Když Radka asi před měsícem přinesla do Pointy ukázat rozpletený Stephenův mystery KAL (KAL = společné pletení s postupným posíláním jednotlivých částí návodu, mystery = nevíte, jak bude výsledek vypadat, jenom víte, že to bude třeba šátek), líbily se mi barvy, které použila: červená, bílá, zelená a ještě nějaké dvě hezky sladěné, ale vůbec jsem neměla ambice se do něčeho takové pouštět.
Sice je Stephen můj nejoblíbenější návrhář (jediný, kdo se na něj tak trochu tlačí, je Justýna, protože její návody jsou příjemně propracované a hezky vysvětlené, ale rozhodně ne tak bláznivé, divoké a neobyčejné), ale poslední dobou mě jeho díla neoslovují. Miluju jeho starší tvorbu. Šátek Daybreak – jeden jsem upletla kamarádovi, druhý mám rozdělaný pro sebe z hladké lesklé a kontrastní buklé příze, třetí hladký jsem si už dokončila a ještě na jeden či dva (Purlbreak) se teprve chystám. Návod na Spectru jsem si koupila u Vlněných sester ještě před tím, než jsem poznala Ravelry (zatím je rozdělaná, protože je sice krásná, ale je to trošku nuda s donekonečna opakovanými zkrácenými řadami), na Rockefellera jsem koukala tak dlouho, až jsem si ho taky pořídila (také rozpletený), čepičku Windschief už mám hotovou (ještě nevyfoceno a bohužel by se mi asi hodila o malinko delší), dva Metalousy už mám hodně dlouho, stejně jako dva Exploration stationy, podivný svetr Enchanted mesa byl nahozen z akrylu, a tak se mi ho ani moc nechce doplétat a co se týče jeko KALů, tak jako první jsem viděla Doodlera, když ho pletly Vlněné sestry, a to pro mě byla naprosto uchvacující tvorba. Taková vlnovka, mušlička… zkrátka byla jsem naprosto unešená oblými tvary a s chutí jsem ho nahodila. Už mi zbývá jenom poslední část (ale taky už pořádně dlouho!), protože šátek je docela velký na tahání sem a tam cestou z práce a do práce (a jindy moc nepletu, spíš vůbec) a taky se musí trochu počítat a soustředit a odškrtávat, kterou řadu mám právě za sebou. Na další mystery KAL jsem se přihlásila taky. Jenže Building blocks shawl pro mě byl zklamáním. Sice to je perfektní tréninkový šál pro seznámení s brioche, ale barvy jsem zvolila dosti křiklavé a hranaté tvary se mi moc nelíbí. Šátek mi připadá takový lehce kubistický, což je sice zajímavé umění, ale jak už jsem psala, já mám ráda oválné, něžné tvary. Opět je příliš velký na to, aby se dal někde dodělávat cestou. Ale mám to v plánu… jako ostatně u všeho.
A tak jsem si tedy oddechla, když se mi nový Stephenův Mystery KAL nelíbil. Aspoň můžu v klidu spát. Jenže to se změnilo ve čtvrtek, kdy jsem jen na dvě hoďky zaskočila do Café jedna ke kulatému pletacímu stolu. Přišla tam Jana a donesla svůj šátek hotový.
Nepřeháním, když řeknu, že jsem z toho nemohla spát. Nevím, čím to bylo, ale ten její šátek vypadal tak úchvatně! Jak nějaká můra, nebo motýl. Zdálky i zblízka byl úžasný. Nejdřív jsem si jen říkala, že bych ho taky chtěla a pak… pak jsem se začala hrabat na Ravelry po možných barvách a toužit po něm víc a víc. Hned druhý den mi bylo jasné, že ho MUSÍM mít!
Nezáleží na tom, jak pracná bude prostřední brioche část. Jak moc se u toho bude muset počítat! Dokonce nezáleží ani na tom, že zrovna tuhle část budu muset dělat doma, protože se tam střídá dost barev a nejde to moc dělat při cestování. Tak nahodím třeba až o Vánocích, aspoň si do té doby třeba uvolním nějaké jehlice.
Jediný problém spočíval ve výběru barev. Může se to zdát jako triviální, ale není. S barvami na svůj Building blocks shawl jsem byla spokojená – perfektní podzimní kombinace: žlutá, oranžová, světloulince zelená a čokoládově hnědá. Jenže žlutá a zelená vedle sebe vypadají až příliš podobně a nevýrazně, sem tam je to střídání barev takové až příliš divoké, podobně jako u mého prvního Exploration stationu. A právě příliš divoké či nevhodné barvy mě od tohoto Stephenova KALu odrazovaly. Až když jsem ho uviděla v Janiných barvách, řekla jsem si, jaká to je krása. Ještě mě zaujalo jedno dvě provedení na Ravelry, ale to z 1600 kusů není zase tak moc (i když je pravda, že jsem si úplně všechny neprohlížela).
Zmínila jsem se o tomhle problému Radce, i když tou dobou jsem si ještě nebyla úplně jistá, kdy budu Stephenovu novinku nahazovat, a jestli ji opravdu budu plést. Jedna věc je, že po tom strašně moc toužím teď, ale ono mě to třeba přejde (i když to tak obvykle nebývá, viz Rockefeller apod.). A jak jsem si prohlížela její vystavená klubíčka, zaujaly mě minibalíčky z Fina – pět sladěných drobečků vždy v jednom balení. Obecně mě malá klubíčka iritují (mám ráda dostatek materiálu, ne jen na čepičku nebo rukavice), ale co kdyby…
Co kdybych vybrala jedno z těchto balení (to divoké se žlutou se mi samozřejmě líbilo nejvíc) a pořídila si klubka v jejich běžné velikosti. Od každého jedno by mi mělo stačit, dokonce nevadí, že jeden odstín nemá, nepotřebuji jich totiž všech pět. Stačí čtyři běžná klubka (přes tři sta metrů) a dvě mohérová. To jsem později diskutovala s Alčou a ta mi doporučila místo mohéru, který spoustu lidí kouše (taky mám ten pocit, jak u Kid-Silku od DROPS, tak u Kidsilk Haze od Rowanu) použít Alpacu. V jejím obchůdku jsem našla jen pestrou (řekla bych, že pro tento případ bude lepší jednobarevná), takže uvažuji o Brushed Alpace Silk od DROPS. Což je nejspíš ideální pořídit právě v tuto dobu, protože teď je zrovna na Alpacu sleva.
