To bylo tak… 19. září jsme měly setkání s Janou, tak zvanou Zapletenku. Původně to bývala Zapletená sobota, ale protože to teď někdy „vychází“ – Jana to dělá s ohledem na Nepražáky ve všední den – říká tomu již jen Zapletenka. Facebookové události typu: Zapletená sobota v úterý jsou totiž pro spoustu lidí trochu matoucí. Tradičně se scházíme jednou za měsíc v kavárně Pointa, která je celkem strategicky umístěna hned u metra A na Hradčanské.
Ačkoliv jsem se těšila, nakonec jsem na naše společné pletení nešla, protože mi nemocná kamarádka darovala lístek na divadlo se Suchým a Molavcovou, které začínalo v osm hodin. Doběhla jsem se tedy na šestou jenom v rychlosti omluvit, pozdravit holky a pádila pro ty slíbené lístky. Když divadlo skončilo, napadlo mě, že se můžeme s Marií přijít podívat, jestli tam holky ještě nejsou. A byly.
Jak už je mým dobrým (špatným?) zvykem, opět jsem si pořídila nějaká klubíčka. Jana má totiž opravdu moc pěkné materiály. A společně s holkama umí poradit i ohledně barevnosti. Nutně jsem potřebovala nějaký mohérek na právě vyhlídnutý extravagantní svetřík a při té příležitosti jsem neodolala ani krásnému červenému klubku.
Obě jsou Holst Garn, Titicaca, červené je odstín Carmine a modré Jade a jedná se o stoprocentní alpaku, kdy na 50 gramů je 400 metrů, takže je vám asi jasné, že je to extra tenká krajková příze. Pro milovníky DROPS doplním, že má tloušťku jako Lace. A ještě dodám, že sice budu plést svetřík, který by se měl dělat z mohéru, ale udělám ho právě z téhle alpaky hned ze dvou důvodů: první je, že mi mohér připadá tak trochu kousavý, leda že bych použila třeba Brushed Alpaca Silk (opět DROPS) a druhý, že mohér od Rowanu je na svetřík trochu mimo mou cenovou kategorii. Je totiž rozdíl, jestli si výjimečně koupíte klubíčko za tři stovky a uděláte z něj celej šátek, nebo si jich koupíte třeba šest.
Dále jsem potřebovala nějakou tlustší přízi, ideálně ponožkovou, protože jsem měla vyhlédnutého něco speciálního pro svůj Velký podzimní KAL s Angelikou.
Jana mi řekla, že má v autě růžovou Rowan ponožkovou přízi. Jelikož jsem byla celá dychtivá s návodem začít – jednak ta strašná ženská vlastnost zvědavost, a jednak si chci vyzkoušet, k čemu vás tu lákám a nabádám sama na sobě. A podzim už bude brzy! Tak strašně brzy!
Takže beru i růžovou. Měla jsem připravenou černou Fabel, kterou jsem původně koupila na něco jiného, ale rozhodla jsem se ji obětovat a případně dokoupit na původní projekt znovu, hlavně když teď budu moci plést ponožky číslo tři! Jenže po přečtení celého návodu jsem se rozhodla řídit doporučením a použít spíše světlé barvy. Nakonec se ukázalo, že příze je spíš fialová než růžová, akorát to mělo jeden háček. Přestala se už vyrábět, takže pokud jí budu mít málo, mám smůlu, a navíc se moc líbila jedné kamarádce, která má už tři doma a plánuje z nich nějaké dvě velké šály nebo tak něco. Nakonec jsem ji koupila a celou středu strávila přemítáním, jestli ji nemám vrátit a pořídit si místo ní třeba tu tyrkysovou, o které Jana mluvila. Hryzalo mě svědomí, že jsem ji sebrala někomu, kdo ji chtěl, i když říkala, ať si ji vezmu, když se tak dlouho nemohla rozhodnout. Také jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou, že bych ji darovala právě téhle kamarádce k Vánocům. Což ovšem mělo další dva háčky – prvně, kdy se asi tak kolem Vánoc uvidíme, a zadruhé jestli ji ještě bude potřebovat a chtít, protože nepatří k lidem s rozdělanými třiceti projekty (jako já), ale dělá všechno pěkně postupně a její syslírna tedy může obsahovat asi tak jednu krabici klubek. Docela by mě zajímalo, jak se s tím žije. ;-) Musí to být úžasné na stěhování.
Bohužel pro mou kamarádku jsem se nakonec rozhodla klubíčko si ponechat, protože se po začátku pletení, kdy jsem ještě stále byla na pochybách, ukázalo, že se právě pro tento účel hodí mnohem více než jakékoliv jiné. Neboť fialová barva k Halloweenu patří.