Nebezpečné gumové náramky?

Růžovo-fialový náramek

Předchozí článek: Gumičkování – gumičkové náramky. 

Říká se pletení náramků, ale kdo jen trochu tuší, jak se gumičkové náramky dělají, ví, že jde o háčkování. Vždyť i k sadě několika gumiček máte přiložen malý plastový háček.

Decentní náramek

Decentní žluto-hnědá souprava

Růžovo-hnědý... vhodný k výše uvedené soupravě

Vesele a radostně

Před náramky je veřejnost varována prostřednictvím televize i článků na internetu. Jeden z největších britských prodejců hraček The Entertainer prodával na tyto náramky přívěsky, které obsahovaly 40 % ftalátů, ačkoliv Evropská unie u výrobků pro děti povoluje maximálně 0,1 %. Větší množství této látky je totiž karcinogenní. I přesto je někteří výrobci používají, protože plasty jsou díky nim měkčí a ohebnější. 

V barvách duhy

Džungle

Zelené variace

Olivy plněné papričkou

Originální gumičky Rainbow loom bands jsou vyrobeny z nezávadného silikonu, ale existuje značné množství napodobenin. Některé gumičky jsou ale napodobeninami a obsahují karcinogenní ftaláty. Měli byste tedy raději kupovat originály, nebo se vrátit k jiným materiálům. A nebo to jako já neřešit, protože je to stejně jen chvilková móda, a jestli se takovým náramkem ozdobím na pár hodin, snad to žádnou velkou paseku nenadělá. Podívejte se, jak jsou ty moje krásné!

Zdroj:
http://zena.centrum.cz/moda-a-krasa/modni-trendy/clanek.phtml?id=804412

Celá rodinka náramků před rozdáním

Gumičkování – gumičkové náramky

Trend, kterému propadli skoro všichni náctiletí. A nejen oni. Pestré náramky z gumiček jsou v módě. Když jsem je viděla poprvé, nijak mě nenadchly. Proč bych je měla chtít? Kus uměliny. Ale když mi kámoška (Jezinka) řekla, že se je naučila vyrábět podle internetu, řekla jsem si, že to dokážu taky. Chvilku jsem hledala návod. Našla jsem dva. První se mi zdál obtížný, a když jsem viděla druhý, zjistila jsem, že je to jen jiný způsob, jak ukázat to samé.

Sotva jsem udělala pár náramků, zcela mě tato činnost nadchla. Je to skoro tak dobré jako pletení na rukou. Je to tak příjemné je vytvářet. Sama je vlastně nenosím. Když si na ně vzpomenu, nebo se mi okázala povalují na stole, vezmu si je třeba na den, ale mám ráda holé ruce – líp se mi pak píše na počítači, takže jdou zase rychle dolů.

Co mě však lákalo bylo podarovat všechny kamarádky na hromadné oslavě narozenin stejným droboučkým dárečkem – náramkem přátelství. A taky si zkusit natočit vlastní videonávod. Trvá minutu čtyřicet šest vteřin a jsem na něj jako na svoje první „děťátko“ pyšná. 

Druhý návůdek je ovšem povedenější – má jen čtyřicet tři vteřin, ale vidíte práci tak, jak ji uvidíte i jako její tvůrce a ne „vzhůru nohama“. Ale na druhou stranu tam chybí začátek. Takže doporučuji zhlédnutí obou videí. 

Partyzánské pletení

Barevný karavan

Volné pokračování článku Guerilla knitting.

Jsou články, u kterých nevím, zda je publikovat na tomto blogu, kde je především moje tvorba a myšlenky o ní, nebo s ní spojené. Nebo na Angeliky bločku. A tak se článek Guerilla knitting o partyzánském pletení objevil tam spolu s odlišnými obrázky i textem. Jenže mi to nedalo a musela jsem o něm napsat i tady. :-) Uznejte, partyzánské pletení sem přece patří... 

Jde o oplétání všeho možného především na veřejných prostranstvích. P. S.: Někdy jde o háčkování.

