neděle 13. července 2014

Pletky s králíkem

Dneska (So 12. 7. 2014) jsem byla v Praze na kurzu pletení. V Bílé Labuti jste se mohli od 14 do 16, kdy se zavíralo, naposledy podívat do kavárny v prvním patře a zároveň si vyzkoušet pletení z volánkové příze. To je taková speciální tlustá příze, ze které jdou pouhým pletením hladce vytvářet parádní volánky. Společnost Vlnika s. r. o. jich má hned několik druhů. 

Za pouhých 120 Kč jste dostaly klubíčko, které jste si samy vybraly z přinesené nabídky - Daniela, Megan, Linda, Luisa, Adéla, Molly, Grace, Vega, Lambada, Nora a možná ještě nějaké další. V ceně byly také dva nealko nápoje a starší číslo časopisu, který je senzační v tom, že si konečně snadno můžete koupit přízi, ze které je model udělaný. 

V dvouhodinovém kurzu se ukazovaly čtyři způsoby pletení z této příze. Když pletete jenom hladce a práci otáčíte - ovšem opačně, než je běžně zvykem - vznikají vám volánky na obou stranách práce a výsledkem je krásná načechraná volánková šála. Pár jich doma mám - cca deset, převážně vlastní výroby. Budete-li plést hladce z rubu a obrace z lícu - vím, je to trochu jinak, než jste zvyklé - budete mít volánky jen na jedné straně. To se hodí třeba u kabelek, svetrů a podobně. Když chcete plést do kruhu, pletete celou dobu obrace. Za zmínku stojí, že to je obvykle o něco obtížnější, protože příze tak docela nechce spolupracovat. A poslední způsob je o sháčkovávání, kdy na háček nahodíte tři až pět ok a pak nahodíte další, které všemi protáhnete. Vytváří se taková zvláštní šálka s trochu jinými volánky. Někomu se to líbí více, jinému méně, záleží na vkusu. Samozřejmě můžete volánkovou přízi přiháčkovávat k normální přízi a vytvářet tak velice snadno působivé volánky. Tak pletení zdar.

No uznejte! Na takovém kurzu jsem přece nemohla chybět!?






A pro ty, kteří pochybují, tak fakt NEMOHLA... byla jsem lektorkou! :-))

pondělí 19. května 2014

Vlčí máky

Ukázalo se, že na červený papír se černou kreslí celkem těžko. Máky pořád ne a ne vyniknout. Nakonec jsem z nich vydolovala aspoň tohle.

čtvrtek 15. května 2014

Vybarvené mandalky

Žádná velká umělecká činnost - jen z knih okopírované mandaly a vybarvené pro radost. Nebo odreagování.


úterý 8. dubna 2014

Dráček

Možná to není úplně snadné poznat, ale tohle je dráček. 

Měl by sloužit jako olejová lampička, ale kdyby to v pátek nedopadlo dobře, udělám si z něj třeba čajovou konvičku nebo zahrádku pro řeřichu. Nebo něco úplně jiného...

P. S.: Tu hlavu má na lžičce položenou ne proto, že by byl mazel jako naše kočka, která tohle dělá, ale proto, že by mu asi jinak upadla. Má totiž moc tenký a hlavně mokrý krk.

pondělí 31. března 2014

Konvičky a hrnečky

Jak si můžete snadno všimnout - mám slabost pro konvičky a hrnečky. Proto jsem se rozhodla vytvořit sérii obrázků z nich. Obvykle nejkrásnější exponáty nacházím v čajovnách.




středa 12. března 2014

Ptáčci třema pastelkama

 
 Jednou jsme takhle byli s kámošem v čajovně a přemýšleli, co budeme kreslit. Našla jsem tam časopis Veronica a zalíbila se mi jeho titulní stránka, tak jsem se ji pokusila namalovat pouhýma třema pastelkama. Sami můžete posoudit, jak se mi to povedlo.


