Cassie Rosse: Lace by CR

Rozpletený mystery CAL

Opravdu náročný mystery KAL od Cassie Rosse už jsem tu zmiňovala. Pletu ho z krajkové příze od DROPS, která se příhodně jmenuje Lace, což v angličtině znamená krajka či krajkovina (nebo tkanička). Je to nejnáročnější šátek, jaký jsem kdy zatím pletla! V jediné řadě má přibližně čtyři sta oček.

Od 1. září (viz fotka v minulém článku) jsem se sice posunula (fotku dodám, doufám ;-)), ale ne zase tak výrazně, jak bych si přála. Realita se dá krásně popsat slovy klasika: „Velebnosti, já bych se na to nejradši vyprdla.“ Na druhou stranu, jak praví Teorie špatné cesty, už jsem toho upletla takový kus... a taky nepatřím k lidem, kteří se jen tak vzdávají. Nebo si to aspoň myslím. Znáte to, jak vám někdy v hlavě uvízne nesmyslná (a bezvýznamná) věta, věc a má pro vás dalekosáhlé důsledky? Jenom proto že ji berete extra vážně?

Tak to já mám s červenými tkaničkami. Někdy v osmé třídě jsem se kamarádila s cikánským klukem, nebo se to o něm aspoň říkalo (mimochodem byl jediný jakž takž rozumný ve třídě), a on se řadil k anarchistům a tehdy mi vysvětloval, že červené tkaničky, které nosil v kanadách, znamenájí „nikdy neutíká z boje“. Nemyslím si, že by bylo moudré nechat se zbít jen proto, abych neutekla, ale od té doby jsem si to opakovala tolikrát, že je to vlastně moje heslo. Neutíkám z boje. Ne zbytečně a zbaběle. Na druhou stranu není nutné bojovat, když to nedává smysl, nebo pro boj samotný, někdy se dají situace vyřešit mírovou cestou a jindy je třeba ve stylu Žižky zvolit lest, nebo jak říkáme doma „odnést to před poštu“ (viz následující vtip).

Stala se vražda před kinem. Policisté píší protokol, ale nejsou si jisti, jaké I se píše ve slově kino. Tu jeden dostane spásný nápad: „Tak napiš, že jsme ji našli před biografem.“

„Tak jo.“ Píše, píše. A pak se zarazí. „A jaké I se píše ve slově biograf?“

„Já nevím,“ praví první. „Tak pojď, odtáhnem ji před poštu.“

Což mi ovšem připomnělo jiný vtip:

V hospodě se chlápek ptá přátel, jestli vědí, proč policajti chodí vždy ve dvou. Když nikdo neodpoví, říká: „Přece proto, že jeden z nich umí jenom číst a druhý zase jen psát.“

Zaslechnou to dva policajti sedící u vedlejšího stolu. Jeden z nich vstane a chce po chlápkovi občanský průkaz, že pobuřuje. Když jej dostane, chvíli jej prohlíží, pak se otočí k tomu druhému a říká: „Tak to bychom měli. Franto, piš.“