 

 

Cudné sochy

 

Zvláště okouzlující háčkované pavučinky na plotě

Bílý šátek do soutěže

A takhle vypadá menší verze "velkého oranžového šátku" Calais shawl bez volánkatého okraje. Uvažovala jsem ještě nad třásničkami, ale vzhledem k tomu, že je to sponzorský dar do soutěže, usoudila jsem, že ho nebudu zase tak moc přizpůsobovat svému vkusu a nechám ho univerzálnější, aby se líbil více lidem.

A rovnou se vám přiznám, že to byla pořádná makačka, protože jak ta příze byla tenoučká – proto je taky menší (jinak bych ho dělala snad do soudnýho dne!) – trvalo strašně dlouho, než jsem postoupila o viditelný kousek a mým cílem bylo, aby se daly cípy vpředu zachytit uzlíkem nebo například do nějaké spony a nechat si ho přehozený přes ramena.

Velký oranžový šátek

Nejméně od patnácti let jsem šátkofil! Miluji šátky a šály všech barev a provedení. Samozřejmě nejlépe textilní a hebké! A taky romantické. 

Už jsem si jich dost vyrobila, ovšem jen batikováním hedvábí, a tak bylo na čase nějaký si uplést. Využila jsem návod zdarma, který jsem našla u na webu u jedné své známé z Prahy z krajkářských trhů – Zuzany Andělové. 

Šátek se jmenuje Calais Shawl a návod vytvořila paní Judy Marples a zmiňovaná Pražanda jej přeložila a doplnila vysvětlivkami, takže jej pochopí snad každý, i když zpočátku můžete s návodem trochu bojovat. Jak vidíte, tohle je můj první a hned se mi povedl. Natolik jsem se do něj zakoukala, že jsem druhý – tentokrát bílý – upletla jako výhru ve své letní soutěži 2014. A pak jsem si hned začala třetí – žlutohnědý, tentokrát z příze přímo od paní Andělové.

Jenom to natužování a vypínání těch kouzelných hrbolků mě otravovalo. A navíc zrovna začalo pršet, tak mi to ani nechtělo uschnout. 

Ale je parádní a obrovskej. Hotovej pléd. – Ten mám taky někdy v plánu.

Výroba chlastu

Jak už to tak u mě bývá, vyhlédnu si vždy nějaké téma a nadšeně se do něj pustím. Dříve nebo později se ho stejně rychle vzdám. Občas mi některá zůstávají na dlouhou dobu, nebo se k nim opakovaně vracím.

K těm, které upadají v zapomnění, patří kulinářské pokusy. Asi se to ani nedá jinak nazvat. Na konci léta 2014 jsem začala experiment s alkoholem. Před létem jsem si vyrobila pampeliškový likér, který mě svou chutí příliš nenadchl – možná to chtělo více cukru. A pak přišly na řadu pokusy s vodkou. 

Nakládla jsem do ní skoro všechno, co mi přišlo pod ruku. Vanilkou a goji počínaje, přes loukom a chilli papričky až po pecky ze švestek. Všechny tychle moje srandy najdete na mém blogu o vaření. Některé se tam objeví až prvního října... tak příjemné čekání!

Malá macecha --> maceška

Miluju macešky! Jsou pro mě jednou z nejkrásnějších květinek. K dalším oblíbeným patří vlčí máky ;-), taky už tu o nich něco bylo. Letos jsem si pár macešek vysadila do truhlíků a parádně vyrostly, ale až když jsem je dala ven. Jen té v té konvičce se zatím nějak nechce... možná jsem ji taky měla dát ven, ale já se těšila, že mi budou zdobit pokoj.

Prázdninové kuchaření

Mám spoustu práce a před dovolenou ještě o něco víc, ale to mi nezabrání psát blog – je to závislost, já vím. Ale co je na tom zajímavé, tak jen dočasná. Nutkavá potřeba, která trvá jen chvíli. Divný, ne? Někdy PROSTĚ MUSÍM psát. A jindy PROSTĚ MUSÍM plést, háčkovat nebo něco jiného tvořit rukama, ale pak se klidně – asi jako do tohoto týdne – obejdu dva tři týdny bez psaní. Možná i déle, nevím.

