Čím dál více zjišťuji, že na knize Rudý měsíc asi přece jen bude. My ženy jsme přece jen cyklické. Aspoň u pletení to tak mám. Donedávna jsem měla období (ne moc dlouhé) soustředění. Vzala jsem rozdělaný tenký zelený svetřík Soubrette, nekoukala napravo nalevo a pletla donekonečna lícovým žerzejem.
Ale teď se něco změnilo a já mám neodbytnou potřebu dokončit všechno, co vidím rozdělaného. A že toho je. Ze zkušenosti už vím, že zanedlouho přijde hrozná chuť něco nového načít (bohužel načínání jde rychleji než dokončování). V mých zásobách rozdělaných projektů jsem objevila šedý svetřík. Nevím, proč právě on, ale musí být dokončen co nejdříve. Možná proto, že je to svetřík, počasí se právě ochladilo – a tak mám chuť plést něco teplejšího na sebe – a taky už mě opravdu štve, že po tolika letech pletení žádný svetřík ještě nemám. Návod je okopírovaný z nějakého časopisu z knihovny, kde je model 19 nazván Zavinovací kabátek.
Nahodila jsem ho myslím ještě v době, kdy jsem o opravdové vlně neměla ani zdání. Využila jsem turecká klubíčka Angora vyrobená pro STOREX, která obsahují 60 % akryl a 40 % angory. Jsou fantasticky hebká. Na 100 gramů má klubíčko 500 metrů, doporučují je plést na 3,5 až čtyřkách jehlicích, háčkovat na čtyřkách a prát na čtyřicet. Vybrala jsem šedou barvu 009 (lot 167) a spotřebovala odhadem tři klubka.
Svetřík pletu na šestkách (oproti navrženým 3,5, to by bylo podle mě děsivě tuhé a nevynikl by ten krásný chloupek, ani krajka). Rovných a bambusových. Děsný opruz, když na ně přejdete z kruhovek! Ještě že ta příze je tak lehká a díly relativně malé.
V návodu byla doporučena příze Piura od firmy Filitaly-lab (65 % alpaka, 25 % polyamid, 10 % vlna merino, 400 m/50 g). Nikdy jsem ji neviděla. Mohu pouze konstatovat, že je v podstatě o polovinu tenčí a srovnatelná například s Lace od DROPS nebo Marina od Manos del Uruguay. A kdybych to pletla z ní, celý svetřík by měl jen 125 gramů. Tak bude podle mých odhadů vypadat Soubrette.
Co se týče mého šedivého kostlivce, tak jsem měla hotový zadní díl, levý přední díl a téměř už i pravý přední díl. Vzala jsem ho na úterní pletení do Pointy a holkám se zdálo, že mi bude příliš velký. Sice jsem si kdysi pletla vzorek – pro lícový žerzej i ažurový vzor zvlášť, ale jednak si nepamatuju, jak to vyšlo a jak moc jsem u toho byla precizní (= jaké nedostatky se rozhodla neřešit) a jednak si jsem téměř jistá, že jsem se pustila do některé z mých typických velikostí, aniž bych se nějak víc zabývala jejími rozměry. Od holek se mi dostalo pár tipů, co udělat, pokud budu mít opravdu nevhodnou velikost (kromě „celé to vypárat“), např. jak využít již upletený zadní díl apod. Pro mě je nejmilejší varianta, darovat svetr někomu, komu bude.
Nechci to zakřiknout, ale po pár zoufalých pokusech o vyzkoušení, kdy jsem jednotlivé strany spojila propíchnutím jehlicemi jako by to byl špíz, to vypadá, že by se svetřík mohl chovat docela mravně a padnout mi. Přece jen jsem ten vzorek snad spočítala dobře a jak je zavazovací, mohlo by se tam leccos ztratit. I když nechápu, proč mají být ty zavazovací ocásky tak dlouhé, dosahují mi málem až ke kolenům. No uvidíme, ještě ty rukávy a půjde se sesazovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat