Nový způsob výběru vzoru

Vymyslela jsem nový způsob pletení, nebo spíš přizpůsobování vzorů. Používám k tomu Ravelry, protože to je asi nejjednodušší, ale postačil by prostý seznam návodů, které se mi líbí a chtěla bych si podle nich ten který svetřík, topík nebo šátek uplést a vzorek, jaký by měl být dosažen na 10 cm x 10 cm.

Vtip je v tom, že je mi vlastně úplně jedno, který z vybraných svetříků bude upleten v té které barvě, samozřejmě některé příze se na některé vzory nehodí. Například jsem si teď nedávno vyhlédla jeden svetřík s copánky a nopky a pro tento vzor je vhodná v podstatě jen jednobarevné nebo lehce melírovaná příze.

A jak to tedy dělat podle Angeliky? Jako správná vášnivá (závislá či úchylná, každý tomu říkáme jinak) pletařka jistě máte vyhlédnutých několik návodů, které byste si chtěla uplést. Jsou-li na Ravelry a máte je v knihovně či oblíbených tím lépe. Pokud ne, vytvořte si jednoduchý seznam, nejlépe v Excelu (pro jeho příjemnou možnost třídění či řazení a filtrování, na rozdíl od papíru), kde bude název díla a počet ok a řad zkušebního vzorku.

Vezměte přízi, z které plánujete plést, vyberte vhodné jehlice podle popisu na adjustační pásce klubíčka nebo vlastních zkušeností a upleťte zkušební vzorek. Vyperte ho, případně vyblokujte a nechte uschnout. Změřte. 

Vyfiltrujte nebo sami vyhledejte návod se stejným vzorkem. Hurá a můžete plést bez jakéhokoliv přepočítávání. 

A navíc jste zapojili prvek náhody, který vás může příjemně překvapit, případně se zbavíte mrzutého rozhodování, zda si z této příze uplést ten svetřík, či onen, nebo nějaký úplně jiný. 

Moje projekty na Ravelry

S aktualizací mých projektů na Ravelry je to ještě o něco horší než s psaním článků na blog. A tak když jsem tam dnes doplnila několik již dávno hotových projektů a fotky k nim, zjistila jsem, že už mám nejméně 62 projektů, i když některé jsou jen rozdělané. 

Najdete mě tam jako ikaangel. Ale asi musíte být přihlášení. :-(

Pletení v knihách 1

Od té doby, co se více věnuji pletení, si ho také začínám více všímat v literatuře. Pravda, je ho tam stále málo a ne vždy v kladném světle, ale přesto je zajímavé, jak o něm různí autoři hovoří. 

V knize Povídky podivných se o něm Ransom Riggs nezmiňuje poprvé. Psal o pletení již v některé ze svých knih z báječné trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Tam děti dostaly svetry upletené z vlny podivných ovcí. Nevýhodou bylo, že nevěděly, v čem jsou podivné. Možná nepromokají, řekla jim tenkrát emurafa. Ale promokly. Zato se ukázalo, že jsou neprůstřelné. V povídce O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy se Lavinia chce stát doktorkou jako její otec. Ale ten ji nabádá, že jsou i jiné způsoby, jak pomáhat lidem, třeba stát se učitelkou. „Ale Lavinia své učitelky nenáviděla. Ve škole, zatímco chlapci měli přírodní vědy, Lavinia se spolu s ostatními dívkami učila plést a vařit.“ (str. 109) Poté, co pomohla několika lidem od nočních běsů, o ní začaly ve škole kolovat různé zprávy. »... hrubián s buclatými tvářemi Glen Farcus nasadil Lavinii na hlavu papírový klobouk, jaký nosívaly čarodějnice. „Řekl bych, že tohle ti patří!“ prohlásil a všichni kluci se dali do smíchu. Strhla si klobouk a hodila jej na podlahu. „Nejsem čarodějnice,“ sykla. „Jsem doktorka.“ „Ach, vážně?“ řekl. „To proto se učíš plést, zatímco kluci mají přírodopis?“ Kluci se smáli tak hlasitě, až učitelka ztratila trpělivost a dala všem za úkol opsat slovník.« (str. 116)

