Inspirace

Začala jsem se různě dívat po lidech, kteří pletou. Někteří jsou z mého blízkého okolí, jiní jsou profesionální návrháři, kteří se tím živí. Je mi to fuk, házím je do jednoho pytle zvaného Inspirace. Ono je přece ve výsledku úplně jedno, jestli vás k nějakému skvělému činu či nápadu přivedl mistr světa v pletení (existuje vůbec něco takového?) nebo popelář či sousedka... Hlavní je, že máte inspiraci, tvoříte a jste šťatní... proto vám také přináším pravidelný pondělní seriál o tom, kdo inspiruje mě... Nevím, jak dlouho potrvá, kdy skončí a kým... není v něm žádné pořadí, priority... jen trocha inspirace, kterou vám chci také nabídnout... a někdy na konci... vytvořím obsah.

Nahozeno na Mohair minimalist top

Jednou, někdy nedávno, jsem při brouzdání po internetu narazila na návod paní Anny Kuduji s názvem Mohair minimalist top, který najdete pod tímto názvem na Ravelry zdarma. Kromě absolutní jednoduchosti, díky čemuž je vhodný pro začátečníky, je fascinující i svou malou spotřebou. Autorka (nutno zmínit, že drobné postavy) na něj spotřebovala pouhých 40 gramů mohéru. A na jiných blozích, kde jsem se s tímto topíkem setkala, se zase uvádělo, že stačila dvě klubka Brushed Alpaca Silk od DROPS. Jelikož mám nasyslené zásoby, rozhodla jsem se, že do nich také jednou konečně sáhnu. To jsem ještě netušila, jak jsou rozměrné... takže pokud bude topík opravdu tak fascinující, jak všichni píší, mohu si jich udělat hned několik v různých barvách, nebo podarovat blízké, kteří to ocení.

Abych dodržela takové nepsané pravidlo, které jsem si dala, nejprve se zmíním o autorce. Anna Kuduja má svůj blog také u Googlu na bloggeru.com. Je z Tallinu v Estonsku, kde zrovna včera oslavovali den Estonské nezávislosti. Evidentně ji baví pletení svetrů zeshora do kruhu hladce a také setkávání s dalšími pletařkami.

Teď o materiálu:

Podle výrobce se jedná o přepychová směs počesané alpaky a morušového hedvábí, nutno přiznat, že na dotyk je opravdu krásně měkkoučká. Konkurovat jí může snad jenom kožíšek naší úžasné kočičky Míšy. Na Garnstudiu aktuálně (25. 2. 2017) nabízejí 18 odstínů za 66 Kč za 25 gramů, což není úplně málo, když vezmu v potaz, že jsem dříve za tuto cenu kupovala dvě klubíčka. Jenže už dávno nekupuji klubka na gramy, ale na metry, protože ty jsou rozhodující. A v tomhle klubku by jich mělo být přibližně 140, což je pěkné. Navíc to luxusní složení: 77 % alpaka, 23 % hedvábí. Doporučená síla jehlic je také velice vhodná pro začátečníky – totiž velikost 5! Chloupek krásně vyplní mezery, proto se tato příze, ač velice tenká, řadí do skupiny C (16-19 ok) / 10 ply / aran / worsted. Prát by se měla v ruce – myslím, že tohle by snad ani nikoho nenapadlo strčit do pračky – a maximálně na 30°C. Na stránkách ještě doporučují, že ji lze připlétat k jiné přízi a výsledný úplet tím získá na jemnosti... nevím, zatím jsem nezkoušela. Možná někdy časem vzhledem k nakoupenému množství a velké pravděpodobnosti, že topík bude průhledný, což nemám úplně ráda. A pro ty zvědavé ještě poznámka, že příze byla vyrobena v Peru.

Nyní je čas komentovat návod: 

Jak jsem již psala, ke stažení je zdarma. Topík je pletený bezešvě od krku dolů v kruhových řadách a používá se v něm pouze pletení hladce. Takže ideální pro začátečníky. A navíc bude rychle přibývat. K dispozici je v angličtině, němčině, italštině, ukrajinštině a čínštině.

26. 3. 2017: Na Ravelry je těchto topíků aktuálně 453. Moje změny či komentáře bych teď doplnila o to, že pletu na 4, což je možná zbytečné, mohly být v klidu použity i pětky, ale bála jsem se, že by to bylo příliš průhledné, takhle zdá se není. 

Druhou věcí, o které bych uvažovala na vašem místě, je zúžení pod prsama, protože se mi zdá, že dělám topík příliš široký a raději bych něco více na tělo. Ale je to také tím, že jsem nahodila více ok, takže mám kolem krku trochu stojáček. Nejdříve se mi to nelíbilo, ale teď jsem s ním spokojená. Možná příště zkusím na těch 5 nebo úplně jiný návod... příp. jako příplet k jiné přízi, třeba k Delightu též od DROPS (už mám nakoupeno na šaty, ale o tom zase někdy příště).

