Ponožková příze

O traumatu s hledáním vhodné pletací příze na ponožky jsem psala v článku Pletení ponožek – příze. Samozřejmě pouhé bědování mi zrovna dvakrát nepomůže, a tak jsem se dala do googlení a vyptávání.

Když jsem se snažila vygooglit, co to je ponožková příze, zda má nějaké předepsané nebo doporučené složení, házelo mi to pochopitelně jen konkrétní příze s jejich cenami, obchody atp. Rozhodla jsem se tedy, že prozkoumám trh a srovnám jednotlivé výrobky, třeba mi z toho něco vyplyne.

• Bábinčina pravá ponožková (Ariadne): 41,40–41,75 Kč/100 g/270 m, jehlice 3–4, složení: 70 % akryl, 25 % vlna a 5 % polyesteru, může být nahrazen polyamidem. Příze je vyráběna z tříděných útržků česanců, může se v jednotlivých částech lišit i tloušťkou příze. Může vzniknout dokonce tzv. plamen, který výrobce doporučuje brát jako efektní součást, nikoliv nedostatek příze. Pro výrobu „nezničitelné ponožky“ doporučují přidat Chemlonku. – Přízi je třeba vidět a ohmatat, protože každá může být jinak měkká i tlustá (viz článek Háčkované ponožky)!
• Fabel (Drops): 56 Kč/50 g/205 m, jehlice 3, složení: 75% vlna, 25% polyamid, zkušební vzorek: 10 x 10 cm = 24 ok x 32 řad. 4vláknová příze opatřená úpravou superwash, takže výsledné úplety se snadno udržují a můžete je prát i v pračce na 40°C bez aviváže, sušit volně rozložené. Barevnice obsahuje škálu odstínů od jednobarevných, přes melírované až po pestrobarevné potištěné varianty, tzv. samovzorující – každá barevná dávka je jedinečná a může se drobně lišit v intenzitě barev i průběhu vzorování.
• Míša (Rejda): 23 Kč/50 g/150 m, složení: 100 % akryl, jemná a příjemná žíhaná příze, ale ani velikost jehlic nepíšou.
• Noir Color (Vlnap): 25 Kč/50 g/150 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 80 % vlna superwash, 20 % polyamid. Spotřeba na jeden pár ponožek 100–150 g podle velikosti
• Patricie (Vlnika): 25 Kč/50 g/195 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 75% akryl, 25% nylon.
• Ponožková příze Admiral (Schoppel-Wolle): 210 Kč/100 g/420 m, jehlice 2–3, složení: vlna, polyamid. Při praní neplstnatí, barvy drží bez blednutí několik let. Příze neškrábe, praním měkne.
• Ponožková příze Regia (Coats): 180 Kč/150 g/375 m, jehlice 3–3,5, složení: 75 % vlna superwash, 25 % polyamid. Samovzorovací šestivláknová, silnější než klasická čtyřvláknová ponožková příze, hodí se výborně na pánské hodně namáhané ponožky - díky obsahu polyamidu hodně vydrží. Lze prát na 40°C.
• Sportivo (Vlnap): 90 Kč/100 g/420 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 75 % vlna superwash, 25 % polyamid. Od Zuzany Andělové jsem našla na Sportivo recenzi. Líbila se jí samovzorovací příze tvořící proužky a také to, že ponožky dlouho vydržely. Dají se prát na 40°C, akorát udělaly pár žmolků a postupem času ztrácely barvu. Na jedny ponožky délky 28 cm stačí jedno 100 g klubko při pletení na jehlicích 2,5. Pro pevnější úplet doporučuje 2.
• Sportivo Cotton (Vlnap): 50 g/200 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 48 % bavlna, 39 % vlna superwash, 13 % polyamid. Samovzorující – vytváří jedinečný úplet s pruhy, melírem i tečkami. Snese praní v pračce. Nyní akce do vyprodání zásob: odběr pouze ve dvacetidekových baleních (4 ks 50g klubek) za cenu 100 Kč ! Spotřeba cca 100 g na 1 pár ponožek.
• Unipo (Vlnap): v nabídce jsem ji už nenašla. Karolína ji na svém blogu využívá na pletení návleků na ruce, libuje si, že díky tomu, že je příze ponožková, návleky hodně vydrží a také že jich z jednoho klubka udělá hodně.

