Dalo by se říct, že jsem malovala podle kurzu a zároveň taky ne. Tak napůl chytrá horákyně. Na originálním obrázku je totiž velice pěkně ztvárněná (pravděpodobně) černoška kombinací barvy siena a fialová a taky za pomoci koláže. I když se mi obrázek líbí, chtěla jsem malovat někoho, kdo mi něco říká. Asi jsem se zrovna prohrabávala fotkama, takže mi zrak padl na jednoho velice zajímavého kluka. Říká se mu Péťa nebo taky Zrzek. Má milé vystupování, je bystrý, dělal nám doma nějaké instalatérské práce a zdálo se, že ho ani moc nerozhodilo, když jsem ho nesměle požádala, jestli si ho můžu vyfotit. Připadá mi totiž po umělecké stránce náramně zajímavý a už dlouhou dobu jsem ho chtěla namalovat. Teď jsem využila příležitosti, že se k nám má brzy stavit a já mu budu moci portrét předat.
„V této lekci se naučíme používat k ‚malování‘ portrétu vzorované papíry, ubrousky nebo hedvábný papír. Melanie krok za krokem ukáže, kam přidat tmavší a světlejší barevné papíry pro vytvoření hloubky portrétu. Žádné nůžky nebo dokonalost v tomto procesu, jen čistá hra a průzkum. Pokud s portréty teprve začínáte, můžete je obkreslit podle reference nebo vám Melanie ukáže, kam umístit prvky.“
Autorka sice maluje akrylem a jinýma barvama, ale u její postavy se to hodí. Můj Zrzek potřeboval jednoznačně ve vlasech sienu a doplnit jemnou zelenou, kterou jsem mu našla v očích a na vratech za ním, spíš než tvrdou fialovou, hnědou nebo černou. Taky jsem si radši vzala anilínové barvy, na které jsem měla větší chuť.
Mluví pro mě příjemnou angličtinou, které dobře rozumím.
Její obrázek mě zase tak moc nezaujal, ale když jsem viděla, jaké pěkné obrázky namalovali účastníci jejího kurzu, hned jsem to chtěla vyzkoušet.
Lektorka nakreslí hrubé obrysy tužkou. Namočí celý papír a sem tam kápne žlutý (siena) – vypadá to, že na světlé plochy – a sem tam fialový inkoust - zdá se, že spíš tam, kde jsou stíny.
Protože nemám barevný inkoust (vlastně ten žlutý jo!!! - Ach jo, mohla jsem ho konečně vyzkoušet.) – namočila jsem kus papíru a pak nechala rozpít žlutou a zelenou. Přišlo mi, že to bude hezká kombinace.
Pak přikládá neutrální a bílý papír, který trhá, aby to bylo organické a ne nastříhané nůžkami. Maximálně aby zachytila oblou linii kolem krku, tak to ustřihne nůžkami. Použije nějaký matný gel a kousky přilepí. Pak je přetře i z vnější strany.
Nemám někde ubrousky na découpage? Na tohle by se moje zásoby hodily výborně!
Ještě než některé kousky dolepí, domaluje detaily – oči. Oči, obočí a rty udělá reálnýma barvama (akrylem, já dělám anilínovýma).
Je trochu divný, když má video bez hudby a bez mluvení, člověk na to nějak není zvyklý, že nekomentuje jako ostatní co a proč dělá. Nebo jen tak přátelsky neplácá jako Tamara Laporte, která je schopná si zničehonic začít zpívat a já si pak říkám, jakou to má spojitost s malovaným tématem.
Závěrečná fotka není úplně nejlepší, protože jsem ji vyfotila z kopie. Někam jsem totiž v rámci úklidu po rekonstrukci založila originál. Nejlepší je, že mám svolení obrázek zveřejnit. :-D