Vlastní nápad: Fajnšmekři si ho mohou dole obohatit o příhodnou krajku podle počtu ok. Uplést ve více barvách – střídat barevné proužky, nebo polovinu jednou barvou a druhou jinou... Zkrátka úžasný návod pro experimentování... zvláště budete-li ho plést z něčeho nechlupatého...

A teď už jen plést a pak taky nafotit a pochlubit se vám s výsledkem.

Mentální mapa tvorby pro rok 2017

Vlněné sestry v televizi

Říkala jsem si, o čem se asi tak dá mluvit v televizi v případě pletení. A tak jsem si pustila Sama doma ze 14. 2. 2017 část Netradiční pletení. 

Vlněné sestry = Kateřina Rajmicová a Helena Auerová v ní hezky představily KAL, tedy ne malou vesnici, část obce Pecka v okrese Jičín, ale význam zkratky z anglického „knit along“, tedy společné pletení. Už jsem tu párkrát psala o tom, že si několik lidí vezme stejný návod a každý podle něj plete podle své velikosti a ve svých oblíbených barvách či druzích příze. Výhod to má nepočítaně – od sdílení fotek a nápadů na nejrůznější barevné kombinace, přes pomocnou rukou, kterou si mohou jednotliví členové navzájem poskytnout, po větší štěstí, když je dílo hotovo a ostatní vám jej okukují a chválí. Je totiž zajímavější, jak někdo upletl to, co vy, protože víte, kolik to dalo práce, jaká byla spotřeba a kde byly nejrůznější zádrhele v návodu, než jen tak se dívat na něco úplně neznámého. Stará pravda – společné téma k hovoru pomáhá vytvářet přátelství.

Nejvíc mě zaujala myšlenka, že pletení je kolektivní terapie, když se sejde víc žen. Nelze jinak než souhlasit. :-)

Fair isle 1: Troška teorie na úvod

Konečně jsem se odhodlala k tomu, že se pustím do fair isle. O víkendu (21. a 22. 1.) jsem si ve svých knihách přečetla maximum a pak se rozhodla srovnat to s tím, co je na webu, abych se vzdělala v teorii, jak jen to jde, a hned můj první svetřík byl bez chybičky. Nejde o perfekcionismus. Fair isle, čte se [fér ajl] se nedá plést z levné uměliny, je potřeby mít přírodní materiál, který se zaplstí, takže vlnu a její ceny jsou trochu jinde...

Pro zájemce jsem se rozhodla připravit takový miniseriálek, abyste nemuseli louskat všechno jako já. Jak už to bývá, na začátek je dobrá troška teorie.

Fair je...

Ostrov severně od Velké Británie mezi Shetlandami (k těm se dostaneme zase jindy) a Orknejemi. Celé pobřeží lemují strmé útesy vystupující až 200 m nad hladinu moře. V roce 1954 ostrov odkoupila organizace The National Trust for Scotland (NTS), což je skotská charitativní společnost, která vlastní, spravuje a obhospodařuje historické památky, území a kulturní odkazy ve Skotsku. NTS vlastní na 127 nemovitostí, včetně hradů, zámků a zřícenin, 760 kilometrů čtverečních území a zaměstnává 500 lidí. Kromě Fair Isle jí patří i vybraná území na ostrovech Unst a Yell.

Podnebí je mírné a silně oceánské, jsou tu nejmenší teplotní výkyvy v celém Spojeném království a fouká silný vítr. Nejvyšší naměřená teplota byla 20,2 °C a nejnižší −5,6 °C. Průměrná teplota je 7,9°C. Srážky jsou velmi časté, ale převážně jsou to jen krátké přeháňky. Mrazových dnů je za rok průměrně 16,5, nejčastěji v únoru (4 mrazové dny). Počet hodin slunečního svitu je v průměru 1276,3 hodin ročně. Nejvyšší vrchol je Ward Hill (219 m n. m.).

Dnes žije na ostrově o rozloze 7,68 km² 68 lidí (údaj z roku 2011), kteří se živí rybařením. Muži obdělávají půdu ve stylu crofting: okolo vesnic jsou společná pole, na kterých pěstují zeleninu a chovají domácí zvířata všichni obyvatelé vesnice společně. Ostrov je významný, protože usnadňuje přenos televizního, rádiového a telefonního signálu. Nejsou zde hospody ani restaurace, ale nachází se zde základní škola a obchod. Největší město je Stonybreck, používané jazyky jsou angličtina a norština.

Na ostrově nejsou žádná ubytovací zařízení a ubytování je možné jen v domech zdejších obyvatel. Lístek na trajekt na Fair je možné koupit, jen pokud má turista na ostrově zajištěno ubytování. Na ostrově je 14 památek, od zbytků prvních domů až po zbytky radaru z druhé světové války. K památkám jsou řazeny i oba zdejší majáky, které jsou stále plně funkční.

Ostrov je velmi známý výrobou tradičních svetrů. Ty získaly značnou oblibu, když je princ z Walesu (později se stal Edwardem VIII.) nosil na veřejnosti v roce 1921. 