Když jsem se optala ve dvou prodejnách přízí, dozvěděla jsem se, že pletařky na ponožky využívají různou přízi, která ani nemá v názvu "ponožková" obvykle se řídí cenou, např.  Standard, což je 100% akryl, 50 g/ 150 m, jehlice: 3,5 –4. A vhodné je připlétat Jesenku, což je 100 % polyamid, aby se neprošoupaly. Ptám se na chemlon, zda mohu připlétat i ten. Prý ano, jen je takový hrubší. A ještě mi paní doporučuje připlétat po celé délce chodidla a ve špičce, ne jen patu. Dobrá, příště to tak udělám.

Zdroje:
http://www.zuzinick.cz/zuzinick/5-BLOG/16-Ponozkova-prize-Sportivo
http://www.chemlonka.cz/420,babincina-sedseda.html
http://www.garnstudio.com/lang/cz/yarn.php?id=72&sort=number
http://www.prizevlnika.cz/kategorie/patricie/
http://www.textil-svadlenka-bz.cz/textil-bz/eshop/9-1-PLETACI-PRIZE/162-2-PONOZKOVA/5/1153-Ponozkova-prize-Misa-hneda
http://karolinaknits.blogspot.cz/2012/05/ponozkova-prize-podruhe.html
http://www.knittingcafe.cz/zuzinick/eshop/3-1-Pletaci-prize/21-2-Ponozkove-prize/5/311-Ponozkova-prize-Regia-Fjord-Lasse-Color-6-fach
http://eshop.vlnap.cz/DetailZbozi.aspx?pID=56

Krajkářské trhy v Praze

Tradičně navštěvuji krajkářské trhy v Praze:

• listopad 2012,
• listopad 2013 – první článek,
• listopad 2013 – druhý článek,
• listopad 2013 – třetí článek,
• jaro 2014.

Letos se na nich objevím znovu. Tentokrát jako prodávající. Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit...

Tak nakonec jsem byla přece jenom návštěvníkem. Viz můj článek Krajkářské trhy v Praze podzim 2014.

Pletení ponožek – příze

Pustila jsem se do pletení ponožek… a pěkně po hlavě, jako obvykle. Když už něco dělám, chci to dělat pořádně a se vší parádou. Chci znát všechny způsoby.

Ani nevím, co mě k tomu vedlo, co byl prvotní impulz. Nikdy jsem zrovna po pletených ponožkách netoužila. Zřejmě proto, že jsem nikdy žádné neměla. Zato jedna moje spolužačka si na střední škole strašně moc přála k Vánocům pletené ponožky. Možná dokonce z ovčí vlny. Nevím. Byla taková zajímavá, zvláštní, řekla bych čajovnická… víte takový ten pohodový typ, co nosí dredy, dá se s ním dobře vyjít, pije čaj (kávu leda ayurvédskou), má rád oranžovou, údajně i pletený svetry, poslouchá etno hudbu, zajímá se o zdravou výživu, občas možná dělá na sobě trochu pokusy, nosí zvláštní oblečení… zkrátka někdo tak trochu mimo, trochu hippies a podle mě rozhodně pohodový člověk. Tak ona si chudinká Ásha přála k Vánocům ponožky a dostala všechno možné ostatní, jen ty ponožky ne. Zřejmě v domnění, že jde o žert nikoho nenapadlo, že to může myslet vážně. Bylo mi jí tenkrát líto, proto si to tak pamatuji, ale musím říct, že sehnat ručně pletené ponožky není nic jednoduchého… a taky chvilku trvá, než je uděláte.

Já plést umím pochopitelně – i když dnes už to tak samozřejmé není – ale ponožky se teprve učím. Vždycky s nadsázkou ráda říkám, že u pletení vám v podstatě stačí umět dvě věci: očko hladce a očko obrace, to je vše. Teď jsem objevila další zákeřnost, stejně jako si Rudolf Křesťan stěžuje, že se nikde nepíše, jak se používá známka na dopisy nebo něco podobného, tak se teď marně snažím dohledat ponožkovou přízi. Jak se pozná příze vhodná pro pletení ponožek?