úterý 11. března 2014

Praní

Vždycky když peru nové látky, mám strach. A to pořádnej. Celé dvě hodiny jsem napnutá, jak to dopadne! Jako bych sledovala nějaký thriller. Jenže to ani nemůžu sledovat. Možná spíš jako bych ho slyšela: Někdo dupe na dřevěných schodech, vrznou dveře, výkřik… Mám to podobně – říkám si: Pustí něco? Obarví se mi některá z pečlivě vybraných látek? A jak to pak dostanu dolů? Jde to vůbec?

Malé zkušenosti s praním – na většině privátů jsem pračku neměla – způsobují i jistou nervozitu z tohoto stroje. Po několika málo vypráních, myslím, že tak po dvou se s ním začnu kamarádit při praní běžného prádla. Věci, které už nějakou dobu mám, zaručeně nebarví, nebo to o nich vím. Peru zvlášť bílé (světlé), černé a červené. Občas mi to ale vyšlo tak pěkně, že jsem si udělala várku třeba z fialové, zelené nebo modré. To jsem si pak byla ještě jistější. Ale nové látky peru vždycky nervózně. Krejčířky se prý dělí na dva typy: ty, které perou vždycky všechno, a ty, které neperou nikdy nic. Na základě povídání své „učitelky“ (třídenní kurz šití před dvěma roky) jsem se zařadila k prvnímu typu. Ale je fakt, že budu radši, když mi do sebe něco pustí jako látka, než jako hotový výrobek, se kterým se patlám třeba deset hodin.

středa 5. března 2014

Dáma s kloboukem

Tak na tomhle teď dělám. Říkám jí dáma s kloboukem a slunečníkem, a protože mě tenhle styl/móda fascinuje, velice se těším, až bude hotová. Nejspíš si ji záramuji a nechám si ji pro sebe. Už pomalu přemýšlím, kam bych ji tak mohla pověsit. 

Bude to můj třetí obrázek - po čtyřech letech studia - a první, který budu mít jenom pro sebe! :-)

P. S.: Ten šedý krucánek už mám a chybí mi jenom zbytek bílých šatů.

pondělí 17. února 2014

Svíčková(ní)

Občas dělám svíčky. Vyjde to asi tak jednou ročně a vždycky je to s Kamilem. Důvod je prostý – má spoustu materiálu – formy, vosky, barvy, vůně a taky nápadů. Letošní tvoření nás čeká kolem Velikonoc. Teda snad. Doufám, že budu moct a on taky. Jinak se na to už těším, protože úlovků jsem si už dvakrát přivezla spoustu a jeden lepší než druhý. Občas zkouším i nějakou novinku. Třeba duhovou svíčku. Minimálně se mi hodila k tomu, že jsem pak ve vědomostní soutěži Česko bez obtíží věděla, jaké jsou barvy duhy a jak jdou za sebou. Tenkrát jsem si to musela najít na internetu a bylo štěstí, že jsem měla na čem. A tady je na ukázku jeden z mých předloňských výtvorů.

No, zrovna tenhle hořel dost mizerně – asi příliš tenký knot, takže se pěkně prohořel středem. Díra byla asi o velikosti čajové svíčky. Letos se tedy vykašlu na všechny kulaté potvory, i když mají lepší energii dle feng-shui, a zůstanu asi u krychliček. Nebo bych mohla dělat válce či jehlany…

neděle 9. února 2014

Pletené čepice

Sama ani nevím, jak to vzniklo. Jednou mi od táty přišel inzerát, že si nějaká paní přeje uplést dvě čepice a že vlnu i návod dodá. Víc tam nebylo. Peníze, jméno, nic. Jen telefon. Chvíli jsem přemýšlela, proč mi to vlastně poslal. Já nikdy čepici nepletla. Háčkovala, to ano. Už před lety jsem udělala dvě háčkované čapky, ale dodnes nejsou nositelné, protože jsem se neměla k tomu, abych jim nějak vyztužila kšilt. Jojo, tohle je můj typický nedostatek. Samotné háčkování mám hotové raz dva, ale když mám k tomu dělat ty otravné doplňující práce, několik let mi už téměř hotový výrobek někde leží.