Tradiční Fair Isle vzory mají omezenou paletu přibližně pěti barev. V rámci jedné řady se používají pouze dvě barvy a střídají se v krátkých úsecích (max. po 3 okách). Někteří lidé používají termín „Fair Isle“ pro jakékoliv barevné pletení, kdy se aktuálně nepoužívaná příze vede vzadu za prací.

Další techniky, na které se podíváme příště, pro různobarevné pletení se nazývají intarzie, snímaná oka (slip-steh) známý též jako mozaikové pletení.

Zdroje:
https://vlnenesestry.blogspot.cz/2016/02/pleteme-fair-isle.html – užitečná videa k technice fair isle. A pokud chcete vědět víc o fixování můstku háčkovaným řetízkem od Isoldy, můžete se podívat na její blog zde: http://blog.ysolda.com/2016/1/21/tutorial-crochet-steeks-on-cruden.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fair_Isle
https://cs.wikipedia.org/wiki/The_National_Trust_for_Scotland
https://en.wikipedia.org/wiki/Fair_Isle_%28technique%29

Co si chci uplést? Seznam přání 2017

V loňském roce jsem napsala seznam šátků, které bych si ráda upletla – seznam jsem vytvářela proto, abych věděla, co mě láká a mohla se spolehnout na to, že je mám přehledně někde vypsané a nedívala se na ně pořád dokola. Teď bych ráda přidala pár nových, na které mám zálusk. Ovšem toto vybírání není vůbec jednoduché, když nechci mít nekonečný seznam všeho, co mě zaujalo a co si vlastně ani plést nechci. I proto, že spousta z nich je placených. Proto jsem vytvořila jiný seznam – Šátky, co mě zaujaly a které si (ne)upletu. A letošní seznam je:

• Atlas by Kieran Foley, http://www.ravelry.com/patterns/library/atlas-5 
• Bright Tomorrow by Boo Knits http://www.ravelry.com/patterns/library/bright-tomorrow 
• Camino Bubbles by Kieran Foley http://www.ravelry.com/patterns/library/camino-bubbles 
• Carpet by Kieran Foley http://www.ravelry.com/patterns/library/carpet 
• Daisy Crescent by Kieran Foley http://www.ravelry.com/patterns/library/daisy-crescent 
• Dicentra http://www.ravelry.com/patterns/library/dicentra-5 (mám návod)
• Dragon Wing Shawl by Lijuan Jing http://www.ravelry.com/patterns/library/dragon-wing-shawl-4 
• Dreambird KAL http://www.ravelry.com/patterns/library/dreambird-kal (mám návod)
• Emiliana by Lisa Hannes http://www.ravelry.com/patterns/library/emiliana
• Evenstar Shawl by Susan Pandorf šátek i jako šaty (http://www.ravelry.com/patterns/library/evenstar-shawl), nebo jako pončo (http://www.ravelry.com/patterns/library/evenstar-cape)
• Flatweave Scarf by Kieran Foley http://www.ravelry.com/patterns/library/flatweave-scarf 
• Fox Paws by Xandy Peters http://www.ravelry.com/patterns/library/fox-paws 
• Frieze Shawl by Lisa Hannes http://www.ravelry.com/patterns/library/frieze-shawl 
• Frühlingshauch by Ute Nawratil http://www.ravelry.com/patterns/library/fruhlingshauch - brioche s rozpletenými lístky – zvládnu sama bez návodu!
• Geology Shawl by verybusymonkey http://www.ravelry.com/patterns/library/geology-shawl
• Happenstance http://www.ravelry.com/patterns/library/happenstance-4
• Hibiscus by Kieran Foley – zvláštní http://www.ravelry.com/patterns/library/hibiscus-11
• High Desert by Rosemary (Romi) Hill: http://www.ravelry.com/patterns/library/high-desert-2 
• Holyrood by Justyna Lorkowska http://www.ravelry.com/patterns/library/holyrood
• Chilkat Cowl  http://www.ravelry.com/patterns/library/chilkat-cowl
•  
•  doplním... :-)))

Pletení v knihách

Těm, kdo čtou Angeliky bloček, doporučuji nečíst znovu totéž. Abyste si pak nestěžovali. ;-)

Na začátku tohoto roku jsem dočetla závěrečný díl série Sirotčinec slečny Peregrinové. O jednotlivých dílech jsem psala v následujících článcích:

• Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti,
• Sirotčinec slečny Peregrinové. Kniha druhá. Podivné město.
• Sirotčinec slečny Peregrinové. Kniha třetí má podtitul Knihovna duší. 

Zde je ukázka právě z posledního dílu:

Jacob měl právě rádoby motivující proslov před odchodem do bitvy, do které všechny vede.

„Jacobe?“ ozval se Horác. „Můžu ti něco dát?“

„Jistě,“ odpověděl jsem.
Ostatní cítili, že se mezi námi odvíjí něco soukromého, a začali si mezi sebou šeptat.
Horác se přiblížil k netvorovi, jak jen to pro něj bylo snesitelné, trochu se chvěl a podával mi kus látky složený do čtverečku. Sklonil jsem se ze svého místa na hřbetě netvora a vzal si jej.
„Je to šála,“ vysvětloval Horác. „Slečna Peregrinová mi propašovala do cely pletací jehlice a já jsem ji upletl. Mám dojem, že jen díky pletení jsem se tam nezbláznil.“

Poděkoval jsem mu a rozprostřel tkaninu. Šála byla jednoduchá a šedá, s ozdobnými třásněmi na okrajích, ale byla pěkně upletená a v jednom rohu byly dokonce moje iniciály. JP.
„Páni, Horáci, to je...“

„Žádné umělecké dílo. Kdybych tu měl knihu se vzorky, udělal bych ji líp.“
„Je úžasná,“ řekl jsem. „Ale jak jsi věděl, že mě ještě uvidíš?“
„Zdálo se mi o tom,“ řekl a nesměle se usmál. „Budeš ji nosit? Vím, že není zima, ale... pro štěstí?“
„Samozřejmě,“ řekl jsem a omotal jsem si ji nemotorně kolem krku.
„Ne, takhle nebude držet. Takhle.“ Ukázal mi, jak ji mám složit podél napůl, pak si ji ovinout kolem krku a protáhnout konce smyčkou tak, aby mi sedrěla dokonale na krku a volné konce visely elegantně na košili. Nebyl to zrovna oděv do bitvy, ale neviděl jsem v tom nebezpečí. (str. 363)

***

Překvapivé pokračování výjevu skýtá strana 417: „Tak to udělej!“ vyštěkl Bentham. „Skončeme to a zastřel mě!“
„To bych mohl,“ řekl Caul. „Ale myslím, že lepší bude, když zastřelím... jeho.“
A namířil mi pušku na prsa a zmáčkl spoušť.
Náraz kulky jsem ucítil ještě předtím, než jsem uslyšel výstřel. Jako by mě udeřily nějaké obrovské, neviditelné pěsti. Spadl jsem na záda a všechno se změnilo v cosi abstraktního. Hleděl jsem do stropu, můj zrak fungoval jako dírková komora. Někdy vykřikoval moje jméno. Vypálila další puška, a pak ještě jednou. ... 
Str. 421–422: Cítil jsem, jako bych ožíval. Bolest v prsou ustupovala. Zkusil jsem pohnout rukama – pokus – a zjistil jsem, že to jde. Projížděl jsem si rukama po těle a po hrudi v očekávání, že najdu pár děr a spoustu krve. Ale byl jsem suchý, namísto děr nahmataly moje ruce kus kovu plochého jako mince. Vzal jsem jej do dlanhí, abych se podíval, co to je.
Byla to kulka. Neprojela mi tělem. Neumíral jsem. Ta kulka se mi zaryla do šály.
Do šály, kterou mi upletl Horác.
Nějak věděl, že se tohle stane, a přiměl mě, abych si tuhle šálu z vlny podivných ovcí uvázal kolem krku. Díky bohu za Horáce... Ve druhém díle se čtenáři mohli dozvědět, že podivné ovce, které měly zvláštní vlnu a nikdo nevěděl jak, možná byla nepromokavá. Nepromokavá opravdu není. Zato se ukázalo, že je neprůstřelná! Což je fajn věc, když vás honí netvoři, kteří nejsou vidět, a stvůry, které vypadají jako běžní lidé, jenom nemají panenky, ale jenom bílé oči, takže často nosí sluneční brýle, aby to zakryly.

Tkaní koberců ze zbytků látek

Inspirace ze slovenského Vlkolínce.

Šátky, co mě zaujaly a které si (ne)upletu

Jedním ze zajímavých vzorů rozhodně je Rosita by DROPS Design (DROPS 139-2) pletený z jejich Lace. Zaujala mě zvláštní čtverečkovaná struktura připomínající háčkování dlouhými sloupky. Vnější krajka je na můj vkus docela nudná. Na druhou stranu by to mohlo vypadat fantasticky z příze měnící barvy. A takových jsem si v poslední době pořídila celkem dost.

Líbí se mi Stephenův Boneyard... asi trochu nuda na pletení, ale ta šedá příze kombinovaná s bílou chlupatou vypadá famózně. P. S.: Návod je zdarma zde. A myslím, že ho v češtině sdílely Vlněné sestry. Už má i verzi Boneyard 2.0. :-) Za pokus by nejspíš stál i jeho Lakedale, Arroway, Chevry,  Eyeball Shawl nebo kruhový šátek (? deka?) Old Forge. Pravděpodobně si ovšem upletu Rockefellera, další Daybreak a Spectru, na kterou už mám koupený návod.
 

Krásné Vánoce

Krásné Vánoce plné toho nejmilejšího tvoření. 

Svátky provoněné vlnou, kreativitou, pohodou a hlavně klidem.
 

Přeje Angelika

Zasněžený stromeček

O tom, že si přeji mít stromeček plný vlastnoručně háčkovaných hvězdiček jsem vám psala už dříve, a takhle to vypadá, když se sen stane realitou!

Další články s tímto tématem jsou: Háčkované sněhové vločky (hvězdičky) = článek s odkazem na makrofotky sněhových vloček. Vločky, kam se podíváš – jiná fotka téhož stromečku, akorát jinde umístěného a detaily jiných vloček. Jsou na něm nakonec asi jen dvě stejné. A ani to není jisté (mohla jsem v jedné z nich udělat drobnou chybu).

Ale vločkové háčkování pořád ještě není u konce.

Adventní kalendář

DROPS stejně jako vloni nezklamal a připravil pro své příznivce adventní kalendář. 

Každý den až do toho Štědrého si můžete odkrýt okýnko s novým návodem. Baví mě to. Stal se z toho takový hezký rituál. Je to jen chvilinka a stejně je to super zpestření jednotvárné činnosti. 

Ale v posledních dnech to nějak není ono. Po kliknutí na příslušné červené okýkno s číslem se objeví jenom vyskakovací okno s textem: „Nebylo ještě přeloženo.“

Zajímalo by mě, jak dlouho tyhle návody vymýšlejí a kdo. Připadá mi těžké neopakovat se a stále vymýšlet něco, co je nějakým způsobem spjato s Vánocemi.

Daybreak #2

I když jsem ještě měla rozpletený Meadow Grass, nemohla jsem odolat a začala Stephenův Daybreak. U Helči (z Vlněných sester) jsem viděla, že si na Ravelry svoje upletené výrobky takto čísluje, a protože mě nenapadlo nic lepšího, budu to dělat stejně. Tak nějak to asi může být přehledné. Samozřejmě v poznámkách je nejlepší mít uvedeno, že Daybreak #2 je pletený z Alpacy bouclé mix od DROPSu.

Ještě mi dovolte malou odbočku pro ty, kdo třeba náhodou nevědí, co je to Daybreak, psala jsem o něm v následujících článcích, kde najdete i mnoho fotek:

• Daybreak začínáme
• Co si chci uplést? Seznam přání 2016
• Daybreak pokračování
• Daybreak fotečky

Tak dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jak by asi Daybreak vypadal, kdybych ho udělala z kombinace chlupaté a lesklé příze, že jsem to prostě musela zkusit. HNED! Už jsem tu o tom psala, ale ne kompletně, protože k nákupům v Brně jsem se ještě nedostala (k sepsání). V obchůdku Zapleteno jsem si koupila 3 klubíčka Alpacy bouclé mix od DROPSu. Návin je 140 metrů na 50 gramů, složení 80 % alpaka, 15 % vlna a 5 % polyamid, přičemž 10x10 cm byste měli uplést při 17 očích a 22 řadách. Doporučená síla jehlic je 5 mm. Smířená s tím, že pletu velice volně jsem raději sáhla po čtyřkách. A protože pochybnosti jsou strašná věc, vyzkoušela jsem si z jiného klubka pro jistotu i malý vzoreček na pětkách – vypadal divně a rozplácle, i když díky kudrlinkám, které se poslušně rovnaly do sloupečků, byl také zajímavý. Zvolila jsem středně hnědou (dle jejich značení 602) barvu. 

K tomu jsem chtěla vybrat nějakou Cotton viscose, jak jsem to viděla u šátku Strawberry and Cream. Ale ukázalo se, že tři klubíky od jedné barvy právě nemají. Chvíli jsem váhala a nakonec se rozhodla pro provokativní kombinaci tří různých hnědých od smetanové (barva 17) přes středně hnědou (velice podobný odstín té buklé, barva 26) až po tmavě hnědou připomínající hořkou čokoládu (barva 23). Tahle klubíčka se mají plést na jehlicích 3,5 mm (23 ok a 30 řad má být 10x10 cm). Na 50 gramů připadne 110 metrů. Příze je z 54 % tvořena bavlnou a ze 46 % viskózou. 

Jediné nad čím váhám je pořadí barevných pruhů. Mám začít světlou a postupně ztmavovat? Nebo tmavou a postupně zesvětlávat? Druhá varianta bude budit krajkovější a něžnější dojem, předpokládám.

Zmínit je třeba, že pletení z buklé je to naprosto hrůzné. Něco příšerného! Chvíli jsem si dokonce myslela, že z tak děsivé příze nedokážu plést. Vůbec nejsou vidět očka na jehlici! Strašná chlupatina! Už jsem jednou z něčeho podobného začala tašku, ale chovalo se to „mravněji“.

Pohled z okna

Ačkoliv jsem se nikdy nikde netajila tím, že se mi Praha nelíbí – samozřejmě nemyslím památky, ale město jako takové – miluju výhled z našeho okna. Líbí se mi z něj koukat v jakoukoliv denní dobu. Znám pochopitelně především různé varianty ranních a večerních či nočních výhledů, ale ať už je počasí skoro jakékoliv, vždycky to stojí za to.

Vzpomínám si, že jsem si kdysi půjčila Saudkovu knihu Pohled z mého okna (název možná není úplně přesný) a bylo zajímavé, jaké různé pohledy dokázal nafotit, když se tomu věnoval celý rok. To máte zelené stromy, kvetoucí, pak žluté a následně opadané. Se sněhem, v mlze, při východu či západu slunce. V pravé poledne… kolik je různých variant jediného výhledu?