Mravenec č. 1

Jak jsem vám slibovala tady jsou fotky obháčkovaného mravence. To bylo tak. Jedna známá dostala na mravence šálu jako zkušební pokus od někoho, koho jsem učila plést. A přišla s tím, že by se jí líbilo, kdyby měl na zimu čepičku. Moc to nespecifikovala a vzhledem k tykadlům jsem usoudila, že mu na ně návlek dělat nebudu, protože by to bylo náročné oblékání a každý by se na to brzy vykašlal. Tzn. zbytečná práce. Dostal jarmulku a teď mu doma říkají Žid. Chudák.

Ale prý by to chtělo ještě kabátek a botičky a rukavičky. Nevím, do čeho jsem se pustila dřív, ale přes počáteční nadávání na sakramentskou práci, jsem zjistila, že jde obháčkovat docela dobře a ani to obouvání nebyla zase taková tragédie. Poněkud náročnější byl kabátek, u něhož bylo třeba hodně rychle přidávat ve spodní části. Už aspoň vím, jak to kámoška myslí, když o sobě hanlivě říká, že má ZADEK JAKO MRAVENEC. A můžu říct, že nemá, to by se v rozměrech člověka snad ani nevešla do dveří. 

 

A pro ty zvědavé – celý komplet jsem dělala víceméně celý den. Samozřejmě nejvíc práce dalo dumání co a jak kde udělám. Ale můžu říct, že už ho spousta lidí chválila.

Pletení na rukou/rukách

V sobotu mě čeká kurz pletení na rukou. Už jsem si to vyzkoušela alespoň dvakrát sama doma a musím říct, že je to opravdu zábava. Místo jehlic používáte svoje ruce.

Samozřejmě je potřeba tomuto způsobu pletení přizpůsobit přízi: buď můžete zvolit nějakou enormně tlustou (např. na volánkové šály nebo něco podobného), nebo smíchat několik klubíček jiné příze dohromady (to se pak můžete vyřádit v barvách i efektech).

Princip je jednoduchý, uděláte počáteční smyčku a pak nahazujete buď klasicky, což je zbytečně moc práce, nebo překroucenou smyčkou, nebo „uháčkovaným“ řetízkem.

A pak protáhnete levou ruku okem zepředu dozadu, chytnete volný konec příze, protáhnete a navléknete na levou ruku. Až projdete všechna oka, budete to samé opakovat s pravou rukou. Takže celou dobu pletete jenom hladce, ale protože pletete zleva doprava i zprava doleva, máte vpředu lícový žerzej.

Můj popis je jen velice stručný, protože na webu najdete spoustu skvělých videí. Mimochodem, bohatě vám stačí vidět jen jedno, protože se to hodně všude opakuje a málokdo – pokud vůbec někdo – přišel s něčím novým. Zde máte dvě ukázková:

Výhody:

• jde to snadno,
• je to příjemné, protože se mazlíte přímo s přízí,
• rychle to přibývá,
• stačí vám ruce, takže si klidně na návštěvě v cizím městě nebo na dovolené můžete koupit přízi a plést,
• můžete plést v letadle, jehlice by vám nejspíš nedovolili,
• atd.

Nevýhody:

• práci je obtížné odložit v průběhu, tzn. na záchod si dojděte předem,
• výsledné dílko je vzdušné a přitom poměrně robustní, což výrazně snižuje jeho použitelnost v praxi. Zatím jsem se setkala jen s využitím na šály, i když se domnívám, že by mohly jít vytvořit zajímavé koberečky nebo polštářky.

Co mě ovšem překvapilo, že nikoho nenapadlo vyzkoušet tímto způsobem i pletení obrace.

P. S.: Málem bych zapomněla, že hned v úvodu jsem se potýkala s otázkou, zda je správně pletení na rukou nebo na rukách? Naštěstí je zrovna v tomto případě možné obojí!

Lakování nehtů

Lakovat si nehty mě baví. Někdy si s nima tak růz

ně vyhraju. Oblíbila jsem si barvy duhy. Zvlástě na nohou vypadají i příliš výrazné barvy dobře. A sladit je s oblečením je taky jednoduché - stačí, když na sobě máte aspoň jednu z nich... nebo takový doplněk.

Lak na nehty k vašim očním stínům

Jednou jsem na webu našla návod, jak si vyrobit lak na nehty. Hned mě to zaujalo a říkala jsem si, co na to asi tak budu potřebovat. Ale bylo to tak trapný, že jsem byla zklamaná. 