Ale plést čepici? Vlastně jsem jednou začala, jenže z té bambulkové příze to vypadalo tak nějak všelijak... Možná by to bylo pěkné, to nejspíš skutečně ano, ale nezdálo se, že by to bylo i teplé, a to mi připadá jako zásadní nedostatek. A teď bych měla plést někomu cizímu na zakázku? Co velikost hlavy a termín dodání?

Kromě všech zmíněných obav mě tahle příležitost taky trochu lákala. Když to bude pro někoho jiného, měla bych mít větší motivaci to dodělat. (Na ponožky, které mám rozpletené už několik let, raději nemyslím.) A taky... zkusila bych si něco nového – dělat podle přání a pro někoho druhého. Byla to výzva.

 
Zkusila jsem zavolat s tím, že se uvidí. A vidělo se. Domluvily jsme se, že to zkusím a kdyby to nešlo – nerozuměla bych návodu, nebo měla jiné potíže, zase bych to vesele vypárala. Rozmluva byla senzační. Ještě než jsem se do toho pustila, viděla jsem nadšení u své první „zákaznice“ a to mi dodalo odvahy a touhy zvítězit nad náročným úkolem.

Brzy se ukázalo, že není až tak náročný, jak jsem se domnívala. Vzorně jsem upletla vzorek, který jsem následně přeměřila. Už mám pár zkušeností s tím, když to děláte odhadem od oka, protože máte správnou přízi i velikost jehlice. A pak se do vašeho trička vejde leda tak batole. Kdepak, tohle jsem riskovat nechtěla. Ztracený čas při pletení vzorku se bohatě vrátí, když vám práce vychází tak, jak má.

První čapku jsem udělala asi za dva dny. Koukala jsem celý den na televizi, na pohádky, a přitom pletla. Stalo se mi to tak trochu závislostí. Protože pocit z toho, že to vychází podle plánu a hlava se dovnitř pohodlně (snad) vejde, byl tak opojný, že jsem měla chuť vzít si pletení i na cestu do města. :-)

 
S druhou to bylo trochu náročnější. Udělala jsem si raději opět zkušební vzorek a pak znovu pletla a pletla. Příště bych možná raději o Vánocích dělala i něco jiného, jenže tohle bylo jako posedlost. Nemohla jsem se věnovat ničemu jinému, protože jsem to vnímala jako závazek. Strávila jsem se svýma prvníma dvěma čepičkama spoustu času, tak doufám, že se líbily a že za tu námahu a nervy (bála jsem se, že se mi nepovedou) stály. 

Pohled z boku a pak svrchu.

středa 29. ledna 2014

Dnešní lekce kreslení

Ufff, tak dnes jsme kreslili umělým uhlem. Netušila jsem, že to bude tak náročné. Na hodinu jsem přišla celá vysmátá a docela dost jsem se bavila. Poměrně s chutí jsem se zhostila kresby pěkné nízké kabelky na světlém plédu (řekla jsem deka, což se lektorce příliš nelíbilo ;-). Prý to je pašmína... a tak vznikla debata o kozách, ovcích, králících a taky o pletení z kočičích chlupů...)

No, zkrátka to byla přínosná hodina... obrázek je myslím taky ucházející, ale ani bych neřekla, že jsem kreslila jen dvě hodiny. Přijdu si příliš zničená.

A přitom to vždycky tak utíká. Nejvíc super na tom je, že člověk na nic jiného nemyslí. Prostě kreslí. Kouká na kabelku a kreslí kabelku. Koumá, kde jsou stíny, kde světlo. Jak by vhodně zachytil hranu a jak naznačil to lesklé poutko.