Nějak se to sešlo – byla úroda, nálada a trochu i čas – a já vyzkoušela hned několik nových receptů. V průběhu září je uvidíte každý týden ve středu na mém blogu s vařením. Ale abych to trochu přiblížila – vytvořila jsem dva chilli džemy, chilli vodku, „růžovou“ vodku, vanilkovou vodku a chystám se na chilli olej a možná i ocet.

Samozřejmě byla úroda chilli papriček – někomu prostě rostou i v kanclu jak ve skleníku! Všechno to je jen z jedné rostlinky! (Taky to nechápu. :-)) A vodku jsem koupila.

Když jsem odcházela z domu, zastavila mě sousedka, kampak jdu. Tak jsem jí řekla, že na nákup. Prý jestli na dovolenou. Kdepak, to si mamka obstarává sama. Takže „něco dobrého“? No, to jsem radši nechala bez odpovědi. Přece jí neřeknu, že si jdu koupit dvě láhve vodky. Za co by mě měla? A k tomu neoprávněně!

Jak jsem byla ve městě, napadlo mě – asi intuice – koupit si jablečný ocet. Když nad tím tak přemýšlím, vůbec to nemělo smysl, protože ještě doma mám ten, který jsem si před nedávnem ovoněla levandulí. Naštěstí jsem nad tím moc nehloubala a koupila ho. On totiž patří do toho chilli džemu, což jsem zjistila až doma!

Pletky s králíkem

Dneska (So 12. 7. 2014) jsem byla v Praze na kurzu pletení. V Bílé Labuti jste se mohli od 14 do 16, kdy se zavíralo, naposledy podívat do kavárny v prvním patře a zároveň si vyzkoušet pletení z volánkové příze. To je taková speciální tlustá příze, ze které jdou pouhým pletením hladce vytvářet parádní volánky. Společnost Vlnika s. r. o. jich má hned několik druhů. 

Za pouhých 120 Kč jste dostaly klubíčko, které jste si samy vybraly z přinesené nabídky - Daniela, Megan, Linda, Luisa, Adéla, Molly, Grace, Vega, Lambada, Nora a možná ještě nějaké další. V ceně byly také dva nealko nápoje a starší číslo časopisu, který je senzační v tom, že si konečně snadno můžete koupit přízi, ze které je model udělaný. 

V dvouhodinovém kurzu se ukazovaly čtyři způsoby pletení z této příze. Když pletete jenom hladce a práci otáčíte - ovšem opačně, než je běžně zvykem - vznikají vám volánky na obou stranách práce a výsledkem je krásná načechraná volánková šála. Pár jich doma mám - cca deset, převážně vlastní výroby. Budete-li plést hladce z rubu a obrace z lícu - vím, je to trochu jinak, než jste zvyklé - budete mít volánky jen na jedné straně. To se hodí třeba u kabelek, svetrů a podobně. Když chcete plést do kruhu, pletete celou dobu obrace. Za zmínku stojí, že to je obvykle o něco obtížnější, protože příze tak docela nechce spolupracovat. A poslední způsob je o sháčkovávání, kdy na háček nahodíte tři až pět ok a pak nahodíte další, které všemi protáhnete. Vytváří se taková zvláštní šálka s trochu jinými volánky. Někomu se to líbí více, jinému méně, záleží na vkusu. Samozřejmě můžete volánkovou přízi přiháčkovávat k normální přízi a vytvářet tak velice snadno působivé volánky. Tak pletení zdar.

No uznejte! Na takovém kurzu jsem přece nemohla chybět!?

A pro ty, kteří pochybují, tak fakt NEMOHLA... byla jsem lektorkou! :-))

Vlčí máky

Ukázalo se, že na červený papír se černou kreslí celkem těžko. Máky pořád ne a ne vyniknout. Nakonec jsem z nich vydolovala aspoň tohle.