I tak jsem se to ale rozhodla vyzkoušet. Potřebujete bezbarvý lak na nehty a oční stíny ve vaší oblíbené barvě, ideálně ty, kterými se hodláte líčit následující týden nebo těch pár dní, po které vám lak na nehtech vydrží.

Do misky nebo na nějaké plastové víčko si nadrobte trošku očních stínů – párátkem je rozmíchejte, aby tam nebyly hrudky – a kápněte lak na nehty. Párátkem znovu zamíchejte, abyste získali krásnou barvu a nyní můžete nanášet na nehty. Troufám si říct, že můj první pokus dopadl dobře. ;-)

Výhoda je jasná – za trošku práce získáte dokonale ladící lak s vašimi očními stíny. Za cenu stínů pak máte zároveň lak na nehty, který použijete třeba jen jednou. Navíc to může být dobrý způsob jak využít oční stíny, jejichž barva se vám nelíbí – samozřejmě, pokud se vám bude líbit na nehtech. A konečně – na dovolenou nebo pracovní pobyt si můžete brát méně věcí a budete klidně každý den jiná.

P. S.: Nedovedu posoudit, ale myslím, že trvanlivost takovéhoto laku na nehtech je poněkud kratší, ale i tak mi vydržely dlouho. A jako bonus se krásně loupaly, takže odlakování šlo velice snadno, pokud si dobře vzpomínám.

Růžový cukr

Jedním z mých letních pokusů byl levandulový a růžový cukr. Na rozdíl od levandulového, který nádherně – možná až trochu hodně výrazně voní – růžový skončil fiaskem. Nejen že nevoní po růžích (naštěstí ani nesmrdí a růže se nezkazily nebo tak něco), ale cukr se nalepil na květy a moc se mu z nich nechce. Po úspěšném odstranění je květ oschlý a nijak vábný, takže ani jeho využití jako ozdoba dortu nepadá v úvahu.

Proto tenhle „recept“ nenajdete na mém blogu s vařením, ale tady se vám k němu přiznám. Pokusy totiž nemohou vždy dopadnout dobře.

Ale takhle to vypadalo kouzelně, že? 

Jinak dělám vanilkový cukr, nebo levandulový (sušené kvítky) a s obojím mám dobé zkušenosti. Můžete se podívat na můj blog Angelika vaří, tam najdete další různé vychytávky. ;-)

Čumák

S příchodem podzimu/zimy nastal čas pálení svíček a nejlépe v solných lampičkách, protože odtamtud nikam neteče vosk a netropí žádnou neplechu, i když je necháte bez dozoru. A samozřejmě to chce teplý čaj jako obranu proti zimě. A že to zrovna náhodou vypadalo jako čumák s očima... To jsem prostě musela vyfotit. 

Popravdě tomu i dost pomáhá mírná rozmazanost fotografie, protože když jsem udělala druhou krásně ostrou, už to nebylo ono, byly to jen dvě svíčky a termoska, "zvířátko" ztratilo svůj výraz.

Šitý korálkový náhrdelník z rokailu

Ani nevím, jak to tak přišlo, jen si vzpomínám, že za to mohl chlap. Z jeho strany padla otázka, zda by šlo vytvořit z tak malých korálků nějaký zajímavější náhrdelník. Optala jsem se, co by si tak představoval. Jednoduchá kombinace – chlap navrhne netuše, že něco takového není možné. A žena coby znalec techniky už musí vymyslet, jak to udělat. Myslím, že tenhle typ spolupráce funguje dokonale. My, co víme JAK, se mnohdy držíme při zemi. Používáme techniky, které jsme se naučily a učíme se nové. Ale nenapadne nás udělat to úplně jinak. Tak, jak by to nikdo nečekal. Tohle je vlastně obyčejný kytičkový náramek/náhrdelník jen trochu jinak uspořádaný. Teda můžu říct, že to byla celkem makačka – několikrát jedním místem prorvat jehlu s nití, ale výsledek myslím stojí za to.