Spisovatelku Agathu Christie podezřívám, že se pletení sama věnovala. Píše o něm totiž docela často, i když nijak zvlášť do hloubky. Nebo je to proto, že se jí zdálo, že pletoucí stará dáma – slečna Marplová – se bude jevit ještě více neškodná. Kdoví, možná to je jenom její maskování i v příběhu a ve skutečnosti plete nerada. Kdo by čekal, že stará pletoucí babka bude prvotřídním detektivem? Úryvky z povídek Není kouře bez ohýnku a Kapsa plná žita najdete v mém článku Agatha Christie: 3x Slečna Marplová (Není kouře bez ohýnku / Mrtvá v knihovně / Kapsa plná žita), zde jen kousíček: „Stará dáma znovu vzala do rukou své pletení „Víte,“ poznamenala, ponořena v úvahách, „spáchat úspěšnou vraždu, to je asi moc podobné zdařile provedenému eskamotérskému kousku!“ (str. 109) »Stmívalo se. Slečna Marplová si v knihovně přesedla s pletením až k oknu. ... Posadila se na pohovku vedle slečny Marplové. „Copak to pěkného pletete?“ „Och, jen takový malý kabátek, drahoušku. Pro děťátka, víte? Vždycky říkám, že mladé maminky nemají pro děti nikdy dost pletených kabátků. Tohle je velikost dvojka. Nepletu nic jiného než samé dvojky. Z velikosti číslo jedna nemluvňata hned vyrostou.“« (str. 418–419)

Vlněné sestry v Praze

Tento víkend bude v Praze Prague patchwork meating, na který jsem se rozhodla po loňsku nejít, protože aktuálně nešiju a látek mám doma spoustu a lákalo by mě tam nějaké další si koupit (jako vloni). A klubíček mám taky značné množství a vlastně jediní, kvůli komu bych tam šla, jsou Ateliér příze a Vlněné sestry. A místo toho vstupného si klidně můžu zajet na výlet do Brna a zpátky a projít se tam po známých místech, vidět se s přáteli a tak.

A vlastně to jde i jinak, protože Katka s Helčou jdou dnes do Café Lajka v Sochařské ulici (vtipně je v okolí ještě Umělecká a Malířská – nedaleko je totiž Akademie výtvarných umění v Praze). Tentokrát jsem si to včas napsala do kalendáře a vyrazila tam též. Atmosféra byla příjemná, i když tam bylo opravdu rušno, ke konci jsem měla i menší problém s hlasem, protože jsme se tam dost přeřvávali. Ale nebylo to jen námi, salónek je dost velký a zrovna se tam něco slavilo, v patře pod námi hrála hudba a z vedlejšího sálu tam také zněl hluk. Takže až na hluk a malé světlo – je třeba si dobře sednout nebo brát čelovku jako ostatní – to bylo skvělé. Vždycky se cítím dobře mezi partou stejně postižených lidí. 

Možná i víc. :-)) Povídaly jsme si o tom, zda je problém dostat jehlice do letadla. Martina se s námi podělila o zkušenost, že to nikomu nevadilo, dokonce si ani nemusela brát dřevěné – i když je pro všechny případy měla taky – a povolili jí i kovové. V letadle si v klidu pletla a nikdo jí nic neřekl. Zato když si je brala na fotbal, dělali kolem toho cavyky, že prý je to zbraň, a tak je propašovala na těle. Doslova takhle to řekla. Z dřívějška zas mám od někoho jiného tip, že se jehlice dají pašovat v penále s tužkama. Nezkoušela jsem zatím nic z toho, protože preferuji jiné dopravní prostředky a v autobuse s tím nikdo problém nemá, jenom jsem trošku raritou. Občas pletu i v autě, ale nesmí být moc zatáček, to mi pak není dobře. Ve vlaku je to taky v pohodě, jenom na motorce jsem to ještě nezkoušela. Ale v motorukavicích a helmě už jo. (Můžete vidět zde.) Katka (ne z Vlněných sester ale jiná) říkala, že dřív jí v autě nevadilo plést, ale teď že se jí přitom dělá špatně. Prý možná začne brát kinedryl, za to pletení stojí. 

Od Helči (z Vlněných sester) jsem okukovala, jak plete obrace. Sama totiž začala vyprávět o tom, že je zajímavé, že i když všichni pleteme stejná očka, vypadá průběh někdy jinak. A vskutku! Já si při pletení obrace pomáhám levým ukazováčkem a prostředníčkem, kterým přistrčím přízi pod pravou jehlici, než ji protáhnu smyčkou. Ona ji přidržuje pravým palcem a udělá takový zvláštní krouživý pohyb, až tam vlákno zapluje samo. Zkoušela jsem její způsob a ukázalo se, že je rychlejší a možná i šetrnější k prstům levé ruky. A tak jsem se ho rozhodla naučit. Zprvu to byl děsný opruz. Vlákno klouzalo a bránilo se, ale pak se to najednou nějak začalo celkem dařit. V budoucnu uvidím, jestli u něj setrvám. 

Aby byl můj dnešní článek kompletní, doplním ještě, že jsem se zamilovala do červené Mariny od Manos del Uruguay (možná už mám jednu doma, fakt by to chtělo udělat tu inventuru), ze které Petka (má blog Dědečkova zahrada) háčkovala krásný šátek se vzorem podobným ananasovému, pro který mám slabost. Holkám jsem se pochlubila se svým dokončeným šátkem Sunny Roses a dvěma Stephenovými Exploration Stationy, které nyní Vlněné sestry pletou jako KAL.

