Růžový cukr

Jedním z mých letních pokusů byl levandulový a růžový cukr. Na rozdíl od levandulového, který nádherně – možná až trochu hodně výrazně voní – růžový skončil fiaskem. Nejen že nevoní po růžích (naštěstí ani nesmrdí a růže se nezkazily nebo tak něco), ale cukr se nalepil na květy a moc se mu z nich nechce. Po úspěšném odstranění je květ oschlý a nijak vábný, takže ani jeho využití jako ozdoba dortu nepadá v úvahu.

Proto tenhle „recept“ nenajdete na mém blogu s vařením, ale tady se vám k němu přiznám. Pokusy totiž nemohou vždy dopadnout dobře.

Ale takhle to vypadalo kouzelně, že? 

Jinak dělám vanilkový cukr, nebo levandulový (sušené kvítky) a s obojím mám dobé zkušenosti. Můžete se podívat na můj blog Angelika vaří, tam najdete další různé vychytávky. ;-)

Čumák

S příchodem podzimu/zimy nastal čas pálení svíček a nejlépe v solných lampičkách, protože odtamtud nikam neteče vosk a netropí žádnou neplechu, i když je necháte bez dozoru. A samozřejmě to chce teplý čaj jako obranu proti zimě. A že to zrovna náhodou vypadalo jako čumák s očima... To jsem prostě musela vyfotit. 

Popravdě tomu i dost pomáhá mírná rozmazanost fotografie, protože když jsem udělala druhou krásně ostrou, už to nebylo ono, byly to jen dvě svíčky a termoska, "zvířátko" ztratilo svůj výraz.

Šitý korálkový náhrdelník z rokailu

Ani nevím, jak to tak přišlo, jen si vzpomínám, že za to mohl chlap. Z jeho strany padla otázka, zda by šlo vytvořit z tak malých korálků nějaký zajímavější náhrdelník. Optala jsem se, co by si tak představoval. Jednoduchá kombinace – chlap navrhne netuše, že něco takového není možné. A žena coby znalec techniky už musí vymyslet, jak to udělat. Myslím, že tenhle typ spolupráce funguje dokonale. My, co víme JAK, se mnohdy držíme při zemi. Používáme techniky, které jsme se naučily a učíme se nové. Ale nenapadne nás udělat to úplně jinak. Tak, jak by to nikdo nečekal. Tohle je vlastně obyčejný kytičkový náramek/náhrdelník jen trochu jinak uspořádaný. Teda můžu říct, že to byla celkem makačka – několikrát jedním místem prorvat jehlu s nití, ale výsledek myslím stojí za to.

Detail čtverce

Vlněný šátek k motorce

Mám vojenskou motorku, a tak jsem se, abych byla stylová, pustila do pletení „vojenského“ šátku. Jako klubíčko to sice vypadalo, že bude mít dostatečně vojenské barvy – okrová, hnědá a zelená, ale v průběhu pletení, kdy jsem se především soustředila na vzor, jsem zjistila, že je to navíc pravidelné, takže mi to bude dělat proužky a to asi dost všelijaké, protože šátek se bude postupem času rozrůstat a pak zase zužovat. No uvidíme. Když ho budu mít omotaný kolem krku, bude hádám hezký. 

Jenom se mi zdá, že trochu kouše. Pochopitelně je to tou vlnou, ale zato bude aspoň hřát. A taky bude takový trochu retro. ;-)

A pár „technických“ informací: ve Vlnice jsem si koupila přízi Fabel. Je to ze 75 % vlna a z 25 % polyamid. Plete se z ní příjemně. Na 50 gramů má přibližně 205 metrů. Výrobcem jsou doporučeny jehlice 2,5 mm, ale na těch mých kruhových žlutých žádné číslo uvedené není, zřejmě jsou větší, ale to nevadí, mám tak trošku volnější vzor no. A protože jsem megaloman a nevěděla jsem, kolik příze budu potřebovat – teď už vím, že by to měla být asi tak dvě klubka, resp. oni pletou z dvojité, já nikoliv – koupila jsem si při první příležitosti další klubíčka stejné barvy (a stejné šarže), takže si případně můžu udělat sladěné rukavičky, čapku (pro použití mimo motorku) a třeba i ponožky, to se uvidí, kolik těch klubíček vlastně mám, myslím, že dohromady jenom pět.

