Tour de Fleece je brnkačka

Musím říct, že mi Tour de Fleece letos připadá nějaký jednodušší. ;-) Myslím, že to bude proto, že jsem před nedávnem (nějaký měsíc dva zpátky) absolvovala sto dní pletení s Andreou Mowray, kdy máte každý den plést alespoň patnáct minut. Myslím, že jsem to zvládla, ale nejsem si úplně jistá, protože jsem měla nějaký vynechaný den, ale to už možná bylo dávno po termínu. Nebo ne? Každopádně pletu téměř dvě hodiny každý všední den, takže i pár vynechávek by se dalo akceptovat.

Etapy:

So 29. 6. Směle jsem pokračovala v pletení žlutého svetříku Korokia (návod zdarma na Ravelry) z dvounitky vytvořené ze žlutého Malabriga Lace a Silk mohair (barva 22, šarže 23055) od Isageru, který tvoří ze 75 % kid mohair a z 25 % hedvábí. Má 212 metrů na pouhých 25 gramů. Jsem někde v podpaží.

Ne 30. 6. Trošku jsem si zaštrykovala na ponožkách Sunberry. Snad se k nim brzy vrátím v nějakém delším článku.

Po 1. 7. Pokračovala jsem v pletení svetříku Korokia a zpracovala prvních 212 metrů (první klubko silk mohair). Svetr zjevně dost poutá pozornost a to ještě ani nejsem v půlce. Minulý týden mě oslovil nějaký divný chlap (asi i trochu nalitý), že to je zajímavý, že pletu v autobuse, pak cosi blábolil a pak řekl, že je to ošklivá barva, že vypadá jako hovno. Když vystoupil, slečna, co seděla vedle mě v autobuse, mi hned řekla, že nemá pravdu, že je to moc hezká barva. Dneska mě pro změnu oslovila slečna v metru s tím, že to vypadá krásně a že jsem moc šikovná a je to moc pěkná barva a že by se taky chtěla naučit plést. Nabídla jsem jí to. Tak uvidíme, jestli se ozve. Chlápek z minulého týdne nebo před čtrnácti dny se neozval – přitom chtěl barevnou čepičku pro svou přítelkyni a já si říkala, že to by mohla být zakázka přímo pro mě!

St 17. 7. Troufám si tvrdit, že letošní Tour de Fleece je trochu nuda (pro čtenáře), protože pořád zodpovědně pletu svetr Korokia od Marie Amelie Designs. Může tedy říct jen to, že se vzorek dobře pamatuje, ačkoliv má 16 řad a zahrnuje krajku. Už se vůbec nedívám do návodu a pletu ho pěkně spokojeně z hlavy přímo v autobuse. A taky si při pletení můžu v klidu povídat, jak se ukázalo na svatební snídani u tchyně, kde jsem měla možnost sklidit obdiv pro svou šikovnost a pracovitost. Leckomu se líbila i barva svetru. A samozřejmě jsem ho musela mnohokrát navléci na sebe, aby bylo jasné, co to tedy je. A že je to opravdu pro mě.

Zelené šaty: krok jedna žehlení

Minulé úterý jsem se věnovala večernímu žehlení. Velmi brzy jsem si říkala, proč vlastně nežehlím. Protože to byla úplně marná snaha. Látky byla pořád pomačkaná. Nohy mě bolely a matlala jsem se s těmi pěti metry snad tři hodiny. Možná to bylo jen dvě a půl, těžko říct, nevěděla jsem, že to bude tak zajímavé číslo a že bych si to měla evidovat. Myslela jsem, že prostě jen ve chvilce volna látku přežehlím a budu ji mít připravenou k překreslení střihu. Ten na živůtek už jsem si přenesla na papír. Sukni asi budu kreslit rovnou na látku vzhledem k tomu, že se jedná o kruhovku. – Proto tolik té látky.

Taky mě málem omylo, když jsem si uvědomila svůj omyl a zjistila, že jsem mohla žehlit na bavlnu místo na hedvábí. To je rozdíl bůhvíkolika stupňů! A tedy i výsledku.

Dům Hallivellek (1)

Když jsem si hledala architektonickou památku, kterou bych ráda kreslila v kurzu Heart Centred Home od Sally Walsh (v rámci Life Book 2024), jako první mě napadl můj oblíbený dům z amerického seriálu Čarodějky z devedátek. Tak trochu jsem na něm vyrůstala, ale svou touhu po zhlédnutí kompletního seriálu (178 dílů rozložených do osmi řad) jsem mohla uspokojit až na vysoké škole díky internetu. 