Undertow Sock

Undertow Sock

Jako bych toho měla málo rozpleteného na dokončování, pustila jsem se 3. 4. 2018 do KALení ponožek s názvem Undertow Sock od Kirsten Hall. 

Ze syslátů jsem si vybrala světle šedou přízi Sportivo (420 metrů na 100 gramů, 75 % vlna superwash a 25 % polyamid). Návod jsem našla na Ravelry zdarma.

První část vypadá relativně jednoduše, jenom je potřeba se soustředit a počítat oka hladce a obrace. Nesmírně mě to baví. Sotva se držím dělat taky na jiných projektech, které jsou vhodnější na cestu do práce.

Spirit of the Orchid

O tomhle podzimním háčkovaném CALu jsem psala už dvakrát. Nejprve nadšeně v úvodním článku CAL Tatsiana Kupryianchyk: Spirits of Life a potom ještě nadšeněji v článku Spirit of Life/ the Orchid, kdy jsem se pustila do háčkování plédu a zjistila, že háčkování je mnohem zábavnější, než jsem si pamatovala a že existuje mnohem více způsobů, než si myslím. Objevovala jsem nové a nové možnosti háčkování a byla čím dál více uchvácena.

Háčkování 2. části plédu

detail

Před Vánoci jsem se nějak zamyslela a háčkování odložila. A pak bylo samozřejmě těžké se k němu vrátit. Mimo jiné i proto, že jsem si vymyslela projekt Únorový ponožkový pokus (článek zde), kdy jsem se snažila každý týden v únoru nahodit nové ponožky.

Andree Beddoe

Z Ravelry Sunflowers

Tentokrát jsem se zadívala na slunečnice Andree Beddoe, kterou na Ravelry můžete najít také jako KnitAndLive podle jejího stejnojmenného blogu, na kterém mě zaujala jenom Alma Mater Hat, pletená čepička připomínající ty, které se nosí v Americe na promoce. 

Z toho, co si chce uplést, také pokukuji po rukavičkách s pampeliškami (Wishmaker Mitts) a teď jsem si přidala i šátek s želvičkou (Turtle Beach). A z jejích vlastních výtvorů se mi líbí již zmiňovaný šátek se slunečnicemi (do konce března v akci!) Sunflowers, čepice Daisies. Sama autorka říká, že se snaží používat známé techniky novým způsobem a pokaždé nabídnout něco nového. Ačkoliv se mi tak docela nelíbí, zaujal mě například šátek sladký hrášek (Sweet Peas), protože jsem něco takového ještě neviděla. Podobně jako dračí dech (Dragon Breath), mimochodem všimli jste si, jak jsou někdy překlady názvů zajímavé a poetické?

Z Ravelry Dianthus

K mým favoritům patří Dianthus přímo v autorčině tyrkysovo-žlutém provedení. Kolem krku vypadá nádherně i Picnic s brioškami.

Titanic a pletení

Když se vám podivně setkají různé věci a vy si říkáte, že to nemůže být náhoda, říká se tomu coincidence. Četla jsem o nich v knize Celestinské proroctví. Je samozřejmě čistě na vás, zda věříte na nějaký osud, podezřelé náhody, které vám do cesty posílá bůh, nebo to prostě neberete v potaz. Já se ještě nerozhodla, čemu věřím, ale to nic nemění na tom, že mě tyhle věci fascinují a baví zároveň. 

Jednou z mých nedávných koincidencí byl starý časopis o pletení půjčený od kamarádky. Mimochodem, našla jsem v něm návod na šálu pletenou technikou brioche, která teď už asi dva roky frčí! Byly v něm návody na různé ponožky, které jsem si letmo prohlédla a přemýšlela, jestli si některé z nich upletu. Největší ujetost na mě čekala na poslední stránce – ponožky s motivy Titanicu. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Kdo by si něco takového pletl. A proč?

Píši vám o nich jen proto, že jsem si právě dnes na webu prohlížela graficky zpracované potopení Titanicu v noci na 15.dubna 1912 a zjistila jsem, že bych ho přežila. Aplikace vám vylosuje náhodného cestujícího a na konci se dozvíte, zda jste byli či nebyli zachráněni. Tak trochu jsem to čekala, i když pravděpodobnost, že se tak stane, výrazně klesla, když jsem zjistila, že jsem si vylosovala muže. Je všeobecně známo, že do záchranných člunů se nejprve posílaly děti a ženy. Zachránilo se asi jen 30 % mužů. Zajímalo by mě, jestli jsou v aplikaci poctivě zařazeni i ti utonulí. Nebylo by mi příjemné vylosovat si někoho, kdo nepřežil.

