Vánoční hvězdičky

První vánoční vločka

Třpyt k Vánocům neodmyslitelně patří. A tak jsem velice snadno propadla kouzlu třpytivého klubka v Zapletenu v Brně. Zakoupila ho za pouhých 28 Kč a o víkendu se pustila do háčkovaných hvězdiček. Nemaje jiný háček, využila jsem ten dřevěný, který jsme vloni (nebo už jsou to dva roky?) s Kamilem vyráběli na chalupě. (No fakt jo, psala jsem o nich zde 25. října 2015 a jsou tam i vyfoceny.)

Neháčkovalo se s ním právě nejlépe, protože je příliš dlouhá část od zobáčku ke konci háčku. Nicméně zvyknout se na to dalo a navíc mě blažilo vědomí, že místo koupeného kovu háčkuji vlastně jakousi větvičkou. Jak přírodní a krásné! A hodící se k Vánocům! Určitě víc než ta umělotina, z níž háčkuju. Jenže jak z ní koukají ty plastové kousky, vypadá to jako čerstvě napadaný sníh a tomu se prostě nedá odolat. 

Dokonce i naše kočka je do toho blázen. A tomu vůbec nerozumím. Všichni si stěžují, jak jim kočka očuchává, olizuje, nebo se aspoň válí na vlněných klubíčkách či Donegalu a tu mou nejvíc nadchlo plastové třpytivé klubko a ještě se ho snažila okusovat. Sebrala jsem jí ho ani ne tak kvůli tomu, aby mi ho neožužlala, jako spíš proto, že opravdu nechci, aby něco takového spapala, byť jen malý kousíček.

Vánoční hvězdičky jsem podle návodů Caitliny Sainiové z knihy Sněhové vločky udělala přes víkend čtyři a pochopitelně každou jinou. Tak jak mají vločky být.