Večer jsem v rámci Tour De Fleece na chvilku usedla k předení. Sotva jsem dopředla kousíček světle fialového corridalového česance na šátek Celtic Myths, už jsem se nedočkavě sápala po zeleném měkkoučkém. Tři odstíny v jednom česanci se mi poněkud slévají a vzniká spíše tmavší vlákno, ale daří se mi vytvářet i jednobarevné úseky, různé přechody a tak dál. Zatím se dá říci, že experimentuji a zkouším, co se s tím dá dělat. Hebkost je fantastická, česanec jsem koupila v Praze u Dobroděje na náměstí Míru, ale nějak se mi nedaří popasovat s tím předením. Z té fialové, která byla o něco hrubší, se mi předlo lépe. Jako by vlákna byla delší, kompaktnější nebo nevím. Posedlost touhle zelenou nastala ve chvíli, kdy mě napadlo, že bych si z ní mohla uplést Danzig od Justyny Lorkowské. Už nějakou dobu po něm totiž pokukuji a byť se mi zdá hezký a z Malabriga by mohl být překrásně hebký (i když tři klubka jsou pro mou peněženku příliš velká zátěž za jeden šátek), nelíbí se mi jeho barevnost. Dost na tom, že je pletený vroubkem, který stále nějak nemám v oblibě, ještě aby byl z velké části jednobarevný a v tom jen malé perličky. To ne, to by byla nuda. Kromě toho si teď jeden jednobarevný šátek už pletu (světle šedivý Lace by CR). Otázkou jenom zůstává, jakou vezmu kontrastní k těm „perličkám“? 
A taky se můžu pochlubit, že už mám skoro dopletený ten Daybreak#2. Vypadá moc krásně. Jenom mi nevychází druhé klubíčko na opakování tolik řad, kolik jich je v návodu, tak možná poslední řady zopakuji znovu prvním klubíčkem a bude to tvořit takový sjednocený celek.