A pokud vás zajímá 106 let stará tragédie více, podívejte se na následující články (ne moje):

• Jak zemřeli cestující na Titaniku: Spoustu jich zabily záchranné vesty
• 3D animace: Průběh potopení Titaniku. Co se dělo při tragické cestě největšího parníku své doby
• Námořní katastrofy po Titaniku: Mnohem více obětí

Pletení v Trafice

Dneska jsem vyrazila na pletení pořádané Petrou do útulné kavárny zvané Trafika. 

Předtím jsem ale ještě musela zaběhnout do knihovny vrátit, nebo spíš přepůjčit značné množství knih, která doma víc skladuji, než čtu. A samozřejmě se to neobešlo bez jedné, kterou jsem si půjčila novou – takový ten chyták na zákazníky, co funguje naprosto všude: dejte něco do výlohy a všichni to budou chtít. Vyplatí se dělat zejména u věcí, které nikdo nechce, nebo si jich v regálu nevšimne. Nevím, kdo a proč dal na „výstavku“ Ransoma Riggse a jeho Povídky podivných (psala jsem o nich zde), ale udělal mi tím ohromnou radost a už cestou ke kavárně, jsem se v knize šťastně přehrabovala. Jak ta vypadala krásně. A jak slastné pak bylo čtení. Kdo zná jeho trilogii Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, ví, že tenhle chlap umí psát.

Co se týče Trafiky samotné, je to pěkné útulné místo se zajímavou nabídkou, z níž jsem ochutnala jakousi švýcarskou horkou čokoládu nebo kakao, které sice bylo dobré, ale trochu mě zklamalo tím, že chutnalo jako to naše. Nicméně pro pletařská setkání se mi tato kavárna nezdála příliš vhodná. Jednak kvůli světlu – s posunutím času to bude lepší, a když vychytáte místo u okna/výlohy, je to skvělé, pokud vám nevadí, jak vás lidé okukují. Ale co se týče prostor, je to pro naši bandu, čítající někdy i dvacet lidí, příliš stísněné. 

Ovšem jako vždy jsem si večer užila, seznámila se s novými tvářemi – třeba Irenou – od které jsem si následně vybrala pár klubíků z jejích zásob. A bylo z čeho vybírat, jedno zajímavější než druhé. Nejvíc mě ale dostaly úchvatné americké kousky od firmy Artyarns. Už na fotkách vypadaly fantasticky, a když jsem se jich pak dotkla, bylo to jako pohladit nebeské obláčky. 

Hezkou historku mám ovšem spojenou s krabicí šedivých klubíček Sierra Andina od Adriafilu. O tom ale zase příště. 

Svetřík Mist

Už víte, že na otázku, co právě pletu, není snadné odpovědět (viz článek...). Ale teď to celkem jde, protože se právě soustředím na tři projekty. Nebo na čtyři.

Doodler od Stephena Westa byl opět na chvíli odložen, ačkoliv se těším na jeho pletení (zatím bych tomu neříkala doplétání, i když mě čeká už jen poslední část, ale zato má v každé řadě děsnou spoustu ok).

Cestou do práce a z práce pletu svetřík Mist, o kterém jsem vám psala v článku Zelený svetr Mist od DROPS, Příze Andes, pro kterou je navržen, má sice trapně malý návin (90 metrů), ale zato to krásně přibývá, cca 10 centimetrů svetru z jednoho klubka.

Zpráva z ponožkového únoru

Ponožky #12 Blueberry Hill

Za minulý týden se musím omluvit, protože jsem slibovala ponožky se strašidelným názvem Nurkakunnansukat (dvoubarevné vyplétané kostičky) a vůbec jsem se k nim nedostala. Dokonce jsem nahodila úplně jiné ponožky a upletla je skoro celé. Poprvé se mi za jediný týden podařilo dokončit skoro celý pár. Důvodem bylo, že jsem chtěla udělat mamince pořádné ponožky do pohorek. Vzala jsem dvojitě přízi nakoupenou v Normě a použila návod Blueberry Hill z DROPSu. Na bambusových ponožkových čtyřkách to přibývalo parádně a skutečně mě to bavilo. Nebýt toho, že jsem se o víkendu beznadějně začetla do Moriartyho (a to jsem si ho jenom chtěla vzít do vlaku pro případ, že bych byla unavená z pletení), byly by ponožky jistojistě hotové. Ale i tak to byl super víkend. A k Nurkakunnansukatu se prostě dostanu jindy. Ponožky jsem pletla, takže ponožkový únor byl splněn a mohu o něm podat zprávu.

Rozpletla jsem patero ponožek a zjistila, že při běžném „provozu“ opravdu neodkážu uplést dvě ponožky za jediný týden. Snad jen ty poslední se k tomu nejvíc blížily. Začala jsem s puntíkatými ponožkami Dither, které mi při zpětném pohledu připadají nejhezčí. Spirálové ponožky mě pěkně potrápily hvězdicovou špičkou, kterou jsem se učila podle videa a několikrát si ho musela zastavit a pustit znovu. Trochu mě zklamalo, jak vypadají nandané na noze, svinuté jsou hezčí. U dalších ponožek jsem použila prolamovaný vzor a moc se mi líbí svou jednoduchostí a efektem, který dělá. Fibonacciho ponožky byly celkem pohodové, ale moc jsem toho na nich nenapletla.

