Vločky, kam se podíváš

V článku Háčkované sněhové vločky (hvězdičky) jsem vám ukazovala, jak vypadá typická sněhová vločka, tak teď jsem tu s naším vánočním stromečkem ozdobeným slaměnými hvězdičkami, zvonečky a především mými háčkovanými vločkami.

A jako bonus dvě další háčkované vločky.

Mimochodem na stromečku jsou snad jen dvě vločky stejné.

 

Vitráž

Tuhle mi kamarád povídal, že má věci na vitráže, a jestli si chci nějakou vyrobit, ať přijedu k němu do Krkonoš. No, to mám trochu z ruky, ale když už jsem tam byla na silvestra, musela jsem téhle lákavé nabídky využít.

Přemýšlím, přemýšlím, co by se mi tak líbilo do okna, ale nic mě nenapadá. Po čem tak moje srdíčko touží?   

Okno s hvězdičkami

Áááá, lucernička. To by byla nádhera mít na čajovou svíčku vlastnoručně vyrobenou skleněnou lucerničku, která by měla stěny propouštějící jen mírné a k tomu obarvené světlo. Dobře, uznávám, napoprvé je to asi docela dost ambiciózní, a tak si nechám nápad rozmluvit. Co by se dalo udělat jednoduššího? Stojánků na čajové svíčky mám dost a navíc vitráž nejlépe vynikne v okně. Pořád myslím na tu Polyannu, jak se jí v okně třpytil vybroušený kus skla a po místnosti jí vrhal duhu. Něco takového bych ráda. A tak se nakonec rozhodnu pro hvězdičku, bude vypadat stejně jako to prostírání, které jsem si ušila, jenom bude výrazně menší. Tenhle nápad už je schválen, a tak se můžu pustit do výběru skla. Teď už je to jednoduché – žlutá, červená a zelená, jako jsou ty hvězdy (prostírání by měla být dvě, jen to druhé je zatím pouze nastříhané).

Když vidím, kolik to bude práce – navrhnout hvězdičku, ve správném poměru určit délky stran, rozkreslit dva typy kosodélníků a určit, který udělám v jaké barvě, nařezat si pruhy skla a potom z nich vyřezávat jednotlivé dílky – hned si říkám, že bude lepší udělat hvězdičky tři. Beztak jsou všichni, co mě mají někde na dílnách na starost, zvyklí, že jsem megaloman a nemůžu si jako normální člověk udělat jen jednu věc a pak se případně pustit do další. To bych si zkazila pověst, no ne? A tak hurá do toho.  

 

Kdybych to měla dělat postupně, asi bych do toho bývala nešla, ale když už jsem si to sklo nařezala, nezbývá mi, než ho v dalších dnech při velkých odlišnostech od plánovaných rozměrů s drobnou pomocí lektora obrousit na požadovaný tvar. Kupodivu to není tak strašné, jak jsem se domnívala.

Potom je potřeba každý kousek oblepit měděnou páskou, sestavit požadovaný tvar, potřít letovací vodou a zakápnout cínem tak, aby se mi jednotlivé dílky nerozjížděly od sebe. A taky vložit očko na zavěšení! 

Pak už je potřeba si s tím jenom pěkně pohrát a nanést cín všude tam, kde je páska, na sklo se nechytá, takže se to dá dělat v klídku. A když je někde cínu moc, lze ho pájkou zase přemístit jinam. Jen se člověk nesmí spálit, protože pájka je vcelku horká věcička. 

P. S.: Žluto-zelená a červeno-zelená hvězdička jsou spájené cínem a nechané jen tak, žluto-červená je potřena ještě jakousi vodičkou, takže vypadá měděně a tu jsem nepájela já, jen jsem se dívala, jak se to dělá.

PF 2015

Dovolte mi malé informační okénko: PF (slangově Péefko) pochází z francouzského „Pour féliciter“, což znamená „pro štěstí“. Ve Francii se toto slovní spojení už nepoužívá. Na Wikipedii se uvádí, že to je nenáboženská alternativa k rozesílání vánočních přání, ačkoliv znám dost lidí, kteří rozesílají obojí. I já využívám příležitosti ozvat se „dávno zapomenutým“ přátelům a popřát jim v novém roce všechno nejlepší, třeba se mi pak taky ozvou a napíší aspoň pár řádek o sobě, nebo se třeba znovu setkáme, a když ne, budou vědět, že na ně myslím, v nejhorším případě si snad mohou myslet, že je mám v nějakém seznamu, z něhož jsem je ještě stále nevyřadila, ale tak tomu není. Je dobrým zvykem promyslet si, komu něco posílám a ne jen zakliknout „všem“.

Zajímavé mi připadá, že „Už v polovině 19. století byl totiž rozmáhající se zvyk novoročenek kritizován, jako nouzová omluvenka, rozesílaná přátelům místo jejich osobní návštěvy.“ Popularizátorem novoročenek byl v první polovině 19. století hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína (1783–1868).

„Významnými propagátory a tvůrci novodobých novoročenek byli a jsou výtvarní umělci. Je pravděpodobně jejich zásluhou, že mnohé novoročenky nejsou pouze slovním sdělením, ale též uměleckým dílem, které má potěšit a často též pobavit. Umělecké novoročenky, zhotovené originální grafickou technikou a vesměs rozesílané umělci mohou být vyhledávaným sběratelským artiklem.“ Přesně o takové se snažím taky… ani ne tolik o uměleckou hodnotu, jako spíš o poselství a potěšení, nebo rozesmátí.

Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Novoro%C4%8Denka

Muffinky

Moje sbírka muffinků

Muffinky z palmového vosku v pastelových barvách

Před dvěma roky jsem se zamilovala do silikonových mafínkových forem a vyrobila si ve tvaru muffínků několik svíček. Měly drobnou vadu – nechtělo se mi voskovat s knotem (= namáčet ho do vosku), a tak jsem ho do nich jen šoupla. Výsledkem je, že příliš krátké knoty rychle shoří a vosk zůstane celý. Když jsou knoty delší, začne postupně odhořívat vosk a všechno je v pořádku.

V roce 2014 jsem se polepšila, Kamila poslechla a knoty navoskovala. Výroba muffinků je snadná, nebo se tak aspoň jeví. Vezmete vosk, obarvíte ho, ovoníte, jak je libo a nalijete do formiček. Ztuhnutí trvá chvilku, asi půl hodiny, možná míň. Pak přichází ta horší část – vyvrtat ručním vrtáčkem uprostřed dírku a zespoda vyhloubit důlek, do něhož zapadne knot s plíškem. To se dá trochu usnadnit roztavením okolního vosku horkovzdušnou pistolí. Téhle „špinavé“ práci jsem se raději vyhla a požádala o pomoc Kamila. Výsledek byl luxusní!

Kromě muffinků můžete vyrábět i bábovičky nebo jiné cukroví. U báboviček bylo specialitkou, že se po vyklopení musel zalít prostřední důlek, do něhož se předtím umístil knot.

Z množství práce je snad zřejmé, že odpovídající cena takové svíčky je nejméně dvacet, spíše třicet korun. U muffinka mám vyzkoušeno, že vydrží hořet dvě hodiny, pokud „přikládáte“ odpadající vosk, nebo ho dáte do vhodného kalíšku, hoří dvojnásobnou dobu. 

Bábovičky z palmového vosku