Připadá mi skvělé, že mám tolik rozdělaných (myšleno aktuálně dělaných či dodělávaných) projektů, že se mi ani nemohou vejít do mého pondělního seriálu plného mých výtvorů.
A tak jsem se rozhodla, rozšířit ho i na pátky. Zatím třeba jenom provizorně...
Už v červenci jsem publikovala článek (najdete zde) s tím, že mám svetřík Avion v podstatě hotový. Chyběly jenom kapsy a knoflíky.
Levou zelenou kapsu jsem dodělala jako první. K zakončení jsem použila autorkou doporučený způsob three needle bind off podle videa Andreji Mowry (zde). Je to vlastně docela jednoduché: na dvou jehlicích vedle sebe máte rozdělenou pleteninu na poloviny a třetí jehlicí vždy projdete okem na první jehlici a následně i na druhé jehlici zleva doprava jako byste ho pletli hladce a pak jimi zpátky protáhnete přízi, takže je vlastně spletete dohromady hladce skoro jako k2tog.
Potom jsem se o prodlouženém víkendu na konci září pustila do knoflíkových lég. Levá byla jednodušší. Prostě jsem ji našpendlila a na šicím stroji přišila k léze. Moc nechápu, proč kolem toho všichni dělají takové cavyky. Vezmu, našpendlím (jenom nezapomenout zahrnout horní a spodní okraj, aby byl upravený) a po celém obvodu přišít!) Snažila jsem se být milá na svůj kufříkový šicí stroj značky Veritas, a tak jsem šila z lícové a stuhu měla na rubové. Někde jsem z ní tudíž sklouzla a místy to nebylo tak rovné, jak bych si představovala. Na druhou stranu – je to z rubu, tak co?
Smyslem téhle „operace“ bylo, abych nejela pleteninou po zoubkách podavače, a tudíž si nepocuchala svetřík a hlavně nenasbírala do šicího stroje spoustu vláken. Což by se mu pak nemuselo líbit.
Dle pomůcky, na kterou odkazovala Reil autorka blogu Upletusi zde, jsem si zkusila celý postup nastudovat. Jenže to nejhorší tam nebylo! Jak ušít na stroji hezkou a funkční knoflíkovou dírku?
P. S.: Velikost knoflíkové dírky vyměříte nejlépe tak, že přiložíte knoflík a nad ním a pod ním uděláte vodorovnou čárku.
Naopak mi pomohlo, jak tam pěkně zaznačili, kam našít knoflíky. Dělá se to takhle: už máte přišité obě légy. Položíte svetr k sobě légami, jako byste ho chtěli zapnout. A do každé knoflíkové dírky vpíchnete špendlík a opatrně roztáhnete strany od sebe tak, aby vám špendlíky zůstali zapíchnuté přesně tam, kam máte našít knoflíky. Chytré! A elegantní.
... a to je vždycky vzrůšo.
Jedním z budoucích plánů bylo naučit se plést na pletacím stroji. Několik jich vlastním, takže by to stálo za to. Urychlilo by mi to pletení, třeba vánočních dárků a ruční práce to bude pořád, to se nemusíte bát.
17. 10. 2020 jsem vytáhla návod a stroj. A zjistila překvapivou věc. Víte, jak se jmenuje ta věcička k navíječi? Kterou používáte k rozložení přadena při navíjení do klubíčka? Rozhodně to není žádný deštník, jak se tomu dneska říká.
Postup pěkně podle návodu:
Překlad je kraul, lézt, hemžit se, odplazit se... Takže zásadní otázka – jak to nakreslit?
A ideálně to nějak spojit s Halloweenem, který je právě dneska.
Moje dýně se plazí po bezu
Překlad slova ominous je osudný, zkázonosný, neblahý nebo zlověstný. Přemýšlela jsem, co může být zlověstného. Jasně, černá kočka přes cestu.
Na kočku jsem byla zafixovaná už z představy bot (včerejší kreslení, též kresleno dnes). A tak jsem vzala obrázek našeho kotěte, kdy jsem ho nabízela na FB.
Jako první mě napadlo, že se říká „mít splávek“. Myslela jsem, že se to týká jen chlastu, ale když jsem to googlila, ukázalo se, že to znamená vypít velké množství tekutin. Ale taky je to pomůcka při lovu ryb.
Všechny rakety jsou příliš technické a pro kluky a nakreslit je za deset minut pěkně nepřipadá v úvahu. A navíc se mi do toho nechtělo. Krtek na raketě je ovšem jiná...