Lektorka sice ve svých lekcích kreslila svůj dům, ale já už si v testovacích lekcích vloni v říjnu ověřila, že není problém stejnou metodou kreslit skoro cokoliv jiného. Samozřejmě až na drobné nuance (jako když potřebujete poradit s barvou na blonďaté vlasy a kreslí se bruneta). Takže jsem si v první fázi skicovala všechny detaily. Rozhodla jsem se, že vynechám skicování nanečisto, protože když jsem viděla kolik věžiček, okýnek, sloupečků a všech dalších bláznivinek tam je, bylo mi hned jasné, že tohle teda dvakrát opravdu kreslit nechci. Samozřejmě uznávám, že když se první skica nepovede, lze ji na druhém papíru snáze posunout o část, kterou jsem předtím neodhadla. Ale stejně jsem se to rozhodla risknout.

Hrubá skica tužkou

Protože to má být dům, který miluje, dokresluje si tam lektorka různé vylomeninky, jako že z komína stoupá srdíčko, na okně má truhlík s muškáty a kolem celého domu visí světýlka a balónky, které by tam její manžel nechtěl. Mně se dům ze seriálu líbil tak, jak byl, takže jsem se rozhodla tam žádné další detaily nevymýšlet. Stejně jich je tam spousta a to to maluji na A3.

Používám své oblíbené kulaté anilínové barvy. Ještě mám jedny v hranaté kazetě, ale s těmi se mi zatím nepodařilo skamarádit, protože na můj vkus barví velmi málo. Ale pro dílo této lektorky by to možná bylo ideální. Pracuje totiž především s jemnými pastelovými odstíny. Překvapuje mě, že se mi její díla tolik líbí, protože jinak jsem spíš typ Tamara Laporte – miluju zářivé barvy, a když je jich všude hodně. To totiž tyhle anilínové barvičky na rozdíl od vodovek, s nimiž jsme pracovali v dětství, umožňují.

První vrstva barev

Marie Amelie: Korokia (1)

Moc moc moc jsem si chtěla zkusit pletení z nějaké chlupatiny jako je mohér. Po nějakém tom váháníčku a vymýšleníčku jsem si vybrala medový Isager (četla jsem, že nekouše, což je dost důležité, protože rukávy by mohly být na holé kůži) a zkombinovala ho se žlutým Malabrigo Lace, které bylo ve slevě. Ale byla ho bohužel jen dvě klubka. Takže doufám, že mi to vyjde, nebo že udělám rukávy světle zelené a bude se to k sobě hodit. Už jsem o téhle dvojce psala v článku Cesta do Karlových Varů.

Abych byla konkrétní, tak mám:

• žlutý Isager silk mohair, barva 22 lot 23055, složení: 75 % kid mohair, 25 % hedvábí, 25 gramů = 212 metrů, prát ručně ve studené vodě, sušit rozložené, 3 klubíčka
• žluté Malabrigo lace, single lot, složení: 100 % baby merino, 50 gramů = 470 yds (= 430 metrů), 2 klubíčka
• zelený Isager silk mohair, barva 57 lot 23146, zbytek stejný, 1 klubíčko
• zelené Malabrigo lace, single lot, 1 klubíčko

Marie Amelie Design je na Ravelry jako uživatel maremelade. Tenhle návod je zadarmo a navíc se mi líbil, takže jsem se do něj pustila a nakonec ho pletu i v rámci Tour de Fleece, který právě běží.

Svetřík na figuríně

Musím říct, že je senzační, jak rychle to přibývá. Ono se to sice nezdá, ale pletu na jehlicích číslo tři a pletenina je tak nádherně hebká a přitom vzdušená. Díky krajkovému vzoru se myslím i vhodně roztáhne jak do šířky – vypadá tak malinkatá, že se mě někdo v tramvaji ptal, jestli to pletu na miminko – tak do délky (těch klubek by přece jen mohlo být málo).

