Tour de Fleece 2021 (TDF 2021)

Máme tu první den závodu Tour de Fleece! A já se do předení pustila už včera. Dalo by se spekulovat o tom, jestli je to předčasně, protože už se na předení chystám několikátý měsíc. Vlastně už hodně dlouho mám ten krásný modrý česanec stále ještě ve formě česance. 

S Tour de Fleecem – snaha o každodenní předení či pletení – jsem začala už v roce 2017. Ještě nikdy jsem ho nedokončila, protože mi do toho vleze jedna až dvě dovolené. Ani letos tomu nebude jinak. Ale vždycky je lepší příst alespoň týden v kuse, než se k tomu celý rok odhodlávat. 

Letos se asi vykašlu na nějaké dny klidu, náročnějšího předení, předení „na rychlost“ a dám si jenom jeden cíl: zpracovat modrý česanec. Uvažovala jsem, že upředu teňoulinkou jednonitku na krajkový Shetlandský šátek, který si sama navrhnu. Výhodou by byla menší spotřeba. Když totiž seskám dvě jednonitky, budu mít větší spotřebu a možná ne takovou délku, jakou bych potřebovala. Na druhou stranu jsem v předení teprve začátečník (navzdory době po jakou se o to snažím), takže by možná bylo příliš rizikové z málopevné jednonitky plést rovnou krajkový šátek, který může být teoreticky dost namáhaný už při napínání, natož při nošení. Takže radši seskat?

Jenže pak můžu mít přízi zbytečně tlustou. Na krajkový šátek, který se má protáhnout prstýnkem. No, v nejhorším případě se neprotáhne. Ale byla by to škoda. Česanec je totiž luxusní. Už jsem o něm psala v článku Třpytivá modrá.

Joji Locatelli: Far Away Dreams (1)

Šátek pletený na stroji

To byl takhle jednou někdo (já) línej a rozhodl se, že si ušetří práci s pletením vroubku v ruce a uplete si jednoduchý a trapně nudných obdélník na stroji. Jenže... ukázalo se, že na jednolůžkovém pletacím stroji můžete sice plést různé vzory, ale pouze v lícovém žerzeji. Jako líc sice můžete použít i rub, nicméně pro vytvoření vroubku byste museli oka po každé řadě ručně otáčet, což není právě praktické. Respektive je to úplně šílené. 

A tak jsem se rozhodla – taky úplně šíleně – že základní obdélník upletu v lícovém žerzeji. 

Začátek byl, myslím, celkem tragický. Vlákno mi padalo, některé jehly se mi zasekávaly, vyklouzávaly a různě dělaly neplechu. 

Samozřejmě mi celkem brzy došlo, že lícový žerzej má tu nevýhodu, že není pružný a hlavně, že se na stranách kroutí, ale to by se snad mohlo vyrovnat, když okraje nahodím a krajku na nich upletu, tentokrát pěkně poctivě ručně. Jenže, co když ne?

Taky se ukázalo, že jedno klubko je rozhodně málo. Dokoupila jsem další, ale mělo trošku jinou barvu. Nevadí, tak mám trochu veselejší šátek. Škoda jen, že okrajová barva na pletení krajky bude zase jiná. 

Mimochodem, pořídila jsem ručně barvenou Lennonovu zeď z obchůdku Yarn Queen Prague. Jednalo se o jednonitku Merino Single, které by mělo být superwash, tedy pratelné v pračce. Na krajku jsem pořídila stejný typ, jenom odstín růžové (světlá barva je na krajku lepší, protože pak je lépe vidět) Polibek na Petříně. Návin: 366 m / 100 g, doporučené jehlice: 2,5–3,75 v závislosti na projektu a způsobu pletení, doporučený vzorek 24–28 ok na 10 cm.

Třpytivá modrá

Česanec

Už je to nějakou dobu, co jsem začala příst tohle. Česanec jsem koupila někdy na podzim, odhaduji, že asi tak v říjnu 2020 v obchodě Dalin Praha s. r. o. A nebyl právě levný, protože to, co se v něm třpytí, je hedvábí.

Snažím se upříst kouzelnou jednonitku, kterou ale pravděpodobně seskám s druhou, abych měla stabilnější přízi k pletení krajkového šátku. 

Na základě knihy Pletená krajka: Kouzlo shetlandské krajky – krása lehčí než vánek od Elizabeth Lovickové bych si totiž ráda navrhla Shetlandský šátek. 

Upředená příze na kolovrátku

Klubko jednonitka