Protože dokresluji se značným zpožděním obrázky přiřazené k jednotlivým dnům, nechce se mi občas nic moc komplikovaného vymýšlet. Armor je brnění či zbroj, tak jsem si našla nějakou jednoduchou zbroj a zkusila ji nakreslit. Na takhle malý čtvereček se mi přece stejně nepodaří nakreslit celého samuraje s jeho zbrojí...
Takže dle hesla malý splněný cíl je lepší než velký nedostižný, do kterého se ani nepustím.
Tahle kombinace zentanglových vzorů je taky z mojí hlavy. A připadalo mi, že to až příliš vystihuje duny. Možná bych to příště zkusila opačně: udělat světlé a velké ty vpředu a ty vzadu menší a tmavší.
Přemýšlela jsem, co znám kluzkého či slizkého. Jako první mě napadl jenom slimák. Ostatní celkem běžně kreslí uklouznutí, ale líbila se mi jedna příšera, i když ta byla zjevně kreslena v rámci roku 2019. A taky obrázek auta uvízlého v kaluži.
A pak, když jsem viděla všechny ty klouzající věci, vzpomněla jsem si na klouzající kočku, kterou jsem už nějakou dobu chtěla zkusit nakreslit. Dá se koupit jako nálepka na zeď a připadá mi to dost vtipné, ale doma bychom to neměli kam dát.
Přemýšlela jsem, co nechutného nakreslit. Inspirace na webu by bylo dost, ale nic doopravdy nechutného se mi kreslit nechtělo. A pak jsem našla tohle. Takový super vtípek...
Snaha překreslit originál ale moc nevyšla. Nevím, jestli ho poznáte. Radši bych nakreslila nějakého českého politika, ale zaprvé nevím, zda se to teď může (svoboda vyjadřování versus urážka a nouzový stav) a zadruhé jsem si nemohla z naší politické scény vybrat.
Takže si tam můžete domyslet, koho chcete. Od šéfa, přes učitelku, třeba i mě ;-)).
Napadlo mě pohrát si trochu se symbolikou. Hope znamená naděje nebo doufat. Naději se říká i těhotenství. Tak jsem si vybrala na internetu příhodný obrázek a přidala i takový malý fórek. Kdybych já čekala dítě, moje naděje by se upíraly i k tomu, aby onen potomek (především holčička) byl zapáleným pletařem.
Je to senzační technika přinášející úlevu v těžkém období, nebo i po těžkém dni. Podporuje manuální zručnost a je to i určitá forma relaxace a meditace. Navíc si myslím, že je pro děti vhodná z toho důvodu, že je bezpečná a učí děti trpělivosti a dospívání k cíli vlastní pílí krok za krokem. A navíc klubíček mám dost pro nás pro oba.
Throw [Frou] znamená hod, házet, vhazování, vrh, nebo hrnčířský kruh, ten se mi kreslit nechtělo. A tak jsem se poohlédla po zentanglových vzorech, které mám už nakreslené ve své miniencyklopedii a našla jsem tam svůj vlastní. Klubíčko.
Jak jinak. :-)) A i klubíčkem se dá házet. Třeba aby se na něj nějaká kamarádka sedící daleko u stolu podívala.
Navíc jsem si říkala, že hod míčem je nuda. To může mít každý.
Ještě jsem našla „bezzubou“ rybičku, která má vysouvací čelist, takže když vás prvně kousne, říkáte si, že to je jen fajn žužlání. A ona pak vystřelí tu čelist s extra ostrými zoubky.
Zdroje informací a obrázků:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zubatka
https://epochaplus.cz/3-rybi-osklivky-zubata-zmije-i-zivouci-fosilie-latimerie/
Jeden z překladů je ozdobný. A tohle je zentanglový vzor, který jsem navrhla podle notesu Concorde. Představuje přesně to, čemu říkám ozdobný.
Zjistila jsem, že v překladu to může být hraboš. Myšky se mi líbily, než mi začaly žrát dýně. Když jsem googlila inspiraci myšáka, zaujal mě tenhle, protože mi připomíná, že před třemi lety jsem obhájila svoji doktorskou práci.
Vzhledem k tomu, že s přítelem už nějakou dobu čteme Zaklínače (kdyby to někdo nepoznal ;-)), byla to celkem jasná volba.
S výsledkem rozhodně spokojená nejsem – nemusíte se bát, mám soudnost – ale považuji to tak trochu za deník a tam taky nepřelepíte stránku s depresivními či smutnými myšlenkami tím, jak byl ten deštivý den vlastně slunečný. Kreslení je cesta rozvoje a ne vždy to dopadne tak, jak by si člověk přál. Aspoň vím, že na portrétech musím ještě zapracovat.
Na druhou stranu, ta Justýna předevčírem nebyla tak hrozná, jak jsem čekala.
