Musím říct, že mi Tour de Fleece letos připadá nějaký jednodušší. ;-) Myslím, že to bude proto, že jsem před nedávnem (nějaký měsíc dva zpátky) absolvovala sto dní pletení s Andreou Mowray, kdy máte každý den plést alespoň patnáct minut. Myslím, že jsem to zvládla, ale nejsem si úplně jistá, protože jsem měla nějaký vynechaný den, ale to už možná bylo dávno po termínu. Nebo ne? Každopádně pletu téměř dvě hodiny každý všední den, takže i pár vynechávek by se dalo akceptovat.
Etapy:
So 29. 6. Směle jsem pokračovala v pletení žlutého svetříku Korokia (návod zdarma na Ravelry) z dvounitky vytvořené ze žlutého Malabriga Lace a Silk mohair (barva 22, šarže 23055) od Isageru, který tvoří ze 75 % kid mohair a z 25 % hedvábí. Má 212 metrů na pouhých 25 gramů. Jsem někde v podpaží.
Ne 30. 6. Trošku jsem si zaštrykovala na ponožkách Sunberry. Snad se k nim brzy vrátím v nějakém delším článku.
Po 1. 7. Pokračovala jsem v pletení svetříku Korokia a zpracovala prvních 212 metrů (první klubko silk mohair). Svetr zjevně dost poutá pozornost a to ještě ani nejsem v půlce. Minulý týden mě oslovil nějaký divný chlap (asi i trochu nalitý), že to je zajímavý, že pletu v autobuse, pak cosi blábolil a pak řekl, že je to ošklivá barva, že vypadá jako hovno. Když vystoupil, slečna, co seděla vedle mě v autobuse, mi hned řekla, že nemá pravdu, že je to moc hezká barva. Dneska mě pro změnu oslovila slečna v metru s tím, že to vypadá krásně a že jsem moc šikovná a je to moc pěkná barva a že by se taky chtěla naučit plést. Nabídla jsem jí to. Tak uvidíme, jestli se ozve. Chlápek z minulého týdne nebo před čtrnácti dny se neozval – přitom chtěl barevnou čepičku pro svou přítelkyni a já si říkala, že to by mohla být zakázka přímo pro mě!
St 17. 7. Troufám si tvrdit, že letošní Tour de Fleece je trochu nuda (pro čtenáře), protože pořád zodpovědně pletu svetr Korokia od Marie Amelie Designs. Může tedy říct jen to, že se vzorek dobře pamatuje, ačkoliv má 16 řad a zahrnuje krajku. Už se vůbec nedívám do návodu a pletu ho pěkně spokojeně z hlavy přímo v autobuse. A taky si při pletení můžu v klidu povídat, jak se ukázalo na svatební snídani u tchyně, kde jsem měla možnost sklidit obdiv pro svou šikovnost a pracovitost. Leckomu se líbila i barva svetru. A samozřejmě jsem ho musela mnohokrát navléci na sebe, aby bylo jasné, co to tedy je. A že je to opravdu pro mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat