pondělí 29. února 2016

Youtube výuka

Nedávno jsem se na jednom méně zajímavém kurzu dozvěděla, že se dá skoro všechno už dneska nastudovat přes youtube, nebo jinak online. Chvíli jsem nad tím přemýšlela a pak jsem si řekla že jo, že ten chlapík má vlastně pravdu a že je škoda nevyužít potenciál moderních technologií a zaostávat. 

Pořád se budu raději učit z knih, se kterými si můžu lehnout venku do parku na sluníčko, ale na druhou stranu: pletení se podle obrázků učí vážně těžko, zatímco s videem (i horší kvality) je to vcelku hračka. A tak mě napadlo, že se budu youtubersky vzdělávat. Mimochodem zrovna učení pletení (a vlastně i jiných věcí) má na videu tu výhodu, že nezáleží na jazyku mluvčího... ten člověk může mluvit třeba mongolsky, když mi dostatečně pomalu ukáže, kolikrát nahazuje, kam jehlici píchá a kudy vytáhne nitku a co s ní dělá potom.

Ale zároveň mě napadlo, že by se mi mohlo hodit pár anglických (nebo německých) názvů pro různé vzory, takže odteď je tu budu uvádět k těm českým, abyste si snáze mohli dohledat jiná videa nebo obrázky přílušných tématů.

sobota 27. února 2016

Dárečky a uklízení (úvaha)

Mám uklízecí náladu. Jasně, zrovna teď, když bych měla dělat něco jiného. :-) Prohlížím si v notebooku staré soubory a říkám si, jestli to opravdu ještě potřebuji a nechci se s tím rozloučit. Třeba soubor Jednou si pořídím. Měl to být dokument plný snů a přání a až jednou budu mít více peněz, mohla bych se drobnými i většími dárečky motivovat k něčemu, co mě tak docela nebaví – např. učit se angličtinu – ale teď už mě možná některé věci tolik neberou, nebo se snažím motivovat jinak... a jako dárky to také vhodné není, protože s přibývajícím věkem zjišťuji, že spousta věcí je nejlepších, když si je člvoěk koupí sám. Což je poněkud traumatizující pro někoho, kdo miluje dárečky a překvapení. Mimochodem, láska k dárečkům je taky zajímavý jev. Ráda bych se jí časem věnovala na blogu Angelika čarodějka, protože jsem se pár zajímavých poznatků dočetla v knize Pět jazyků lásky. 

Svého času jsem si myslela, že jsem divná... někdy si to myslím i dneska, ale snažím se to odnaučit. A pak mi právě kamarád doporučil Pět jazyků lásky, kde autor hezky ukazuje, že každý z nás mluví tak trochu jinou řečí. Podařilo se mu identifikovat pět druhů (s dalšími poddruhy), které pro nás znamenají lásku. Kupříkladu já si někdy dosti mylně vykládám, že člověk, který mi dává dárky, mě má velice rád. Jsem dárková, a tak je pro mě důkazem lásky, přátelství nebo náklonnosti dárek. Vždycky si dárků hodně vážím. A to i když jsem někdy zklamaná, když je to hloupost, kterou nevyužiji, nebo něco, co se mi opravdu nelíbí. Jako dárek je pro mě skoro cokoliv fyzického. Tuhle jsem dostala tesařskou tužku, o které jsem prohlásila, že vypadá hezky a nějaký přítelův kolega mi ji prostě věnoval. Jindy jsem dostala kosmetickou taštičku – penálek – od někoho, kdo ji nepotřeboval. Je divná, šedivá s růžovými puntíky, ale je děsně fajn, protože bych si ji sama nikdy nekoupila, liší se od věcí, které běžně mám a někdo ji dal právě mě. 

Tím chci říct, že dárkem může být naprosto cokoliv a vůbec ne super drahé věci. Možná právě naopak – uchvacuje mě množství a ráda dárky dostávám často a třeba postupně, nějak dávkované. Třeba by se mi líbilo, jak to měla kámoška, že za každou udělanou zkoušku na vysoké škole dostala knihu od Agáty Christie. I když pak zase bojuji s tím, že nechci hromadit spousty věcí.