Rukavičky bez prstů

Koupila jsem si dvě tweedová klubka v Kotvě tady v Praze, protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak se z nich plete a udělat si ty rukavičky, které upletly Vlněné sestry. Sice jsem začátek musela několikrát předělávat, protože to mám ze silnější příze, a tudíž nahazuji menší počet ok, odkládám menší počet ok na palec a přitom mi stále musí vyjít vzor šipek, ale pak už to bylo super, protože mi pletení zase rychleji přibývalo. V podstatě za dva dny – počet hodin neznám – jsem udělala celou jednu rukavici.

Daybreak fotečky

Uplést jakýkoliv šátek je pro mě relativně snadné a rychlé. Přibližně za měsíc volného pletení (= nevěnuju tomu všechen svůj čas, ale takové ty jinak proflinkatelné „zbytky“) je leckterý hotový. Potíž nastává s focením. 

Nevím, jestli to máte taky tak, ale když mám svůj výtvor vyfotit, trvá to celou věčnost.

Jednou není správné světlo – teď v zimě je to zvlášť náročné, když dny jsou kratší.

Jindy mám vybitý foťák,
plnou kartu,
chybí mi kabel na přetažení do počítače,
nemám doma internet,
nebo ještě nemám příslušný text k danému článku napsaný.

Takže se jednou pro vždy omlouvám, že se tu občas objevují články bez obrázků a možná někdy budou i obrázky bez článků. Potřebovala bych pro blog svého soukromého fotografa.

 

Stephenův Mystery KAL – poklad za 20 Kč

Jak už jsem psala v článku Velké dilema, tak jsem si nějakou dobu, cca měsíc, pohrávala s myšlenkou, že si od Stephena Westa koupím šátek, který budu plést postupně podle zasílaných částí návodu, až bude celý hotový. Je to sice jenom na jeden měsíc – konkrétně na říjen 2016, ale stejně to vypadá velice lákavě. 

Zmiňovala jsem, že mám obavy z přehnané barevnosti nebo nenositelného tvaru… ale zvědavost je zvědavost. Na druhém výletě v Brně jsem si zakoupila klubíky v podzimních barvách: světle žlutou, zářivě oranžovou, hráškově zelenou a tmavě hnědou, a tak víceméně snad každá kombinace musí být dobrá. Už se těším!

Ne 9. října: Pustila jsem si video k druhé sekci Stephenova šátku, abych rozluštila, co tím vším anglickým psaním myslel. Nakonec se ukázalo, že je to relativně jednoduché – na pletení. Na pochopení z psaného textu to bylo mnohem horší. Ta videa jsou úžasná věc.

Pá 21. října: Stáhla jsem si pokračování návodu na Mystery KAL. Ach jo, už je tu další a já ještě nejsem ani v polovině toho minulého…

Čt 27. října: Na dovolenou jsem si s sebou vzala Mystery KAL v domnění, že bych mohla pokročit s jeho pletením. V pátek měl být zveřejněn třetí vzor a já se ještě patlala ve druhém. Sice jsem v Kytlici pletla o sto šest, ale nijak výrazně jsem se neposunula, protože řady už jsou v tuto chvíli opravdu dlouhé. 

Navíc hned ve čtvrtek přišlo rozčarování z toho, že nemám gumičky, které používám jako značítka, abych oddělila místa, kde se budou oka přidávat nebo ubírat. A přitom mám tak parádně vymyšlený trik (Angeliky zlepšovák s gumičkami) – protože v KALu je vždy část, která se plete obrace, a pak část, která se plete hladce, a tyto dvě se střídají, tak u každé, která se plete jedním způsobem, třeba hladce, mám z obou stran gumičku stejné barvy. Tak v průběhu pletení snadno poznám, kde jsem, neboť mezi dvěma stejně barevnými gumičkami se stále aplikuje stejný způsob pletení.

Místo gumiček jsem tedy jako značítka používala kousky barevné příze svázané v oka, kterými jsem si označovala jednotlivé úseky.

Když jsem šla kolem obchodu Tiger s různýma vánočníma hovadinkama, zatoužila jsem se podívat dovnitř. Intuice mi napověděla, že se mám dobře porozhlédnout po sortimentu. Nechtěla jsem si koupit žádný vystavovací nesmysl, a tak jsem jen procházela mezi regály a smála se různým žertovným nápadům. Překvapilo mě, že jsem narazila na koutek s šicími potřebami a světe div se i s jehlicemi na pletení. Byly tam asi jen jediné a k tomu velikost 2,5, tedy podle mého mínění relativně malé a málo praktické. Ale vedle byly gumičky na pletení náramků. Hned jsem si jedny šťastně vzala a označila je za Poklad za dvacet korun. Ještě večer jsem je vpletla do KALu a na setkání s Vlněnýma sestrama se jimi hned pochlubila. S tímto zlepšovákem jsem se seznámila na setkání s nimi a teď ho s úspěchem používám.

