Volba prezidenta z pohledu pletařky

Volba prezidenta je vážná věc a je třeba důkladně zvážit pro a proti jednotlivých kandidátů.

Je to pár týdnů, co jsem uvažovala o tom, že napíši článek s provokativním názvem (Zeman na hrad... nepatří), v němž bych ovšem nevyjadřovala svoje voličské preference, ale spíš jistou neutralitu a možná i zklamání, které bylo také hlavní příčinou toho, proč jsem článek  nakonec nenapsala. 

Na jednu stranu jsem sice ráda, že bereme volbu prezidenta vážně, i když 60 % voličská účast není zase takový šlágr, na druhou stranu je mi smutno z toho, že se lidi dokážou kvůli takové pitomosti pohádat. A ano, trvám na tom, že je to pitomost. Ve skutečnosti zase o tolik nejde, vlastně skoro o nic, a když občas vidím, jak všichni šílej, mám chuť k volbám taky nejít. Nebo udělat dokonce nějaký provokativní meeting – jako „Lidi, probuďte se, přece se nepozabíjíte kvůli tomu, koho chce kdo volit“. Je to jen prezident (ne diktátor nebo král), má celkem omezenou moc, reprezentuje zemi, která ve světě nikoho nezajímá (a kvůli prezidentovi nejspíš ani nikoho zajímat nebude), málokdo zná osobně kteréhokoliv z kandidátů a přesto se lidi tak strašně zhádají, jako kdyby někdo pomlouval jejich babičku.

Předvolební 

Každopádně u mě má velké plus protikandidát pana Zemana profesor Jiří Drahoš. Na to, jak mu kdesi vyčítali, že je nemastný neslaný, zvolil překvapivě originální a pro srdce pletařky fascinující kampaň: klubíčka s vlastním jménem!

Žádné nezdravé koblihy pana Babiše, po kterých se tloustne. Kdepak, jemné odstíny decentně bílorůžové (na fotce bohužel není dobře vidět).

A jak řekla jedna známá – kobliha tě nezahřeje jako svetr.