čtvrtek 25. února 2016

Bláznivě děrovaný růžový šátek

Asi týden nebo dva jsem neměla v Praze rozdělaný žádný pletací projekt a už jsem z toho začala být pořádně nervózní. Chtělo by to mít v metru zase do čeho píchnout. Už se ani tolik nebavím tím, jak mě lidé v MHD nebo na jezdících schodech okukují, spíš se nudím, když jedu jen tak, a připadá mi to jako ztráta času. Třicet nebo čtyřicet minut navíc můžu dvakrát denně dělat něco, co mě baví, tak proč toho nevyužít?

Někdy si čtu, ale těžko se mi dělají poznámky, nebo když pak celý den koukám do počítače, nechce se mi ještě k tomu číst ve volnu. Někdy medituji, ale pletení mám pro chvíle v hromadné dopravě nejraději. Obvykle se mi podaří najít místo k sezení, takže se své zálibě mohu v klidu věnovat. Jen neztratit pojem o čase a nepřejet...

Můj nový projekt ještě pořád není svetr fair isle. Psychicky jsem to nevydržela a opět jsem se pustila do šátku. Tentokrát do hodně krajkového vzoru Ethereal Bliss od DROPS Design (naleznete zde). Název v překladu znamená „éterická blaženost“ a potřebujete na něj 250 gramů příze Baby Alpaca Silk, která se řadí do skupiny A (což znamená rozpětí zkušebního vzorku 23–26 ok) spolu s Lace, Kid-Silk, Fabel, Delight a dalšími. Skládá se ze 70% alpaky, 30% hedvábí a na 50 gramech je cca 167 metrů, doporučená síla jehlic je 3 mm. Abyste měli šátek stejně velký, měl by vám vzorek vyjít 24 ok x 32 řad lícovým žerzejem / 45 řad vroubkovým vzorem = 10 x 10 cm.

Já jsem se rozhodla použít růžovo-bílou přízi Aneta od Vlnapu. Na 50 gramech je 175 metrů a doporučená síla jehlic je 3–3,5 mm. Mně se pletení z celého klubíčka pořád zdálo takové nějaké divné (moc růžové) a tlusté, a tak jsem pracně (opravdu nedoporučuji!) přízi rozmotala na klubíčka tvořená po dvou vláknech. Bylo třeba mít sudý počet klubíček, protože v jednom klubku se nachází pět nitek. Výsledná příze se mi líbí rozhodně více. Složením je to 55 % akryl, 45 % bavlna, je příjemně hebká a mírně lesklá a přírodní materiál je pochopitelně výhodou.

Zatím jsem hodně na začátku, doplétám základní trojúhelník vroubkovým vzorem, ale opravdu mě to baví.

pondělí 22. února 2016

Resty

Mám spoustu rozpletených „restů“, dá-li se to tak říct. Obvykle to vnímám spíš tak, že pletení, stejně jako šití, malování nebo jakákoliv jiná práce je umění. A umění se podle mě, to zdůrazňuji, má dělat, když na něj máte chuť. Podobně to mám i s psaním blogu, když nemám chuť, napíšu článek, co nemá šťávu, pořádný začátek ani konec a vůbec mě jeho tvorba netěší. Pak nastupuje vtíravá otázka – proč to vůbec dělám?

A tak se tomu snažím vyhýbat. To je jako sex z povinnosti – ten taky není ono. Aspoň myslím. Stálo by za to udělat anketu... kolik lidí vnímá sex z povinnosti jako nudu? Samozřejmě myslím těch, kteří se chtěli milovat. A pak je na řadě otázka, jestli není lepší trocha asertivity a říct, že teď se mi prostě nechce a přemluvit se k tomu nedokážu, než praktikovat něco, co ve výsledku ani jediného netěší. Ale to jsem trochu odbočila, i když myslím, že tím celkem jasně vyjadřuji, proč věci nedoplétám z povinnosti.