A návod najdete tady. Chce to trochu rozkoukávání, ale jak už ho jednou pochopíte, je to paráda! :-))

Koncem roku 2014 jsem usoudila, že to není šátek vhodný pro motorku a že už si ani přesně nepamatuju, jak jsem ho dělala, a hlavně, že se mi nelíbí, že mi ty šikmé pruhy budou uhýbat, a tak jsem od jeho pletení upustila.

Žlutě naladěná

Kabelka od Veber

V soutěži u Veber na blogu jsem v zimě vyhrála tuhle báječnou žlutou kabelku. Už se těším, až ji teď na podzim vytáhnu – bude krásně ladit s čestavě spadaným listím. Zato žluto-hnědý šátek si na svou premiéru ještě chvilku počká. Opět je pletený podle vzoru Calais Shawl přeloženého paní Andělovou. A tentokrát je i příze od ní. Nechtělo se mi ji přemotávat na klubíčko, a tak jsem ji nechala takhle smotanou, a když si ji hodím na kolena, plete se mi z ní pěkně i tak. Když zrovna nepletu, přehodím si ji přes ramínko, pověsím do skříně a je uklizeno. 

Tuhle textilní kytičku jsem si vyrobila s pomocí paní Lenky Slovákové (Lenice) na výtvarném večeru v Havlíčkově Brodě. Je to úplně jednoduché. Stačí vám kus látky, která se vám líbí... může být třeba ze sukně, která už není nositelná, nebo trička atp. Např. podle hrnečku si vystříhnete šest koleček. Vezmete si jedno kolečko, přehnete ho na polovinu a po tom obloučku ho prošijete předním stehem – tak rozumně daleko od sebe. Stáhnete k sobě a máte první lísteček. Klidně na stejnou niť můžete navléknout i zbylé „lístečky“. A pak už jen doprostřed všijete knoflík a dozadu spínací špendlík nebo třeba gumičku či skřipec do vlasů a parádní ozdoba je na světě.

Žluto-hnědý šátek Calais Shawl

Manga kalendář

Jedna moje kamarádka je příznivcem anime a já se proto rozhodla, že se naučím kreslit mangu. Chtěla jsem jí darovat manga kalendář na příští rok... jenže... než jsem se vůbec pustila do kreslení, změnila práci a já pak taky. A už jsme se celou věčnost neviděly, ani si moc nepíšeme... samozřejmě bych to pořád uskutečnila ráda, protože si představuju, jak moc by se jí to asi líbilo. – Teda snad. Pokud by moje obrázky aspoň trochu vypadaly tak, jak mají. 

A tak, abych se to neučila docela nadarmo, pro případ, že se mi už třeba neozve, a když už jsem si o tom koupila dvě knihy, napadlo mě, že by se takový vlastnoručně kreslený originální anime kalendář mohl líbit i někomu z vás – mých čtenářů, a tak jsem ho taky zařadila do letní soutěže 2014.

A vzhledem ke kvalitě fotografií se nejspíš můžete těšit, že budete mít jediný originál, vlastně to budete mít určitě, ale že možná nebude ani okopírovaná kopie, i když některé obrázky bych si taky určitě ráda nechala, alespoň v kopii pro vzpomínku.

Těšte se na...

Při mytí nádobí jsem dnes přemýšlela, co ze své dřívější tvorby bych chtěla vyfotit a uveřejnit na těchto stránkách. Napadlo mě, že by se vám mohlo líbit oblečení, které jsem na přání uháčkovala pro plyšového mravence jedné známé, moje první dvě olejomalby a konvička s oranžovými květy, která bude brzy ladit s čerstvě spadaným listím. Teda u nás už padá. Jen není správně oranžové :-)

Nechtělo se mi odcházet od práce, tak jsem si to pořád opakovala, abych ani na jednu věc nezapomněla, a pak jsem si řekla, že mi postačí zapamatovat si počáteční písmena, na zbytek si snad pak vzpomenu. M jako mravence, O jako olejomalba (obraz) a K jako konvička... dohromady je to MOK. Přišlo mi to tak vtipné, že jsem si to do paměti uložila velice jednoduše, ačkoliv mě napadaly další a další věci, které bych ráda uveřejnila. ;-)

Nebezpečné gumové náramky?

