Víte, co to je?

Na Facebooku jsem položila otázku, jestli víte, co se nachází na tomto obrázku. Svoje tipy můžete uvést i tady v komentářích.

Green

V rámci výzvy Inktober 52 jsem si vybrala pastelky pro nakreslení dřínu (hodně zvětšené vrchní listy – trošku brutální perspektiva). Zadání znělo „zelená“. A on byl tak krásný, když jsme ho měli v předsíni během Velikonoc a on se těšil ven.

Dřín

Prostěradlo na dvoumetrovou postel

O pokusu vyrobit na naši dvoumetrovou postel padnoucí prostěradlo, které se nebude neustále stahovat, jsem psala v článku Prostěradlový mordor. Myslím, že i název dostatečně vysvětluje pracnost (a zoufalství) z tohoto počínání. 

Nicméně nepatřím k lidem, kteří se vzdávají zase tak snadno! A taky do mě hučela kamarádka, že to mám dodělat, když už jsem si s tím dala tolik práce.

So 19. 9.: Pocit, že šiju stan, vystřídalo přesvědčení, že je to hodně freeform patchwork.

Mám jisté pochybnosti ohledně špendlíků, které jsem našla ve skříni po babičce. Je na nich nápis Czechoslovakia a jsou od Koh-i-nooru. Ale jak vždy tvrdím, že dřív byly výrobky lepší, poctivější, tak u špendlíků je tomu jinak. I když... možná jsou taky poctivější a lepší, jenom je dali do špatné krabičky. Měla se jmenovat Hřebíky.

Brick

Brick se dá přeložit jako kostka nebo cihla. Děsná nuda malovat cihlu! I když doma nějaké máme. A tak jsem si zvolila deník, který stejně jako had z klubíček zrovna ležel na gauči. Když se to vezme kolem a kolem, docela dost připomíná právě cihlu. 

Kostka, cihla, deník

Local yarn store day (LYS Day)

První část šátku

Tak dneska jsem se fakt k předení nedostala. Dopoledne jsem trávila s přítelem a odpoledne dostala „propustku“ na Local Yarn Store Day. Jeho smyslem je přivézt návštěvníky do lokálních kamenných obchůdků s přízí. Různě po světě se dělají speciální akce a novinky právě pro tento den. Na stránkách k tomuto projektu (https://localyarnstoreday.com/) se píše, že o něm máte přemýšlet jako o mezinárodním dni procházení přízí, doslovně kraulování... To si pak vzpomenu na strýčka Skrblíka a jeho pokladnici. (Think of it as an international Yarn Crawl.) Pobavilo mě, že píší, že to je „best day of the year“.

Rozhodla jsem se ho strávit ve společnosti Šárky Mošové a mého oblíbeného pražského obchůdku Yarn Queen Prague, z něhož mám například klubíčka na brioche šátek Golden Willow od Lesley Anne Robinson, který mám rozpletený od 7. srpna a dnes jsem s ním výrazně pokročila, protože jsem pletla cestou do Prahy, pak po Praze... načež jsem zjistila, že ve vinárně nemáme zamluvené místo, protože se prý přihlásilo jen pět lidí, a tak jsem šla zase pryč, pak jsem si to rozmyslela a chtěla nakouknout k obchůdku, že bych majitelce zavolala, jestli třeba nešli jinam, nebo se akce zrušila úplně. 

No a zjistila jsem, že obchůdek je otevřený, tudíž jsem pořídila nové 150 cm dlouhé lanko na růžový vánoční dárek, a pak jsme společně vyrazili do té vinárny, kde jsem si dala svůj letošní první burčák a po celou dobu spokojeně pletla. 

Akorát cestou domů už to nešlo, protože jsem si zapomněla stáhnout významy zkratek a nebyla jsem si jistá, jak se dělá „br6st inc“ a další podobné.

Jo, a abych nezapomněla, měkké i ve slově vyrazili (do vinárny) je správně, protože s námi byl jeden chlap. 

Psí chlupy

Včera a dneska jsem předla něco speciálního: psí srst. Krásnou sněhobílou. Jemnou jako merino. Předla se nádherně. 

Mám ji od kamarádky, majitelky mladé fenky samojeda jménem Tia. Jsem zvědavá, jak bude vypadat seskaná. A doufám, že jí budu mít víc. 

Prostěradlový mordor

O tom, že máme velkou relativně novou postel jsem psala v článku Máme novou postel. Zábavné bylo ji k nám i nastěhovat, protože jen tak tak prošla dveřmi. Ještě že bydlíme na statku! 

Jenže se ukázalo, že na velkou postel je třeba mít velké prostěradlo. A to jsme pochopitelně neměli. A tak jsme to nejprve tak všelijak pytlíkovali jako že jsme dávali dvě nad sebe, jenže to se všelijak sesouvalo a shrnovalo. A my se báli, že umažeme matraci pod nimi a navíc to taky nepříjemně tlačilo. 

První krok byl, sešít podélně prostěradla k sobě. Ale ani to se nijak zvlášť neosvědčilo. Shrnovala se dál, hlavně na bocích. 

A tak přítel navrhl, že bychom mohli sešít čtyři a bylo by to jako futrál na matraci. Kromě velké spotřeby materiálu se mi nelíbila nepraktičnost. Jak bychom do toho tu matraci asi tak cpali? To bychom u toho museli být minimálně oba dva a možná by to byl i tak problém. Navíc bychom potřebovali další čtyři prostěradla, abychom udělali minimálně ještě jeden. Přece nebudeme pořád spát v tom samém a pak spoléhat na to, že to do večera uschne, když to dám ráno vyprat. Nebo že bychom pak na přechodnou dobu spali v jiné posteli?