Nedávno jsem dokončovala jeden krásně barevňoučký šátek, protože jsem si chtěla uvolnit jehlice na něco jiného. A víte co? Zjistila jsem, že to má tolik negativ, že už bych to nejraději nikdy nedělala.
  • Zaprvé mě to nebavilo.
  • Zdruhé mi přišlo, že každá řada je nesnesitelně dlouhá. Asi jako v nudné hodině ve škole, kde víte, že už se zkoušet nebude, známky už jsou uzavřené a vy věříte, že k chemii se nikdy víc nepřiblížíte. A minuty se vlečou.
  • Zatřetí jsem z hotového výrobku ani neměla nějak velkou radost. 
  • A nakonec se mi ani do toho nového projektu, který mi ještě před nedávnem připadal úžasný a vzrušující – chystám se opustit komfortní zónu šátků – ani moc nechce. Říkám si, že je dost dlouhý a rozsáhlý a třeba budu mít chuť dělat na něčem jiném a zase budu něco rychle rychle (když se čas vleče a vůbec to neubývá) dokončovat, abych se mohla pustit do něčeho nového. To je jako byste se na poušti hnali za chimérou vody a pak za další a přitom byste věděli, že už ta předchozí byla jenom vidinou.
Přesto mě napadlo, že bych jen tak ze zvědavosti mohla spočítat, kolik projektů mám začatých. Popravdě mě dost překvapilo a také trochu vyděsilo, že se číslo blíží třiceti. Na druhou stranu tímto způsobem funguje také spousta jiných umělců, a když na to přijde a nahlédnu do své krabičky hotových výrobků, v tomto měsíci tam hned dva z déle rozdělaných přibyly, takže není potřeba se znepokojovat. U některých možná stojí za to zvážit, zda je vůbec budu dodělávat. Jestli už nejsem trochu jinde...

sobota 20. února 2016

Klubíčka v Pirně (Německo)

V předcházejících článcích jste se mnou mohli navštívit Německo v předvánočním čase:
A dnes je na čase, ukázat vám, jak jsem v Pirně koukala na zavřený krámek s klubíčky. Povšimněte si názvu. Strick und Fitz. Když jsem si zadala do Googlepřekladače, co to znamená, dozvěděla jsem se, že pletení a něco. 

Protože se hned tak nevzdávám, nahlédla jsem do našeho prastarého slovníčku (Dr. Josef Beneš a dr. A. Plachý Německo-český, česko-německý kapesní slovník, Státní pedagogické nakladatelství 1963, cena 20,50 Kčs) a zjistila, že „fitzen může znamenat „rozčileně pracovat“, což asi v případě pletení nebude platit, nebo „zamotat“. Může to tedy znamenat Pletení a motání?

Puntičkářsky jsem si vyhledala další podobné výrazy, které mě v této souvislosti napadly:

Filzen = plstění
Handarbeit = ruční práce
Häkelarbeit = háčkování 
Klöppeln = paličkování 
Makramee = drhání 
Näharbeit = šití
Stickarbeit = vyšívání 
Tatting (nebo Occhi) = frivolitky 
Weberei = tkaní

Asi takhle nějak přibližně to bude  překlači se přece jen nedá tak úplně věřit. I tak jsme nenašla krosienky a karetkování.

V Německu je teď pletení hitem, jak řekla naše hostitelka. V levném obchůdku, kde bylo všechno jenom za pár eur a v odpovídající kvalitě, jsem našla pár klubíček, ale těmi jsem pohrdla. Za šedesát korun si u nás můžu koupit akrylu, kolik budu chtít.

Když jsem jela do Německa, pomýšlela jsem na něco lepšího. Třeba jako mají Vlněné sestry: LANG YARNS, MALABRIGO, ROWAN, nebo SCHOPPEL WOLLE, která mě fascinuje svými barvičkami. Taky jsem (trochu naivně) doufala, že to v zemi původu třeba seženu levněji a domů si povezu krásné suvenýry.