Týden předení, den druhý

Druhý den předení zdárně za mnou. Jupí! Raduju se z toho, že konečně zase začínám mít pocit, že jsem pánem svého času a jen otrokem práce a domácnosti. Už druhý den v řadě jsem se dostala k něčemu, co mi připadá smysluplné a v čem se chci rozvíjet. Paráda. 

Včera, když jsem s tím začínala, mě napadlo, že si každý den umotám jiné klubíčko. A pak je všechna vyfotím a bude to náramně krásné mít každé jiné, za každý den jedno. Dneska jsem se tedy odhodlala (pocit vlastní nedostatečnosti stále přetrvává) a dovolila si sáhnout na ten krásný česanec z Dalinu (k čemu by asi tak byl v téhle podobě?!), v němž je hedvábí. Pravda, je nejenom krásný, ale také drahý. Konzultovala jsem v prodejně, zda by z toho šla udělat jednonitka a jaké jsou možnosti jejího využití. Jenomže si to už nepamatuju. 

Předlo se mi z toho naprosto úžasně – asi si brzy (až sdělám ostatní – ha ha ha) přikoupím. Je to dané tím hedvábím, které dodává větší pevnost a já můžu dělat tenčí nit. To je zatím můj cíl. A taky je fajn, že se mi daří trochu rovnoměrnější. Na druhou stranu se mi vyskytl problém s tím, že se mi nedařilo upříst ji silnější. Ale to neva. Nejspíš změním plán a místo zeleného Danzigu ho udělám z téhle. Ještě nevím, kterou použiju kontrastní, ale tahle vypadá překrásně, právě díky lesku hedvábí. Akorát mi vadí, že jako česanec má mnohem kouzelnější barvy. Spředením se vše slije do takové neutrální šedozelené. Z toho tedy plyne odpověď na následující otázku.

A co bych se chtěla naučit nebo vyzkoušet? Jak to udělat, aby zůstaly barvy česance víceméně zachovány i po spředení?