Růžovo-fialový náramek

Předchozí článek: Gumičkování – gumičkové náramky. 

Říká se pletení náramků, ale kdo jen trochu tuší, jak se gumičkové náramky dělají, ví, že jde o háčkování. Vždyť i k sadě několika gumiček máte přiložen malý plastový háček.

Decentní náramek

Decentní žluto-hnědá souprava

Růžovo-hnědý... vhodný k výše uvedené soupravě

Vesele a radostně

Před náramky je veřejnost varována prostřednictvím televize i článků na internetu. Jeden z největších britských prodejců hraček The Entertainer prodával na tyto náramky přívěsky, které obsahovaly 40 % ftalátů, ačkoliv Evropská unie u výrobků pro děti povoluje maximálně 0,1 %. Větší množství této látky je totiž karcinogenní. I přesto je někteří výrobci používají, protože plasty jsou díky nim měkčí a ohebnější. 

V barvách duhy

Džungle

Zelené variace

Olivy plněné papričkou

Originální gumičky Rainbow loom bands jsou vyrobeny z nezávadného silikonu, ale existuje značné množství napodobenin. Některé gumičky jsou ale napodobeninami a obsahují karcinogenní ftaláty. Měli byste tedy raději kupovat originály, nebo se vrátit k jiným materiálům. A nebo to jako já neřešit, protože je to stejně jen chvilková móda, a jestli se takovým náramkem ozdobím na pár hodin, snad to žádnou velkou paseku nenadělá. Podívejte se, jak jsou ty moje krásné!

Zdroj:
http://zena.centrum.cz/moda-a-krasa/modni-trendy/clanek.phtml?id=804412

Celá rodinka náramků před rozdáním

Gumičkování – gumičkové náramky

Trend, kterému propadli skoro všichni náctiletí. A nejen oni. Pestré náramky z gumiček jsou v módě. Když jsem je viděla poprvé, nijak mě nenadchly. Proč bych je měla chtít? Kus uměliny. Ale když mi kámoška (Jezinka) řekla, že se je naučila vyrábět podle internetu, řekla jsem si, že to dokážu taky. Chvilku jsem hledala návod. Našla jsem dva. První se mi zdál obtížný, a když jsem viděla druhý, zjistila jsem, že je to jen jiný způsob, jak ukázat to samé.

Sotva jsem udělala pár náramků, zcela mě tato činnost nadchla. Je to skoro tak dobré jako pletení na rukou. Je to tak příjemné je vytvářet. Sama je vlastně nenosím. Když si na ně vzpomenu, nebo se mi okázala povalují na stole, vezmu si je třeba na den, ale mám ráda holé ruce – líp se mi pak píše na počítači, takže jdou zase rychle dolů.

Co mě však lákalo bylo podarovat všechny kamarádky na hromadné oslavě narozenin stejným droboučkým dárečkem – náramkem přátelství. A taky si zkusit natočit vlastní videonávod. Trvá minutu čtyřicet šest vteřin a jsem na něj jako na svoje první „děťátko“ pyšná. 

Druhý návůdek je ovšem povedenější – má jen čtyřicet tři vteřin, ale vidíte práci tak, jak ji uvidíte i jako její tvůrce a ne „vzhůru nohama“. Ale na druhou stranu tam chybí začátek. Takže doporučuji zhlédnutí obou videí. 

Partyzánské pletení

Barevný karavan

Volné pokračování článku Guerilla knitting.

Jsou články, u kterých nevím, zda je publikovat na tomto blogu, kde je především moje tvorba a myšlenky o ní, nebo s ní spojené. Nebo na Angeliky bločku. A tak se článek Guerilla knitting o partyzánském pletení objevil tam spolu s odlišnými obrázky i textem. Jenže mi to nedalo a musela jsem o něm napsat i tady. :-) Uznejte, partyzánské pletení sem přece patří... 

Jde o oplétání všeho možného především na veřejných prostranstvích. P. S.: Někdy jde o háčkování.

 

 

Cudné sochy

 

Zvláště okouzlující háčkované pavučinky na plotě

Bílý šátek do soutěže

A takhle vypadá menší verze "velkého oranžového šátku" Calais shawl bez volánkatého okraje. Uvažovala jsem ještě nad třásničkami, ale vzhledem k tomu, že je to sponzorský dar do soutěže, usoudila jsem, že ho nebudu zase tak moc přizpůsobovat svému vkusu a nechám ho univerzálnější, aby se líbil více lidem.

