Krásné Vánoce

Krásné Vánoce plné toho nejmilejšího tvoření. 

Svátky provoněné vlnou, kreativitou, pohodou a hlavně klidem.
 

Přeje Angelika

Zasněžený stromeček

O tom, že si přeji mít stromeček plný vlastnoručně háčkovaných hvězdiček jsem vám psala už dříve, a takhle to vypadá, když se sen stane realitou!

Další články s tímto tématem jsou: Háčkované sněhové vločky (hvězdičky) = článek s odkazem na makrofotky sněhových vloček. Vločky, kam se podíváš – jiná fotka téhož stromečku, akorát jinde umístěného a detaily jiných vloček. Jsou na něm nakonec asi jen dvě stejné. A ani to není jisté (mohla jsem v jedné z nich udělat drobnou chybu).

Ale vločkové háčkování pořád ještě není u konce.

Adventní kalendář

DROPS stejně jako vloni nezklamal a připravil pro své příznivce adventní kalendář. 

Každý den až do toho Štědrého si můžete odkrýt okýnko s novým návodem. Baví mě to. Stal se z toho takový hezký rituál. Je to jen chvilinka a stejně je to super zpestření jednotvárné činnosti. 

Ale v posledních dnech to nějak není ono. Po kliknutí na příslušné červené okýkno s číslem se objeví jenom vyskakovací okno s textem: „Nebylo ještě přeloženo.“

Zajímalo by mě, jak dlouho tyhle návody vymýšlejí a kdo. Připadá mi těžké neopakovat se a stále vymýšlet něco, co je nějakým způsobem spjato s Vánocemi.

Daybreak #2

I když jsem ještě měla rozpletený Meadow Grass, nemohla jsem odolat a začala Stephenův Daybreak. U Helči (z Vlněných sester) jsem viděla, že si na Ravelry svoje upletené výrobky takto čísluje, a protože mě nenapadlo nic lepšího, budu to dělat stejně. Tak nějak to asi může být přehledné. Samozřejmě v poznámkách je nejlepší mít uvedeno, že Daybreak #2 je pletený z Alpacy bouclé mix od DROPSu.

Ještě mi dovolte malou odbočku pro ty, kdo třeba náhodou nevědí, co je to Daybreak, psala jsem o něm v následujících článcích, kde najdete i mnoho fotek:

• Daybreak začínáme
• Co si chci uplést? Seznam přání 2016
• Daybreak pokračování
• Daybreak fotečky

Tak dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jak by asi Daybreak vypadal, kdybych ho udělala z kombinace chlupaté a lesklé příze, že jsem to prostě musela zkusit. HNED! Už jsem tu o tom psala, ale ne kompletně, protože k nákupům v Brně jsem se ještě nedostala (k sepsání). V obchůdku Zapleteno jsem si koupila 3 klubíčka Alpacy bouclé mix od DROPSu. Návin je 140 metrů na 50 gramů, složení 80 % alpaka, 15 % vlna a 5 % polyamid, přičemž 10x10 cm byste měli uplést při 17 očích a 22 řadách. Doporučená síla jehlic je 5 mm. Smířená s tím, že pletu velice volně jsem raději sáhla po čtyřkách. A protože pochybnosti jsou strašná věc, vyzkoušela jsem si z jiného klubka pro jistotu i malý vzoreček na pětkách – vypadal divně a rozplácle, i když díky kudrlinkám, které se poslušně rovnaly do sloupečků, byl také zajímavý. Zvolila jsem středně hnědou (dle jejich značení 602) barvu. 

K tomu jsem chtěla vybrat nějakou Cotton viscose, jak jsem to viděla u šátku Strawberry and Cream. Ale ukázalo se, že tři klubíky od jedné barvy právě nemají. Chvíli jsem váhala a nakonec se rozhodla pro provokativní kombinaci tří různých hnědých od smetanové (barva 17) přes středně hnědou (velice podobný odstín té buklé, barva 26) až po tmavě hnědou připomínající hořkou čokoládu (barva 23). Tahle klubíčka se mají plést na jehlicích 3,5 mm (23 ok a 30 řad má být 10x10 cm). Na 50 gramů připadne 110 metrů. Příze je z 54 % tvořena bavlnou a ze 46 % viskózou. 

Jediné nad čím váhám je pořadí barevných pruhů. Mám začít světlou a postupně ztmavovat? Nebo tmavou a postupně zesvětlávat? Druhá varianta bude budit krajkovější a něžnější dojem, předpokládám.

Zmínit je třeba, že pletení z buklé je to naprosto hrůzné. Něco příšerného! Chvíli jsem si dokonce myslela, že z tak děsivé příze nedokážu plést. Vůbec nejsou vidět očka na jehlici! Strašná chlupatina! Už jsem jednou z něčeho podobného začala tašku, ale chovalo se to „mravněji“.

Pohled z okna

Ačkoliv jsem se nikdy nikde netajila tím, že se mi Praha nelíbí – samozřejmě nemyslím památky, ale město jako takové – miluju výhled z našeho okna. Líbí se mi z něj koukat v jakoukoliv denní dobu. Znám pochopitelně především různé varianty ranních a večerních či nočních výhledů, ale ať už je počasí skoro jakékoliv, vždycky to stojí za to.

Vzpomínám si, že jsem si kdysi půjčila Saudkovu knihu Pohled z mého okna (název možná není úplně přesný) a bylo zajímavé, jaké různé pohledy dokázal nafotit, když se tomu věnoval celý rok. To máte zelené stromy, kvetoucí, pak žluté a následně opadané. Se sněhem, v mlze, při východu či západu slunce. V pravé poledne… kolik je různých variant jediného výhledu?

Rukavičky bez prstů

Koupila jsem si dvě tweedová klubka v Kotvě tady v Praze, protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak se z nich plete a udělat si ty rukavičky, které upletly Vlněné sestry. Sice jsem začátek musela několikrát předělávat, protože to mám ze silnější příze, a tudíž nahazuji menší počet ok, odkládám menší počet ok na palec a přitom mi stále musí vyjít vzor šipek, ale pak už to bylo super, protože mi pletení zase rychleji přibývalo. V podstatě za dva dny – počet hodin neznám – jsem udělala celou jednu rukavici.