Projekt: Zelené šaty

Uff, tohle je trošku můj projekt. Má spoustu miniúkolů... už jsem z té práce zblblá. Jak používáme Asanu, která je v angličtině, tak úkolům říkáme tasky (v ANJ task) a subtasky. Samozřejmě i dle teorií time managementu je vhodné si jeden velký úkol jako ušít šaty rozdělit na menší části, aby se vám s ním snadněji pracovalo a také abyste věděli: 

• 
  co kdy máte udělat, 
• co můžete dělat zároveň, 
• jaké je pořadí jednotlivých činností.

Udělala jsem si k tomu ve svém, ne tak docela bullet, journalu projektovou stránku jak radí Knitsonik, ale jednak jsem ji ještě nedala do rejstříku, takže věčně nevím, kde ji mám hledat. A jednak jsem na její druhou stranu neprozřetelně vytvořila projektovou stránku Korokie (zlatého svetříku), takže jsem ji pak vyndala a dala bokem, abych na ni mohla koukat večer při pletení.

Když už ji konečně mám, trochu mě jímá hrůza z té spousty úkolů, které potřebuji vyřídit. A hlavně z toho, že jich tam valná většina není! Objeví se totiž cestou. Třeba, že bych si měla přečíst, jak se šijí šaty z hedvábí. Ne snad, že by moje látka byla hedvábí, ale spíš proto, že jsem úplně zapomněla, že v Burdě nejsou u střihů švové přídavky, takže si sice můžu střih obkreslit z papíru na látku, ale nesmím stříhat těsně kolem něj, abych to pak měla za co přišít. 

Zrovna tak by se mi v úterý bylo bývalo hodilo vědět, že mám cupro a ne lyocell, jak jsem si špatně pamatovala. Možná bych se s tím pak nežehlila tři hodiny zbytečně. Pořád je to totiž zmačkaný. Ne moc, ale je to vidět.

Takže pro zájemce a pro příště tady je seznam úkolů, když chcete šít šaty a jste poloviční začátečník.

1. vybrat si střih (v mém případě z Burdy) 
2. vzít si míry a vybrat si dobře padnoucí velikost (vyšší dívčí je kombinace více velikostí, např. větší přes prsa a menší v pase)
3. zjistit jakou látku a kolik jí budete potřebovat (také její údržbu – lze prát v pračce a na jakou teplotu, lze žehlit? Nebo se musí dávat do čistírny? Budete to ochotni dělat po každém nošení?)
4. koupit látku
5. pokud je to potřeba (většinou ano) vyprat a vysrážet látku = na teplotu, na jakou pak budete prát výrobek
6. vyžehlit
7. překreslit střih na papír
8. přenést střih na látku
9. mezitím koupit vhodnou nit, zip, knoflíky, šikmý vlizelínový proužek, gumu, podšívku a další věci uvedené v návodu, ať se tím pak nezdržujete, v mém případě to byla černá krajkovina. Vyplatí se jít do obchodu s kouskem látky, ze které budete šít, ať můžete posoudit, jestli se to k sobě hodí.
10. ušít živůtek
11. ušít sukni
12. spojit živůtek se sukní
13. zakončit sukni dole (u dlouhých šatů s kolovou sukní to klidně může být samostatný krok na šest hodin = u mě byl)

Kaleidoscope taster week 2024

Po 17. června, Den první

Ne, že bych byla tak naivní, abych si myslela, že tento týden budu mít víc času než v tom předchozím – důkazem je i to, že mi volno začíná v podstatě ve stejnou dobu, jako kdybych jela z práce, ačkoliv jsem dnes dělala z domova – ale řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám, a tak jsem se přihlásila na týdenní taster week Kaleidoscope od Tamary Laporte.

Tamara Laporte: Pes (A Dog’s Devotion = psí oddanost)

„Připojte se k Tam, která maluje expresivní akvarel a kombinovanou malbu rozkošného labradora, který láskyplně vzhlíží ke svému majiteli. Předvede, jak vytvořit zábavnou a spontánní malbu v analogicko-doplňkovém barevném schématu. Oslavme radost a lásku, kterou naši chlupatí přátelé vnášejí do našich životů, a ponořme se do barev, radosti a zábavy při učení nových výtvarných technik!“

Na tomhle obrázku jsem si vyzkoušela techniku wet-to-wet (jestli to píšu správně), kdy se bez obav maluje přes ještě mokrou barvu jinou mokrou barvou. Ony se pak do sebe vpíjejí a vytvářejí nové kombinace. A další důvod, proč ji má Tamara ráda? Protože se musíte smířit s tím, že výsledek neovlivníte! Já vím, zní to trochu divně, ale psycholožka mi říkala to samé. Je to skvělý způsob, jak dát prostor své pravé mozkové hemisféře a trochu „to pustit“. Nesnažit se všechno organizovat, plánovat, řídit. Dát si trochu volnosti a umění taky. Konec konců, je to umění, ne technické kreslení.