Nový nápad tedy byl, že podélně přidáme po straně k sešitým prostěradlům tenký pruh cca 30 cm. Ze všech čtyř stran uděláme tunýlky a v každém rohu budeme zavazovat tkaničky na uzlíky nebo mašličky. 

Prostřední část jsme pro jistotu chtěli vyztužit zbylým pruhem látky z rozstříhaného třetího prostěradla, které by nám mělo na tuhle srandu vystačit. S tímhle jsem se mordovala v pondělí. Z toho taky výraz v názvu. A taky trochu proto, že jsme nedávno dokoukali kompletní trilogii Hobita a první dva díly Pána prstenů. Byla jsem z toho totálně hotová. 

Uvidíme, kdy se dostanu k pokračování. Vůbec se mi do toho nechce, ale kolegyně v práci mě přemlouvá, ať to dodělám. P. S.: Ta samá má už nějakou dobu rozdělanou tylovou sukni, na kterou se taky nerozumně chystám.

Dokončené hnědé klubíčko

Dneska jsem tedy rozhodně nezahálela. Jednak jsem předla, nebo spíš opřádala drahým česancem levné vlněné klubko, a jednak pletla Golden Willow od Lesley Anne Robinson. 

Flight

Při přemýšlení o létání jsem dospěla k závěru, že letadlo je příliš nudná věc, a tak jsem chtěla něco jiného, co létá. A Pegas mi přišel jako to pravé!

Létající kůň (pegas)

Hnědé klubíčko

Pustila jsem se zase do corespinningu, jak jsem o něm psala v článku Alana Dakos: Forest Foliage.  V pátek jsem začala opřádat česancem hnědé klubko, abych mohla pokračovat ve zmíněném šátku. 

V sobotu jsem se k předení nedostala. A zrovna tak v pondělí, kdy jsem se snažila šít z prostěradel (viz zde).

Lesley Anne Robinson: Golden Willow (1)

V rámci druhého letošního Tour de Fleece jsem se rozhodla plést tento šátek od paní Robinson. Šátek jsem si koupila v rámci narozeninové slevové akce (psala jsem o ní v článku Další návody ke koronaviru) a nahodila 7. srpna 2020. Klubka už jsem měla nějakou dobu předtím. 

Adepti na Golden Willow

V první části se nachází jednobarevná Honeycomb brioche, jejíž pletení pro mě zpočátku bylo překvapivé a těžko jsem se s ním vyrovnávala. Následovala dvoubarevná brioche a na tu už jsem byla díky tomuto začátku dobře připravená.

První část: jednobarevná Honeycomb brioche

Fialové klubíčko

Při prohrabávání zásob jsem objevila, že mám nějak víc česanců, než jsem si myslela. 

Domnívala jsem se, že žlutý a dva fialové česance už mám zpracované. Neboť jsem z nich předla v roce 2017, viz článek Celtic Myths z vlastnoručně upředené příze. Budoucí šátek si můžete prohlédnout v článku Asita Krebs: Celtic Myths. A hádáte správně, že není hotov, protože ještě nemám dopředená klubíčka. A potom seskaná. Takže už na tom dělám. ;-))

P. S.1: Včera jsem nepředla, protože jsme zašly s kámoškou na Pho a krevetovou polévku, pak si daly v hospodě pivo, dostaly malinovou pálenku z Blatné, jakési jednohubky a sabayon. A pak jsem šla spát k ní a hladila si skvělou hodně chlupatou kočku.

P. S.2: A co se týče pletení, věnuji se především Laneway od Veera Välimäki. A taky se snažím doplést kapsy k Avionu, ale jde to pomalu, protože to dělám na dvojkách a zároveň se bojím, že kvůli tomu budou příliš malé. 

Marzena Kołaczek: šaty Marina (1)

Modrobílé šaty Marina jsem nahodila už vloni na Tour de Fleece 20. 6. 2019, pak jsem je na nějakou dobu uložila k ledu, protože to bylo hrozně nudné pletení. Jen samý lícový žerzej a po patnácti řadách změna bílé barvy za modrou a pak – po dalších patnácti – zase zpátky. A každých šest řad přidávání po obou stranách značkovačů (celkem čtyři oka).

Ale letos – když se změnily podmínky a já začala víc dojíždět do práce – se šaty ukázaly jako parádní autobusové pletení. Běžně holky (kámošky-pletařky) používají výraz „kavárnové pletení“, čímž označují právě takovéto jednoduché projekty, u kterých není třeba moc počítat a soustředit se a dá se tlachat. Jinak si totiž člověk neužije ani jedno: nemůže se soustředit na pletení a nit hovoru mu taky utíká. 

Šaty Marina jsou dokonalý kavárenský projekt. A co teprve autobusový, kdy se snažím na pletení moc nedívat, aby se mi nedělalo špatně? 

Jak jsem již zmínila, použila jsem dvě barvy: bílou a tmavě modrou, aby šaty připomínaly námořnické, jako v originále. Zvolila jsem bavlněná klubka Garnstudio DROPS Loves You 7.

I když jsem se dost snažila, abych šaty dopletla v rámci dovolené v Chorvatsku – děsně jsem se s nimi chtěla vyfotit na pláži – nakonec se mi to nepovedlo. Ale stejně jsem se vyfotila!

A dokončila je pak do týdne po příjezdu. Nevadí, jakmile se malinko ochladí (na třicetistupňová vedra jsou přece jen dost teplé), začnu je nosit.

P. S.: Dneska zase byla pro změnu příliš zima.