Co plete Ute Nawratil

Improvised Structure (obrázek z Ravelry)

Napadlo mě v rychlosti prolistovat projekty, které již tento designér upletl, a nestačila jsem se divit. Byl mezi nimi i Doodler (mám ho stále rozpleteného, protože ty poslední řady jsou nekonečné a vážně se to nedá s sebou tahat každý den do práce). A taky Exploration Station od Stephena Westa.

Z toho, co mě taky zajímá, mohu zmínit:

• Pfeilraupe by Alpi Alpenrose (mám v úmyslu, v pořadí je zrovna 361.),
• Circle Mitts by Sybil R (mám v úmyslu, bez pořadí),
• Pieces of Eight Mitts by Sybil R (mám v úmyslu, v pořadí jsou zrovna 61., ale budou odsunuty, protože záměr byl na vánoční výměnu rukaviček, leč nebylo to tak jednoduché je pochopit),
• Mixed Wave Mitts by Sybil R,
• Royally Striped by Stephen West (hezčí než od Stephena),
• QUADRI by Hinterm Stein, podobně mám v úmyslu něco jako Luftnummer (do mohérové příze vyplétat řady nebo čtverečky z něčeho silnějšího),
• Leftie by Martina Behm (mám v úmyslu, 89. místo),
• Ten Stitch Blanket by Frankie Brown,
• spirale by alfa knits,
• Vitamin D by Heidi Kirrmaier,



Zebrafink (obrázek z Ravelry)

• Willow by Nancy Marchant,
• Shadow Triangles,
• Mosaik Manie II,
• Zebrafink (bohužel bez návodu),
• Improvised Structure,
• Christine Entrelac Shawl by Heather Boos,
• Ethereal by Lakshmi Juneja (118. v mém pořadníku),
• Derecho by Laura Aylor,
• Comodo by Nicola Susen,
• Zoom Out Fingerless Gloves by Sybil R,
• Spring Leaves by Katrin Vorbeck,
• Candy by Susanne Sommer,
• Camino Bubbles by Kieran Foley,
• Audrey Shawl by Tricot & Stitch,
• Askews Me Shawl by Stephen West,
• 133-1 Butterfly Dreams by DROPS design.

Ute Nawratil

Linientreu (obrázek z Ravelry)

Ute Nawratil je Němka, která píše svůj blog http://wollke7.blogspot.cz/, bohužel v němčině. Na Ravelry ji najdete pod přezdívkou una04 a dosud publikovala 28 návodů. Jelikož jsem z ní celá pryč, troufám si říct, že jeden lepší než druhý, ale k tomu se dostaneme. 

Upletených má 174 projektů, což mi připadá jako úctyhodný výkon. A v naplánovaných jsem jí našla čtyři. Summertime Garter Stitch Top od Sybil R  a 3 in 1 od alfa knits jsem si vyhlédla taky. Pokud máte zájem o interview s ní, najdete ho zde (v angličtině).

Víte, jak se říká, že vám udělá radost, když najdete někoho, kdo je vám podobný? Tak Ute je mi ještě sympatičtější o to, že se taky pustila do výzvy – naplánovat si za rok několik projektů.

Můžete u ní objevit nejrůznější prvky pletení, například: 

• mozaikové (viz dílo Walk like an Egyptian, Mosaic Mania, Spice Age), 
• brioche (A Touch of Magic, Briocheoholic, Bubble Trouble, Fire in the Sky, Let it flow), 
• copánky (Aeronaut), 
• krajka (Berry Pi, Feuerteufel, líbí se mi především šátek Herbarium), 



Prisma (obrázek z Ravelry)

• plisovaný efekt (pokud se tomu tak opravdu správně říká, šátek Concertina).

A teď to, co si možná jednou upletu. Pořadí těch podle mě nejkrásnějších projektů:

1. Linientreu: Miluju ho! Narážím na něj všude možně. Už mám doma i návod, jak uplést ty trojúhelníčky, ale za

   

   Waiting for the Sun (obrázek z Ravelry)

   tím jsem se v něm nezorientovala... Podle fotek to vypadá, že se osvědčila klubka Lang Yarns Mille Colori Socks, odstín např. 16 Blue Green Brown, případně od DROPS Delight (10 Olive Rust Plum + bílá) či Lang Yarns Mille Colori Baby, odstín 75.
2. Waiting for the Sun
3. Prisma
4. Frühlingshauch: velice jednoduché brioche, jedinou komplikací může být rozšiřování a lístečky
5. Bubble Trouble

Najednou se mi nezdá, že by toho bylo tolik...