Vybarvené mandalky

Žádná velká umělecká činnost - jen z knih okopírované mandaly a vybarvené pro radost. Nebo odreagování.

Dráček

Možná to není úplně snadné poznat, ale tohle je dráček. 

Měl by sloužit jako olejová lampička, ale kdyby to v pátek nedopadlo dobře, udělám si z něj třeba čajovou konvičku nebo zahrádku pro řeřichu. Nebo něco úplně jiného...

P. S.: Tu hlavu má na lžičce položenou ne proto, že by byl mazel jako naše kočka, která tohle dělá, ale proto, že by mu asi jinak upadla. Má totiž moc tenký a hlavně mokrý krk.

Konvičky a hrnečky

Jak si můžete snadno všimnout - mám slabost pro konvičky a hrnečky. Proto jsem se rozhodla vytvořit sérii obrázků z nich. Obvykle nejkrásnější exponáty nacházím v čajovnách.

 

 

Návštěva brněnské kavárny Caffé del Saggio

Telefon můžete najít na fotce v galerii zde. Nebo se běžte podívat sami.

Kuchyňské zátiší

Ptáčci třema pastelkama

 

 Jednou jsme takhle byli s kámošem v čajovně a přemýšleli, co budeme kreslit. Našla jsem tam časopis Veronica a zalíbila se mi jeho titulní stránka, tak jsem se ji pokusila namalovat pouhýma třema pastelkama. Sami můžete posoudit, jak se mi to povedlo.

Praní

Vždycky když peru nové látky, mám strach. A to pořádnej. Celé dvě hodiny jsem napnutá, jak to dopadne! Jako bych sledovala nějaký thriller. Jenže to ani nemůžu sledovat. Možná spíš jako bych ho slyšela: Někdo dupe na dřevěných schodech, vrznou dveře, výkřik… Mám to podobně – říkám si: Pustí něco? Obarví se mi některá z pečlivě vybraných látek? A jak to pak dostanu dolů? Jde to vůbec?

Malé zkušenosti s praním – na většině privátů jsem pračku neměla – způsobují i jistou nervozitu z tohoto stroje. Po několika málo vypráních, myslím, že tak po dvou se s ním začnu kamarádit při praní běžného prádla. Věci, které už nějakou dobu mám, zaručeně nebarví, nebo to o nich vím. Peru zvlášť bílé (světlé), černé a červené. Občas mi to ale vyšlo tak pěkně, že jsem si udělala várku třeba z fialové, zelené nebo modré. To jsem si pak byla ještě jistější. Ale nové látky peru vždycky nervózně. Krejčířky se prý dělí na dva typy: ty, které perou vždycky všechno, a ty, které neperou nikdy nic. Na základě povídání své „učitelky“ (třídenní kurz šití před dvěma roky) jsem se zařadila k prvnímu typu. Ale je fakt, že budu radši, když mi do sebe něco pustí jako látka, než jako hotový výrobek, se kterým se patlám třeba deset hodin.

Dáma s kloboukem

Tak na tomhle teď dělám. Říkám jí dáma s kloboukem a slunečníkem, a protože mě tenhle styl/móda fascinuje, velice se těším, až bude hotová. Nejspíš si ji záramuji a nechám si ji pro sebe. Už pomalu přemýšlím, kam bych ji tak mohla pověsit. 

Bude to můj třetí obrázek - po čtyřech letech studia - a první, který budu mít jenom pro sebe! :-)

P. S.: Ten šedý krucánek už mám a chybí mi jenom zbytek bílých šatů.

Svíčková(ní)

Občas dělám svíčky. Vyjde to asi tak jednou ročně a vždycky je to s Kamilem. Důvod je prostý – má spoustu materiálu – formy, vosky, barvy, vůně a taky nápadů. Letošní tvoření nás čeká kolem Velikonoc. Teda snad. Doufám, že budu moct a on taky. Jinak se na to už těším, protože úlovků jsem si už dvakrát přivezla spoustu a jeden lepší než druhý. Občas zkouším i nějakou novinku. Třeba duhovou svíčku. Minimálně se mi hodila k tomu, že jsem pak ve vědomostní soutěži Česko bez obtíží věděla, jaké jsou barvy duhy a jak jdou za sebou. Tenkrát jsem si to musela najít na internetu a bylo štěstí, že jsem měla na čem. A tady je na ukázku jeden z mých předloňských výtvorů.