Detail čtverce

Vlněný šátek k motorce

Mám vojenskou motorku, a tak jsem se, abych byla stylová, pustila do pletení „vojenského“ šátku. Jako klubíčko to sice vypadalo, že bude mít dostatečně vojenské barvy – okrová, hnědá a zelená, ale v průběhu pletení, kdy jsem se především soustředila na vzor, jsem zjistila, že je to navíc pravidelné, takže mi to bude dělat proužky a to asi dost všelijaké, protože šátek se bude postupem času rozrůstat a pak zase zužovat. No uvidíme. Když ho budu mít omotaný kolem krku, bude hádám hezký. 

Jenom se mi zdá, že trochu kouše. Pochopitelně je to tou vlnou, ale zato bude aspoň hřát. A taky bude takový trochu retro. ;-)

A pár „technických“ informací: ve Vlnice jsem si koupila přízi Fabel. Je to ze 75 % vlna a z 25 % polyamid. Plete se z ní příjemně. Na 50 gramů má přibližně 205 metrů. Výrobcem jsou doporučeny jehlice 2,5 mm, ale na těch mých kruhových žlutých žádné číslo uvedené není, zřejmě jsou větší, ale to nevadí, mám tak trošku volnější vzor no. A protože jsem megaloman a nevěděla jsem, kolik příze budu potřebovat – teď už vím, že by to měla být asi tak dvě klubka, resp. oni pletou z dvojité, já nikoliv – koupila jsem si při první příležitosti další klubíčka stejné barvy (a stejné šarže), takže si případně můžu udělat sladěné rukavičky, čapku (pro použití mimo motorku) a třeba i ponožky, to se uvidí, kolik těch klubíček vlastně mám, myslím, že dohromady jenom pět.

A návod najdete tady. Chce to trochu rozkoukávání, ale jak už ho jednou pochopíte, je to paráda! :-))

Koncem roku 2014 jsem usoudila, že to není šátek vhodný pro motorku a že už si ani přesně nepamatuju, jak jsem ho dělala, a hlavně, že se mi nelíbí, že mi ty šikmé pruhy budou uhýbat, a tak jsem od jeho pletení upustila.

Žlutě naladěná

Kabelka od Veber

V soutěži u Veber na blogu jsem v zimě vyhrála tuhle báječnou žlutou kabelku. Už se těším, až ji teď na podzim vytáhnu – bude krásně ladit s čestavě spadaným listím. Zato žluto-hnědý šátek si na svou premiéru ještě chvilku počká. Opět je pletený podle vzoru Calais Shawl přeloženého paní Andělovou. A tentokrát je i příze od ní. Nechtělo se mi ji přemotávat na klubíčko, a tak jsem ji nechala takhle smotanou, a když si ji hodím na kolena, plete se mi z ní pěkně i tak. Když zrovna nepletu, přehodím si ji přes ramínko, pověsím do skříně a je uklizeno. 

Tuhle textilní kytičku jsem si vyrobila s pomocí paní Lenky Slovákové (Lenice) na výtvarném večeru v Havlíčkově Brodě. Je to úplně jednoduché. Stačí vám kus látky, která se vám líbí... může být třeba ze sukně, která už není nositelná, nebo trička atp. Např. podle hrnečku si vystříhnete šest koleček. Vezmete si jedno kolečko, přehnete ho na polovinu a po tom obloučku ho prošijete předním stehem – tak rozumně daleko od sebe. Stáhnete k sobě a máte první lísteček. Klidně na stejnou niť můžete navléknout i zbylé „lístečky“. A pak už jen doprostřed všijete knoflík a dozadu spínací špendlík nebo třeba gumičku či skřipec do vlasů a parádní ozdoba je na světě.

Žluto-hnědý šátek Calais Shawl

Manga kalendář

Jedna moje kamarádka je příznivcem anime a já se proto rozhodla, že se naučím kreslit mangu. Chtěla jsem jí darovat manga kalendář na příští rok... jenže... než jsem se vůbec pustila do kreslení, změnila práci a já pak taky. A už jsme se celou věčnost neviděly, ani si moc nepíšeme... samozřejmě bych to pořád uskutečnila ráda, protože si představuju, jak moc by se jí to asi líbilo. – Teda snad. Pokud by moje obrázky aspoň trochu vypadaly tak, jak mají. 

A tak, abych se to neučila docela nadarmo, pro případ, že se mi už třeba neozve, a když už jsem si o tom koupila dvě knihy, napadlo mě, že by se takový vlastnoručně kreslený originální anime kalendář mohl líbit i někomu z vás – mých čtenářů, a tak jsem ho taky zařadila do letní soutěže 2014.