S uhlem to tedy nebyla žádná sranda. Ale myslím, že mě to bavilo a docela jsem si to užila. Jen nejsem ráda špinavá. A taky mám teď poslední dobou hodně suché ruce a přišlo mi, že jak jsem ten uhel držela, měla jsem pak úplně spláclý ukazováček, což bylo dost nepraktické, když jsem jím chtěla stínovat jednotlivé plošky. Jen u tohoto nástroje (uhlu) máme povoleno stínovat prstama. :-) ... No, nejradši bych se obešla i bez toho. :-))

čtvrtek 5. prosince 2013

Síťované šátky

Tady můžete vidět moje první dva síťované šátky. Ukázalo se, že to je moc fajn činnost, ale ke konci to dost pomalu přibývá. :-) Výhodou je, že vám k tomu stačí dvě dřívka a jedno klubíčko. Už jsem začala dělat na třetím... růžovém. A zkouším v něm míchat dva druhy přízí. Zatím se zdá, že to nebyl moc dobrý nápad, tak uvidíme...

čtvrtek 21. listopadu 2013

Co potřebujete na paličkování

Na paličkování potřebujete válec, tzv. herduli, která se plní pilinami nebo třeba senem. Když mi přítel sháněl piliny, bavil se tím, že na otázku na co to má, odpovídal že na herduli. Většina lidí jen nechápavě pokrčila rameny, ale bála se zeptat, cože to taková věc je.

Paličkovat samozřemě nemůžete bez paliček. To jsou takové ty dřevěné potvůrky, kolem jejichž "hrdla" či "nožičky" se omotává nit. Jak to tak bývá u všech řemesel, existuje jich značné množství druhů paliček. Do začátku vám jich bude chvilku stačit třicet párů, ale vážně jen chvilku. Mám jich asi stovku a pořád mi to připadá málo, i když zatím jsem dělala asi s dvaadvaceti páry najednou.

Na paličkách je namotaná bavlněná, nebo lněná nit, případně jiné vlákno.

A také využijete spoustu špendlíků.

Zpravidla budete potřebovat také podvinky, to jsou na papíře předkreslené šablony, podle kterých paličkujete. Ještě jsem neslyšela o nikom, kdo by paličkoval jen tak z hlavy, "bez návodu". Ale určitě to taky někdo dělá. A co s nimi? Na herduli připevníte tvrdý karton, třeba ten, co se do něj balí krabičky od cigaret (loudím ho po trafikách), s podvinkem a přes to dáte rozstřižený igelitový pytlík, to aby vám barva z podvinku nepouštěla do hotového výrobku, až ho budete tužit. Jako tužidlo využívám perchlorethylen, v němž je rozpuštěný polystyren.

úterý 23. července 2013

Origami

Říká se, že nové věci zvyšují pocit štěstí. Gretchen Rubinová tvrdí, že vás potěší atmosféra růstu. Ve většině případů musím souhlasit. I když jsem z nějaké nové zkušenosti byla extrémně zpruzená (pro nemoraváky = otrávená, znechucená až naštvaná) – ukázalo se, že jsem nakonec byla ráda, že jsem tu kterou aktivitu podnikla. 

Bylo tomu tak dokonce i v případě kreslení pravou mozkovou hemisférou, které si od té doby jen pochvaluji. Ale zpětně je to trochu něco jiného, než když už třetí hodinu sedíte nad obrázkem vaší boty a máte všeho plný zuby. Nedaří se vám vystihnout správný tvar pásku a nejraději byste ho utrhli nebo zlomili tužku a šli pryč. Třeba na koupák. 

Nakonec ta zkušenost byla přece jen pěkná a užila jsem si to. Stačilo přenést se přes to pomyslné dno U křivky a bylo.

Teď jsem se pustila do origami a mám pocit, že to je nad moje síly. Ač se jindy pokládám za trpělivou a tolerantní, možná až flegmaticky klidnou, ve chvílích, kdy skládám nějakou malou hloupost už půl hodiny a ona se vší silou (a to je to jen pouhý papír) úspěšně brání mým pokusům nechat se vytvarovat do čehokoliv alespoň trochu smysluplného, propadám beznaději a celou silou své vůle se z ní snažím nevytvořit to jediné, co by zcela jistě šlo naprosto spolehlivě. Kouli, kterou hodím do koše.


