Tuhle autorku mám opravdu ráda. Je takovým protikladem Tamary Laporte, která má veselé bláznivě barevné a dramatické obrázky. Ida má vše spíš vážné a promyšlené. Hodně detailní. Často časově náročné. Barvy spíš zastřené.
A jak to dělá?
- Nejprve si jen tak počmárá měkkou tužkou pozadí a pak to rozmaže. Já použila tužku 6B.
- Skicne si obličej, přidá vlasy kolem a znovu trochu rozmaže.
- Kde to potřebuje světlejší – nos a čelo, tam to ugumuje.
- Pak dodělá detaily obličeje a listy kolem.
- Připraví si grafit rozpustný ve vodě a zlatou barvu.
- Sem tam některé čáry v kresbě zvýrazní, aby to bylo trochu nepravidelné.
Rada od její učitelky kreslení na škole s architekturou, kterou opustila, protože nechtěla dělat budovy, ale malovat: „What would the next thing you do be if you only had two minutes left for your piece of art? Oh, that's a great piece of advice actually. So that's what I'm constantly asking myself.“ Ptá se na to sama sebe neustále: „What would be the next important thing to do?“ Šlo by to použít i v životě. ;-)
„So my top tip is always to create something every single day. Now I know life is not like that, but you can have it as a goal. Right. And that could just be a little scribble. If you have a really busy day, maybe you just have a tiny sketchbook you keep in your back pocket and a little pencil, and then you can squeeze in a little doodle during the day. And then maybe one day it turns into 10 minutes or maybe even an hour and so on to really keep the fire going from day to day with the small things. And that's going to make it so much easier when you come back and have time for doing some bigger art pieces that you did create something small along the way.“
 |
| Zatím jen slabé a černobílé |
 |
| Obrázek po doplnění černé a zlaté |
Ach ano, tady je na místě říct, že se mi tenhle obrázek vlastně moc nelíbí. Mám pocit, že jsem udělala příliš velkou hlavu a úzká ramena. Taky ty oči jsou divné, takové moc umělé a vyvalené. Ale tak už to bývá, že se občas něco nepovede. A co se nelíbí mně, může se líbit někomu jinému.
A hlavně smyslem bylo vyzkoušet něco nového. Hrát si. A mě by tedy vážně nenapadlo do obyčejného „nudného“ obrázku tužkou plácnout zlatou!!! Výsledek mi připadá ohromující. To bych měla znovu vyzkoušet.
