Dneska jsem vyrazila na pletení pořádané Petrou do útulné kavárny zvané Trafika.
Předtím jsem ale ještě musela zaběhnout do knihovny vrátit, nebo spíš přepůjčit značné množství knih, která doma víc skladuji, než čtu. A samozřejmě se to neobešlo bez jedné, kterou jsem si půjčila novou – takový ten chyták na zákazníky, co funguje naprosto všude: dejte něco do výlohy a všichni to budou chtít. Vyplatí se dělat zejména u věcí, které nikdo nechce, nebo si jich v regálu nevšimne. Nevím, kdo a proč dal na „výstavku“ Ransoma Riggse a jeho Povídky podivných (psala jsem o nich zde), ale udělal mi tím ohromnou radost a už cestou ke kavárně, jsem se v knize šťastně přehrabovala. Jak ta vypadala krásně. A jak slastné pak bylo čtení. Kdo zná jeho trilogii Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, ví, že tenhle chlap umí psát.
Co se týče Trafiky samotné, je to pěkné útulné místo se zajímavou nabídkou, z níž jsem ochutnala jakousi švýcarskou horkou čokoládu nebo kakao, které sice bylo dobré, ale trochu mě zklamalo tím, že chutnalo jako to naše. Nicméně pro pletařská setkání se mi tato kavárna nezdála příliš vhodná. Jednak kvůli světlu – s posunutím času to bude lepší, a když vychytáte místo u okna/výlohy, je to skvělé, pokud vám nevadí, jak vás lidé okukují. Ale co se týče prostor, je to pro naši bandu, čítající někdy i dvacet lidí, příliš stísněné.
Ovšem jako vždy jsem si večer užila, seznámila se s novými tvářemi – třeba Irenou – od které jsem si následně vybrala pár klubíků z jejích zásob. A bylo z čeho vybírat, jedno zajímavější než druhé. Nejvíc mě ale dostaly úchvatné americké kousky od firmy Artyarns. Už na fotkách vypadaly fantasticky, a když jsem se jich pak dotkla, bylo to jako pohladit nebeské obláčky.
Hezkou historku mám ovšem spojenou s krabicí šedivých klubíček Sierra Andina od Adriafilu. O tom ale zase příště.