P. S.: U křivka představuje různá stádia přístupu k nějaké činnosti. Nejprve jste nadšení - řekněme z disertační práce. Téma je zajímavé, sami jste si ho zvolili, zdá se vám přínosné, školitel je prima. A pak přichází problémy - těžko se vám shání data, práce má velký rozsah, někdo s vámi nechce spolupracovat, klekne vám počítač, vedoucí má taky svou práci, chtěli byste raději dělat něco jiného - zaujme vás něco jiného, tohle téma se vám už nezdá atd. atd. až klesnete na pomyslné dno zoufalství, ovšem pokud to nevzdáte, je dost pravděpodobné, že se z něj zase vyhrabete a opět vzroste váš zájem o další novinky v tomto oboru a dokončení této práce. Bohužel u origami se zatím pohybuji na dně. Jednu věc mám hotovou a druhé dvě odložené.

pátek 5. července 2013

Síťovaný šátek

Pustila jsem se do nové činnosti, kterou mě naučila jedna moje známá. A jsem jí za to neskonale vděčná. Svůj první šátek už jsem usíťovala někdy kolem Vánoc. (brzy přidám fotku) Teď dělám na druhém, ten bude do mojí Velké letní soutěže jako jedna z cen.

Ručně síťovaný, žlutý se zlatými vlákny... trojúhelníkový a veliký. Máte se na co těšit. ;-)

středa 8. května 2013

Velikonoční vajíčko jinak


















Vítězství ducha nad hmotou představuje toto polystyrenové vajíčko postupně "obalované" stužkami dvou barev. Jde o nepravý patchwork a byl to celkem záhul. Nevím, kolik hodin práce mi to dalo. Ačkoliv to bylo míň, než jsem očekávala, stálo to i nějaké ty nervy, protože stužky klouzaly a prchaly od sebe. Ale povedlo se! A jsem ráda za novou zkušenost.

A taky to může vypadat takhle.

neděle 7. dubna 2013

Co všechno mám rozdělaného?

Kdo mě zná, ví moc dobře, že vždycky dělám najednou víc věcí. Původně jsem si myslela, že jsem nesoustředěná nebo divná, ale zjistila jsem, že to asi spíš mám v povaze. A naštěstí pro mě to tak měli i mnozí velcí umělci, takže se tím snažím netrápit a dělat, co umím nejlépe, ve chvílích, kdy na to mám chuť. 

To je moje vlastní definice umění - musí to jít od srdce a musí se to dělat s chutí. Dělat to, protože to dělat CHCETE. Zjistila jsem už, že dokončení začaté práce není vždy silnou stránkou. Někdy to totiž znamená, že dál pracujete na něčem, co už dávno ztratilo smysl. Že jste příliš konzervativní na to, abyste si připustili nutnost změny.

Snažím se (jen pro vlastní orientaci... a taky ze zvědavosti) vytvořit kompletní seznam věcí, které mám rozdělaná:

HÁČKOVÁNÍ
  • šestiúhelníkový šátek,
  • tenký filetový šátek se šneky,
  • zelená čepička coby dárek,
  • moje zelená čepička,
  • růžová čepička,
  • bílá síťovka,
  • ...
PLETENÍ
  • modrý tenký svetřík,
  • bílý tenký svetřík,
  • zelená šála,
  • ponožky,
  • ...
SÍŤOVÁNÍ
  • zlato-hnědý šátek,
  • zlatohnědá sukně (?),
  • ...


ŠITÍ
  • malá letní deka s medvídky laděná dooranžova,
  • velká žluto-modro-zelená letní deka,
  • kalhoty,
  • ...

úterý 26. března 2013

Batikovaná kravata

Už je to nějaký ten pátek, co jsem vytvářela tento kousek. Jedná se o hedvábnou kravatu, kterou jsem batikovala na kurzu malování na hedvábí. Tehdy jsem se v této oblasti teprve rozkoukávala. Naštěstí to je technika, na které se nedá téměř co zkazit.

Byl to dárek, a proto ji pochopitelně nemám.