P. S.: A nejsem sama, kdo se zamiloval do Linientreu. Shadowinblack z Calgary jich už upletla (včetně změny v šálu) 16!

Ponožky #11: Fibonacci od Stephanie van der Linden (1)

Fibonacciho ponožky

Op-Artové ponožky mě fascinují. Fibonacci asi zrovna nepatří k těm, které by se mi líbily ze všech nejvíc, ale ono stejně vždy hodně záleží na barvách, které zvolíte, a podle toho bude vzor vypadat pokaždé jinak. Vynikat, nebo se ztrácet. 

Pokud knihu nevlastníte a nechce se vám vzor hledat, překreslovat nebo jinak koumat, můžete si zkusit uplést ponožky se vzorem Fancy checkerboard potholders (v překladu Elegantní šachovnice), najdete ho na Ravelry zde. Myslím, že je to ten samý.

Ponožky #10: Broken Seed Stitch Socks od Hanna Leväniemi (1)

Na tento týden jsem si vymyslela Broken Seed Stitch ponožky z černé a červené Fabel příze. Doufám, že kontrast bude dostatečný, aby vynikl zajímavý vzorek.

Hned na začátek představují tyhle ponožky drobné zklamání. Moc se mi líbily podle obrázku a podle pravidel Únorového ponožkového pokusu jsem si moc neprohlížela, v čem spočívá jejich pletení. A tak jsem hned v pondělí pocítila drobné zklamání. Zase jeden návod nenávod. 

Podstatou je pouze čtyřřádkový vzor, který můžete použít, kdy chcete, jak chcete a na co chcete. Jedna z holek jím (ale použitým z jiného zdroje) pletla například nádherné rukavičky na vánoční výměnu v Koťátku. 

Váhala jsem tedy, jestli plést od špičky dle knihy Pleteme dvě ponožky najednou (od špičky) nebo opět od vrchu (a zdržovat se pěti centimetry patentu). Nakonec, protože jsem po ruce neměla druhé černé klubko Fabelu, jsem se rozhodla pro druhou variantu. Však ponožek od špičky se ještě napletu. Navíc by to pro křížení těch barev stejně asi nebylo nejmoudřejší. 

A teď ten slibovaný vzor:

1. řada jednobarevnou přízí: hladce
2. řada pestrabarevnou přízí: jedno oko hladce, druhé obrace
3. řada jednobarevnou přízí: hladce, takže jednobarevnou přízí se bude plést vždy jen hladce
4. řada pestrabarevnou přízí: jedno oko obrace, druhé hladce 

Nejprve jsem si podle obrázků myslela, že popis je špatně, ale ukázalo se, že ne. A vypadá to vážně skvěle!

Pletařské setkání v Pointě

Dneska jsem na pletení přišla v růžovém roláku, který jsem dřív nosila skoro pořád, ale teď už jsem ho asi dva roky (nebo možná pět) nevytáhla ze skříně. Myslím, že zase přišel čas začít ho nosit – takže bacha na pravidlo, že co si rok neoblečete, má vypadnout z domu.

Je to takový zvláštní kus oděvu. Má to rolák, ale jinak je to v podstatě pončo a ještě takového divného áčkového tvaru, že mi připadá, že ho mám jako pytel. Nikdy jsem si nemyslela, že by mi slušelo. Ačkoliv ráno, když jsem se podívala do zrcadla, vypadalo to docela dobře, protože jsem k němu měla černou minisukni s šedými punčochami (s černými puntíky) a černé tričko se sexy průstřihem, jak poznamenala jedna kolegyně, zatímco druhá si dělala starosti o moje zdraví a možné prochladnutí (pokládám za zajímavé, o čem lidé přemýšlí a co považují za důležité).

Rolák jsem koupila už před strašnou spoustou let. Možná to byla dokonce první růžová věc v mém šatníku, kterou jsem si pořídila (sama). Růžovou totiž nesnáším, nebo spíš tehdy jsem nesnášela. Ani nevím proč, něčím mě ta barva prudila. A vůbec nezáleželo na tom, jestli je jasná a zářivá, nebo pastelová pudrová. A to je právě tenhle případ. Koupila jsem ho, protože bylo krásně hebké. Možná se mi líbil i vlnkový vzor, ale měkkost vyhrála i nad barvou. A to jsem tou dobou rozhodně ještě nebyla klubíčkový úchyl. 

Když jsem tedy nakráčela do kavárny, pozdravila se s holkama a svlékla si kabát, všichni úžasem ztichli a o překot mi pončo chválily. Nejprve jsem byla velice spokojená a příjemně potěšená, ovšem za chvíli jsem se snesla z oblak zpátky na zem. Důvodem ocenění není to, jak vypadám v ponču, které běžně ani nenosím mezi lidi právě z pocitu, že jsem v něm tlustá, nýbrž se všichni domnívají, že jsem ho upletla sama. Tak jsem rychle uvedla situaci na pravou míru. Ozvalo se pár komentářů, že mi stejně sluší, nebo je pěkné, i když je koupené (zde zaznělo jasné zklamání) a pak už se o něj nikdo nezajímal. I tak jsem z něj měla celkem radost. Jenom mi bylo trochu líto, že rozdělaným projektům bylo věnováno mnohem míň pozornosti. A to jsem s sebou vzala brioche čepici!