A vzhledem ke kvalitě fotografií se nejspíš můžete těšit, že budete mít jediný originál, vlastně to budete mít určitě, ale že možná nebude ani okopírovaná kopie, i když některé obrázky bych si taky určitě ráda nechala, alespoň v kopii pro vzpomínku.

Těšte se na...

Při mytí nádobí jsem dnes přemýšlela, co ze své dřívější tvorby bych chtěla vyfotit a uveřejnit na těchto stránkách. Napadlo mě, že by se vám mohlo líbit oblečení, které jsem na přání uháčkovala pro plyšového mravence jedné známé, moje první dvě olejomalby a konvička s oranžovými květy, která bude brzy ladit s čerstvě spadaným listím. Teda u nás už padá. Jen není správně oranžové :-)

Nechtělo se mi odcházet od práce, tak jsem si to pořád opakovala, abych ani na jednu věc nezapomněla, a pak jsem si řekla, že mi postačí zapamatovat si počáteční písmena, na zbytek si snad pak vzpomenu. M jako mravence, O jako olejomalba (obraz) a K jako konvička... dohromady je to MOK. Přišlo mi to tak vtipné, že jsem si to do paměti uložila velice jednoduše, ačkoliv mě napadaly další a další věci, které bych ráda uveřejnila. ;-)

Nebezpečné gumové náramky?

Růžovo-fialový náramek

Předchozí článek: Gumičkování – gumičkové náramky. 

Říká se pletení náramků, ale kdo jen trochu tuší, jak se gumičkové náramky dělají, ví, že jde o háčkování. Vždyť i k sadě několika gumiček máte přiložen malý plastový háček.

Decentní náramek

Decentní žluto-hnědá souprava

Růžovo-hnědý... vhodný k výše uvedené soupravě

Vesele a radostně

Před náramky je veřejnost varována prostřednictvím televize i článků na internetu. Jeden z největších britských prodejců hraček The Entertainer prodával na tyto náramky přívěsky, které obsahovaly 40 % ftalátů, ačkoliv Evropská unie u výrobků pro děti povoluje maximálně 0,1 %. Větší množství této látky je totiž karcinogenní. I přesto je někteří výrobci používají, protože plasty jsou díky nim měkčí a ohebnější. 

V barvách duhy

Džungle

Zelené variace

Olivy plněné papričkou

Originální gumičky Rainbow loom bands jsou vyrobeny z nezávadného silikonu, ale existuje značné množství napodobenin. Některé gumičky jsou ale napodobeninami a obsahují karcinogenní ftaláty. Měli byste tedy raději kupovat originály, nebo se vrátit k jiným materiálům. A nebo to jako já neřešit, protože je to stejně jen chvilková móda, a jestli se takovým náramkem ozdobím na pár hodin, snad to žádnou velkou paseku nenadělá. Podívejte se, jak jsou ty moje krásné!

Zdroj:
http://zena.centrum.cz/moda-a-krasa/modni-trendy/clanek.phtml?id=804412

Celá rodinka náramků před rozdáním

Gumičkování – gumičkové náramky

Trend, kterému propadli skoro všichni náctiletí. A nejen oni. Pestré náramky z gumiček jsou v módě. Když jsem je viděla poprvé, nijak mě nenadchly. Proč bych je měla chtít? Kus uměliny. Ale když mi kámoška (Jezinka) řekla, že se je naučila vyrábět podle internetu, řekla jsem si, že to dokážu taky. Chvilku jsem hledala návod. Našla jsem dva. První se mi zdál obtížný, a když jsem viděla druhý, zjistila jsem, že je to jen jiný způsob, jak ukázat to samé.

Sotva jsem udělala pár náramků, zcela mě tato činnost nadchla. Je to skoro tak dobré jako pletení na rukou. Je to tak příjemné je vytvářet. Sama je vlastně nenosím. Když si na ně vzpomenu, nebo se mi okázala povalují na stole, vezmu si je třeba na den, ale mám ráda holé ruce – líp se mi pak píše na počítači, takže jdou zase rychle dolů.