Meadow Grass pokračování

Na společném pletení s Vlněnými sestrami (viz můj článek Společné pletení v Café Lajka) jsem viděla jeden kouzelný, krásně upletený Meadow Grass. Kromě toho, že byl té paní, co hodně utahuje a radila mi používat menší jehlice, když pletu volně a chci mít krásně pevná, upravená očka, na něm byla nádherná především krajka. S trochou zármutku jsem se tam holkám svěřila, že ho dělám sice z krásné příze od Schoppelu, jenže jak přechází z černé do šedivé, krajkový vzor úplně zaniká. Nebo je to tím, že mám pro změnu příliš malé jehlice a nevznikají v něm pořádné dírky?

Spojovač lanek

Jednou z věcí, kterou jsem si objednala u Vlněných sester, byl spojovač lanek. Ten jsem chtěla už minule v Brně, ale špatně jsme se pochopily a holky mi prodaly krátké lanko padesátku. Jelikož se to počítá i s jehlicema, tak je příliš mrňavé – aspoň s těma běžnýma, nezkrácenýma, takže je v podstatě k ničemu, akorát se mi s ním minule podařilo o ten kousíček prodloužit jiné lanko… právě díky spojovači, a tak jsem mohla relativně pohodlně doplést Mídoua (Meadow Grass). 

Z předchozího textu tedy plyne, že spojovač lanek je super věc, i když jsem ho zatím využila jenom na malé projekty. V balení byly rovnou tři, a když tak nad tím přemýšlím, asi bych je raději měla vyzkoušet, protože minule se mi podařilo (pro změnu v Zapletenu) koupit lanko, které sice je šroubovací, ale na jedné straně je jakési divné a nejde na něj našroubovat žádná jehlice, ani spojovač, takže je vlastně k ničemu. Už řeším reklamaci.

Co jsem se tak bavila s Helčou, tak ta ze spojovače úplně nadšená není, a musím připustit, že opravdu trochu drhne a u jemných hebkých přízí by je možná mohl zatrhávat. Taky se mi zdá, že drhne jenom na jednu stranu, ale to je možná jenom pocit. Celkově jsem ráda, že něco takového vůbec existuje, protože jinak bych megalomanské projekty, které mám v plánu někdy v budoucnu – opravdu velký šál/pléd – musela plést na několikerých jehlicích, což sice taky jde a už jsem to několikrát zkoušela, ale zdaleka se mi to nezdá tak pohodlné. Navíc takto mohu spojit více krátkých lanek a nemusím stále vytěžovat jen to dlouhé, stopadesáticentimetrové.

Společné pletení v Café Lajka

Chvilku před sedmou jsem vyrazila na tramvaj. Tam se mě nějaká paní anglicky ptala, jestli jsem v Praze místní, tak jsem jí řekla že ne, ale co potřebuje. Rozuměla jsem jí dobře, takže asi nebyla Angličanka, protože neměla žádnej zvláštní přízvuk, ale byla jsem zmatená z toho, že chce v sedm večer koupit kávovar. To mi hlava opravdu nebrala.

Ze zastávky Letenské náměstí jsem se vydala dozadu za Billu. Poznala jsem chodníček a myslela si, že mám vyhráno, když se vydám rovně. Ale chyba lávky. Přede mnou už se rýsovala zeleň, ale kavárna nikde. Naštěstí kolem běžel chlapík, který mi poradil, že mám zahnout vpravo a že tam na rohu to je. Tak jo, super, teď už si to snad budu pamatovat, i když kdoví co bude za půl roku… Pořád lepší než minule, kdy jsem nikde nikoho neviděla, a tak jsem se šla zeptat do blízké hospody. On to tedy spíš byl takový pajzl, takže když vstoupila dobře oblečená, mladá žena, všichni ztichli a zvědavě (možná i trochu lačně) si mně prohlíželi. Naštěstí mi někdo poradil cestu a nikdo za mnou z hospody nevyšel, přiznávám, že jsem se trochu bála. Stačily ty pohledy mužů venku, když viděli, odkud jsem vyšla.

Jak už jsem psala, tentokrát to bylo klidnější a v pohodě. Café Lajka bylo tam, kde má být. Po projití dvěma dveřmi jsem hned sebevědomě zamířila do salónku vpravo, který již byl plný lidí cinkajících jehlicemi. Dovolím si položit důraz na slovo lidí, neboť se v místnosti nacházeli i dva muži. Jak se ovšem brzy ukázalo, jeden z nich seděl u stolečku v rohu, kde byli běžní návštěvníci, kteří zde nepletli. Docela se divím, že jim náš hluk nevadil, protože jsme představovali klubko štěbetálků. Každý nově příchozí byl pečlivě zrentgenován pohledy sedících pletařek, protože všichni chtěli objevit, co na sobě bude mít za výtvor. Vše se chválilo, obdivovalo, osahávalo… padaly otázky na cenu a jakost přízí, oblíbené materiály (zde si například pamatuji paní Malabrigo – z ničeho jiného neplete a pravé jméno nevím), utahovačky či volňačky (styl pletení) a tipovaly se vzory, případně tvar a význam začatého výrobku. Nejedna z nás s sebou měla Meadow Grass, který Vlněné sestry přeložily a zveřejnily na svých stránkách, přičemž jeho pletení podpořily losováním o klubíčka za pět set korun. Pochopitelně se zde objevila klubíčka a vzory odjinud. Což mi ovšem vnuklo otázku – kde jsou holky? Nikdo nevěděl.