Marylin Monroe

Foto zapůjčeno s laskavým souhlasem JV

Tento týden si dáme nezvyklou inspiraci přímo z Prahy.

Pokud máte chuť, můžete hádat, kde se nachází. Je to na docela známém a navštěvovaném místě v Praze, i když se přes něj spíš jen prochází, než že byste přímo tam něco chtěli. A pokud vás to zajímá, ale dumat nad tím nechcete, řešení najdete v P. S. tohoto článku.

Autorkou je Eva Blahová. Ale nedočetla jsem se, do kdy bude „socha“ vystavená.

P. S.: Marylin Monroe ve slavné scéně z fillmu Slaměný vdovec (1955) zakrývá sochu J. Matejovského na náměstí Václava Havla. Další fotky najdete na stránkách autorky zde.

Ponožky #9: Spirálové ponožky od La Maison Rililie (1)

Na tento týden jsem si vymyslela jednoduché spirálové ponožky. To abych si odpočinula od toho minulého vyplétání a střídání barev. 

Hvězdicová špička

Možná to není zase tak jednoduché. Začala jsem už v neděli 4. 2., protože jsem si chtěla vyzkoušet Pinhole nahazování. Postupovala  jsem krok za krokem podle krásného videonávodu The Pinhole CO: Casting On in a Circle with 1 or 2 DPNs. Pokud by někoho zajímal překlad, tak pinhole je malá dírka a zkratka DPN (Double Pointed Needles) znamená oboustranné jehlice, u nás jim běžně říkáme ponožkové. A pozor, budete jich potřebovat pět.

Tyto ponožky označuji číslem 9 a jsou opět pleteny v rámci Únorového ponožkového pokusu, o němž jsem psala zde. Jak už jsem zmínila, domnívala jsem se, že budou jednoduché a odpočinkové. Na druhou stranu jsem všechny ponožky vybírala tak, abych se při jejich pletení naučila něco nového, což je vlastně příčinou celého mého ponožkového projektu Padesátkrát a stále poprvé (na úvodní stránku se můžete podívat tady). 

Už krátce po začátku vím, co se mohu naučit na těchto ponožkách. Rozhodla jsem se vybrat si ze dvou variant špiček tu „těžší“, tedy tu, kterou jsem dosud neznala. Flat toe = plochá špička, zatímco star toe je hvězdicová špička. Další novinkou je pletení na čtyřech jehlicích. Vytáhla jsem kovové (asi dvojky) po babičce. A můžu říct, že první řady jsou pořádný horor. Šíleně to klouže!

Za pár dní bude Valentýn, asi vyznám lásku své kruhové jehlici. Život bez ní je opravdu nepředstavitelný.

První ponožka stihnutá v rámci limitu

Než budou fotky, prozradím aspoň, že špička bude červená z Fabel Print (barva 310) a zbytek šedivé Sportivo. Možná udělám i vrchní lem červený, mohlo by to být krásně veselé.

Podle mých odhadů bych měla plést velikost A1, tedy 6–7 čili 37–38 s délkou nohy 24 cm a obvodem 21,5 cm, i když bych to raději měla přeměřit i podle vzorku, který mi bude postupně vznikat. Tentokrát jsem si vzorek nedělala, říkám si, že to přeměřím podle té špičky až bude mít třeba 3 cm na délku. 

Co se týče návodu, nejdená se o orginální myšlenku dámy, která si říká Rililie, ale o převzetí z knihy o pletení Mary Thomas (vydáno v roce 1938) a nejspíš je ještě starší. 

Zkušební vzorek

Kromě zakončovacích prací je to jediná otravná věc na pletení. Najdete senzační projekt, koupíte si na něj přízi a už už byste nahodili. Pustili se do něj. Upletli si novou čepičku, protože venku je zima a vám mrznou uši. Nebo upletli ponožky či svetřík pro miminko kamarádky, které se má co nevidět nahodit. Ano, obvykle začínáme plést to, co už spěchá. Ale je to taky tím, že v zimě se zimní svetr plete lépe než na dovolené v létě. A rukavice jakbysmet.  

Jenže zkušebního vzorku se tak snadno zbavit nedá. Už jsem to několikrát zkoušela a obvykle to nedopadlo dobře. Světlou výjimkou je snad jenom čepice Selbu modern, kdy mi z takového volnějšího baretku vznikla málem malá cloche čepice. Sem tam lehce vylézá nad uši, ale většinou se chová jak má. 