A rovnou se vám přiznám, že to byla pořádná makačka, protože jak ta příze byla tenoučká – proto je taky menší (jinak bych ho dělala snad do soudnýho dne!) – trvalo strašně dlouho, než jsem postoupila o viditelný kousek a mým cílem bylo, aby se daly cípy vpředu zachytit uzlíkem nebo například do nějaké spony a nechat si ho přehozený přes ramena.

Velký oranžový šátek

Nejméně od patnácti let jsem šátkofil! Miluji šátky a šály všech barev a provedení. Samozřejmě nejlépe textilní a hebké! A taky romantické. 

Už jsem si jich dost vyrobila, ovšem jen batikováním hedvábí, a tak bylo na čase nějaký si uplést. Využila jsem návod zdarma, který jsem našla u na webu u jedné své známé z Prahy z krajkářských trhů – Zuzany Andělové. 

Šátek se jmenuje Calais Shawl a návod vytvořila paní Judy Marples a zmiňovaná Pražanda jej přeložila a doplnila vysvětlivkami, takže jej pochopí snad každý, i když zpočátku můžete s návodem trochu bojovat. Jak vidíte, tohle je můj první a hned se mi povedl. Natolik jsem se do něj zakoukala, že jsem druhý – tentokrát bílý – upletla jako výhru ve své letní soutěži 2014. A pak jsem si hned začala třetí – žlutohnědý, tentokrát z příze přímo od paní Andělové.

Jenom to natužování a vypínání těch kouzelných hrbolků mě otravovalo. A navíc zrovna začalo pršet, tak mi to ani nechtělo uschnout. 

Ale je parádní a obrovskej. Hotovej pléd. – Ten mám taky někdy v plánu.

Výroba chlastu

Jak už to tak u mě bývá, vyhlédnu si vždy nějaké téma a nadšeně se do něj pustím. Dříve nebo později se ho stejně rychle vzdám. Občas mi některá zůstávají na dlouhou dobu, nebo se k nim opakovaně vracím.

K těm, které upadají v zapomnění, patří kulinářské pokusy. Asi se to ani nedá jinak nazvat. Na konci léta 2014 jsem začala experiment s alkoholem. Před létem jsem si vyrobila pampeliškový likér, který mě svou chutí příliš nenadchl – možná to chtělo více cukru. A pak přišly na řadu pokusy s vodkou. 

Nakládla jsem do ní skoro všechno, co mi přišlo pod ruku. Vanilkou a goji počínaje, přes loukom a chilli papričky až po pecky ze švestek. Všechny tychle moje srandy najdete na mém blogu o vaření. Některé se tam objeví až prvního října... tak příjemné čekání!

Malá macecha --> maceška

Miluju macešky! Jsou pro mě jednou z nejkrásnějších květinek. K dalším oblíbeným patří vlčí máky ;-), taky už tu o nich něco bylo. Letos jsem si pár macešek vysadila do truhlíků a parádně vyrostly, ale až když jsem je dala ven. Jen té v té konvičce se zatím nějak nechce... možná jsem ji taky měla dát ven, ale já se těšila, že mi budou zdobit pokoj.

Prázdninové kuchaření

Mám spoustu práce a před dovolenou ještě o něco víc, ale to mi nezabrání psát blog – je to závislost, já vím. Ale co je na tom zajímavé, tak jen dočasná. Nutkavá potřeba, která trvá jen chvíli. Divný, ne? Někdy PROSTĚ MUSÍM psát. A jindy PROSTĚ MUSÍM plést, háčkovat nebo něco jiného tvořit rukama, ale pak se klidně – asi jako do tohoto týdne – obejdu dva tři týdny bez psaní. Možná i déle, nevím.

Nějak se to sešlo – byla úroda, nálada a trochu i čas – a já vyzkoušela hned několik nových receptů. V průběhu září je uvidíte každý týden ve středu na mém blogu s vařením. Ale abych to trochu přiblížila – vytvořila jsem dva chilli džemy, chilli vodku, „růžovou“ vodku, vanilkovou vodku a chystám se na chilli olej a možná i ocet.