No, zrovna tenhle hořel dost mizerně – asi příliš tenký knot, takže se pěkně prohořel středem. Díra byla asi o velikosti čajové svíčky. Letos se tedy vykašlu na všechny kulaté potvory, i když mají lepší energii dle feng-shui, a zůstanu asi u krychliček. Nebo bych mohla dělat válce či jehlany…

Pletené čepice

Sama ani nevím, jak to vzniklo. Jednou mi od táty přišel inzerát, že si nějaká paní přeje uplést dvě čepice a že vlnu i návod dodá. Víc tam nebylo. Peníze, jméno, nic. Jen telefon. Chvíli jsem přemýšlela, proč mi to vlastně poslal. Já nikdy čepici nepletla. Háčkovala, to ano. Už před lety jsem udělala dvě háčkované čapky, ale dodnes nejsou nositelné, protože jsem se neměla k tomu, abych jim nějak vyztužila kšilt. Jojo, tohle je můj typický nedostatek. Samotné háčkování mám hotové raz dva, ale když mám k tomu dělat ty otravné doplňující práce, několik let mi už téměř hotový výrobek někde leží.

Ale plést čepici? Vlastně jsem jednou začala, jenže z té bambulkové příze to vypadalo tak nějak všelijak... Možná by to bylo pěkné, to nejspíš skutečně ano, ale nezdálo se, že by to bylo i teplé, a to mi připadá jako zásadní nedostatek. A teď bych měla plést někomu cizímu na zakázku? Co velikost hlavy a termín dodání?

Kromě všech zmíněných obav mě tahle příležitost taky trochu lákala. Když to bude pro někoho jiného, měla bych mít větší motivaci to dodělat. (Na ponožky, které mám rozpletené už několik let, raději nemyslím.) A taky... zkusila bych si něco nového – dělat podle přání a pro někoho druhého. Byla to výzva.
 
Zkusila jsem zavolat s tím, že se uvidí. A vidělo se. Domluvily jsme se, že to zkusím a kdyby to nešlo – nerozuměla bych návodu, nebo měla jiné potíže, zase bych to vesele vypárala. Rozmluva byla senzační. Ještě než jsem se do toho pustila, viděla jsem nadšení u své první „zákaznice“ a to mi dodalo odvahy a touhy zvítězit nad náročným úkolem.

Brzy se ukázalo, že není až tak náročný, jak jsem se domnívala. Vzorně jsem upletla vzorek, který jsem následně přeměřila. Už mám pár zkušeností s tím, když to děláte odhadem od oka, protože máte správnou přízi i velikost jehlice. A pak se do vašeho trička vejde leda tak batole. Kdepak, tohle jsem riskovat nechtěla. Ztracený čas při pletení vzorku se bohatě vrátí, když vám práce vychází tak, jak má.

První čapku jsem udělala asi za dva dny. Koukala jsem celý den na televizi, na pohádky, a přitom pletla. Stalo se mi to tak trochu závislostí. Protože pocit z toho, že to vychází podle plánu a hlava se dovnitř pohodlně (snad) vejde, byl tak opojný, že jsem měla chuť vzít si pletení i na cestu do města. :-)
 
S druhou to bylo trochu náročnější. Udělala jsem si raději opět zkušební vzorek a pak znovu pletla a pletla. Příště bych možná raději o Vánocích dělala i něco jiného, jenže tohle bylo jako posedlost. Nemohla jsem se věnovat ničemu jinému, protože jsem to vnímala jako závazek. Strávila jsem se svýma prvníma dvěma čepičkama spoustu času, tak doufám, že se líbily a že za tu námahu a nervy (bála jsem se, že se mi nepovedou) stály. 

Pohled z boku a pak svrchu.