Co mě však lákalo bylo podarovat všechny kamarádky na hromadné oslavě narozenin stejným droboučkým dárečkem – náramkem přátelství. A taky si zkusit natočit vlastní videonávod. Trvá minutu čtyřicet šest vteřin a jsem na něj jako na svoje první „děťátko“ pyšná. 

Druhý návůdek je ovšem povedenější – má jen čtyřicet tři vteřin, ale vidíte práci tak, jak ji uvidíte i jako její tvůrce a ne „vzhůru nohama“. Ale na druhou stranu tam chybí začátek. Takže doporučuji zhlédnutí obou videí. 

Partyzánské pletení

Barevný karavan

Volné pokračování článku Guerilla knitting.

Jsou články, u kterých nevím, zda je publikovat na tomto blogu, kde je především moje tvorba a myšlenky o ní, nebo s ní spojené. Nebo na Angeliky bločku. A tak se článek Guerilla knitting o partyzánském pletení objevil tam spolu s odlišnými obrázky i textem. Jenže mi to nedalo a musela jsem o něm napsat i tady. :-) Uznejte, partyzánské pletení sem přece patří... 

Jde o oplétání všeho možného především na veřejných prostranstvích. P. S.: Někdy jde o háčkování.

 

 

Cudné sochy

 

Zvláště okouzlující háčkované pavučinky na plotě

Bílý šátek do soutěže

A takhle vypadá menší verze "velkého oranžového šátku" Calais shawl bez volánkatého okraje. Uvažovala jsem ještě nad třásničkami, ale vzhledem k tomu, že je to sponzorský dar do soutěže, usoudila jsem, že ho nebudu zase tak moc přizpůsobovat svému vkusu a nechám ho univerzálnější, aby se líbil více lidem.

A rovnou se vám přiznám, že to byla pořádná makačka, protože jak ta příze byla tenoučká – proto je taky menší (jinak bych ho dělala snad do soudnýho dne!) – trvalo strašně dlouho, než jsem postoupila o viditelný kousek a mým cílem bylo, aby se daly cípy vpředu zachytit uzlíkem nebo například do nějaké spony a nechat si ho přehozený přes ramena.

Velký oranžový šátek

Nejméně od patnácti let jsem šátkofil! Miluji šátky a šály všech barev a provedení. Samozřejmě nejlépe textilní a hebké! A taky romantické. 

Už jsem si jich dost vyrobila, ovšem jen batikováním hedvábí, a tak bylo na čase nějaký si uplést. Využila jsem návod zdarma, který jsem našla u na webu u jedné své známé z Prahy z krajkářských trhů – Zuzany Andělové. 

Šátek se jmenuje Calais Shawl a návod vytvořila paní Judy Marples a zmiňovaná Pražanda jej přeložila a doplnila vysvětlivkami, takže jej pochopí snad každý, i když zpočátku můžete s návodem trochu bojovat. Jak vidíte, tohle je můj první a hned se mi povedl. Natolik jsem se do něj zakoukala, že jsem druhý – tentokrát bílý – upletla jako výhru ve své letní soutěži 2014. A pak jsem si hned začala třetí – žlutohnědý, tentokrát z příze přímo od paní Andělové.

Jenom to natužování a vypínání těch kouzelných hrbolků mě otravovalo. A navíc zrovna začalo pršet, tak mi to ani nechtělo uschnout. 

Ale je parádní a obrovskej. Hotovej pléd. – Ten mám taky někdy v plánu.

Výroba chlastu

Jak už to tak u mě bývá, vyhlédnu si vždy nějaké téma a nadšeně se do něj pustím. Dříve nebo později se ho stejně rychle vzdám. Občas mi některá zůstávají na dlouhou dobu, nebo se k nim opakovaně vracím.

K těm, které upadají v zapomnění, patří kulinářské pokusy. Asi se to ani nedá jinak nazvat. Na konci léta 2014 jsem začala experiment s alkoholem. Před létem jsem si vyrobila pampeliškový likér, který mě svou chutí příliš nenadchl – možná to chtělo více cukru. A pak přišly na řadu pokusy s vodkou. 

Nakládla jsem do ní skoro všechno, co mi přišlo pod ruku. Vanilkou a goji počínaje, přes loukom a chilli papričky až po pecky ze švestek. Všechny tychle moje srandy najdete na mém blogu o vaření. Některé se tam objeví až prvního října... tak příjemné čekání!