Samozřejmě byla úroda chilli papriček – někomu prostě rostou i v kanclu jak ve skleníku! Všechno to je jen z jedné rostlinky! (Taky to nechápu. :-)) A vodku jsem koupila.

Když jsem odcházela z domu, zastavila mě sousedka, kampak jdu. Tak jsem jí řekla, že na nákup. Prý jestli na dovolenou. Kdepak, to si mamka obstarává sama. Takže „něco dobrého“? No, to jsem radši nechala bez odpovědi. Přece jí neřeknu, že si jdu koupit dvě láhve vodky. Za co by mě měla? A k tomu neoprávněně!

Jak jsem byla ve městě, napadlo mě – asi intuice – koupit si jablečný ocet. Když nad tím tak přemýšlím, vůbec to nemělo smysl, protože ještě doma mám ten, který jsem si před nedávnem ovoněla levandulí. Naštěstí jsem nad tím moc nehloubala a koupila ho. On totiž patří do toho chilli džemu, což jsem zjistila až doma!

Pletky s králíkem

Dneska (So 12. 7. 2014) jsem byla v Praze na kurzu pletení. V Bílé Labuti jste se mohli od 14 do 16, kdy se zavíralo, naposledy podívat do kavárny v prvním patře a zároveň si vyzkoušet pletení z volánkové příze. To je taková speciální tlustá příze, ze které jdou pouhým pletením hladce vytvářet parádní volánky. Společnost Vlnika s. r. o. jich má hned několik druhů. 

Za pouhých 120 Kč jste dostaly klubíčko, které jste si samy vybraly z přinesené nabídky - Daniela, Megan, Linda, Luisa, Adéla, Molly, Grace, Vega, Lambada, Nora a možná ještě nějaké další. V ceně byly také dva nealko nápoje a starší číslo časopisu, který je senzační v tom, že si konečně snadno můžete koupit přízi, ze které je model udělaný. 

V dvouhodinovém kurzu se ukazovaly čtyři způsoby pletení z této příze. Když pletete jenom hladce a práci otáčíte - ovšem opačně, než je běžně zvykem - vznikají vám volánky na obou stranách práce a výsledkem je krásná načechraná volánková šála. Pár jich doma mám - cca deset, převážně vlastní výroby. Budete-li plést hladce z rubu a obrace z lícu - vím, je to trochu jinak, než jste zvyklé - budete mít volánky jen na jedné straně. To se hodí třeba u kabelek, svetrů a podobně. Když chcete plést do kruhu, pletete celou dobu obrace. Za zmínku stojí, že to je obvykle o něco obtížnější, protože příze tak docela nechce spolupracovat. A poslední způsob je o sháčkovávání, kdy na háček nahodíte tři až pět ok a pak nahodíte další, které všemi protáhnete. Vytváří se taková zvláštní šálka s trochu jinými volánky. Někomu se to líbí více, jinému méně, záleží na vkusu. Samozřejmě můžete volánkovou přízi přiháčkovávat k normální přízi a vytvářet tak velice snadno působivé volánky. Tak pletení zdar.

No uznejte! Na takovém kurzu jsem přece nemohla chybět!?

A pro ty, kteří pochybují, tak fakt NEMOHLA... byla jsem lektorkou! :-))

Vlčí máky

Ukázalo se, že na červený papír se černou kreslí celkem těžko. Máky pořád ne a ne vyniknout. Nakonec jsem z nich vydolovala aspoň tohle.

Vybarvené mandalky

Žádná velká umělecká činnost - jen z knih okopírované mandaly a vybarvené pro radost. Nebo odreagování.

Dráček

Možná to není úplně snadné poznat, ale tohle je dráček. 

Měl by sloužit jako olejová lampička, ale kdyby to v pátek nedopadlo dobře, udělám si z něj třeba čajovou konvičku nebo zahrádku pro řeřichu. Nebo něco úplně jiného...

P. S.: Tu hlavu má na lžičce položenou ne proto, že by byl mazel jako naše kočka, která tohle dělá, ale proto, že by mu asi jinak upadla. Má totiž moc tenký a hlavně mokrý krk.

Konvičky a hrnečky

Jak si můžete snadno všimnout - mám slabost pro konvičky a hrnečky. Proto jsem se rozhodla vytvořit sérii obrázků z nich. Obvykle nejkrásnější exponáty nacházím v čajovnách.