokonce i tehdy, když uvnitř bude hořet svíčka.

Další na řadu přišlo dlabání vnitřku. To byla kapitola sama pro sebe. Nejdřív se zdálo, že to vůbec nepůjde, protože mám relativně malou a dost bachratou dýni a nožíkem jsem se do ní nemohla dostat. Pak přišla mamka se škrabkou na brambory a její špičkou se dalo do dužiny dloubat, ještě jsme vzaly takový ten dloubák na bubáky jablek (ohryzky) a tím to šlo senzačně, protože je hodně ostrý. A na závěr jsem ještě vytáhla lžíci po babičce „slízanou“ do mírné špičky, která se ukázala být dostatečně tvrdá a neohebná. Takže závěrem mám senzačně tenký obal na svíčku a spoustu dužiny do polévky.

Na závěr jsem si vygooglila pár náhledů na dýně a rozhodla se pro vzhled, který vtisknu té svojí. Líbila se mi klasika – ksichtík.

P. S.: Odříznout vršek dýně jako hvězdici, aby mi nezapadl dovnitř, bylo super, ale později se ukázalo, že je to vcelku zbytečné, protože když máte dýni při pokojové teplotě, během pár dní se začne scvrkávat a ohýbat sama do sebe, takže má stále rozšklebenější ústa i vršek a sesychající hvězdice na ní tudíž nedrží.

Jehloháčky

V říjnu jsem byla u Kamila a pokoušela se vyřezávat jehloháčky. Jemu to šlo rychle a snadno, první měl hotový snad za pět minut. Mně trval první asi půl hodiny, další už mi šly rychleji. Nejdřív je potřeba udělat špičku, pak tenkou lupénkovou pilou udělat blízko sebe dva zářezy a dořezat nožíkem háček. Ručním vrtáčkem udělat vzadu dírku a je to.

Až na ten největší a ten pod ním jsou to moje výtvory

Inspirací pro tvorbu jehloháčků mi byla Sylva Antony Čekalová a její blog, konkrétně článek: 

• Jehloháček – skvělý pomocník,
• Jehloháček z větvičky kaštanu,
• Ještě pár jehloháčků...

Klubíčka z Čáslavi

červen 2015

Jeden z mých nejoblíbenějších obchůdků s klubíčky nebo látkami je v Čáslavi. Vlastní ho Miloslava Kuntová a najdete ho na ulici R. Těsnohlídka 1554.

Obchůdek je relativně malý a řekla bych, že poněkud nevhodný pro korpulentní dámy (i pány), protože by se mohly/i šprajcnout někde mezi spoustou regálů, na nichž je umístěné fantastické množství věcí. Podobně se mohou stísněně cítit i klaustrofobici, ale já to miluju! Není to sice moderní typ obchodu, kde se můžete dvě hodiny procházet spolu s desítkou dalších zákaznic, ale je to ten obchod, který má všechno na co si vzpomenete. Na těch báječných prostorných někdy doslova nenávidím úzký sortiment. Takový ten styl: „Můžete mít auto jakékoliv barvy, pokud to bude černá“.

A tak není divu, že jsem si z návštěvy udělala takový malý rituál: vždycky když jsem v Čáslavi a mám možnost, jdu se alespoň podívat, co je nového. Obvykle ulovím alespoň nějaké klubko, když už ne látku (šiju jen velice zřídka, takže je to asi rozumnější, i když mám obrovské zásoby). Na obrázcích můžete vidět úlovky z letošního léta.

Klubíčka Sport jsou ze 75 % z vlny

 








 

Občas ale zavítám na klubíčka i jinam, fyzicky když jdu kolem nějaké galanterie... takže jsem udělala nákup třeba v Pelhřimově, nebo přes e-shop.

Barevné na velký "jarní" šátek, šedé na podzimní a chemlon na ponožky

Na krásné tenké letní tílko

Na něžné krajkové šátky

Na spoustu a spoustu ponožek a možná i nějaké podkolenky, šátky, šály, rukavičky... prostě Fabel (75 % vlna, 25 % polyamid)

Asi šátek nebo na využití minulých zásob stejného druhu

Alpaca a mohérky, šátky a možná i něco většího...

Neznámé klubíčko ze second handu

Budoucí letní tílko (snad)

Toužila jsem po něčem červeném

... a nic lepšího jsem nesehnala

S Angorou už mám dobré zkušenosti...

Nako teprve zkouším

Malá "volánková" podivnůstka ze sekáče

Obrázky do zentanglového kalendáře

Krucánky a můj vlastní vzor, šňůrka

Mořský svět

Růžový les

Pírko na šachovnici

Rybičky

Tedy, nikdy bych nevěřila, že je to mnohem jednodušší hezky nakreslit, než nafotit!

Začátky krosienkování

Konečně – už dlouho jsem si to slibovala – jsem si nachystala osnovu na krosienkovaný váček podle Sylvy Antony Čekalové a začala na něm dělat. Nejprve jsem to nějak zmotala, po rozmotání to vypadalo snad ještě hůř, než kdybych to byla bývala nechala, ale zkusila jsem to znovu… pořád je to trochu chaotické, ačkoliv návod je skvělý a dobře mu rozumím. Možná i proto, že jsem si to zkoušela přímo pod dohledem.

Už mám prostinou, to je způsob popsaný zde, upletené dva obdélníky, jeden bude asi taky váček a ten druhý vrchní díl oblečení pro plyšového mravence pro známou. Jenom zatím nevím, jak se to končí a sundává z rámu. Ale to mi autorka blogu jistě na své další stránce prozradí.  Návod je moc pěkný, díky fotografiím názorný a já vřele doporučuji tuto netradiční techniku vyzkoušet.