A tak bádám nad tím, jak si práci na zkušebním vzoru zjednodušit. Občas se mi hodí dojíždění do práce. To je na pletení vzorků vlastně ideální. Každý den můžete uplést jeden a celkem rychle to přibývá a není vám líto času stráveného jeho pletením. Taky jste mohli zírat z okna (jako to dělají ostatní). 

Ale teď jsem přišla s novým zlepšovákem – psát si do jediného souboru (nebo na blog) jaké jsou moje vzorky z různých přízí. Vycházím z toho, že některé příze používám opakovaně. Třeba Fabel od DROPS je podle Jarmily na ponožky ideální. I já jsem si ho oblíbila a dokonce nejen na ponožky. Když si pořádně ohmatám klubíčka, vyberu nějaké „nekousavé“ i na šátek (např. Lothian) a zvažuji její použití i na svetřík. Taky mám určitou zásobu Malabriga nebo Manos del Uruguay. Samozřejmě některé vzorky víckrát nevyužiju, ale kdoví, třeba by se ještě mohly hodit.

Josh Ryks-Robinsky

Joshe už sleduji nějakou dobu a pořád jsem se neměla k tomu o něm napsat. Není divu, je tak fascinující. Je to jako psát o Justýně nebo Stephenovi (Westovi samozřejmě). Josh je Westovi ostatně dost podobný. Možná se jím inspiruje, možná mi jen jeho styl připadá podobný. Každopádně se mi velice líbí jím navrhované kousky. Především šátky. 

Jako uživatelské jméno na Ravelry si dal SwordofaKnitter a jeho webové stránky jsou https://swordofaknitter.com/, kam nepíše, ale nahrává tam svoje podcasty. 

Josh žije v Minneapolis v Minnesotě. Dle mého názoru je to fešák. Bohužel pro všechny fanynky už je ženatý. S mužem, takže si nechme zajít chuť. A radši se pusťme do pletení.

Na Ravelry má vlastních 72 designů a upletených nebo rozdělaných 352 projektů a v queue (tedy ve frontě) dalších dvanáct, mezi nimi například Happy Street od Veera Välimäki, který mám v oblíbených taky. Nebo ponožky Sokken od Stephena Westa, které jsou zajímavé tím, že se na nártu změní směr pletení. Zajímavý je také projekt Howlcat od Alex Tinsley, kdy jedna a tatáž věc se dá použít jako čepice nebo nákrčník. 

A teď už k vlastním vzorům pana Ryks-Robinského. Řekla bych, že je specialistou na šátky různých druhů, tvarů, vzhledů a barevných kombinací. Pro milovníky decentního vzhledu bych doporučila šátky:

Degreenify (obrázek z Ravelry)

• Structured Shadows
• Sarasota
• Neckwearmancy
• Degreenify
• Condor
• Tectonic
• Glaciation je zajímavý především svým neotřelým tvarem, takže bych řekla, že mu sluší decentní barvy víc než nějaká divočina.
• Convergent
• Scottish Nightmare

Nebo hezký, celkem decentní navzdory barevnosti nákrčník Compression.

P. S.: Když náhodou někde nejsou hned vidět fotky, podívejte se do projektů, co pletli ostatní lidé na základě tohoto návodu. Vyplatí se to i v případech, kdy se vám šátek na autorovi líbí, někdy totiž vypadá úplně jinak rozložený a možná by se vám líbit přestal. Nebo naopak začal, jako mně třeba Tailspin.

Shade Shift (obrázek z Ravelry)

A pro ty odvážnější (či trošku šílenější jako jsem já) se hodí tyto šátky:

• Epicenter – právě tímto šátkem mě asi nejvíc okouzlil. 
• Depth Charge ten mám také mezi oblíbenými, protože se mi náramně zamlouvá jeho hvězdicový tvar a nejspíš si ho také jednou upletu.
• Ad Hoc patří také k šátkům, které mě od tohoto autora fascinují. Určitě je to i zvolenými barvami, ale stejně... Nepotřebuji náhodou ještě jeden šátek?
• Greek Fire
• Estrato
• Tidal
• Color Strike
• Tsunami
• Shade Shift
• Graphic Infection

Nebo čepice Rebel.

Epicenter (obrázek z Ravelry)

Zde najdete oboustrannou čepici pletenou metodou double knit: The 2 for 1 Hat. Návod je napsán je pro jednu velikost a navrhován byl pro chladné zimy v Minnesotě. Autor se inspiroval čepicí Thorpe od Kirsten Kapur, kterou také můžete získat zdarma. Mně se vzhled těchto čepic příliš nelíbí, ale na jednu podobnou, kterou mám doma nedám dopustit v zimách, kdy je opravdu chladno. Bohužel opravdickou sněhovou zimu jsme v ČR (vyjma hor) už nějakou dobu neviděli.