Náčrtek tužkou

Pá 21. června, Den pátý

Ve skutečnosti jsem i samotného pejska domalovala až v pátek, protože jsme teď potřebovali obracet nebo uklízet seno před bouřkou.

Asi v polovině malby

So 22. června, Den šestý

Je jedenáct dopoledne a pejsek ještě pořád není hotový. To asi moc dalších obrázků už opravdu nestihnu. Ale z Tamary jsem na větvi, jako obvykle. Přes anilínové barvičky plácá bílý akryl, bílé i černé posca pen = akrylové pero (Mám Pilont Pintor EF, ale asi s ním neumím, pořád mi do té bílé pronikají jiné barvy a buď nemaluje vůbec, nebo dělá loužičky.) a akvarelové voskovky. Opravdu mix médií, jak slibovala!

Hotovo. O půl dvanácté. Tak do čeho se pustím teď? Radši si to rychle všechno projdu:

• Den 1, další autoři: Toni Burt (má velmi zvláštní styl, ale našla jsem zajímavější obrázky), Eulalia Mejia (koláž holubice mě moc nebere)
• Den 2: Kim Dellow (hmm, obrázek s liškou), Ida Andersen Lang (Thumbelina Dreaming, nedávno jsme tuhle pohádku četli s manželem v angličtině), Lorraine Simonds (zajímavý monochromatický portrét)
• Den 3: Mary Price (květiny malované ve stylu Fridy Kahlo – vzpomínáte, že jsem pletla šátek inspirovaný touto malířkou? Pokud ne, mrkněte sem na můj blog.), barevné rozjímání s Tamarou (to je vždycky, nedovedu si představit, že by malovala jen tužkou ;-))
• Den 4: Saskia Van Drunen (velmi zajímavý způsob malby portrétu), Tiare Smith (zase něco nového, monochromatický obraz s duševní hloubkou), Andrea Gomoll (zajímavé kameny)
• Den 5: Jenny Manno (barvy z Machu Picchu, horký favorit!), Rachel Parker Varner (abstraktní květiny, taky by mohlo být zajímavé)
• Den 6: Pamela Vosseller (moc jsem nepochopila, o co jde), Tamara Laporte (dívka s jahodami, hodně jiné od jejího obvyklého stylu, melancholické až smutné), Anna Battle (rybičky a míchání barev jsou další favorit)

Jenny Manno: Dítě (The Colors of Machu Picchu)

Ach ano, obrázek jsem si vybrala, protože je strašně moc barevný a... vypadá to, jako když má dítě na sobě něco pleteného!

Jenže taky potřebuji pokročit se žlutým tenkým svetříkem Korokia, takže chvilku pletu nahození pravého předního dílu ze zadní části. A pak taky někdo musí dojet nakrmit. Manžel pročítá nějaké papíry, takže je to na mně. Zabiju tím dvě hodiny, samozřejmě včetně baštění malin. Po návratu mi manžel říká: „Utíkej si malovat, ať stihneš psa.“ A to jsem mu při obědě říkala, že už maluji nějaké dítě jiné rasy, tak mám obavy,  jestli mu správně trefím obličejové rysy.

Ne 23. června, Den sedmý

Venku je nádherně, je fakt těžký pustit se do práce. Než nakrmím, otevřu stodolu, aby schlo seno, zasadím odnože jahod (Dělám to poprvé – chytnou se?) je půl jedenácté! A to bych dnes ráda udělala tři obrázky.

• Den 7: Effy Wild, Danita Art

Malovala jsem snad až do půlnoci. Abych pak zjistila, co je v mailu, o kterém Tamara slibovala, že ho v průběhu dneška pošle. ... Prodlužuje Kaleidoscope taster week do 30. června!

P. S.: V sobotu 20. 7. jsem se v mailu dočetla, že příští týden bude ještě replay, takže kdybyste něco chtěli zkusit, máte možnost.