Daybreak fotečky

Uplést jakýkoliv šátek je pro mě relativně snadné a rychlé. Přibližně za měsíc volného pletení (= nevěnuju tomu všechen svůj čas, ale takové ty jinak proflinkatelné „zbytky“) je leckterý hotový. Potíž nastává s focením. 

Nevím, jestli to máte taky tak, ale když mám svůj výtvor vyfotit, trvá to celou věčnost.

Jednou není správné světlo – teď v zimě je to zvlášť náročné, když dny jsou kratší.

Jindy mám vybitý foťák,
plnou kartu,
chybí mi kabel na přetažení do počítače,
nemám doma internet,
nebo ještě nemám příslušný text k danému článku napsaný.

Takže se jednou pro vždy omlouvám, že se tu občas objevují články bez obrázků a možná někdy budou i obrázky bez článků. Potřebovala bych pro blog svého soukromého fotografa.

 

Stephenův Mystery KAL – poklad za 20 Kč

Jak už jsem psala v článku Velké dilema, tak jsem si nějakou dobu, cca měsíc, pohrávala s myšlenkou, že si od Stephena Westa koupím šátek, který budu plést postupně podle zasílaných částí návodu, až bude celý hotový. Je to sice jenom na jeden měsíc – konkrétně na říjen 2016, ale stejně to vypadá velice lákavě. 

Zmiňovala jsem, že mám obavy z přehnané barevnosti nebo nenositelného tvaru… ale zvědavost je zvědavost. Na druhém výletě v Brně jsem si zakoupila klubíky v podzimních barvách: světle žlutou, zářivě oranžovou, hráškově zelenou a tmavě hnědou, a tak víceméně snad každá kombinace musí být dobrá. Už se těším!

Ne 9. října: Pustila jsem si video k druhé sekci Stephenova šátku, abych rozluštila, co tím vším anglickým psaním myslel. Nakonec se ukázalo, že je to relativně jednoduché – na pletení. Na pochopení z psaného textu to bylo mnohem horší. Ta videa jsou úžasná věc.

Pá 21. října: Stáhla jsem si pokračování návodu na Mystery KAL. Ach jo, už je tu další a já ještě nejsem ani v polovině toho minulého…

Čt 27. října: Na dovolenou jsem si s sebou vzala Mystery KAL v domnění, že bych mohla pokročit s jeho pletením. V pátek měl být zveřejněn třetí vzor a já se ještě patlala ve druhém. Sice jsem v Kytlici pletla o sto šest, ale nijak výrazně jsem se neposunula, protože řady už jsou v tuto chvíli opravdu dlouhé. 

Navíc hned ve čtvrtek přišlo rozčarování z toho, že nemám gumičky, které používám jako značítka, abych oddělila místa, kde se budou oka přidávat nebo ubírat. A přitom mám tak parádně vymyšlený trik (Angeliky zlepšovák s gumičkami) – protože v KALu je vždy část, která se plete obrace, a pak část, která se plete hladce, a tyto dvě se střídají, tak u každé, která se plete jedním způsobem, třeba hladce, mám z obou stran gumičku stejné barvy. Tak v průběhu pletení snadno poznám, kde jsem, neboť mezi dvěma stejně barevnými gumičkami se stále aplikuje stejný způsob pletení.

Místo gumiček jsem tedy jako značítka používala kousky barevné příze svázané v oka, kterými jsem si označovala jednotlivé úseky.

Když jsem šla kolem obchodu Tiger s různýma vánočníma hovadinkama, zatoužila jsem se podívat dovnitř. Intuice mi napověděla, že se mám dobře porozhlédnout po sortimentu. Nechtěla jsem si koupit žádný vystavovací nesmysl, a tak jsem jen procházela mezi regály a smála se různým žertovným nápadům. Překvapilo mě, že jsem narazila na koutek s šicími potřebami a světe div se i s jehlicemi na pletení. Byly tam asi jen jediné a k tomu velikost 2,5, tedy podle mého mínění relativně malé a málo praktické. Ale vedle byly gumičky na pletení náramků. Hned jsem si jedny šťastně vzala a označila je za Poklad za dvacet korun. Ještě večer jsem je vpletla do KALu a na setkání s Vlněnýma sestrama se jimi hned pochlubila. S tímto zlepšovákem jsem se seznámila na setkání s nimi a teď ho s úspěchem používám.

Meadow Grass pokračování

Na společném pletení s Vlněnými sestrami (viz můj článek Společné pletení v Café Lajka) jsem viděla jeden kouzelný, krásně upletený Meadow Grass. Kromě toho, že byl té paní, co hodně utahuje a radila mi používat menší jehlice, když pletu volně a chci mít krásně pevná, upravená očka, na něm byla nádherná především krajka. S trochou zármutku jsem se tam holkám svěřila, že ho dělám sice z krásné příze od Schoppelu, jenže jak přechází z černé do šedivé, krajkový vzor úplně zaniká. Nebo je to tím, že mám pro změnu příliš malé jehlice a nevznikají v něm pořádné dírky?

Spojovač lanek

Jednou z věcí, kterou jsem si objednala u Vlněných sester, byl spojovač lanek. Ten jsem chtěla už minule v Brně, ale špatně jsme se pochopily a holky mi prodaly krátké lanko padesátku. Jelikož se to počítá i s jehlicema, tak je příliš mrňavé – aspoň s těma běžnýma, nezkrácenýma, takže je v podstatě k ničemu, akorát se mi s ním minule podařilo o ten kousíček prodloužit jiné lanko… právě díky spojovači, a tak jsem mohla relativně pohodlně doplést Mídoua (Meadow Grass). 

Z předchozího textu tedy plyne, že spojovač lanek je super věc, i když jsem ho zatím využila jenom na malé projekty. V balení byly rovnou tři, a když tak nad tím přemýšlím, asi bych je raději měla vyzkoušet, protože minule se mi podařilo (pro změnu v Zapletenu) koupit lanko, které sice je šroubovací, ale na jedné straně je jakési divné a nejde na něj našroubovat žádná jehlice, ani spojovač, takže je vlastně k ničemu. Už řeším reklamaci.

Co jsem se tak bavila s Helčou, tak ta ze spojovače úplně nadšená není, a musím připustit, že opravdu trochu drhne a u jemných hebkých přízí by je možná mohl zatrhávat. Taky se mi zdá, že drhne jenom na jednu stranu, ale to je možná jenom pocit. Celkově jsem ráda, že něco takového vůbec existuje, protože jinak bych megalomanské projekty, které mám v plánu někdy v budoucnu – opravdu velký šál/pléd – musela plést na několikerých jehlicích, což sice taky jde a už jsem to několikrát zkoušela, ale zdaleka se mi to nezdá tak pohodlné. Navíc takto mohu spojit více krátkých lanek a nemusím stále vytěžovat jen to dlouhé, stopadesáticentimetrové.

Společné pletení v Café Lajka

Chvilku před sedmou jsem vyrazila na tramvaj. Tam se mě nějaká paní anglicky ptala, jestli jsem v Praze místní, tak jsem jí řekla že ne, ale co potřebuje. Rozuměla jsem jí dobře, takže asi nebyla Angličanka, protože neměla žádnej zvláštní přízvuk, ale byla jsem zmatená z toho, že chce v sedm večer koupit kávovar. To mi hlava opravdu nebrala.

Ze zastávky Letenské náměstí jsem se vydala dozadu za Billu. Poznala jsem chodníček a myslela si, že mám vyhráno, když se vydám rovně. Ale chyba lávky. Přede mnou už se rýsovala zeleň, ale kavárna nikde. Naštěstí kolem běžel chlapík, který mi poradil, že mám zahnout vpravo a že tam na rohu to je. Tak jo, super, teď už si to snad budu pamatovat, i když kdoví co bude za půl roku… Pořád lepší než minule, kdy jsem nikde nikoho neviděla, a tak jsem se šla zeptat do blízké hospody. On to tedy spíš byl takový pajzl, takže když vstoupila dobře oblečená, mladá žena, všichni ztichli a zvědavě (možná i trochu lačně) si mně prohlíželi. Naštěstí mi někdo poradil cestu a nikdo za mnou z hospody nevyšel, přiznávám, že jsem se trochu bála. Stačily ty pohledy mužů venku, když viděli, odkud jsem vyšla.

Jak už jsem psala, tentokrát to bylo klidnější a v pohodě. Café Lajka bylo tam, kde má být. Po projití dvěma dveřmi jsem hned sebevědomě zamířila do salónku vpravo, který již byl plný lidí cinkajících jehlicemi. Dovolím si položit důraz na slovo lidí, neboť se v místnosti nacházeli i dva muži. Jak se ovšem brzy ukázalo, jeden z nich seděl u stolečku v rohu, kde byli běžní návštěvníci, kteří zde nepletli. Docela se divím, že jim náš hluk nevadil, protože jsme představovali klubko štěbetálků. Každý nově příchozí byl pečlivě zrentgenován pohledy sedících pletařek, protože všichni chtěli objevit, co na sobě bude mít za výtvor. Vše se chválilo, obdivovalo, osahávalo… padaly otázky na cenu a jakost přízí, oblíbené materiály (zde si například pamatuji paní Malabrigo – z ničeho jiného neplete a pravé jméno nevím), utahovačky či volňačky (styl pletení) a tipovaly se vzory, případně tvar a význam začatého výrobku. Nejedna z nás s sebou měla Meadow Grass, který Vlněné sestry přeložily a zveřejnily na svých stránkách, přičemž jeho pletení podpořily losováním o klubíčka za pět set korun. Pochopitelně se zde objevila klubíčka a vzory odjinud. Což mi ovšem vnuklo otázku – kde jsou holky? Nikdo nevěděl.

A tak jsem se s dovolením usadila k jedinému pletoucímu chlapovi a za chvíli už s ním a Maruškou příjemně konverzovala. Líbil se mi Lubošův tyrkysový svetřík, jelikož vypadal dobře a já si dosud na žádný netroufla (ale už je začnutý) a tenhle měl dokonce copánky, které jsou o něco pracnější, protože se oka přendávají dopředu nebo dozadu na pomocné jehlici. Nejprve jsem vzbudila pozornost rozpleteným KALem. I když se do něj nikdo další ze zde přítomných nejspíš nepustil, leckdo pravděpodobně zná styl a výzvu Stephena Westa. Pletoucí chlap se stane celebritou snadno. A když má skvělé, zajímavé a originální nápady a ještě je k tomu hezkej, musí očarovat nejedno ženské srdce. Tenhle KAL – kdoví, jak ho pak pojmenuje, je navíc relativně decentní (skoro až nuda na Stephena s jeho aktuální bláznivostí), takže je příjemné vidět, jak se to vyvíjí. Jenom asi bude dost veliký vzhledem k současným rozměrům a tomu, že jsem přibližně v polovině pletení.

Kromě jiného jsem se chlubila spolustolovníkům, že jsem dnes na hodině angličtiny znala slovíčko, které neznala lektorka. Jedna paní tam totiž řekla, že ji baví krošet, nebo že by dělala kroše? Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když se lektorka ptala, co to znamená, zároveň s tou paní jsem řekla, že háčkování (crochet).

Když přišly Katka s Helčou (Vlněné sestry), přivítaly jsme se a Helča zmínila, že je příjemné se vidět po takhle krátké době (na podzim jsem ji navštívila při obou cestách do Brna). Udělalo mi to radost. Taky jsem je viděla ráda a společné pletení mě fascinuje svou energií a radostí. Z velké části za to mohla taky Jaruška, která se ke mně hned hrnula, připomínala mi, že jsme spolu minule jely tramvají a vůbec byla tak příjemně milá. Hned jsem jí vykládala, že jsem se po ní začala opičit a zkouším plést na jehlicích dvojkách. A dokonce i ponožky. Jenomže mě odrazuje nejen to, jak pomalu výsledek přibývá, ale taky jsem se trochu ztratila v návodu na pletení ponožek na jedné kruhové jehlici a tom, ve které řadě mám přidávat oka. Navíc mám rozpletené zajímavější projekty. Šátky se dá totiž hezky chlubit, ukazovat je či darovat komukoliv, kdo se do nich na první pohled zamiluje. S ponožkami je to obtížnější. 

Jiná paní mě inspirovala k budoucí koupi kvalitních jehlic číslo dva (asi Addi), protože na těch Vlnikáckých se neplete nic moc, neboť jedna z nich má tupou špičku a možná i maličko drhnou ve spoji s lankem. A důvod, proč právě dvojky? Protože její pleteniny mi připadaly mnohem úhlednější než moje a to i u stejných výrobků, např. šátku Meadow Grass, a zdá se, že příčinou je to, že dostatečně utahuje. Než se učit jinak utahovat a mít oka nestejnoměrná, je lépe použít menší velikost jehlic. 

Kromě nových klubíků, které jsem si (opět) objednala u Vlněných sester - plánuju totiž (asi až po Vánocích) uplést Stephenův Doodler – mi udělala radost „babička“ Maruška se svým přístupem. Luboš jí tam totiž cosi ukazoval-učil s chytrým telefonem a ona mu ho vždy sebrala (byl její) a řekla: „Nesahat, já sama.“ (Někdy mě důchodci děsí svou pasivitou a morousovstvím – budu jednou taky taková? A pak když vidím chytrou, šikovnou a zvídavou starou paní, nemám najednou ze stáří takový strach. Možná je to přece jen moje volba, jestli budu neschopná a na obtíž, nebo se zorientuju i v náročném moderním světě a požádám o radu a pomoc a pak si všechno dovedu zařídit sama…). A proč jí říkám babička? Protože s tím přišel Luboš, který ji zná z akce Elpidy, kde se pletly ponožky. (Už jsem o ponožkách od babičky psala ve stejnojmenném článku (http://angelikyblocek.blogspot.cz/2016/03/ponozky-od-babicky.html) a zde jsou ofiko stránky: https://elpida.cz/ponozky-od-babicky.

Domů jsem přišla tak rozjařená, že jsem musela chvíli meditovat, abych vůbec mohla usnout a nešla zase honem plést nebo zkoušet spojovač lanek. Bude drhnout, nebo ne?

A kdyby vás zajímalo, jaké to bylo minule na pletení, můžete se podívat do článku Páteční pletení s Vlněnými sestrami.😹

Meadow Grass (Pro něho a pro ni)

Meadow Grass nahoře a pod ním Daybreak

U Vlněných sester jsem našla zajímavý článek s podzimním KALem od Heidi Alander. Sice se mi zpočátku zdál příliš jednoduchý a tudíž potenciálně nudný, zvlášť když jsem si předtím upletla hodně podobný Stephenův Daybreak, ale když jsem viděla, jak vypadají některé hotové, rozhodla jsem se ho také vyzkoušet.

Prvně jsem uvažovala o tom, že si poprvé vyzkouším pletení z Malabriga, které jsem si nakoupila při srpnové návštěvě Brna, ale nakonec jsem se rozhodla použít zbytky z Daybreaku, tedy … a …. Později jsem si to rozmyslela, protože mě napadlo, že prvního klubíčka nebude dostatek (350 metrů), a tak jsem doma v zásobách vyhledala podobné, abych měla roztomilou dvojici šátků.

Nápad s šátkem pro pána s technickými linkami a s krajkou pro dámu ze stejných barev a podobného tvaru mě totálně nadchl. Ne jen pro svou romantičnost, ale také pro to kouzlo. Řekla bych, že v pletení pro muže máme my ženy ještě velké rezervy. Možná je to i tím, že muži (partneři a manželé) krásu ručně pletených výrobků tolik nedocení jako dámy a navíc – jen si to přiznejme – jsou dost nároční. Ne jen tím, že mohou výrobek snadno poškodit, ale také je na ně větší spotřeba. Což se logicky dost prodraží, zejména kupujete-li opravdu kvalitní materiály.

Protože to se zbytky … vypadalo špatně, zejména v posledních dnech už jsem se téměř modlila, aby mi to vyšlo. Přemýšlela jsem, kdy bych mohla skončit vzhledem k tomu, že krajka se má plést nad násobky osmi ok plus jedno. Chvíli jsem si říkala, že by mohlo vypadat dobře, kdybych použila druhý konec toho tmavého klubíčka, kdyby mi to první nevyšlo. Nakonec to se značnou dávkou adrenalinu vyšlo jen tak tak. Zbylo mi asi dvacet centimetrů!

Teď už jenom uplést krajku – čtyřikrát jako v originálu? – a bude hotovo. A pak… až někdy bude chuť a čas, si vyzkouším, jak vypadá z černého a modrého Jawollu, jak jsem viděla na fotkách, protože mě to tak nadchlo, že jsem si je hned koupila taky.

Echo Flower Shawl #2

Na konci července jsem si z krásné bavlněné příze Aneta rozpletla druhý šátek paní Jenny Johnson Johnen. Všechna čest, když to je její první navržený vzor… no, vzor ne, ale šátek. Už ho upletlo 3838 lidí. A to jsou jenom ti, kteří se tím chlubí. Věřím, že třeba polovina, nebo jenom čtvrtina lidí ho upletla, ale nechce se jim ho fotit, zveřejňovat, přihlašovat se někam na Ravelry nebo psát cizí ženské: „podívej, upletla jsem tebou navržený šátek“. To musí být úžasný pocit. Navrhnout šátek, který se líbí takovému množství lidí. A co víc, že si ho tolik lidí uplete, když je přitom k dispozici obrovské množství návodů a nápadů co plést. Možná svou roli hraje i to, že je zdarma.

Tak a teď k mému druhému Echu. Zdá se, že každý šátek mám ve zvyku plést dvakrát, v tenčí a tlustší verzi. Je to docela zajímavé pro srovnání výsledku. 

Protože byl tento druhý – růžový (řekněme?) – trochu těžší, co se týče hmotnosti, jeho pletení mě sice naplňovalo pocitem uspokojení, ale zároveň nebyl moc praktický na cesty. Doufala jsem, že když nebudu mít žádný jiný lákavější projekt, šátek vbrzku dodělám, a tak jsem ho vzala s sebou na dovolenou do Bulharska. Ukázalo se, že to byl báječný nápad, protože jsem pletla v autobuse cestou tam i zpět – to jsem pak musela začít jiný šátek, protože mi došla klubka a bylo potřeba ještě jedno koupit (celkem tedy tři). Ale pletla jsem i během menších cest, na kopci, když jsme si dali pauzu (ale to jen jednou při mini trase, jinak jsem se s tím nevláčela), a nebo v hospodě. Dá se říct, že jsem si do města brala pletení téměř vždycky s sebou a myslím, že už jsem některým s jehlicemi připadala nerozlučná. Překvapivé pro mě bylo, že si na to všichni zvykli a zdálo se, že jim vůbec nevadí, když si při rozhovoru pletu. A nejraději vyprávím, jak jsme zůstali v hospodě dýl, protože jsem chtěla doplést sérii opakování (aby mi to rychleji přibývalo) a tři chlapi, co tam byli se mnou, si tedy poslušně dali ještě víno (ne, že by to byla nějak velká oběť, ale bylo to fantasticky příjemný). 

Brzy po návratu domů jsem koupila poslední klubko a šátek dokončila. Už jsem ho i zkoušela nosit. Zdá se opravdu příjemný, ale teď je na něj ještě horko. Každopádně se mi líbí ta jeho robustnost a jak i přes ni splývá z ramen.

Mystery KAL 2016, 1. část

Možná vás zajímá, jak jsem na tom se Stephenovým Mystery KALem. První návod mi přišel v pátek 7. října. Týden pletení a pořád nemám hotovo. I když je toho na upletení tedy docela hodně – troufám si říct, že každý den tak 40 minut určitě pletu – má to i několik pozitiv.

Předně se mi líbí, že je návod pěkně rozdělen do jednotlivých sekcí a ke každé je udělané video (i pro úplné trubky), takže i kdybych náhodou neuměla skoro vůbec anglicky, dalo by se to asi zvládnout. Samozřejmě i díky Vlněným sestrám, které mají překlady jednotlivých anglických zkratek na svém blogu. Vlastní si stále zdokonaluji a některým věcem už celkem přirozeně rozumím (začala jsem chodit na kurzy angličtiny – ne jen kvůli pletení :-ú).

Takže: návod je rozdělen do sekcí, v prvním týdnu se mají uplést hned čtyři a ke každé je hned v úvodu video, takže myslím, že to má Stephen vymyšlené dobře a pěkně udělané. Jenom je samozřejmě potřeba trošku počítat, aby se člověk neztratil v několikerém opakování dvojice či čtveřice řad. I když podle mého soudu by se zase tak moc nedělo, protože počet ok se nemění, takže by se změnila jen výška jednotlivých částí a možná by to pak nevypadalo hezky.

Musím říct, že první část mě trochu vyděsila... vypadalo to tak nějak divně, zubatě a vůbec nevzhledně. Také jsem si začala říkat, že moje kombinace barev: čokoládově hnědá, zářivě oranžová, decentní žlutá a zelená možná nebyla úplně nejlepší, protože když je mezi žlutou a zelenou ještě něco a nejsou to velké pruhy žluté a zelené, dost to splývá. Ale po dokončení několika sekcí už to bylo hned lepší. Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.

Stephenův Mystery KAL

Jak už jsem psala v článku Velké dilema, tak jsem si nějakou dobu, cca měsíc, pohrávala s myšlenkou, že si od Stephena Westa koupím šátek, který budu plést postupně podle zasílaných částí návodu, až bude celý hotový. Je to sice jenom na jeden měsíc – konkrétně na říjen 2016, ale stejně to vypadá velice lákavě. 

Zmiňovala jsem, že mám obavy z přehnané barevnosti nebo nenositelného tvaru… ale zvědavost je zvědavost. Na druhém výletě v Brně jsem si zakoupila klubíky v podzimních barvách: světle žlutou, zářivě oranžovou, hráškově zelenou a tmavě hnědou, a tak víceméně snad každá kombinace musí být dobrá. Už se těším!

Westknits Mystery Shawl KAL 2016 - Building Blocks

Echo Flower Shawl #1

U Vlněných sester jsem našla návod na šátek inspirovaný estonskou krajkou s květinovým vzorem „blossom stitch“. Vzor je první, který navrhla paní Jenny Johnson Johnen. A já se ho rozhodla uplést z klubíčka Laceballu 100 Light in the tunnel od Schoppel Wolle. Původně jsem nevěděla, jaké klubíčko použít, ale pak jsem si řekla, že z tohohle divně žlutého by to mohlo vypadat dobře. Výsledek předčil všechna moje očekávání. Podivně vypadající klubko se změnilo ve fantastický šátek.

S dokončováním to byl trochu masakr – pletla jsem v každé volné chvíli, protože jsem ho chtěla mít na firemním večírku, pro nějž vedoucí určil jako klíčovou barvu žlutou. Ukončovací práce jsem dělala ještě v autobuse cestou na zámek do Nelahozevsi, ale stihla jsem to. A taky byla trochu za exota. ;-) O to víc jsem si ale užívala velkolepost toho, že mě na ramenou hřeje vlastní výtvor.

Ačkoliv se mi to klubíčko původně vůbec nelíbilo, když z něj vidím šátek Echo Flower Shawl hotový, jsem nadmíru spokojená. Je nádherný a těžko bych si představila vhodnější barvu. Ty jemné tóny, to je nádhera. A žluté květiny! Hlavně ten závěr - šedý s mini okrovým lemem - paráda.

Rozplétání oček – splést dvě oka a vytvořit do nich devět smyček – byla děsná pruda, i přesto jsem na to rychle zapomněla a těšila se, že si ho zkusím uplést i v méně jemné verzi. Zkusím, jak vypadá z něčeho tlustějšího… třeba Malabriga.

Velké dilema

Když jsem na stránkách Vlněných sester viděla, že se pouštěj do podzimního KALu 2016, hned jsem se chtěla přidat. Tentokrát si vyhlédly Meadow Grass od Heidi Alander. Šátek sám o sobě mě až tak neuchvátil, protože je dost jednoduchý a mohla bych se při tvorbě těla nudit, na druhou stranu bude vypadat hezky v nějakých dobře sladěných odstínech a spodní krajka vypadá nádherně a zajímavě. 

Kdybyste se do něj chtěli pustit, potřebujete dvě příze – 300 metrů hlavní barvy a 140 metrů kontrastní barvy – návod najdete zde. Dá se plést třeba z něčeho tloušťky fingering (4ply), tedy například z Malabriga, které jsem si pořídila při minulé návštěvě Brna. Mám takové to hezké, hodně barevné (a drahé). Nebo mi ještě zbyde nějaký ten Zauberball z Daybreaku, tak že bych využila zbytky? Jenže, co když jich nebude dost?

A pak je tu druhá lákavá varianta. Chtěla jsem se holek zeptat, kdy bude Stephen dělat další KAL, ale nakonec jsem si to vygooglila sama. A tak mám teď dilema. Chtěla bych vyzkoušet nějaký ten mystery KAL, kdy člověk plete něco a přitom sám neví, o co kráčí, na druhou stranu si zase říkám, jestli to nebude nějaká jeho další zběsilost, jaké má v poslední době. Třeba by se mi to ani nemuselo líbit a bylo by mnohem výhodnější koupit si Doodlera, který se mi líbí svým podivným tvarem připomínajícím mušli.

Daybreak pokračování

Je polovina září a Daybreak se mi chýlí ke konci. Na jednu stranu mi to je líto, na druhou stranu si vydechnu úlevou, až bude hotový. Nabyl pořádných rozměrů a pletení po cestě do práce začíná být čím dál náročnější. 

Pořád je sice lehký, ale už se hůř plete vestoje a za chůze. A chce to mít opravdu dvacet minut, abych udělala skoro celou jednu řadu. Navíc šestnáctero opakování série čtyř řad se zdálo téměř nekonečné. A taky to nebyl žádný náročný vzor, takže už jsem se trošku začínala nudit. 

A teď vymýšlím ptákoviny – že bych ze zbytku mohla zkusit udělat podzimní KAL Vlněných sester. Záleží na tom, jestli mám ještě jednoho čokoládového Šopáka (Schoppel Wolle) v rezervě, nebo budu mít případně šátek moc mrňavej, což bych nerada. A taky se těším, až za nějakou dobu vytáhnu jinou přízi, možná tu, ze které jsem původně plánovala uplést Strawberry and Cream od Dropsu a udělám si druhý Daybreak, jedna příze bude hladká a lesklá a druhá chlupatá.

Co si chci uplést? Seznam přání 2016

Začala jsem si psát seznam šátků, které se mi líbí, a chci si je uplést, protože na ně jinak pořád koukám dokola. Když se do nich pustím nějak systematicky, jednak mi to bude ubývat a jednak budu spokojená, že si plním svoje sny.

• Soli Deo Gloria Beaded Lace Shawl (500-600 m, Light Fingering)
• Frosty apples Shawlette (800 metrů)
• Flower and Garden (800 metrů, velký kruhový)
• Nymphalidea (1 Schoppelwole + 1 Malabrigo sock, 450 metrů)
• Piccadilly (návod mám, 350 m/100 g – 2 klubíky + 1 kontrastní)
• Playground shawl (370 m)
• Shaelyn (už mám koupený návod a rozpletený z Nora)
• Spectra (už mám koupený návod a přízi)
• Wedding Peacock (pavučinková příze, šíleně velký svatební) až 2743 m)
• Voltige (z mohéru)
• The Peony (z nějaké Alize či jiné postupně měnící barvy)
• Summer is coming (velký kruhový) 1000 m lace
• Spring Wood Shawl (1550 metrů, zelené hedvábí)
• Fir Cones on the Mountains (i zde by šlo použít zelené hedvábí)
• Revontuli shawl (jednoduchý pro vyniknutí barev)
• The Lonely Tree Shawl (už mám přízi žlutý Donegal)
• šátek Lilia (Brushed Alpaca Silk od Dropsu: 50 g + 25 g + 25 g)
• Alpacy Tender Kiss (200 g)
• Laminaria (500 m/50 g)
• Daybreak #2 (návod mám, možná z něčeho lesklého a jiného chlupatého pro zvýšení kontrastu a zajímavosti – už mám přízi)
• Zoolandia (už mám rozpleteno)
• Firuzé (už mám rozpleteno, možná upravím návod podle jiného)

A něco jiného než šátek:

• Stephenův zvláštní svetr Enchanted Mesa (už mám rozpleteno)
• německá tunika 1680 metrů (už mám 600 g… 140 m/50 g)
• tílko z fialového tweedu paní Bovoli (vybrat vzor)
• Alpacy Drops 123-1 Baby (450 g)

Taky bych si někdy ráda upletla nějakou deku, třeba od Dropsu. Nabízí se například:

• 124-1 Bohemian Oasis
• 172-48 Lost and Found (modulové čtverce)
• 119-43 Mexico (kruhová)
• 150-54 Log Cabin
• 162-4 Too Much Fun 

Prstové rukavice

Konečně pro vás mám něco nového. Ona už to tedy není tak docela novinka, rukavičky mám hotové už osm měsíců, ale právě se začíná blížit podzim, takže se hodí zveřejnit je až nyní.

Využila jsem na ně jedno nebo dvě (teď si opravdu nevzpomínám) klubíčko Fabelu od DROPSU. A také jejich návod. Dlouhé prstové rukavice byly jasnou volbou – nic takového jsem dosud v obchodech neviděla. Návod najdete zde.

Vlastnosti příze Fabel:

• ponožková příze s úpravou superwash, lze prát v pračce šetrným programem na 40°C,
• složení: 75% vlna, 25% polyamid,
• skupina přízí: A (23 - 26 ok) / 4 ply / fingering,
• váha/návin: 50 g = cca 205 metrů,
• doporučená síla jehlic: 3 mm,
• jen velice omezeně hřeje!,
• trochu kouše, zejména na předloktí,
• výhodou je její samovzorování, takže spokojeně pletete z jednoho klubka a vznikají vám krásné vzory – pruhy. Je třeba dát si pozor na to, že budou hezky vidět zejména u takto malých věcí jako rukavice, ponožky, vánoční ozdoby a oblečení či šátky skládané z motivků.

Z pletení jsem měla nejdříve obavy – zatím mám zkušenosti přece jen se šátky, ale když jsem tenkrát zkoušela první (dle návodu paní Andělové), také jsem z toho byla nesvá. Každopádně jsem nechtěla zůstat pouze u šátků, ale posunout se také někam dál. Jak se můžet dočíst na mém povídacím blogu, snažím se občas vystoupit ze své zóny komfortu, tedy toho, co považujeme za dobře známé a bezpečné, a udělat něco nového. Neboť jak ve svém tréninku v Cestě úspěšných řekl Pavel Moric: „Duše žije z nových zážitků.“ 

Ačkoliv mě šátky maximálně baví, je někdy třeba zkusit něco nového, neznámého. Něco, co nám nahání strach. Jen tak zjistíme, na co máme. 

Rukavičky – a zvlášť prstové – pro mě byly opravdovou výzvou. Nejde jen o to, že je potřeba, aby mi dobře padly... na všechny prsty. Ještě jsou dvoje. Kámen úrazu pro mou tvorbu – když musím něco zopakovat, dlouze dokončovat apod. Ale povedlo se, mám dvě rukavičky, parádně mi padnou a jsou moc fajn.

 

Na závěr si dovolím snad jen jedno lehké zklamání – uplést rukavice je tak příšerně jednoduché, že bych to doporučila i téměř začátečníkům. Ano, je trošku otrava se dokolečka vyplétat s prsty, ale naštěstí jich máme jenom deset.

Daybreak začínáme

Minulý týden jsem si splnila jeden ze svých malých snů. Koupila jsem si návod od Stephena Westa na Daybreak u Vlněných sester a rovnou ho ve vlaku začala plést z nových klubíček.

Pravda, byla jsem z toho trochu rozrušená, takže jsem začátek asi dvakrát vypárala, než jsem si konečně vytáhla papír a tužku a začala si poznamenávat, kolikátou řadu pletu. Střídání čtyř hodně podobných řad mě mátlo, zvlášť když jsem pořád myslela na něco jiného.

Daybreak je nádhernej. Podle Ravelry ho už upletlo 6526 lidí. Návod stojí $7.26 USD a ačkoliv vypadá, že by se dalo tipnout, jak je pletený, a nemusíte si ho kupovat, přiznávám, že těch 180 Kč není zase tak moc, kolik by člověku dalo práce to vymýšlet. Navíc mi přijde fajn podporovat umělce v tom, aby vymýšlel další zajímavé a krásné projekty. I když Stephen se poslední dobou zaměřuje spíše na různé barevné i tvarové šílenosti nepoužitelné v běžném životě.

Šátek má tři možné velikosti a podle toho na něj potřebujete:

• barva A: 123 (219, 297) m (ta je nahoře vidět nejvíc)
• barva B: 183 (247, 402) m.

Pokouším se přesně o Stephenův Daybreak, v překladu Rozbřesk (jako jeden z dílů mojí oblíbené Twilight ságy), Svítání, Úsvit, Rozednění...

Daybreaků najdete strašně moc i po zadání do Googlu, jen se podívejte... 

A teď ten, který mě nejvíc fascinuje – zase duhový, jako u Exploration stationu. ;-) Asi si taky neupletu jen jediný...

Mimochodem, psala jsem o něm v článku: Šátky, na které mám chuť.

Tyrkysový klubíky

V naší malé galanterii jsem objevila senzačně tyrkysové klubíky. Přesně odpovídaly tomu, co jsem už nějakou dobu zamýšlela, a tak nebylo nač čekat, ale začít jednat. Konečně upletu svůj první šátek, který si navrhnu sama. Už mám lehce naplánovaný i ten druhý.

Klubíčko Aneta má několik výhod: například složení 55 % akryl, 45 % bavlna, pak je to také český výrobek (aspoň myslím, když je od Vlnapu), má docela dost metrů = 175 na 50 gramů. Využila jsem svých dvou namotávačů a rozmotala klubka na menší. Protože se jedná o pětinitku, vzniklá klubíčka jsou dvounitka a třínitka.

Ze dvou velkých klubíček tak mohu získat dvě dvounitková a dvě třínitková, což znamená že po dalším rozmotání a případném spletení získám pět klubíček po dvou nitkách. Stále o celkové váze 100 gramů, ale délce 875 metrů a to už se vyplatí, ne?

Škoda, že to takto většinou nejde udělat i s těma výrazně dražšíma klubíkama.

Na pletení využiju jehlice trojky, které jsou doporučené i pro pletení z původního klubíka, takže vzor bude jemnější a vzdušnější.

Aby se jednalo o unikátní kousek do šatníku, rozhodla jsem se přidat ještě flitry. Takže novinka, protože s nimi jsem nikdy nepletla. Uvidíme, jaký bude výsledek.

Metalouse

Autorem tohoto šátku je stejně jako u Exploration stationu americký návrhář Stephen West. Líbí se mi jeho originální styl, ačkoliv některá dílka mě příliš nenadchla. O Stephenovi jsem krátce psala v článcích: Vlněné sestry a Šátky, na které mám chuť.

Se šátkem Metalouse jsem se poprvé setkala na webové stránce Vlněných sester. Poslala mi ji kamarádka – ani nevím, jestli jsem už tehdy o Vlněných sestrách věděla, nebo to byla první informace – a ptala se, jestli bych to zvládla uplést. To pro mě byla hozená rukavice. Začala jsem se prokousávat návodem a zjišťovat, že ačkoliv je pro mě psaný návod trochu nezvyk oproti kresleným schématům, na která jsem si už tak nějak zvykla třeba od DROPSU, rozhodně to není problém. 

Maličko jsem bojovala s přetahovanými oky, ale postupem času jsem se naučila dostatečně uvolnit, aby byl výsledek hezký a nestažený.

Napoprvé jsem si vybrala krásně pestrou akrylovou přízí, ale trochu jsem podcenila velikost šátku. Netrvalo dlouho a už se mi na jehlice velikosti sedm opravdu nemohl vejít, i když jsem ho tam ňahňala, jak se dalo. A tak jsem musela s prací chtě nechtě na nějakou dobu přestat a řešit, co se s tím dá dělat. Chvíli jsem se ještě pokoušela vždy plnou jehlici vyprázdnit přetažením na menší jehlici a upletením nových ok. Jenže se mi jehlice plnila znovu a znovu a neustálé sundavání a následné vracení ok bylo nejen zdlouhavé, ale i otravné. Přistoupila jsem k radikálnímu řešení a zakoupila kruhovou jehlici od Vlniky. Nechtělo se mi totiž investovat do KnitPro ve velikosti, kterou bych myslím tak docela nevyužila.

A když jsem zrovna neměla možnost dělat na svém prvním Metalouse, začala jsem druhý bavlněný. Paradoxně byl hotov dřív než ten první. Barvy jsou pestřejší a divočejší, ale myslím, že se mi taky celkem povedl. Nevýhodou je, že bavlna je relativně těžká, když se plete na menších jehlicích a také byla u tohoto šátku docela velká spotřeba, což by jeho případnou prodejní cenu trochu vyšroubovalo.

Pletení a kočky

Našla jsem fakt skvělej blog o pletení... a taky o kočkách. 

Marjut Katajala

Vůbec mu nerozumím, hádám, že je v norštině nebo něčem pro nás tak trochu bláznivém, ale obrázky chápou všichni stejně. A co teprve videa! 

Paní má na svém blogu nafoceny krásné věci, třeba háčkované zoubky na klíče, jakési figurky, pletené šátky a ponožky, ale také háčkované přehozy přes gauč a často přímo umělecky pózují její kočky. Doporučuji pustit si video pod článkem Nyt on elokuu - It's August.

Je vidět, že její kočky pletení milují.

P. S.: Jak jsem si později všimla – pod články má autorka prozřetelně anglický překlad. Také o něčem podobném uvažuji o něčem podobném, ale nemám na to čas ani kapacitu.

Exploration station

Jak jsem psala v článku Slavíme kulaté narozeniny! zakoupila jsem si návod (poprvé v životě) od Stephena Westa a pustila se do šátku Exploration station. Pořád z toho mám trochu Vánoce. Šátek je úžasně zajímavý a gigantický. Díky několika novým vzorům se u něj nemohu nudit, i když teď už přibývá opravdu pomalu – v jedné řadě je skoro čtyři sta ok. Ale je krásnej, i když jsem zvolila poněkud zvláštní barvy.

Možná byste tomu nevěřili, ale bylo opravdu těžké sehnat čtyři barvy, které by k sobě ladily, a tak jsem nakonec vzala prazvláštní kombinaci, ale myslím, že vypadá vcelku dobře. Potíž byla totiž v tom, že když už někde měli čtyři barvy od jedné příze a zrovna by k sobě i ladily, neměli jich dostatečné množství, a tak jsem nakoupila u paní Bovoli bezejmenou vlněnou přízi, která je příjemně měkká. Béžová a zelená jsou pravděpodobně o malinko tenčí než červená s hnědou, ale protože pletu dostatečně volně, vypadá to stále dobře. 

Zpočátku jsem měla trochu rychlý start a pletla jsem jako o život, abych věděla, jestli si mám přízi ještě dokoupit – vzala jsem si jedno klubko od každé barvy a čekala, kolik to bude metrů a jak mi to vyjde. Ale ten uspěchaný začátek mě tolik nebavil, i když jsem postupovala mílovými kroky. Později to bylo zábavnější, zejména s každým novým vzorem jsem si do „deníku“ psala pár poznámek jaké to je. 

Někde jsem četla, že je dobré vést si ke každému projektu list papíru s údaji o použité přízi, způsobech pletení, příp. použitých velikostech a vzorech, aby šel projekt znovu zopakovat podle potřeby. A já si k tomu sem tam připsala nějakou drobnou poznámku.

Teď ke konci už mě pletení taky baví jenom napůl. Závěrečný vzor je sice opravdu zajímavý a líbí se mi, jak se vyvíjí a dotváří jednotný vzhled celého šátku, ale na druhou stranu už potřebuju lanko na jiný svůj projekt a to mě trochu znervózňuje. Kruhové jehlice KnitPro je totiž třeba spojit lankem, aby se na nich dalo plést.

P. S.1: Taky už mám promyšlený druhý Exploration station a dokonce už jsem si zakoupila klubíčka na třetí, ale ten nejspíš ještě dozná drobnou změnu, neboť se mi nezdá, že by spolu klubka ladila tak, jak bych si přála, a navíc se mi tolik líbí jejich barevnost, že bych je ráda využila jinak.

P. S.2: Jeden hezký kousek má upletený a nafocený na svém blogu Veronika, zde.