Mám uklízecí náladu. Jasně, zrovna teď, když bych měla dělat něco jiného. :-) Prohlížím si v notebooku staré soubory a říkám si, jestli to opravdu ještě potřebuji a nechci se s tím rozloučit. Třeba soubor Jednou si pořídím. Měl to být dokument plný snů a přání a až jednou budu mít více peněz, mohla bych se drobnými i většími dárečky motivovat k něčemu, co mě tak docela nebaví – např. učit se angličtinu – ale teď už mě možná některé věci tolik neberou, nebo se snažím motivovat jinak... a jako dárky to také vhodné není, protože s přibývajícím věkem zjišťuji, že spousta věcí je nejlepších, když si je člvoěk koupí sám. Což je poněkud traumatizující pro někoho, kdo miluje dárečky a překvapení. Mimochodem, láska k dárečkům je taky zajímavý jev. Ráda bych se jí časem věnovala na blogu Angelika čarodějka, protože jsem se pár zajímavých poznatků dočetla v knize Pět jazyků lásky.
Svého času jsem si myslela, že jsem divná... někdy si to myslím i dneska, ale snažím se to odnaučit. A pak mi právě kamarád doporučil Pět jazyků lásky, kde autor hezky ukazuje, že každý z nás mluví tak trochu jinou řečí. Podařilo se mu identifikovat pět druhů (s dalšími poddruhy), které pro nás znamenají lásku. Kupříkladu já si někdy dosti mylně vykládám, že člověk, který mi dává dárky, mě má velice rád. Jsem dárková, a tak je pro mě důkazem lásky, přátelství nebo náklonnosti dárek. Vždycky si dárků hodně vážím. A to i když jsem někdy zklamaná, když je to hloupost, kterou nevyužiji, nebo něco, co se mi opravdu nelíbí. Jako dárek je pro mě skoro cokoliv fyzického. Tuhle jsem dostala tesařskou tužku, o které jsem prohlásila, že vypadá hezky a nějaký přítelův kolega mi ji prostě věnoval. Jindy jsem dostala kosmetickou taštičku – penálek – od někoho, kdo ji nepotřeboval. Je divná, šedivá s růžovými puntíky, ale je děsně fajn, protože bych si ji sama nikdy nekoupila, liší se od věcí, které běžně mám a někdo ji dal právě mě.
Tím chci říct, že dárkem může být naprosto cokoliv a vůbec ne super drahé věci. Možná právě naopak – uchvacuje mě množství a ráda dárky dostávám často a třeba postupně, nějak dávkované. Třeba by se mi líbilo, jak to měla kámoška, že za každou udělanou zkoušku na vysoké škole dostala knihu od Agáty Christie. I když pak zase bojuji s tím, že nechci hromadit spousty věcí.
Žádné komentáře:
Okomentovat