A tak jsem se s dovolením usadila k jedinému pletoucímu chlapovi a za chvíli už s ním a Maruškou příjemně konverzovala. Líbil se mi Lubošův tyrkysový svetřík, jelikož vypadal dobře a já si dosud na žádný netroufla (ale už je začnutý) a tenhle měl dokonce copánky, které jsou o něco pracnější, protože se oka přendávají dopředu nebo dozadu na pomocné jehlici. Nejprve jsem vzbudila pozornost rozpleteným KALem. I když se do něj nikdo další ze zde přítomných nejspíš nepustil, leckdo pravděpodobně zná styl a výzvu Stephena Westa. Pletoucí chlap se stane celebritou snadno. A když má skvělé, zajímavé a originální nápady a ještě je k tomu hezkej, musí očarovat nejedno ženské srdce. Tenhle KAL – kdoví, jak ho pak pojmenuje, je navíc relativně decentní (skoro až nuda na Stephena s jeho aktuální bláznivostí), takže je příjemné vidět, jak se to vyvíjí. Jenom asi bude dost veliký vzhledem k současným rozměrům a tomu, že jsem přibližně v polovině pletení.

Kromě jiného jsem se chlubila spolustolovníkům, že jsem dnes na hodině angličtiny znala slovíčko, které neznala lektorka. Jedna paní tam totiž řekla, že ji baví krošet, nebo že by dělala kroše? Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když se lektorka ptala, co to znamená, zároveň s tou paní jsem řekla, že háčkování (crochet).

Když přišly Katka s Helčou (Vlněné sestry), přivítaly jsme se a Helča zmínila, že je příjemné se vidět po takhle krátké době (na podzim jsem ji navštívila při obou cestách do Brna). Udělalo mi to radost. Taky jsem je viděla ráda a společné pletení mě fascinuje svou energií a radostí. Z velké části za to mohla taky Jaruška, která se ke mně hned hrnula, připomínala mi, že jsme spolu minule jely tramvají a vůbec byla tak příjemně milá. Hned jsem jí vykládala, že jsem se po ní začala opičit a zkouším plést na jehlicích dvojkách. A dokonce i ponožky. Jenomže mě odrazuje nejen to, jak pomalu výsledek přibývá, ale taky jsem se trochu ztratila v návodu na pletení ponožek na jedné kruhové jehlici a tom, ve které řadě mám přidávat oka. Navíc mám rozpletené zajímavější projekty. Šátky se dá totiž hezky chlubit, ukazovat je či darovat komukoliv, kdo se do nich na první pohled zamiluje. S ponožkami je to obtížnější. 

Jiná paní mě inspirovala k budoucí koupi kvalitních jehlic číslo dva (asi Addi), protože na těch Vlnikáckých se neplete nic moc, neboť jedna z nich má tupou špičku a možná i maličko drhnou ve spoji s lankem. A důvod, proč právě dvojky? Protože její pleteniny mi připadaly mnohem úhlednější než moje a to i u stejných výrobků, např. šátku Meadow Grass, a zdá se, že příčinou je to, že dostatečně utahuje. Než se učit jinak utahovat a mít oka nestejnoměrná, je lépe použít menší velikost jehlic. 

Kromě nových klubíků, které jsem si (opět) objednala u Vlněných sester - plánuju totiž (asi až po Vánocích) uplést Stephenův Doodler – mi udělala radost „babička“ Maruška se svým přístupem. Luboš jí tam totiž cosi ukazoval-učil s chytrým telefonem a ona mu ho vždy sebrala (byl její) a řekla: „Nesahat, já sama.“ (Někdy mě důchodci děsí svou pasivitou a morousovstvím – budu jednou taky taková? A pak když vidím chytrou, šikovnou a zvídavou starou paní, nemám najednou ze stáří takový strach. Možná je to přece jen moje volba, jestli budu neschopná a na obtíž, nebo se zorientuju i v náročném moderním světě a požádám o radu a pomoc a pak si všechno dovedu zařídit sama…). A proč jí říkám babička? Protože s tím přišel Luboš, který ji zná z akce Elpidy, kde se pletly ponožky. (Už jsem o ponožkách od babičky psala ve stejnojmenném článku (http://angelikyblocek.blogspot.cz/2016/03/ponozky-od-babicky.html) a zde jsou ofiko stránky: https://elpida.cz/ponozky-od-babicky.

Domů jsem přišla tak rozjařená, že jsem musela chvíli meditovat, abych vůbec mohla usnout a nešla zase honem plést nebo zkoušet spojovač lanek. Bude drhnout, nebo ne?

A kdyby vás zajímalo, jaké to bylo minule na pletení, můžete se podívat do článku Páteční pletení s Vlněnými sestrami.😹