A abych autorku ještě více pochválila, dovolím si citovat:  „Veškeré výrobky, které zhotovíte s pomocí mých online návodů nebo kurzů jsou zcela vaším vlastnictvím a mohou být jakkoli vystavovány nebo prodávány.“ To se hned tak nevidí! Moc se mi ten přístup líbí a oceňuji jej.

Stránky jsou zapamatovatelné: http://www.krosienky-sprang.cz/.

Zelený šátek z Angory

Rozhodla jsem se kamarádce k svátku uplést hřejivý mírně chundelatý šátek. Asi hodinu jsem hledala jednoduchý vzor, který by této přízi slušel. Nakonec jsem zvolila Silver Mist od DROPSu, který má podtitulek „Elegance na každý den!“, což je přesně to, co jsem chtěla. Správně by měl být pletený z příze Lace, které mám doma zásoby, ale chtěla jsem teplejší model především na podzim, nebo pro chladné letní večery, takže jsem zvolila Angoru od Madame Tricote Paris, turecké sto gramové klubko s pěti set metry. Je tvořeno z 60 % akrylem a 40 % angorou. Vlákno je tenké a mírně chlupaté, ovšem tento kousek byl výjimečně chundelatý. Možná jsem na něj měla použít jehlice větší než čtyři, aby chloupky krásně vynikly a zůstala zachována měkkost příze.

Šátek je vhodný i pro začínající pletařky, protože jeho první část je skutečně velice jednoduchá. Pletete jenom hladce, a tak vám vznikne vroubkový vzor. Abychom do šátku dostali dírky přidáme ještě nahazování a splétání, ale jen v jedné řadě. Připadalo mi výhodné nakreslit si tabulku s řádky 1–12, přičemž všechna lichá čísla jsem si označila hvězdičkou jakožto řady, v nichž se bude přidávat. Jedinou výjimkou z uvedeného vzoru bude osmá řada. Ale vezměme to pěkně popořadě.

Na kruhovou jehlici nahoďte 7 ok (nebo ještě lépe použijte univerzální začátek šátků... viz stejnojmenný článek), přičemž si před 4. oko dejte značku (může jí být kancelářská sponka navlečená na jehlici nebo očko z jinak barevné příze), tato se bude v každé řadě posouvat tak, abyste stále viděli, kde je středové oko.

1. řada (líc): 3 oka hladce, 1x nahodit, středové oko hladce, 1x nahodit, 3 oka hladce (dohromady máme 9 ok)

2. řada (rub): všechna oka hladce

3. řada (líc): 3 oka hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke 3 posledním okům, před nimi nahodit a je uplést také hladce (POZOR!!! Toto je moje změna proti původnímu návodu, viz Doplnění na konci.)

4. řada (rub): všechna oka hladce

5. řada (líc): 3 oka hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke značce u středového oka, před ním 1x nahodit, středové oko hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke 3 posledním okům, před nimi nahodit a je uplést také hladce

6. řada (rub): všechna oka hladce

7. řada (líc): 3 oka hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke značce u středového oka, před ním 1x nahodit, středové oko hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke 3 posledním okům, před nimi nahodit a je uplést také hladce

8. řada (rub): 3 oka hladce, [:2 oka splést hladce, 1x nahodit:] opakujeme až ke středovému oku, středové oko hladce, [:1x nahodit, 2 oka splést hladce:] opakujeme až ke 3 posledním okům, která upleteme hladce

9. řada (líc): 3 oka hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke značce u středového oka, před ním 1x nahodit, středové oko hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke 3 posledním okům, před nimi nahodit a je uplést také hladce

10. řada (rub): všechna oka hladce 

11. řada (líc): 3 oka hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke značce u středového oka, před ním 1x nahodit, středové oko hladce, 1x nahodit, stále hladce až ke 3 posledním okům, před nimi nahodit a je uplést také hladce

12. řada (rub): všechna oka hladce.

A teď si to zjednodušíme – řady s hvězdičkou znamenají nahazování po 3 hladkých okách, před a za středovým a před třemi posledními oky. Celou dobu všechna oka pleteme hladce. Osmá řada je mimořádná. Můžete si to napsat jako tabulku a celý cyklus zopakovat devětkrát + 3 řady navíc, přičemž v té třetí přidám jen dvě oka namísto čtyř, abyste získali 229 ok a mohli pokračovat v dírkatém vzoru. Nebo takto můžete pokračovat, dokud nespotřebujete celé klubíčko.

1. *
2.  
3. *
4.  
5. *
6.  
7. *
8. 3 oka hladce, [:2 oka splést hladce, 1x nahodit:] opakujeme až ke středovému oku, středové oko hladce, [:1x nahodit, 2 oka splést hladce:] opakujeme až ke 3 posledním okům, která upleteme hladce
9. *
10.  
11. *
12. 
    

Doplnění:

Když jsem se pustila do pletení tohoto zeleného šátku, několikrát jsem se dostala k osmé řadě, ale pořád mi to nevycházelo. V osmé řadě mám totiž vždy po dvou okách splést dohromady a následně jednou nahodit. V tom by problém nebyl, ale když mám lichý počet ok, co mám udělat s tím posledním? Nebo prvním? Říkám si, jestli jsem třeba neudělala chybu v přidávání, ale ne… jestliže k lichému počtu libovolněkrát přidám po dvou okách, pořád budu mít lichý počet. Vyzkouším to několikrát, než se rozhodnu pro vlastní úpravu, zkrátka jednou přidám jen jedno oko místo dvou ve třetí řadě a dál už budu mít pořád jen sudé počty. Paráda!

Upravila jsem i osmou řadu, kde jsem přešla za středovým okem k tomu, že prvně nahazuji a potom splétám. Jestli je to dobře, to nevím, ale zdálo se mi to tak logické.

Zentanglové kabelky